Po bojích ve Slaném a u Brandýska pokračovaly v noci na 9. května 1945 sovětské tankové kolony bez zastavení na pomoc Praze. Na Kladensku se tak utábořily pravidelné jednotky Rudé armády až v pozdějších dnech. Tehdy jen málokdo tušil, co vše bude znamenat pro budoucnost osvobození převážné části Československa Rudou armádou. Proto na rozdíl od roku 1968 byli sovětští vojáci všude nadšeně a vřele vítáni. Bujaré oslavy konce šestileté okupace mnohde trvaly řadu dní. Dojednané osvobození převážné většiny Československa Rudou armádou mělo ale i své stinné stránky. Tou bylo např. odstoupení Podkarpatské Rusi SSSR či jaksi "samozřejmé" přičlenění Československa do sovětské zóny vlivu. K vzájemnému sbližování čs. exilové vlády a jejího sovětského protějšku ovšem docházelo již od podpisu Smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci v Moskvě dne 12. prosince 1943.
