Kam až postoupí Američané?

Jedním z velice důležitých hráčů ve hře o Československo v dubnu a květnu roku 1945 byla i americká vojska. V polovině dubna 1945 se k západní hranici předmnichovského Československa začaly přibližovat jednotky 3. americké armády generála George S. Pattona (1885-1945) v rámci útoku jihovýchodním směrem při eliminaci hrozby tzv. "alpské pevnosti". Poprvé na území Československa vstoupili vojáci z 358. pěšího pluku 90. americké pěší divize dne 18. dubna v ašském výběžku. Až na nečetné výjimky (dobývání Chebu) zde Američané nenaráželi na vážnější odpor. I z tohoto důvodu se snažil vrchní velitel spojeneckých expedičních sil v Evropě Dwight D. Eisenhower dohodnout s náčelníkem generálního štábu Rudé armády generálem Alexejem Antonovem na postupu až k levému břehu Vltavy a Labe, což sovětské velení rozhodně odmítlo. Proveden tak mohl být pouze omezený americký útok s cílem dosáhnout sjednané demarkační linie na linii měst Karlovy Vary-Plzeň-České Budějovice. Vojáci 16. americké obrněné divize zahájili postup na Plzeň dne 6. května 1945 v 6 hod. ráno, ke které se dostali o dvě hodiny později (město bylo vážně zasaženo při americkém náletu na plzeňskou zbrojovku dne 25. dubna 1945). Taktéž ostatním bojovým svazkům se během 6. a 7. května podařilo dosáhnout stanovené demarkační linie. Některé průzkumné jednotky obrněných divizí se přesto vysunuly i za "čáru" u Rokycan. Americká vojska byla z politických důvodů zastavena jen několik hodin cesty od československého hlavního města, krvácejícího během povstání. Prahu musela osvobodit Rudá armáda, a tomu bylo podřízeno vše. Sama americká přítomnost v západních Čechách měla i tak příznivý vliv na pražské povstání, neboť německé bojové svazky se odmítaly stahovat směrem na "východ" od linií americké armády k bojující Praze. Naopak při vyjednávání o kapitulaci Němci rádi slyšeli, že se již blíží Američané. Např. u skladiště munice na vlakové stanici Libušín se povstalcům a četníkům pod vedením majora Šinkory podařilo 5. května 1945 přesvědčit velitele zdejší zhruba padesátičlenné vojenské strážní posádky, že se ke vsi se již blíží americké tanky, načež němečtí vojáci ochotně složili zbraně.


Průvod demonstrantů nesl dopoledne dne 5. května 1945 směrem na náměstí před kladenskou radnici vedle československých a sovětských i americké vlajky. Není se čemu divit, dle "šeptandy" měli i Kladensko osvobodit anglo-americká vojska. I kladenský kronikář Zdeněk Vašata v roce 1946 napsal: "Již od počátku května probleskovaly řeči o brzkém konci války a chvíle osvobození visela téměř ve vzduchu. Již 29. dubna 1945 v neděli ráno, sám jsem slyšel, že anglo americké vojsko blíží se od Plzně k Berounu, a při rychlosti, se kterou tato vojska postupovala, dalo se čekat, že ve dvou dnech dorazí ku Praze a snad také do Kladna." Foto SOA Praha, SOkA Kladno, citace dle "Pamětní knihy horního města Kladna" (I. díl do roku 1946, s. 390).


Fám a "zaručených" informací bylo v květnu 1945 snad nejvíce v moderní historii. Řada z nich se týkala postupu amerických jednotek do středu Čech. Např. první zvláštní zpráva MNV v Zákolanech, vydaná zřejmě dne 5. května 1945, mluví o tom, že americké tanky směřují po osvobození Plzně dále ku Praze. Originál listiny je v držení Vladimíra Černého.


Druhá zpráva MNV v Zákolanech vydaná v 17 hodin dne 5. května 1945 již hovořila o tom, že "Američané jsou již před Berounem." V 8:30 hod. ráno dne 6. května jiná zpráva místního NV uvedla, že "Tanky gen. Patona se valí ku Praze," či že "Právě došla zpráva o přistání amerického letadla u Kladna". Posádkové velitelství Beroun naopak hlásilo generálnímu inspektorátu vládního vojska do Prahy dne 7. května 1945 ve 21:50 hod.: "Američané z Rokycan dosud nevyjeli. Vyjel pouze jeden pancéř do Kladna, jelikož jeho velitel tam má sestru." Na rozdíl od německo-sovětské fronty byl pro Američany postup vpřed prakticky volný a o "propustnosti" linie dotyku americké a německé armády hovoří např. kronika Kamenných Žehrovic, která opět k 7. květnu zaznamenala: "Večer toho dne projelo auto s americkým červeným křížem." Foto a info archiv Vladimíra Černého, další citace článek Karla Drvoly "Konec druhé světové války na Kladensku (V. díl)" z Kladenského deníku z 9. května 2015 a z "Kroniky obce Kamenné Žehrovice" (III. díl obsahující roky 1945-1970, s. 8.).


I sám velitel povstalecké oblasti Kladno brigádní generál Julius Fišera v hlášení o činnosti "velitelství Vojtěch" uvedl již k 5. květnu 1945: "Odpoledne se množí zprávy o blížících se Američanech. Jsou prý v Pticích, Lounech, u Berouna, ve Zdicích, u Zbraslavi, u Rakovníka, dokonce již i v Křivoklátě. Tyto zprávy ukazují se později vesměs jako mylné. Beroun hlásí (konkrétně povstalecký velitel, major pěchoty Jan Novák), že anglo-americké pancéřové oddíly dosáhly již Berouna, ale jejich velitel prý nemá rozkaz pro další postup." Možností vyfotit se s vojáky US Army na počátku května roku 1945 tak měli občané středních Čech a Kladenska jen pomálu. Nové Strašecí dne 8. května 1945. Malý muž v brýlích uprostřed je brněnský rodák Kurt Taub, člen amerického "Office of Strategic Services ("Úřadu pro strategické služby"). Foto Muzeum TGM Rakovník-pobočka Nové Strašecí, citace dle VHÚ-VHA, fond 308 (sign. 308-101-5, Odbojová skupina Kladno, velitelství "Vojtěch", "Zpráva o činnosti oblastního velitelství Kladno" sepsaná dne 14. června 1945 brigádním generálem Juliem Fišerou, s. 4).


Pro utvoření dobové atmosféry nám musí stačit snímky z Nového Strašecí z 8. května 1945, kdy městem projížděla jedna z amerických parlamentních misí do Prahy. Povstalci přitom s americkou "kartou" vážně počítali. Po letech např. vzpomínal kladenský povstalec Václav Trnka, že byl "pověřen jezdit několikrát denně ke karlovarské silnici, zda již nepřijíždí Američané. Rusy jsme tehdy nečekali." V květnových dnech roku 1945 ale projížděli Kladenskem jen američtí parlamentáři, vojenští dopisovatelé a novináři, muži se speciálními zpravodajskými úkoly a pak také různé "zbloudilé" automobily. Foto Muzeum TGM Rakovník-pobočka Nové Strašecí, citace dle vzpomínek Václava Trnky "Konec války neznamenal konec nenávisti" otištěných v Kladenském deníku dne 4. března 2002.


Takovýto pohled zblízka na vojáky americké armády se na počátku května roku 1945 naskytl např. obyvatelům Nového Strašecí, Lán či Unhoště. Např. dne 7. května 1945 přišel do Unhoště v 19:20 hod. rozkaz uvolnit barikády na silnici pro amerického parlamentáře jedoucího od Lán směrem ku Praze. Dále již pokračuje kronika města Unhoště: "Parlamentář kapitán Hill byl uvítán v Lánech na Slovance. Doprovázel ho ruský partyzán s těžkým kulometem. Proslov majora Haranta překládá npor. Auft: "Veliteli, přátelé! Já major Harant vítám Vás jménem čsl. národního výboru unhošťského kraje jménem voj. velitele generála Šidlíka. Bůh žehnej Ameriku! Nechť žijí naši velcí spojenci!" Dále vedlo auto unhošťské delegace kpt. Hilla do Unhoště, kde byla ve 20:30 krátká zastávka před radnicí, ruky stisk s gen. Šidlíkem a Jar. Špačkem. A současně sdělil kpt. Hillovi četař aspirant František Urban anglicky, že voj. velitelství v Praze žádá bezodkladnou leteckou spojeneckou pomoc proti německým bombardovacím letadlům. Unhoští doprovodili pak kpt. Hilla na hranici Velké Prahy do Dušník" (u Rudné). Na fotografii osádka amerického džípu v Novém Strašecí dne 8. května 1945. Foto Muzeum TGM Rakovník-pobočka Nové Strašecí, citace dle "Kroniky města Unhoště" (I. díl, s. 330).


Jediný známý snímek z návštěvy amerického válečného novináře kapitána Russela Junatha Hilla z novin "New York Herald Tribune" v Unhošti. Hill působil od roku 1940 nejprve jako vojenský korespondent během spojeneckého tažení v severní Africe a pak po vylodění i v Evropě v rámci 1. pěší divize 3. americké armády. V říjnu roku 1944 byl zraněn, když jeho džíp najel u německých Cách na minu a jeho dva spolucestující při tom zemřeli (obdržel vyznamenání "Purple Heart"-"Purpurové srdce"). Dne 7. května 1945 se vydal z Chebu na sólovou reportážní misi ve vypůjčeném německém osobním automobilu Volkswagen. Chtěl zachytit průběh povstání v Praze a zároveň zde podpořit snahy o otevřené požádání americké armády o pomoc. Z jeho pohledu proběhlo setkání s lánskými a unhošťskými povstalci takto: "Na cestě ku Praze jsem se pak setkal s českým generálem v uniformě, který mě očekával na silnici (byl o mém příjezdu uvědoměn telefonicky). Nabídl se, že mě doprovodí do Prahy, což jsem rád přijal, neboť jsem pak mohl pokračovat v cestě bez velkého zdržování." Dostal se až na Velitelství Velké Prahy s krycím jménem "Bartoš" v Bartolomějské ulici. Pro svůj list napsal: "Nejmohutnější dojem, který jsem v Praze získal, byly právě ony barikády…Těžce zabarikádované pražské ulice byly obsazeny bojovníky v uniformách, partyzány nosící bílomodročervené rukávové pásky a Vlasovovými Rusy v německých uniformách s malými trikolórami označující jejich čepice, které je odlišovaly od nepřátelských jednotek." Během dopoledne 8. května obhlížel česká stanoviště v Praze, poté vzal dva nalezené britské parašutisty, osvobozené ze zajetí, a odjel s nimi zpět do Plzně. Foto obrazová dokumentace ke kronice města Unhoště 1945-1955, citace dle knihy Jindřicha Marka "Šeříkový sólokapr-Příběhy spojeneckých novinářů a vojáků z května 1945" (2002, s. 80, 83 a 86).


O den později projela zhruba po trase Cheb-Karlovy Vary-Beroun-Nové Strašecí-Unhošť-Praha další čtyřčlenná skupina amerických parlamentářů v americkém terénním automobilu Jeep Willys MB. "Džíp" nesl jméno BEATI podle manželky jednoho z členů skupiny, dceři židovského stavitele z Brna a uprchlici před nacisty Beate Jeanette Wiessnerové. Do Nového Strašecí dorazil před 18. hodinou dne 8. května 1945 ve složení člen karlovarského národního výboru Stanislav Segmüller, šofér Nathan Shapiro, poručík Eugen Fodor (původem slovenský Maďar z Lučence) a seržant Kurt Taub (původem Žid z Brna). Odsud telefonoval z místního povstaleckého velitelství podporučík Šindelář na dejvický generální inspektorát vládního vojska, že jsou u něj Američané, kteří chtějí navštívit Českou národní radu (ČNR). Po konzultaci vládních vojáků s povstaleckým velitelstvím "Bartoš" bylo domluveno, že je Šindelář na svém motocyklu dovede až do Bartolomějské ulice, kde bylo sídlo ČNR. Poslední americká nabídka pomoci Praze, pokud o to sama Česká národní rada oficiálně požádá, ale skončila opět neúspěšně… V kladenském regionu se o této misi zachoval jediný záznam v unhošťské kronice: 8. května-19:20 hod. "Čtyři američtí Čechové, vojáci, projíždějí do Prahy na jeepu." Foto Muzeum TGM Rakovník-pobočka Nové Strašecí, citace dle "Kroniky města Unhoště" (I. díl, s. 333), info dle knihy Jindřicha Marka "Šeříkový sólokapr-Příběhy spojeneckých novinářů a vojáků z května 1945" (2002, s. 291-292 a 294-295).


Tato akce měla již více "špionážní" charakter, neboť Taub i Fodor byli členy americké zpravodajské služby OSS. Jmenovaní v Praze zůstali i po příjezdu Rudé armády, ovšem v "nových poměrech" jim hned v noci z 9. na 10. května 1945 někdo přímo na Václavském náměstí ukradl jejich džíp BEATIA. Ještě výše postaveným byl vedoucí české sekce americké zpravodajské služby OSS čechoameričan z Chicaga major Charles Katek (1910-1971). Tento muž po řadě tajných operací (stál například za americkými dodávkami zbraní a vojenské pomoci Slovenskému národnímu povstání) působil oficiálně jako repatriační důstojník a spolu se čtyřmi dalšími muži se 7. května 1945 dostal až do Berouna. Během cesty ve Zdicích "nám řekli, že před námi směrem ku Praze jsou dva americké tanky. Rozjel sem se za nimi a za Královým Dvorem u Berouna je dohonil-ale byl to jen jeden tank a jedno obrněné auto. Tanku velel mladý seržant, který mi řekl, že má rozkaz jet do Prahy-ne s bojovým úkolem, ale jako velitel vyprošťovacího družstva mechaniků. Jak se sem dostali? Někde něco spravovali a pak v domnění, že vojska postupují z Plzně na Prahu, si je chtěli nadjet a vydali se napříč krajinou…Zatím nás však dohonil jeep 16. obrněné divize s dvěma podporučíky, který měli za úkol tank a obrněné auto nalézt a přivézt zpátky do Plzně…Pokračoval jsem se svými lidmi v jízdě. Zakrátko jsme potkali dva americké kapitány, přijíždějícími z Prahy. Byli to vojenští fotografové SHAEF, kteří jeli do Prahy, aby fotografovali osvobození města Američany. Když však Američané nepřicházeli, rozjeli se do Plzně pro rozkazy." Takovýchto amerických válečných korespondentů bylo v bojující Praze více, např. přímo v Bartolomějské ulici byl vyfocen další americký džíp s názvem "Chuck Vagon" a velkým nápisem PRESS pod čelním sklem. Jen dodejme, že hromotluk Charles Katek se nejprve jako vedoucí poválečné "Americké vojenské mise v Československu", a po únoru 1948 jako jeden z velitelů čs. exilového odboje, stal jedním z největších protivníků komunistické StB. Snímek je opět z Nového Strašecí z 8. května 1945. Foto Muzeum TGM Rakovník-pobočka Nové Strašecí.


Dokonce s celou americkou vojenskou kolonou se obyvatelé Kladenska setkali ve večerních hodinách dne 8. května 1945, kdy se tudy vracela z tzv. "Mise Velichovky" zpět do Plzně. Doručení textu německé kapitulace v Remeši na velitelství německé Skupiny armád Střed do východočeských lázní Velichovky u Jaroměře zajišťovala vojenská kolona příslušníků 23. jízdní průzkumné squadrony z 16. americké obrněné divize. Jako zprostředkovatel byl určen předseda plánovací sekce vrchního velitelství německých branných sil (OKW) plukovník Wilhelm Mayer-Detring. Z Plzně se po 21. hod. dne 7. května 1945 vydala kolona pěti amerických obrněných kolových vozů M 8 Greyhound s 37 mm kanóny M3, tři kulometné džípy a dvanáct dalších doprovodných vozidel. Vzdálenost Plzeň-Praha zvládla bez potíží za přibližně dvě hodiny. Do štábu maršála Ferdinanda Schörnera přijela po bloudění zabarikádovanou noční Prahou v 9:45 hod. dopoledne 8. května 1945. Přibližně tři čtvrtě hodiny zde jednal Meyer-Detring s Schörnerem a náčelníkem jeho štábu generálporučíkem Oldwigem von Natzmerem. Poté co jednání skončila, odjela kolona zpět do Hradce Králové. Kolonu si na Kladensku v nočních hodinách zřejmě nikdo nevyfotil, tak použijeme pro ilustraci snímky z Hradce Králové s džípy obrněnými vozy M 8. Foto Muzeum východních Čech v Hradci Králové, info dle článku Pavla Žáčka "Meyer-Dietringova mise do štábu Heeresgruppe Mitte" z časopisu Historie a vojenství z roku 2005 (č. 4, s. 95-98).


Kvůli zabarikádované Praze pokračovala americká kolona z Hradce Králové raději oklikou přes Brandýs nad Labem, Kralupy nad Labem, Veltrusy a pak na jih směrem na Beroun. Z Hradce Králové vyjela v 17 hodin a do Plzně přijela ve 3 hod. ráno dne 9. května 1945, kdy už Kladenskem projížděly první tanky Rudé armády. V pozdních nočních hodinách dne 8. května jsou na Kladensku od Zákolan až k Berounu skutečně na několika místech zaznamenána "bloudící" americká vozidla. Např. kronika obce Stehelčeves k 8. květnu zaznamenala: "Ve 23 hodin Američané (několik aut) jedou ku Praze, ptají se na cestu. Vyjednavači?" Obdobně i Hasičská kronika v Brandýsku uvedla: "Kolem 11. hodiny přiblížila se směrem od Kolče na Třebusice ku Brandýsku jedna kolona as 30 automobilů za plného osvětlení reflektorů a za provolávání "Nazdar" až do Brandýska." Na snímku americká kolona míjí v Hradci Králové dne 8. května německou kolonu pěšky ustupující na západ. Zleva vidíme sanitní vůz, šestikolové obrněné auto M 8 a diplomatickou limuzínu. Foto Muzeum východních Čech v Hradci Králové, info dle článku Pavla Žáčka "Meyer-Dietringova mise do štábu Heeresgruppe Mitte" z časopisu Historie a vojenství z roku 2005 (č. 4), citace dle "Dodatku kroniky obce Stehelčeves od Karla Vlasáka za roky 1938-1945" (nestr. opis) a "Hasičská kronika obce Brandýsek" (Rkp, s. 18).


S "americkou kartou" se vyjednávalo také v Kladně, kde se tamní velitel vojenské posádky major Braun "tvrdošijně držel svého dřívějšího stanoviska, že bude kapitulovat jen Anglo-Američanům. I tato situace nalezla však své zajímavé vyřešení…Krátce po půlnoci ze dne 7. na 8. května přivezl totiž škpt. Dovara na motocyklu amerického lékaře z Plzně, kapitána Dr. Filipa Winslowa, kterého hodlal použít jako úspěšného vyjednávače s německou posádkou. Tento Američan byl námi vřele přijat a pohoštěn, načež byl mjr. Braun o jeho příchodu vyrozuměn a vyzván, aby se dostavil k vyjednávání. Americký lékař vžil se dobře do situace…mjr. Braun dostavil se ve 4. hodiny se svými důstojníky k vyjednávání. Po delším jednání souhlasil pro svoji osobu s kapitulací, požádal však o lhůtu do 8. hodin ráno." V této době ale vyjednávání skončilo neúspěšně, neboť "major Braun podle dispozic obdržených z Prahy trval na tom, že složí zbraně, nikoliv však jednotlivému důstojníku, ale celé americké jednotce." Kde a jak tohoto muže, ochotného k sehrání kapitulačního "divadla", štábní kapitán Vilém Dovara sehnal, nevíme. Snad napoví fakt, že již v té době byl příslušníkem Obranného zpravodajství (OBZ), později nechvalně proslulé čs. vojenské kontrarozvědky. Na snímku se kladenská radnice připravuje na oslavy vítězství, které proběhly dne 13. května 1945. Nepřehlédnutelná je americká vlajka a nápis "Glory to the English-American Armies-To our Allies". Foto archiv Karla Kafky, citace dle brožury Eduarda Tomáše "Průběh národní revoluce na Kladně" (1945, s. 37 a 39).


I přes to, že by se z mnohých fotek z května roku 1945 mohlo zdát, že na Kladensko dorazila americká armáda, byly to "pouze" americké zbraně a vojenské automobily dodané Rudé armádě z USA v rámci v rámci zákona o půjčce a pronájmu (Lend and Lease Act). O vztahu samotných Němců k Američanům a Rusům snad nejlépe hovoří záznam p. Sklenáře ze stehelčeveské obecní kroniky: "Ráno 9. května-od Dřetovic přijíždějí auta s ozbrojenými německými vojáky. Slyší přijíždějící ruské tanky, o čemž ještě neví, ptají se občana Hlavy: To Američané? Odpoví ano, dávají mu za dobrou zprávu tabák. Přijíždějí dále do obce a tu jeden občan na ně volá, "Jen si pospěšte, Rusové na vás čekají!" Šíleně vyskakují z auta, zahazují zbraně a utíkají zpátky ke Dřetovicům." Na snímku americký nákladní automobil Studebaker US6 v sovětských službách vyfocený ve Velké Dobré. Foto archiv obce Velká Dobrá, citace dle "Kroniky obce Stehelčeves" (I. díl do roku 1947, nestr.).

© Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně. Poslední aktualizace 14.05.2020. Verze pro tisk. O úroveň výše.