Vlasovci

Nečekaným spojencem povstalců se stali od počátku května 1945 slánským, rakovnickým, kladenským a berounským regionem procházející početné a zejména dobře vyzbrojené jednotky dodnes kontroverzně vnímaných "Vlasovců" ("Ruské osvobozenecké armády" či zcela přesně "1. ruské divize ozbrojených sil Komitétu pro osvobození národů Ruska" vedené generálmajorem Sergejem Kuzmičem Buňačenkem), bývalých ruských zajatců v německých uniformách, kteří z fronty mířili do amerického zajetí, přičemž se netajili svou nenávistí vůči Němcům i bolševikům. Nejblíže Kladnu vedla jejich pochodová trasa ve směru Řevničov-Nové Strašecí-Lány a křivoklátskými lesy dále k Berounce, přičemž některé kolony se dostávaly až do bezprostřední blízkosti Kladna (Tuchlovice, Kamenné Žehrovice). Po jejich získání pro povstání Vlasovci napomohli či sami odzbrojili německé posádky v Rakovníku, v Berouně a na dalších místech. Na východ od Kladna pak sváděli s Němci 6. a 7. května tvrdé boje o Bílou horu, ruzyňská kasárna a letiště, přičemž se bojová linie táhla až k Hostivicím a Jenči. Rudá armáda ale po příjezdu do Prahy považovala všechny pochytané příslušníky Ruské osvobozenecké armády za pouhé zrádce SSSR a bez ohledu na jejich pomoc květnovému povstání s nimi jednala bez milosti a s pověstnou krutostí. Vlasovci si dopředu byli vědomi bezvýchodnosti své situace. Nejlépe ji vystihl důstojník Nikolaj Pokrokovskij na velitelství v Suchomastech: "Před námi všemi stála otázka: "Co dělat?" Že si vezmeme Prahu, nám bylo jasné. Že tím uspíšíme postup Rudé armády ku Praze-to bylo také jasné. Ale co budeme dělat my všichni? Běžet? Kam? Zrádci pro Sověty, zrádci pro Němce a chameleoni pro Američany." Citace dle studie Pavla Žáčka "Zákulisí pochodu na Prahu (Kdo vyjednával o vlasovské pomoci povstalcům)" z Archivního časopisu z roku 2017.


Rukávová nášivka Ruské osvobozenecké armády (rusky POA) se v mnoha případech stávala jediným rozpoznávacím znamením těchto vojáků od německých jednotek a později i od českých povstalců, kteří v mnoha případech využívali také součásti německé výstroje. Hlavní štáb Vlasovců se na konci dubna roku 1945 rozložil v Kozojedech na Rakovnicku, kde o nich kronikář J. Majer zapsal: "Ke konci dubna r. 1945, kdy německá vojska utíkala i od Berlína, přijeli do naší vesnice v neděli dopoledne vojáci v německých uniformách, ale ruské řeči. Bylo nám to záhadou. Od rána do večera přijížděli další a další oddíly všech zbraní. Konečně zjistili jsme, že to jsou tzv. "Vlasovci". Byly to oddíly sestavené z ruských zajatců, pod vedením generála Vlasova. V naší obci byl štáb a generál Vlasov bydlel u Platilů v čp. 1. Byl to dobře ozbrojený vojenský útvar, a kdo mohl s nimi po rusku a některými německy se domluvit, slyšel, že odtáhli od Berlína a nechtějí nadále sloužit Němcům. Celkem bylo zde a i v okolních obcích a lesích asi 25 000 mužů. Foto archiv Zdeňka Víška, citace dle SOA Praha, SOkA Rakovník, fond OV ČSPB Rakovník, f. 21, Revoluční dny 1945 okresu Rakovník, výpis z kroniky obce Kozojedy.


Protiněmecké nálady Vlasovců byly ještě více rozdmýchávány místním českým obyvatelstvem. Zřejmě největším bojovým vystoupením Vlasovců spolu s Čechy proti Němcům v této době bylo zastavení osobního vlaku z Prahy na obsazeném nádraží Lužná-Lišany dne 2. května 1945 a odzbrojování a střílení v něm se nacházejících německých vojáků, o čemž podal stížnost o dva dny později SS Untersturmführer Willi Adam z Jagdverbande SS "Východ" (protipartyzánské stíhací komando). Vojáci v těchto případech přestávali poslouchat i rozkazy svých velitelů. Naopak vztah českých obyvatelů k příslušníkům ROA byl v převážné většině kladný. Fotografií Vlasovců se dochovalo jen velice málo. Zde na snímku průchod trénu Ruské osvobozenecké armády taženého koňmi Berounem dne 6. května 1945. Foto SOA Praha, SOkA Beroun, info dle článku Zuzany Pivcové "Vlasovci v Čechách na konci války (Čtyři dokumenty z německých fondů Vojenského historického archivu)" z časopisu Historie a vojenství 1996 č. 1.


O Vlasovcích a jejich chování na samém okraji Kladenska na přelomu dubna a května roku 1945 nás nejlépe informuje kronika obce Řevničov, pečlivě vedená Karlem Lincem: "V neděli dne 29. dubna přitáhlo do obce přes 700 Rusů armády Vlasovovy se 600 koňmi a 10 obrněnými pancéřovými vozy. Část této armády byla pěší a dojelo s nimi as 200 povozů samých ruských kibitek. V obci se ubytovali všude, kde se dalo. Kuchyně měli své, zásoby potravin také, pouze jim chybělo seno. V noci na to dojížděli pak oddíly další. Dne 1. května měli nástup v plné zbroji a rozjeli se po okolí. Na svahu "Krátký" si vykopali zákopy téměř po celém svahu. V celé obci si postavili své hlídky, každé vozidlo stavěli. Bylo-li německé, osoby vytáhli, odzbrojili a vozidlo si zabrali. V krušovickém pivovaru zabrali jízdní kola, která tam byla ve značném množství uskladněna firmou Stadion z Rakovníka, ve stanici Krupá zabrali značné zásoby lihu, z kterého si pak připravovali vodku. Dne 30. dubna došel na zdejší obecní úřad příkaz Sonderführera ze Slaného, aby naše obec dala k dispozici pro odvoz konserv uložených ve vagonech na železniční trati u Lužné 9 párů koní s povozy a kočími. Povozy se měly hlásiti dne 1. května o ? 7 hodině večer v Rudě, odkud se měly konzervy dopraviti do skladiště v chemické továrně ve Slaném. Neznámo jakým způsobem se Vlasovci toto dozvěděli, nasedali do aut a za chvíli bylo slyšeti střelné rány ve směru od Lužné, kde nastala přestřelka s německou stráží, která náklad konzerv doprovázela. Výsledek byl, že Vlasovci celý náklad, mělo to býti 60 tun konzerv, zabrali. Odněkud z Lounska dovezli sem cukr v pytlích ve velkém množství a spousty zásob benzínu. V lese poblíž Hříškova zabrali uskladněné tam střelivo a rovněž tak i v šamotové továrně rakovnické. Vojáci naháněli zvěř a stříleli po lesích, pili vodku atd. Koně měli po stodolách i venku, protože se do stodol nevešli a krmili je ze zásob hospodáře, kde byli ubytováni." Další fotografie zachycující průchod trénu ROA taženého koňmi Berounem dne 6. května 1945. Foto SOA Praha, SOkA Beroun, citace dle "Kroniky obce Řevničov" (I. svazek vedený do roku 1949, s. 548-550).


Karel Linc v řevničovské kronice dále pokračoval: "Od Němců byli zde zastřeleni dva jejich vojíni a zase jimi byl jeden německý vojín zraněn a jeden zastřelen při pokusu o telefonování na lince za obcí ku Krušovicům, kde Němci připojili na ní aparát. Dne 3. května se celá posádka hnula odsud k Nov. Strašecí a hned za nimi procházeli nebo projížděly obcí posádky z Krušovic Hředel, Kroučové, Pochvalova, Kozojed i odjinud, všech druhů zbraní: pěchota, jízda, protiletadlové dělostřelectvo, těžké dělostřelectvo, pancéřové oddíly, auta všech možných druhů, snad několik set povozů koňských lehkých ruských, kuchyně a jiné. Tato armáda táhla obcí nepřetržitě od 7 hodin ráno do tří hodin odpoledne a měla čítati 10 000 mužů. V obci se toho dne nepracovalo, na silnicích kudy vojsko procházelo a projíždělo, stálo po obou stranách skoro všecko obyvatelstvo. Nálada byla na obou stranách veselá až bouřlivá. Vojáci byli nadšeně občany pozdravováni a tito jim také tak odpovídali." "Exotická" 1. divize VS KONR používala také nejrůznějších exotických dopravních prostředků. Zde na snímku polopásový nákladní Ford V 3000 S/SSM tzv. "Maultier" s pohonem na dřevoplyn s Vlasovci projíždějící deštivého 6. května 1945 Berounem. "Exotická armáda" uvádím i z toho důvodu, že kromě evropsky vypadajících bojovníků převážně z Ukrajiny např. kronikář obce Roztoky u Křivoklátu zaznamenal, že "byli malých, silných postav, různých cizokrajných typů, Kavkazové, Arménci..." Foto SOA Praha, SOkA Beroun, citace dle "Kroniky obce Řevničov" (I. svazek vedený do roku 1949, s. 548-550) a SOA Praha, SOkA Rakovník, fond OV ČSPB, k. 21 "Revoluční dny 1945 v okrese Rakovník", výpis z kroniky obce Roztoky.


Podobně tehdejší lánský kronikář František Pošta o Vlasovcích zaznamenal: "2. května 1945 bylo studeno a ráno byl napadlý sníh as 5 cm. Toho dne dopol. vzrušena byla naše obec zprávou, že v Novém Strašecí jsou Rusové generála Vlasova, kteří prý byli dříve na straně Němců a teď proti...3. května dopol. dali se na pochod dvěma proudy. Jeden šel po silnici od N. Strašecí přes Rynholec k Tuchlovicím a druhý proud šel od Strašecí k Vašírovské lise podél lesa po silnici k Lánům, v Lánech branou do lesa a po silnici k Ploskovu a dál do Bělče. Oba proudy byly dobře vyzbrojeny a měly i těžké zbraně a různá vozidla. Toho dne měli občané lánští hodně návštěv, neboť dle všech známek měli špatné zásobování, nepřicházeli do domků snad po vojensku, nýbrž jako přátelé a všude dostávali dobrovolně jídlo po většině chléb a cigarety. Oddíl, který toho dne v Lánech přenocoval, uspořádal večer za řízení zdejšího kapelníka Oldř. Štěpánka koncert "Jazz" v Sokolovně, ku kterému pozvali starostu obce a občany lánské, zvláště mládež se zúčastnila a návštěva byla velká." Na fotografii jsou zachyceni nejspíše Vlasovci na nádvoří kina v Novém Strašecí. Foto Muzeum TGM Rakovník-pobočka Nové Strašecí, citace dle "Kroniky obce Lány" (II. díl 1940-1957, s. 73).


Dne 2. května 1945 odjela z Lán skupina důstojníků vládního vojska autem státního prezidenta Emila Háchy do Kozojed u Loun, kde se v té době nacházelo velitelství 1. ruské divize a vyjednávala zde s generálmajorem Buňačenkem i se samotným Andrejem Andrejevičem Vlasovem. Z české strany zde byl nejvýše postaveným hejtman Jaroslav Rendl, zástupce velitele strážního oddílu Lány, který oznamoval, že povstání v Čechách vypukne co nejdříve. Naopak 3. května, když procházely jednotky ruské divize kolem letního sídla státního prezidenta, zašli vlasovští důstojníci na velitelství oddílu vládního vojska do hostince "U zámku". Češi zde ještě neúspěšně požadovali podřízení 1. ruské divize vládnímu vojsku. "A tak vlasovci odešli opět do obce Nové Strašecí, kde měli velitelství ve škole." Chtěli být o pomoc požádáni "kompetentními místy". Buňačenko se nechal 4. května slyšet: "Teď pomůžeme my Vám, potom pomůžete Vy nám." "Vysoká hra" o pomoc pražskému povstání byla "rozehrána" právě zde. Definitivně se štáb 1. ruské divize rozhodl pomoci pražskému povstání až 5. května 1945 v Suchomastech u Berouna, kde vydal rozkaz obrátit své jednotky, až dosud směřující k Plzni. Spojovacím důstojníkem vládního vojska ve štábu 1. ruské divize VS KONR se stal právě Jaroslav Rendl. Na snímku Vlasovci na rohu Nádražní ulice v Novém Strašecí vyčkávají, kterým směrem budou dále pokračovat. K přesunu používají německý těžký nákladní automobil Mercedes Benz L 10000 postavený v pouhých 95 kusech. Foto Muzeum TGM Rakovník-pobočka Nové Strašecí, citace a info dle studie Pavla Žáčka "Zákulisí "Pochodu na Prahu" (Kdo vyjednával o vlasovské pomoci povstalcům)" otištěné v "Archivním časopise" v roce 2017.


O zákulisní hře s Vlasovci věděl zřejmě nejvíce hejtman vládního vojska Jaroslav Rendl (1908-1967). Ten vyjednával jak s čelními představiteli Ruské osvobozenecké armády, tak byl i v kontaktu se sovětskými leteckými výsadky u Klíčavy známými pod krycími označeními "Zelený les" a "Uragan I." Během první republiky absolvoval vojenskou akademii ve Vyškově a sloužil postupně u lehkého dělostřelectva a jezdectva. Kurz pro důstojníky útočné vozby absolvoval v lednu až dubnu 1938 ve Vyškově a v září 1938 potlačoval jako nadporučík pluku útočné vozby 4 henleinovské povstání v Chebu. Po vzniku Protektorátu byl přijat do služeb vládního vojska, se kterým absolvoval strážní a stavební službu v Itálii (květen až říjen 1944). Poté byl z Prahy přesunut do Lán k jednotce střežící v místním zámku státního prezidenta Emila Háchu a stal se předním představitelem místního odboje. O svých stycích s Vlasovci během květnového povstání v roce 1945 pomlčel on i ostatní natolik dokonale, že v jeho kádrových materiálech o tom není ani zmínka. I proto se mohl dále věnovat kariéře důstojníka z povolání v rámci tankového vojska. Z jeho dalších funkcí v hodnosti štábního kapitána (od srpna 1945) stojí za zaznamenání pozice velitele praporu 11. tankové brigády ve Vyškově, ředitele vojenské tankové střelnice Kynžvart a velitele polní vojenské tankové střelnice Lešť. V letech 1954-1957 působil jako učitel na vojenské katedře ČVÚT v Praze. Do důchodu odešel v říjnu roku 1957 v hodnosti majora. Foto a info VHÚ-VHA, Kvalifikační listiny-Jaroslav Rendl a Osobní spis-Jaroslav Rendl (10. 5. 1908).


Jednotky 1. ruské divize se při svém pochodu doslova "otřely" o západní okraj města Kladna při průchodu Tuchlovicemi a Kamennými Žehrovicemi. O tom, že Vlasovci byli na počátku května roku 1945 až v Kamenných Žehrovicích, zanechal zmínku místní pečlivý kronikář Alois Franc. V roce 1985 si ovšem mohl dovolit sdělení pouze lakonické: "Naší obcí projíždělo vojsko ruského generála Vlasova. Ve zdejší obci jsou ubytovány jednotlivé části." Člen revolučního štábu kladenské povstalecké akce František Sajner v poválečné vzpomínce přímo uvedl: "Po návratu do Kladna kolem 1. května 1945 přišel jsem se soustředěnými jednotkami části tzv. Vlasovovy armády osobně do styku a dotazoval se jich špatně vyslovovanou ruštinou (i když jsem jí ovládal) a sondoval, jaké vlastně mají záměry. Zjistil jsem přitom, že vyhrožovali nacistickým vojákům, shromážděným v oknech nedalekých kasáren a odpovídali, že táhnou dále a chtějí pomoci osvobodit Prahu." Přítomnost tolika ruských vojsk u Kladna jistě patřičně podlomila bojové nadšení místní německé vojenské posádky. Fotografie vojáka 1. ruské divize VS KONR v rozhovoru s "místními" pořízená na počátku května 1945 v Novém Strašecí. Foto Muzeum TGM Rakovník-pobočka Nové Strašecí, citace "Kronika obce Kamenné Žehrovice" (VI. díl 1985-1991, s. 13) a SVMK, depozitář Písemnosti-tisky, SL 32C, František Sajner: "Z odbojové činnosti Františka Sajnera za okupace 1939 - 1945 na Kladensku" Rkp. nedat., s. 29.


Štáb 1. ruské divize Ozbrojených sil KONR opustil dne 3. května 1945 Kozojedy u Loun a noc na 4. května pravděpodobně strávil v Novém Strašecí. Významná část vlasovského štábu se nacházela podle tamní kroniky zřejmě také ve Lhotě u Kladna, i když datum "nesedí" (což je pochopitelné, když jí zpětně dopisoval František Tuček až v polovině 50. let 20. stol.). V ní se píše: "Na druhého května projíždělo obcí toto vojsko. Byli vybaveni všemi zbraněmi. Na den se usídlili v naší obci. Byl zde přítomen i jejich generál Vlasov. Toto vojsko přespávalo v obytných staveních našich občanů. Druhý den, 3. května 1945 hned po ránu přiletělo do obce letadlo, které přistávalo na pozemku rolníka Jaroslava Čermáka čp. 9, ihned u jeho stavení. Letadlo patřilo k jednotce generála Vlasova a přineslo mu zřejmě nějaké zprávy. Ihned po odletu letadla nastoupila jednotka k dalšímu pochodu směrem na Bratronice." Dokonce o "hlavním štábu generála Buňačenka" ve Lhotě u Kladna hovořil slovenský partyzán prosovětské orientace František Vaňkát: "V době pobytu v Chyňavě, krátce před revolucí, dozvěděl jsem se, že proti Němcům jde též armáda generála Vlasova a generál Vlasov navštívil generála Buňačenko ve Lhotě, kde generál Buňačenko jako velitel divise Vlasovovy armády měl svůj hlavní štáb. Snažil jsem se, abych získal informace o tom, jaký účel měla účast Vlasovovy armády proti Němcům." Na fotografii postupuje hipomobilní protiletecký oddíl Ruské osvobozenecké armády (jeden z vojáků třímá vlajku v ruských národních barvách) dne 6. května 1945 Pražskou ulicí v Berouně-Závodí na pomoc Praze. Foto SOA Praha, SOkA Beroun, citace dle "Kroniky obce Lhota u Kladna" (I. díl 1924-1964, s. 162) a Archivu bezpečnostních složek (fond 2M 10 222, Protokol sepsaný dne 27. srpna 1946 na Zemské úřadovně státní bezpečnosti v Praze s Františkem Vaňkátem).


Horník Prokop Novák vzpomněl na vojska Ruské osvobozenecké armády v obci Lhota u Kladna v roce 1962 pro Vojenský historický ústav obdobně: "Jednoho dne, když jsme šli do práce, tehdy jsem pracoval na dole Vaněk, dnešní důl Nejedlý II. (důl Wannieck u Srb v blízkosti Kamenných Žehrovic a Tuchlovic), jsme po cestě zjistili, že směrem od Rynholce se blíží Vlasovova armáda. Prostě vojsko, bylo o tom všelijaké povídání, protože byli oblečeni do německých uniforem a mluvili rusky. Čili byla k nim taková nějaká větší důvěra nežli byla k Němcům…Druhý den na to do obce Lhoty přijel poměrně velký oddíl Vlasovovy armády, který se tam zastavil a chtěl ubytování. Rozběhli se nejdříve důstojníci a ubytovatelé po obci a sháněli tam ubytování. Vcelku ve Lhotě byli ubytováni asi tak 2 dny. Ovšem během druhého dne do obce přijel gen. Vlasov se štábem, celkem ještě s jedním generálem…generál Buněčenko a celý jeho štáb, samotný Vlasov tam rozdával takové letáčky s obrázky Vlasovova, kde bylo psáno, jaký mají oni program, mluvili proti sovětské vládě, že nejsou ani pro Němce, že nejsou ani pro bolševiky, že bojují proti Stalinovi." Na snímku je podoba jednoho z Vlasovci rozšiřovaných propagandistických letáků. Foto archiv Zdeňka Víška, citace dle SOA Praha-SOkA Rakovník, fond OV ČSPB, k. 21, Vlasovci, přepis na digtafon v roce 1962 nahrané výpovědi Prokopa Nováka.


Další cesta Vlasovců vedla křivoklátskými lesy dále na Berounsko. Kolony Ruské osvobozenecké armády se přitom dostaly až na Unhošťsko. Místní kronika hovoří o tom, že 2. května 1945 odpoledne se v Unhošti rozkřikla zpráva, že vojska generála Vlasova se k městu blíží od severozápadu. Po nějaké době "zmíněná armáda pak procházela našim katastrem od Kyšic přes samotu Ameriku, Nouzov a dál směrem k Berounu. Takže město minula. Je jich prý 30 000." Vojáci ROA se v následujících dnech po pacifikaci Berouna, Zdic a Hořovic a zablokování možné hrozby z německého výcvikového prostoru Jince ("Truppenübungsplatz Kammwald") vydali směrem na severovýchod k Praze. Na fotografii se vojáci 4. pluku 1. divize ROA na berounském náměstí dne 6. května 1945 chystají na odjezd do Prahy. Foto SOA Praha, SOkA Beroun, citace dle "Kroniky města Unhoště" (I. díl, s. 305).


Válečné linie se na západ od Prahy táhla ve dnech 6. a 7. května 1945 okolo ruzyňského letiště až k Hostivicím a Jenči. Dne 6. května 1945 sem začali pronikat oddíly ROA, aby obsadili výšiny na Bílé hoře, zneškodnili vojska Waffen SS v ruzyňských kasárnách a zejména eliminovali letecké nálety z ruzyňského letiště, které i jim způsobovaly citelné ztráty. Již na přístupech k Hostivicím u Chrášťan měli vojáci ROA první mrtvé a raněné. Kladenský hejtman Eduard Tomáš zaznamenal ve svých vzpomínkách: "Poblíž této obce strhl se boj mezi německým oddílem a Vlasovci. Vlasovci mají 5 mrtvých a 12 raněných. O ztrátách Němců, kteří byli nuceni ustoupit, není zpráv." Luftwaffe pomocí proudových letounů Me-262, ale i bombardovacích Junkers Ju-188 a Heinkel He-111 podnikala z ruzyňského letiště bombardovací nálety na Prahu, a prostřednictvím Me-262 také bitevní útoky na české povstalce a Vlasovce pomocí bomb, neřízených raket a palbou 30 mm palubních kanónů. Nasazeno bylo odpoledne 6. května okolo 30 Me-262, které způsobily kolonám Vlasovců četné ztráty. Místo přistání v Ruzyni ovšem většina z těchto letadel přelétla do Žatce, dvě "turbíny" byly Vlasovci sestřeleny. Po neúspěšném vyjednávání o kapitulaci zahájili Vlasovci před devátou hodinou večer dne 6. května dělostřeleckou a kulometnou palbu na ruzyňská kasárna a letiště. Na snímku je mohutná budova hostivického obilného sila stojící na západ od vlakového nádraží, která byla častým cílem německé střelby, obzvlášť když horní patra mohla sloužit jako pozorovatelna a na střeše vlál československý prapor. Foto archiv Jiřího Kučery, citace dle brožury Eduarda Tomáše "Průběh národní revoluce na Kladně" (1945, s. 28), info dle přednášky Michala Plavce "Letiště Ruzyně v posledních dnech války", která měla být přednesena na X. ročníku leteckého historického semináře pořádaného Národním technickým muzeem.


O ruzyňské letiště se bojovalo po celý následující den 7. května. Eduard Tomáš píše: "Téhož dne zahájen útok na ruzyňské letiště. Boje zúčastnilo se i obyvatelstvo okolních vesnic, jakož i několik dobrovolníků z města Kladna…Výsledkem boje je úplná kapitulace německé posádky, proti původnímu stavu ovšem již značně ztenčené." Vlasovcům a českým povstalcům se několikrát během dne podařilo přiblížit až na vzdálenost 300-400 m k německým okopům okolo letiště, ale vždy byli odraženi palbou velice účinných protiletadlových děl, kterým navíc pomáhaly i stále vzlétající Me-262. Až navečer se jim po tuhém boji podaří překročit hostivické železniční kolejiště a započít boj o samotné letiště, jehož většina byla obsazena do půl desáté v noci. Kronika obce Hostivice psaná místním učitelem Aloisem Saifrtem o bojích, které přinesly značné škody na obytných budovách, zaznamenala: "Černým dnem zapsán je v kronice naší pondělek 7. 5. 1945. Toho dne přitáhlo do obce oddělení Vlasovy armády, aby dobylo letiště a vrátilo je do rukou našich…Boj zahájen byl v částech obce u nádraží. Letiště odstřelováno bylo kulomety, puškami a děly z chrášťanské silnice. Jedna strojní puška umístěna v budově nádražní v II. posch. velice účinně ostřelovala letiště…K večeru se oddíly Vlasovců posunuly na břeh nad nádražím a zatlačily na Němce. Boje se zúčastnili i někteří zdejší občané. Požár Zadákovy továrny. Šrapnely zle řádily na budovách našich. Zapálena továrna Zadákova a Kalhousův dům…Všechno obyvatelstvo chvělo se úzkostí v krytech. Některé budovy pobořeny. …Bombardováním poškozeny věž a hodiny v ní" (věž kostela svatého Jakuba). Na snímku poničené dobité ruzyňské letiště. V popředí vrak německého turbínového stíhacího Messerschmittu Me-262 od stíhací eskadry "Jagdgeschwader 7". Foto archiv Jiřího Rajlicha, citace z brožury Eduarda Tomáše "Průběh národní revoluce na Kladně" (1945, s. 34) a z "Pamětní knihy obce Hostivice" (IV. díl obsahující léta1924-1950, s. 228-229).


Jedním z českých povstalců, který padl dne 7. května 1945 při útoku na ruzyňské letiště, byl četař František Tamchyna (1912-1945) z Hostivic, za války totálně nasazený v Poldině huti v Kladně. Postavil se do čela bojového družstva, které spolu s Vlasovci vedlo útok na letiště. Padl při útoku z úvozové cesty za obilným silem. Zednický mistr Václav Štajner (1879-1945) z Litovic byl ještě před útokem smrtelně zasažen střelbou z útočícího německého Me-262. Foto Františka Tamchyny a info archiv Jiřího Kučery.


Vlasovci na Slánsku, Rakovnicku a Kladensku žádné "vlastní" pomníky ani označené hroby nemají. Za nejbližšími se musíme vydat až na západní okraj Prahy. Pomník "Příslušníkům Ruské osvobozenecké armády" s podtitulkem "Padli v květnu 1945 v boji s okupanty" se nachází v rohu hřbitova v Ruzyni. Foto Karel Drvola.


Přibližně devatenáct neznámých vojáků 3. pěšího pluku 1. divize ROA z ruzyňského hřbitova shlíží do rovinatého kraje s dnešním ohromným mezinárodním letištěm Václava Havla, za jehož osvobození položili své životy. Foto Karel Drvola.


Druhý velký hromadný hrob Vlasovců z 3. pluků 1. divize VS KONR se údajně nachází přímo u obvodu ruzyňského letiště na novém hostivickém hřbitově. Jednoduchý náhrobek s pozůstatky vojenské khaki barvy obsahuje nápis "Neznámým hrdinům 1945". Ten se zde zřejmě objevil v poválečných letech, kdy byla tímto způsobem "maskována" většina hrobů příslušníků ROA. Dnes již zřejmě nikdo neví, kolik vojáků sem bylo uloženo. "Hrob" ale zabírá poměrně velkou plochu, takže můžeme uvažovat o obdobném počtu jako na hřbitově v Ruzyni. Uvažovat také můžeme, že jde pouze o symbolický pomník, neboť tento hřbitov byl otevřen až v prvních poválečných letech. Od roku 1944 hostivičtí totiž po zrušení starého hřbitova pohřbívali své zesnulé na litovicko-jenečský hřbitov. Foto Karel Drvola, info Jiří Kučera.


Jelikož tento příběh nemá šťastný konec, opustíme vojáky ROA s podmračenou oblohou. Hrob Vlasovců na litovickém-jenečském hřbitově v Hostivicích. Jsou zde pochováni vojáci 3. pěšího pluku 1. divize ROA, kteří padli v bojích o ruzyňské letiště. Dle údajů hostivického kronikáře Jiřího Kučery byli Vlasovci, kteří padli 7. května 1945 při útoku na ruzyňské letiště pohřbeni při společném obřadu s českými obětmi dne 12. května 1945. Jako jistý akt smíření působí, že na tomto hřbitově jsou pohřbeni i dva vojáci Rudé armády. Foto archiv Vladimira Pomortzeffa, info Jiří Kučera.

Vlasovci byli po obsazení ruzyňského letiště z bojové akce odvoláni, stejně tak jako jejich další spolubojovníci z dalších oblastí Prahy, a v noci na 8. května 1945 ustoupili směrem zpět k Berounu a odtud dále k americkým liniím. Američané je ale odmítli vpustit do svého pásma a naopak je dle dohody předali vojákům Rudé armády. Sověti byli k dopadeným Vlasovcům nemilosrdní. Řada z nich byla popravena, řadoví vojáci většinou obdrželi trest těžkého žaláře či Gulagu. Ještě v červenci roku 1945 přijel dle Václava Vodvářky do Lán oddíl rudoarmějců, rozdělil se do čtyř skupin a hledal Vlasovce. V blízkém Vašírově skutečně ještě dva nalezli a na místě zastřelili. Naopak v Třebichovicích byli zajatci ROA po válce využíváni k nakládání munice ze skladiště v místní cihelně. "Byli hlídáni vojáky Rudé armády. Velitelem byl kpt.-žena, která s nimi zacházela dosti tvrdě." Info dle knihy Václava Vodvářky "Lány a okolí ve světle místních a pomístních jmen" (2006, s. 182), citace dle článku Zdeňka Víška "Vojska generála Vlasova v našem kraji" (Zapomenuté osudy, zapomenuté události-historická konference Slaný a Slánsko ve XX. století, 2013).

© Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně. Poslední aktualizace 14.05.2020. Verze pro tisk. O úroveň výše.