Květnové povstání v Kladně

Odbojové hnutí na Kladensku bylo zásahy gestapa během války značně narušeno. V roce 1945 přišla po odbojové organizaci hasičské na řadu levicová organizace Předvoj a pak KSČ a kladenský IX. oddíl tzv. Zimní brigády. Jen pro ilustraci uvádíme některé z řady posledních obětí německého nacismu v Kladně: krajský požární ředitel Karel Rezek z Motyčína byl na kladenském gestapu ubit 27. prosince 1944, další z mnoha zatčených velitel hasičského sboru v Rozdělově František Černohorský nepřežil pobyt v Terezíně a zemřel 17. května 1945, jeden z vedoucích pracovníků Předvoje a spojka do Prahy, řidič pekáren Václav Pešek, byl utlučen na kladenském gestapu 16. března 1945 a vedoucí IX. oddílu tzv. Zimní brigády známý kladenský tramp Josef Houda alias Joe byl zatčen v souvislosti se zátahem na KSČ gestapem 4. dubna 1945, zemřel 18. května 1945 po návratu z Terezína. Učitel obecné školy ve Vrapicích a člen Sokola v Dubí Vladimír Jindřich byl zatčen kladenským gestapem ještě 9. dubna 1945, týden po návratu z Terezína dne 14. května 1945 zemřel.

Pamětní desky připomínající oběti nacistů Karla Rezka a Františka Černohorského. Foto J. Vyšín.

Naštěstí vojenská organizace dlouhodobě připravující povstání zůstala nedotčena. Velel jí poručík Gustav Kugler podléhající Nejvyšší radě vojáků a pracujícího lidu. Do řad odboje vstoupil již v květnu 1939 díky podplukovníku Josefu Mašínovi, legendárnímu členu trojice Balabán-Mašín-Morávek z Obrany národa, kterým předával údaje o válečné výrobě v Poldině huti. Na povstání se připravovali v družstvech a četách, částečně vyzbrojených. Kuglerovým zástupcem byl Jaroslav Archman, Poldinu huť řídil Ota Kožíšek, železárny PŽS František Sajner, kladenské doly Bedřich Koudelka, úsek Kročehlavy B. Brodecký, výjezdovou skupinu Emanuel Homola atd. Koncem dubna 1945 jim byl z pražského vojenského velitelství Alex do čela postaven brigádní generál Julius Fišera jako velitel vojenské oblasti Kladno.

Brigádní generál Julius Fišera (1894-1952) a revoluční vojenský velitel města Kladna poručík Gustav Kugler (1912- po r. 1972). Foto: Archiv bezpečnostních složek a VHÚ-VHA Praha.

Politické křídlo kladenského povstání představoval za předmnichovské strany okresní hejtman Eduard Tomáš, JUDr. Radim Foustka či stavitel Jaroslav Fiedler, za revoluční národní výbor zejména předseda MUDr. Vladimír Smutný a JUDr. Rudolf Václavík.

V květnu 1945 na kladenské radnici. Foto z pozůstalosti Jar. Pergla st.

I Němci v Kladně se připravovali na poslední dějství války. K nejdůležitějším aktérům patřilo zhruba 1 500 vojáků německé posádky majora Brauna v kladenských kasárnách, kladenský prapor německé policie pod vedením majora Schutzpolizei Augusta Marwedela, kladenská služebna gestapa pod vedením SS Obersturmführera a kriminálního komisaře Josefa Horbaschka, německý protiletadlový radarový vlak na kladenském nádraží (jeden z tzv. hlásných vlaků Fernflugmelde-Meßzug, dle údajů z britského Národního archivu konkrétně tento spojenci sledovali pod kódem Celebes III.), až 1 200 vojáků z jednotky SA Feldherrnhalle (oficiální název bývalého výsadkářského útvaru zněl Fallschirmjäger-Regiment der SA in der Luftwaffe), usazených ve školách ve Vrapicích a v Rozdělově, a také několik set ozbrojených civilistů říšskoněmecké národnosti.
Nečekaným spojencem povstalců se stali od počátku května 1945 regionem procházející početné a dobře vyzbrojené jednotky Vlasovců (1. ruská divize ozbrojených sil Komitétu pro osvobození národů Ruska vedená generálmajorem Sergejem Kuzmičem Buňačenkem), bývalých ruských zajatců v německých uniformách, kteří z fronty mířili do amerického zajetí, přičemž se netajili svou nenávistí vůči Němcům i Stalinovi. Nejblíže Kladnu vedla jejich pochodová trasa ve směru Řevničov-Nové Strašecí-Lány a křivoklátskými lesy dále k Berounce, přičemž někteří se dostávali až do bezprostřední blízkosti Kladna. Po jejich získání pro povstání se styčným důstojníkem mezi povstalci a Vlasovci stal kapitán Jaroslav Rendl, zástupce velitele strážního oddílu vládního vojska v Lánech, mající spojení i s vysazenými sovětskými partyzány v křivoklátských lesích. Vlasovci napomohli či sami odzbrojili německé posádky v Rakovníku, v Berouně a na dalších místech. Na východ od Kladna pak sváděli s Němci 6. a 7. května boje o Bílou horu, ruzyňská kasárna a letiště, přičemž se bojová linie táhla až k Hostivici a Jenči.

Příslušníci Ruské osvobozenecké armády generála Vlasova. Foto: Bundesarchiv, Bild 101I-297-1704-10.

Signálem k povstání se v Kladně stalo odzbrojení německých závodních stráží (Werkschutz) a obsazení průmyslových závodů, dolů a dalších důležitých míst (telefonní centrála na poště, četnická stanice atd.) koordinovanou akcí dne 4. května okolo 23 hodiny oddíly Gustava Kuglera. Za hlavní stan velení revolučních sil byla vybrána kladenská sokolovna, sídlo Technické nouzové pomoci (Technische Nothilfe), zasahující zejména po náletech, jejíchž sto vyzbrojených mužů v čele s poručíkem Štěpánkem přešlo ihned na stranu povstání. Během jednání vedených od rána dne 5. května v budově průmyslové školy velitel kladenské vojenské posádky sice odmítl složit zbraně, zároveň se ale zavázal, že jeho muži budou dodržovat klid zbraní, pokud nebudou napadeni. I tak se začala zejména v okolí města rozhořívat jednotlivá ohniska bojů, s vypětím po celou dobu povstání "hašená" nejvyššími představiteli obou znepřátelených stran.
Jako první z Kladna uprchli členové místní služebny gestapa 5. května dopoledne. Jejich autokolona byla ovšem palbou povstalců rozbita před Řevničovem a většina gestapáků zajata či zabita. Na ústup do Sudet se téhož dne večer vydal též německý radarový vlak skládající se mj. ze čtyř pancéřových vozů s rychlopalnými děly a kulomety. Přednosta kladenské železniční stanice a zároveň člen Kuglerova štábu František Doksanský o odjezdu informoval stanice po směru jízdy, přičemž povstalci a partyzáni u Nového Strašecí vytrhali koleje. Obsadit znehybněný vlak se podařilo dopoledne 6. května. Povstalci v jeho výzbroji získali účinný prostředek na obranu před Němci dotírajícími na Kladno směrem od Prahy. Naopak průlom na pomoc bojujícím pražským barikádníkům nebyl v silách povstalců z Kladenska. Ti do Prahy kromě malých jednotek posílali získávané zbraně z obsazených skladišť, léky a potraviny.
K dalšímu úspěchu došlo 6. května ráno u jedné z vystavěných barikád u Kamenných Žehrovic. V automobilu zde byli zadrženi protektorátní ministr práce a hospodářství Walter Bertsch a náčelník štábu zmocněnce branné moci u říšského protektora generálmajor Max Ziervogel. Velkou úlevu přinesla zpráva o tom, že nejproblematičtější a zároveň nejnebezpečnější německá jednotka v Kladně SA Feldherrnhalle po dohodě odpochodovala téhož dne navečer v doprovodu českých důstojníků směrem na západ k protektorátním hranicím, kterých po přenocování v Krušovicích druhého dne dosáhla. Zhoršující se pozice německých jednotek po kapitulaci v Remeši dne 7. května vedla k čím dál napjatějšímu stavu i v Kladně. Ráno 8. května začal major Braun projevovat vůli k odchodu do anglo-amerického zajetí, které mu ovšem stále zakazoval jeho pražský nadřízený "Oberst von Steuben", s nímž měl spojení pomocí vysílačky. Po delším vyjednávání, které započalo v 9 hod., podepsal major Braun generálu Fišerovi na kladenské radnici kapitulační protokol o odchodu Němců z města dle znění zaslaného pražským vojenským velitelstvím Alex. Dění v Kladně tak o několik hodin předběhlo i vývoj v Praze. Přibližně v 13:15 dne 8. května začaly německé jednotky spolu s civilisty v doprovodu českých důstojníků opouštět v několikakilometrové koloně Kladno. V té době brigádní generál Julius Fišera již velel Oblastnímu velitelství osvobozovacích vojsk v Kladně, kterému kromě Kladna podléhala i posádková velitelství Louny, Nové Strašecí, Rakovník, Unhošť a Beroun.

Kladenští povstalci odvádějí vojáky německé armády do zajetí. Po chaotickém ústupu směrem na západ k americkým liniím se zde promíchali zajatí pěšáci s vojsky SS, příslušníky Luftwaffe, tankisty, ženisty a dalšími. Foto: SOA Praha, SOkA Kladno.

Nejnebezpečnější byly 8. a 9. května "divoké" ozbrojené německé ústupové kolony, které se "na vlastní pěst" probíjely směrem na západ a mnohde si počínaly velmi brutálně (v Zákolanech bylo po poledni 8. května bezdůvodně zastřeleno 5 osob a 2 těžce zraněny, v Pcherách ostřelování obce po poledni 8. května nepřežilo 6 mužů atd.). To vše se dělo již takřka na dohled vojsk Rudé armády. Přesto se již od konce dubna spíše počítalo, že oblast Kladenska osvobodí anglo-americké jednotky. Jelikož jim Němci nekladli odpor, objevilo se ještě před vydáním rozkazu o zákazu překračování demarkační linie dne 6. května několik amerických obrněných transportérů až v Berouně. Kladenskem také projížděla 8. května navečer po ose Kralupy nad Vltavou-Kladno-Beroun-Plzeň americká parlamentní mise vracející se z Velichovek u Jaroměře, kam doručila na velitelství německé armády Střed oznámení o německé bezpodmínečné kapitulaci.

Voják americké 2. pěší divize Indian Head, která osvobodila západní a jihozápadní Čechy a jejíž parlamentní mise jednala ve Velichovkách na velitelství německé armádní skupiny Střed. Zdroj: Internet.

Až v nočních a brzkých ranních hodinách 9. května se po silnici od Slaného do Prahy přehnaly Brandýskem a Stehelčevsí první tankové jednotky sovětské 63. gardové tankové brigády M. G. Fomičeva. Mezery mezi jednotlivými tankovými oddíly využila k průniku na západ početná německá kolona, která vzala Brandýsek útokem. Následný boj nepřežilo 10 povstalců a obyvatel obce. Přítrž dalšímu násilí učinily až pásy dalších ruských tanků, které německou kolonu "Na Rovinách" doslova rozdrtily. Další sovětské tanky projely dopoledne 9. května 1945 od Libušína a Motyčína přímo Kladnem odkud přes Kročehlavy nabraly směr na Prahu.

Sovětský tank v Kročehlavech. Foto z pozůstalosti Jar. Pergla st.

První pravidelné jednotky Rudé armády v čele s gardovým plukovníkem Chmylovem dorazily do Kladna až 11. května odpoledne.

Rudoarmějci na dnešní Masarykově ulici v Kladně. Foto z pozůstalosti Jar. Pergla st.

Ohromná slavnost na počest konce války se konala v Kladně 13. května za účasti ministra vnitra košické vlády Václava Noska, rodáka ze sousední Velké Dobré.




Fotografie z pozůstalosti Jar. Pergla st.
© Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně. Poslední aktualizace 07.05.2020. Verze pro tisk. O úroveň výše.