V poločase komunistické totality došlo v první polovině roku 1968 v rámci "pražského jara" k částečnému uvolnění společenské i politické situace. Nastoupenou cestu k "socialismu s lidskou tváří" dne 21. srpna 1968 zastavily pásy okupačních tanků sovětské armády a dalších čtyř armád států Varšavské smlouvy. Alespoň morální vítězství nad okupanty se nedostavilo a společnost se začala podle neúprosného diktátu "normalizovat" zpět do podoby před lednem roku 1968.
Duch nově nastoupeného obrodného procesu byl patrný již na podnikové konferenci KSČ SONP v Kladně, které se ve dnech 2. a 3. března 1968 zúčastnil i I. tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček (1921 - 1992). Dobře "znám" byl v Kladně též předseda Národního shromáždění Josef Smrkovský (1911 - 1974). V Kladně se začalo po letech svobodněji žít a obnovoval se kdysi běžný společenský život. Nechyběla ani kritika nezákonností 50. let, která nejhlasitěji zazněla z klubu bývalých politických vězňů K 231. Jeho pobočka pro okresy Kladno a Slaný byla ustanovena dne 4. května 1968 na schůzi v Domě oddechu SONP. Hlásili se sem ale i postižení lidé z Novostrašecka a Rakovnicka. V jeho čele stál předseda Vladimír Dvořák (1921 - 1998), který byl za spolupráci na útěku bývalého místopředsedy vlády Petra Zenkla do exilu odsouzen na 7 let (po roce 1989 se stal zakladatelem a předsedou "Společnosti pro ochranu kulturního dědictví Patria" a iniciátorem znovuobnovení ročenky "Slánský obzor"), místopředsedou se stal Ing. Miloslav Vácha a jednatelem Josef Lesák.
Předsedou kladenského MěNV na kladenské radnici byl v letech 1961 - 1969 bývalý soustružník Jan Jeřábek (nar. 1912). Duch "pražského jara" silně pronikl i do kladenského OV KSČ, do jehož čela byl v červenci 1968 zvolen Karel Bejček (1921 - 1975), jemuž zdárně sekundoval zejména organizační tajemník Vladimír Kolmistr (nar. 1930). Budova dnešního okresního soudu na náměstí Edvarda Beneše se stala v srpnu 1968 místem vyhrocených jednání s okupanty i místem, kam směřovaly protestní demonstrace kladenských občanů a pracujících. Karel Bejček se stal 22. srpna i členem nového ústředního výboru KSČ na mimořádném "vysočanském" XIV. sjezdu. Spolu s řadou dalších byli jmenovaní ale jako "protisocialistické" a "protisovětské" elementy v roce 1969 odvoláni z funkcí a o rok později vyloučeni z KSČ. Typický normalizační postih čekal zejména na Vladimíra Kolmistra, kterému bylo dovoleno zastávat jen ta nejpodřadnější zaměstnání (studnař, pokladač linolea) a neustále byl sledován a šikanován StB. Foto SVMK, dar Oldřicha Veselého.
O vojenské okupaci, která započala v noci na 21. srpna 1968, se Kladeňáci vzhledem k blízkosti hlavního města Prahy dozvěděli téměř okamžitě. Slovy spisovatele a fotografa Luďka Švorce (nar. 1941): "Hned jsem vstal a otevřel okno bytu v kročehlavském sídlišti a viděl ta ohromná vojenská letadla přistávající na letišti v Ruzyni. Působilo to děsivě, jako když se rojí sršni." Netrvalo dlouho a za výsadkáři dorazily první pravidelné jednotky sovětské armády. Město Kladno bylo během "operace Dunaj" okupováno jednotkami 11. gardové tankové divize Ivana Romanoviče Podobeda. Na fotografii projíždí jednotka dělostřelců okolo vrátnice dolu Nosek v Tuchlovicích. Foto SVMK, autor Jaromír Manda.
Symbolem okupace se staly sovětské tanky T - 54 a T - 55 s bílým invazním pruhem, který okupační vojska odlišoval od shodné výzbroje ČSLA. Zde tanková kolona zatáčí v obci Brandýsek směrem ke Kladnu. Foto archiv Jaroslava Grubnera.
Československé silnice ale drtila i další "bratrská" vojenská technika, např. tento oddíl velkorážných sovětských raketometů umístěných na pásových podvozcích. Shodné místo v Brandýsku. Např. dle údajů z 26. srpna 1968 Brandýskem projelo "směrem ku Praze 116 tanků, 243 vozidel převážně s municí a 25 obrněných vozů. K žádnému zranění nedošlo. Byly přeraženy u nádraží závory a na silnici, podle vyjádření soudruhů z MNV by se daly sázet okurky." Foto archiv Jaroslava Grubnera.
Nejnebezpečnější byli okupanti právě na silnicích. Masový provoz jejich těžké vojenské techniky a nedodržování byť jen základních dopravních předpisů měly i na Kladensku za následek řadu dopravních nehod s těžkými a smrtelnými úrazy. Z nejzávažnějších nehod dne 21. srpna 1968 na Kladensku: Vilém Kroupa (nar. 1915) z Kladna byl v 8:30 hod. na motocyklu na křižovatce v obci Klobuky zachycen nákladním autem sovětské armády, přičemž utrpěl těžká zranění. Václav Benda (nar. 1949) ze Stochova byl v 9 hod. sražen v obci Kačice z motocyklu nákladním autem sovětské armády. Benda utrpěl těžké zranění, spolujezdec byl taktéž zraněn. Nejhůře toho dne dopadl policista Otto Trousil (1930 - 1968), kterého v 15:45 hod. na motocyklu srazilo v zatáčce u obce Svárov sovětské obrněné vozidlo jedoucí po špatné straně silnice. Trousil na místě zemřel. Závažné dopravní nehody pak přibývaly každým dalším dnem a nevyhýbaly se pochopitelně ani okupačním vojskům. Na fotografii dává sovětský voják přednost koloně obrněných aut před kladenskou civilní dopravou. Foto SVMK, autor Jaromír Manda.
Nejhorší dopravní nehoda spojená se sovětskými okupačními vojsky se na Kladensku odehrála až o tři a půl roku později. Mrazivého dne 25. listopadu 1971 jela kolona osmi sovětských vojenských tahačů MAZ - 537 s 21 m dlouhými návěsy z vojenské posádky Luštěnice (okres Mladá Boleslav) do Berouna pro silniční panely. Přibližně v 13:40 hod. při projíždění obcí Vinařice dostal vůz vojína Michaila Dimitrieviče Ptaščuka v ostré pravotočivé zatáčce u restaurace U Přemysla na silně zledovatělém povrchu smyk a po nárazu do zdi domu čp. 9 rozmačkal procházejícího šestiletého Ladislava Siváka (1965 - 1971). Jeho těžce zraněný otec, dělník vinařického lomu, Jan Sivák (1942 - 1971) zemřel o dvě hodiny později v kladenské nemocnici. 3x Foto VHÚ - VHA, f. MNO 1971, kart. 442, č. j. 606-71-P.
Sovětské tanky dorazily brzy i přímo do Kladna. Zde projíždějí kročehlavským sídlištěm 9. května. Jednotky se za Kročehlavy utábořily prakticky na stejném místě jako v roce 1945. I zde probíhala bezvýsledná vyjednávání kladenských zástupců s důstojníky okupačních vojsk, proto se polím směrem k Velkému a Malému Přítočnu přezdívalo "diplomatická." Foto SVMK, autor Luděk Švorc.
Zásobovací kolona sovětské armády projíždí v Kročehlavech Unhošťskou ulicí. Foto SVMK, autor Jaromír Manda.
Kročehlavská každodennost srpna 1968. Foto SVMK, autor Jaromír Manda.
Kladeňáci diskutují se sovětskými vojáky. Nejčastější je dotaz: "Proč jste přijeli?" Foto SVMK, autor Luděk Švorc.
Srocující se hloučky kladenských občanů a pracujících v centru města přijímaly přijíždějící sovětská vojska více než chladně. V pozadí dnes již neexistující park (nyní autobusové nádraží). Foto SVMK, dar Oldřich Veselý.
Na křižovatce u Okresního domu (dnešní Středočeská vědecká knihovna) byli okupanti donuceni přejíždět rudé sovětské vlajky. Foto SVMK, dar Oldřich Veselý.
Ani sovětští vojáci se netvářili nijak přívětivě. Foto SVMK, dar Oldřich Veselý.
Kladenští horníci zareagovali na okupaci stávkou: Zpravodaj kladenského OV KSČ dne 23. srpna 1968 uvedl v reportáži z dolu Wannieck: "kladenští horníci již 24 hodin stávkují…Jde o svobodu, jde o to, aby se mohli zítra, za rok, za deset let podívat svým dětem do očí…Sedíme s členy stávkového výboru, díváme se do rozvážných, uhelným prachem poznačených jejich tváří a posloucháme slova, za kterými je cítit zkušenost dávných dělnických bojů. Myslí na elektrárny, pekárny, nemocnice i na údržbu závodu." Okupantům ale nedají ani gram uhlí. Na fotografii je zachycen průběh stávky na nádvoří dolu Ronna. Foto archiv Jaroslava Grubnera.
Stejný názor měli i kladenští hutníci, kteří své odhodlání demonstrovali během hodinové stávky v poledne dne 22. srpna 1968.
Kladenské hutě zůstaly alespoň částečně v chodu, i když špatně fungovala jak doprava materiálu, tak i zaměstnanců ze vzdálenějších míst a zejména z Prahy. Na nejvyšším bodě vysokých pecí byla vyvěšena státní vlajka na půl žerdi, jméno maršála Koněva bylo za účasti stovek rozhořčených vysokopecařů odstraněno z pojmenování závodu (přijato označení "stará huť SONP") a rezoluci žádající okamžitý odchod vojsk Varšavské smlouvy z Československa podepsalo jen na ranní směně 9 363 zaměstnanců. Kladenské hutě byly "vyzdobeny" nespočetnými nápisy nesouhlasícími s okupací země. Na fotografii vidíme český nápis "Nechceme být sovětskou kolonií" a "Jděte domů - okupanti!!!" v azbuce. Foto SVMK, autor Jaromír Manda.
Občas bylo kromě satiry použito i méně vybíravých výrazů jako na transparentu u bývalého domu Revírní bratrské pokladny na nynějším náměstí Edvarda Beneše. Pasivní odpor kromě psaní hesel po silnicích a výlohách obchodů dále tvořilo odstraňování všech názvů obcí a ukazatelů směru pro zmatení okupantů. Zlost lidí se vybíjela také na všech symbolech majících nějakou souvislost se sovětskou okupací, lhostejno, zdali se jednalo o pěticípou hvězdu na budově MěNV, sovětskou vlajku, sochu rudoarmějce ve Švermově či o neonový nápis na kině Sevastopol. Dále bylo přikročeno z pochopitelných důvodů k okamžitému zrušení kladenského okresního výboru Svazu československo - sovětského přátelství (SČSP) a k přerušení přátelské družby s okresem Podolsk v moskevské oblasti. Foto SVMK, dar Oldřich Veselý.
Čelo improvizovaného průvodu demonstrantů z hutí mířící v poledne 22. srpna do centra města Kladna. Foto SVMK, autor Luděk Švorc.
Největší protestní shromáždění se odehrála na náměstí před budovou OV KSČ. Zde je rozháněly sovětské tanky. Foto SVMK, dar Evy Poláčkové.
V poledne dne 22. srpna 1968 došlo i na výstražnou střelbu nad hlavy demonstrujících. Foto SVMK, dar Evy Poláčkové.
Na incident reagoval o den později Kladenský kovák v článku Holýma rukama tanky nezastavíme.
Článek z novin středočeského KV KSČ Svoboda Kladno se nevzdává z 26. srpna 1968. O den později byly ovšem podepsány tzv. Moskevské protokoly de facto schvalující pobyt vojsk Varšavské smlouvy v Československu a znamenající nástup cesty k normalizaci.
Vedle požadavku demokratického socialismu byl ústředním mottem srpna roku 1968 bojkot okupačních vojsk a odepření jim jakékoliv pomoci. Lidé napomáhající okupantům a normalizačnímu procesu byli všeobecně opovrhovaní. Typickým příkladem je StB oznámený dopisní "útok" na členy městského výboru KSČ v Novém Strašecí ze dne 1. října 1968. Zmínění obdrželi poštou anonymní dopisy psané na papírové sovětské vlajce, kde jsou za své sympatie k sovětské armádě označováni za zrádce a kolaboranty. Foto SVMK.
Jeden z mnoha letáků vydávaných OV KSČ v Kladně v srpnu 1968 nesl hesla Naše je právo - naše je pravda a I klid a důstojnost je zbraní! Kladenská veřejnost se skutečně až na výjimky oprostila od násilného jednání. StB tak evidovala pouze "hospodské" vyjádření zámečníka z dolu Nosek Vlastimila Váši (nar. 1930), bydlícího na Stochově, který měl v opilosti v polovině října 1968 hovořit o tom, že spolu s dalším horníkem z dolu Nosek, bývalým slovenským partyzánem, Pavlem Dzurákem "mají vše připraveno pro boj proti jednotkám Varšavské smlouvy, hlavně proti SSSR. Dále uvedl, že zbraně mají uschované a počítají s odchodem do hor na Slovensko." Nic jim ale nebylo prokázáno. Závažné bylo pouze zjištění, že Váša sloužil v letech 1949 - 1953 ve francouzské cizinecké legii, kde zasáhl i do protikomunistických bojů v dnešním Vietnamu. Foto SVMK.
Nejvyhrocenější se posrpnová situace na Kladensku ukázala být v obci Pchery, kde část místních občanů měla "kolaborantsky" podporovat v poli tábořící sovětské vojáky. Obci se tak v okolí dostalo nelichotivé přezdívky Brežněves. Odsudek nelze uplatňovat plošně, i zde se objevila barvou napsaná hesla Táhněte domů - Moskva 2 000 km či spálené sovětské vlajky, došlo k vytlučení oken předsedovi MNV i k fyzickému napadání jednotlivých občanů (včetně praporčíka SNB z Vinařic, který se musel bránit střelbou). Násilí zde vyvrcholilo dne 21. října večer, kdy během oslav tzv. "pěkné hodinky" na budově místního MNV kdosi odpálil okolo 23. hod. výbušninu aktivovanou zápalnicí a rozbuškou. Důlní trhací nálož o hmotnosti 200 g byla umístěna na parapet okna zasedací síně v přízemí. Její výbušná síla stačila k poškození zdiva, zdemolování parapetu i okenního rámu, vyražení všech ostatních okenních tabulí v přízemí i v I. patře a k částečnému poškození zasedací síně. StB okamžitě zahájila pátrací akci "Pchery", během které zjistila, že "destrukčnímu činu předcházela vyhraněná politická situace a u řady občanů se projevily nepřátelské tendence proti sovětským vojskům, členům KSČ i funkcionářům MNV." Spis samotný byl bohužel v prosinci 1986 zničen. Foto ABS, sbírka Správa vyšetřování StB - vyšetřovací spisy, arch. č. V - 10930 MV.
Usilovné pátrání po viníkovi trestného činu obecného ohrožení a nedovoleného ozbrojování zůstalo i přes vyslechnutí 40 osob, provedení expertíz a prověrek ve skladech výbušnin atd. neúspěšné a dne 22. ledna 1969 bylo ukončeno. "Štěstí" se na vyšetřující orgány SNB "usmálo" až v noci na 1. května 1969, kdy se horník z dolu Mayrau (tehdy Gottwald II.) Oldřich Prchal (nar. 1940), bydlící v sousední obci Jemníky, pokusil za pomoci v práci odcizené výbušné nálože "odstřelit" ve Pcherách stožár se sovětskou vlajku. Akce nebyla tentokrát úspěšná a ve spěchu pohozená výbušnina demolovala hlavní vchod do budovy blízkého dětského zdravotního střediska. Zesílená výbušnina (400 g) stačila též na vyražení všech oken na čelní a boční straně budovy. Krátce na to byl zadržen zmíněný Oldřich Prchal, který se k činu doznal. Vzhledem k řadě shodných znaků provedení i nepřímých důkazů se lze domnívat, že snad stál i za říjnovým útokem na budovu pcherského MNV, ke kterému se pochopitelně nepřiznal. Foto ABS, sbírka Správa vyšetřování StB - vyšetřovací spisy, arch. č. V - 10930 MV.
Odpor proti okupaci pokračoval i 21. srpna 1969. Tehdy byl brutálně zlomen jednotkami československé armády, SNB a Lidových milicí, používajících bez rozpaků ostrou munici. Účastníci protestů pak byli perzekvováni na základě tzv. "pendrekového zákona" (podepsaného prezidentem Ludvíkem Svobodou, předsedou Národního shromáždění Alexandrem Dubčekem a předsedou vlády Oldřichem Černíkem). Jeden z ilegálních letáků rozšiřovaných před 21. srpnem 1969 v Kladně. Foto SVMK.
"Znormalizovaná" KSČ naopak v srpnu 1969 kontrovala sérií propagandistických plakátů, ukazujících nový oficiální výklad událostí minulého roku. 2x Foto SVMK.