Historie pohlednic se začala psát ve druhé polovině 19. století. Vznikly z korespondenčního lístku a jejich hlavním účelem bylo sdělení nějakého vzkazu adresátovi, ale druhá strana získávala postupem času mnoho rozmanitých podob. Vedle námětů s místy, odkud byla pohlednice posílána, se nejčastěji posílaly pohlednice blahopřejné, k jmeninám, narozeninám, Vánocům, Novému roku a také k Velikonocím.
Na pohlednicích z konce 19. století, posílaných k Velikonocům, se objevovaly církevní motivy Křížové cesty a krajiny s Ukřižováním. Postupně si ale stále větší oblibu získávaly pohlednice s nejrůznějšími jarními a velikonočními zvyky. Velice často se tak setkáváme s motivem velikonočních vajíček, na německých pohlednicích pak se zajíčkem.
Autory předloh k velikonočním pohlednicím byli vedle zcela anonymních osob, zaměstnávaných leckdy přímo tiskařem nebo nakladatelem, také tehdejší malíři. Uveďme z těch nejznámějších alespoň Marii Fischerovou-Kvěchovou, a Josefa Weniga.
Od padesátých let 20. století se motivy velikonočních pohlednic výrazně proměnily. Zmizely z nich církevní motivy a zůstaly jen motivy probouzejícího se jara nebo hrajících si dětí. Typickou ukázkou ideologického vlivu na náměty jsou pohlednice zobrazující pondělní koledování v prostředí socializace vesnice, například muže s pomlázkou a proti nim ženu řídící traktor, koledující pionýry a svazáky. Autory těchto pohlednic byli nejčastěji Jiří Krejčí, Vladimír Charvát a Václav Matas.
