Antonín Zápotocký svou knihou spojil město Kladno s rudou září. Na výstavě, jejímiž kurátory jsou Bc. Lucie Matoušová a Jiří Štěpánek chceme ukázat, že záře nad Kladnem mohla mít i jinou barvu.
Společně s růstem Kladna se začal na přelomu století rozvíjet i jeho kulturní život. Vzniklo městské divadlo, muzeum a také řada knihkupectví, knihtiskáren a nakladatelství. Nakladatelů zde působilo několik, od těch s příležitostnou produkcí, po tvůrce bibliofilií. Rozmanité byly námětové okruhy, žánry i kvalita edic. Vůbec prvním nakladatelem v Kladně byl Emanuel Vybulka v 70. letech 19. století, který se snažil zaujmout v té době ještě nevelké čtenářské publikum tzv. krvavými romány. Postupně se ale přidávala nakladatelství s náročnějšími edičními řadami, vydávající kvalitní beletrii i naučné spisy.
Nejmladším nakladatelem, kterého jsme pro naši výstavu vybrali, je Josef Cipra ml. Stranou zájmu jsme prozatím ponechali nakladatelství polistopadová - Delta, Dílo, Nezávislý novinář (IV),… Neobyčejně užitečnou pro zpracování této výstavy se ukázala kniha Nakladatelské Kladno (2007) Aleše Zacha, kterou vřele doporučujeme všem zájemcům o podrobnější poznání nakladatelské činnosti na Kladně.
Mezi spisovateli v našem "literárním salónu" najdete místní rodáky, i ty, kteří s Kladnem spojili jen určitou část života. Bystrým návštěvníkům neunikne absence Bohumila Hrabala, který je sice neodmyslitelně spojen s "Poldovkou", ale jako takového jsme ho již prezentovali na nedávné výstavě ke 120. výročí Poldi Kladno.
Ne všichni místní spisovatelé vycházeli ve své tvorbě ze zdejšího prostředí. Kdo se ale pustil do uměleckého ztvárnění Kladna, věnoval se zpravidla životům horníků a hutníků, tmavým podzemním chodbám i rudé záři rozpálené strusky. V souvislosti s tímto nás napadla otázka, zda je ještě Kladno dnes, po uzavření dolů a uhašení vysokých pecí, inspirativní pro umělce jakéhokoli oboru. Máte-li zájem se k tomuto tématu vyjádřit, zúčastněte se literární "soutěže" Kladenské inspirace, kterou jsme pro vás připravili. Lucie Matoušová
