V souvislosti s nynější celosvětovou pandemií infekčního onemocnění Covid-19 se opět začalo hovořit o jinak již zapomenuté nákaze tzv. španělskou chřipkou, která sužovala svět v letech 1918-1920. První informace o tom, že toto onemocnění překročilo hranice Království českého, byla získána na počátku dubna roku 1918 právě v Kladně. Pojďme si na základě dobových fotografií a archivních údajů přiblížit, jak tato pandemie v Kladně a na Kladensku probíhala.
Španělská chřipka jako důsledek globalizovaného propojení světa nebyla první ani poslední pandemií svého druhu. Souhrou nepříznivých okolností jí ale sám člověk během 1. světové války vytvořil podmínky k tomu, aby dosáhla nejvyšší míry smrtnosti a počtu obětí v celém 20. století. Během trvání války byl její výskyt tajen cenzurou (zprávy o ní poskytovalo jen neutrální Španělsko). V českých zemích vyvrcholila na pozadí historických událostí konce 1. světové války a vzniku samostatného československého státu v říjnu a listopadu roku 1918. Oproti současnosti měla tehdy pandemie ideální podmínky k šíření: napadla lidstvo s válkou rozvráceným hospodářstvím, nefunkčním zásobováním, přetíženým zdravotnictvím a nedostatkem lékařů i léků. Nemoc dokázala překročit i vojenské linie a masově se šířila spolu s vojáky vracejícími se ze zákopů do svých domovů. Na snímku ateliérová fotografie rakousko-uherských vojáků, jedněch z milionů, kteří bojovali a umírali na frontách 1. světové války. Foto ze sbírek SVMK, pozůstalostní fond rodiny sokola Aloise Kaftana.
Průmyslové Kladensko bylo několikaletým válečným nedostatkem obzvláště těžce zasaženo. Na snímku několik pohledů na město Kladno z kolorované pohlednice z doby konce rakousko-uherské monarchie. Foto archiv Ivany Stříbrné.
V případě zdravotních problémů byly i tehdy pro Kladeňáky k dispozici lékárny.Kolorovaná pohlednice kladenské hlavní třídy. Druhý dům vpravo označený červeným křížem je v roce 1891 novorenesančně přestavěná budova čp. 499 - lékárna "U české koruny." Foto SVMK. Možnost nahlédnout dovnitř umožňuje vánoční blahopřejná pohlednice z roku 1901. Foto archiv Ivany Stříbrné. Na takovéto období hojnosti bylo možno během 1. světové války zapomenout i v řeznictví Poldiny huti. Naopak od dubna roku 1915 bylo zavedeno čím dál hůře fungující přídělové hospodářství. Foto ze sbírek SVMK. Nouze se projevila i na trzích na kladenském náměstí. Foto ze sbírek SVMK.
Kladenský učitel Josef E. Jankovec ve spolkové kronice Besedy Budislav v srpnu roku 1918 zapsal: "Bídu a hlad je všude viděti, lidé chodí hubení, vychrtlí, šat na nich visí, každý se vleče jako v mdlobě. Na chlebový lístek měl se dostati pro jednu osobu bochníček chleba vážící 1 kilogram 26 dekagramů, ale právě v době, kdy je den nejdelší a hlad největší, dostávali jsme dávku poloviční. Tedy půl toho bochníčku, který i malý jedlík by snědl na posezení, má vystačit dospělé pracující osobě na celý týden." Na snímku potravinové lístky na 35 gramový příděl chleba na březen roku 1918. Foto ze sbírek SVMK.
Obdobně situaci popsal i svou "prostorovou výrazností" pověstný dirigent, městský úředník a od roku 1923 i kladenský kronikář Josef Vašata: "Bylo čím dál tím hůře. Jedli jsme chléb, který se rozpadal pod rukama, neboť v něm už nebyla ani mouka - byl jako z pilin. Kouřilo se listí, k jídlu byl už jen tuřín a mrkev. Pamatuji se, že jsem chléb už ani nemohl vidět. Jaká hrozná byla bída, poznal jsem sám na sobě. Vážil jsem stále přes 100 kg a nikdy jsem nemohl docíliti ani sebe menšího zhubnutí, bylo tomu až do poloviny r. 1917. Když jsem se pak vážil před odvodem v březnu 1918, vážil jsem rovných 62 kg, aniž bych byl zastonal. Jak pak vypadli ti, kteří neměli pevného zdraví…"Na příchod španělské chřipky a její souvislost s 1. světovou válkou, nedostatkem, hladem a zimou reagoval i regionální tisk. Zde otisk článku z časopisu Kraj z 19. října 1918. Foto archiv Zdeňka Pospíšila.
Mezi zbídačený a hladem a nemocemi sužovaný lid vpadla, zprvu nenápadně, španělská chřipka. Smutné prvenství objevu nové epidemie na území Čech nese právě Kladno. Na počátku dubna roku 1918 totiž tuto nebezpečnou infekční nemoc poprvé zaznamenal závodní lékař Poldiny hutě Ernst Guth (ten výsledky svého pozorování zveřejnil v roce 1919 v časopise Wiener klinische Wochenschrift v článku "Beobachtung bei 1300 Fällen epidemischer Grippe" ). Již v červnu roku 1918 přitom byla v Praze pitvána těla zemřelých na zápal plic zapříčiněný chřipkou.Ošetřovna v Poldině huti. Snad právě zde došlo k objevu prvních případů španělské chřipky v Království českém. Foto ze sbírek SVMK.
Výroba kladenské Poldiny huti byla během 1. světové války zcela převedena na válečný provoz. Továrna zmnohonásobila svou velikost i počet zaměstnanců, pocházejících snad ze všech koutů monarchie.Na snímku záběr z obrobny střel Poldiny huti ukazující koncentraci zaměstnanců, mezi kterými se mohla nemoc volně šířit. Foto ze sbírek SVMK.
Situace se zhoršovala a španělská chřipka se dostávala na pomyslnou špici řádících epidemických onemocnění. Jedním z těch, kteří si ve válečné době vedli v Kladně rukopisné záznamy, byl i sítenský lakýrník František Červený, pracující ovšem za války právě v Poldině huti. Ten si např. ke dni 25. září 1918 zapsal: "Chřipka se vzmáhá více a více. Mnoho případů úmrtí se oznamuje. Tak 4 lidé denně v obci Rozdělově umírají."Kromě závodních nemocnic kladenských hutí a dolů směřoval hlavní nápor nemocných se španělskou chřipkou do bran okresní všeobecné nemocnice Františka Josefa I. postavené v letech 1902-1903. Foto ze sbírek SVMK. Na závažnost nemoci upozorňoval i článek "Chřipková epidemie v Kladně a okolí" v novinách Kladenská Svoboda ze dne 2. října 1918. Foto archiv Zdeňka Pospíšila. K nemocným a zraněným vojákům v lazaretu v budově kladenské reálky a v okresní nemocnici začali na konci 1. světové války přibývat i civilisté s novým agresivním druhem chřipkového onemocnění. Sedící první zleva je kladenský městský lékař MUDr. Ignác Hajn (1862-1943), známý též jako horlivý Sokol. Sedící první zprava je MUDr. Neuman, který byl v průběhu války odvelen jako velitel sanitního vlaku na frontu. Foto ze sbírek SVMK.
Nebylo toho moc, co bylo možno na obranu proti španělské chřipce dělat. Nebyl znám žádný účinný lék, navíc byl chronický nedostatek lékařů i léků. Obzvláště nebezpečné bylo, když se k chřipce přidal zápal plic. To nastával boj o pouhé udržení pacienta při životě. Ukázkový pokoj kladenské okresní nemocnice v době míru. Foto ze sbírek SVMK. Na rychlé zhoršování situace upozorňovala i Kladenská Svoboda ze dne 5. října 1918 v článku "Španělská chřipka v Kladně se šíří." Foto archiv Zdeňka Pospíšila. Ošetřovatelé a pacienti kladenské záložní nemocnice v budově reálného gymnázia v době 1. světové války. Foto ze sbírek SVMK. Porcelánový odznak Červeného kříže z 1. světové války ze sbírek SVMK.
Druhý, nejsilnější, nápor nemoci se dostavil právě na přelomu září a října 1918. Dne 9. října 1918 byly v Kladně dle deníku městského úředníka a předního funkcionáře Sokola Aloise Kaftana "zábavy pro zuřící chřipku zakázány, divadla zavřena na 14 dní." O den později byly plošně zavřeny i školy. Tyto jedny z posledních rakousko-uherských nařízení ale neměly na katastrofální epidemiologickou situaci podstatný vliv. Pohlednice Červeného kříže přibližující podobu rakousko-uherských zdravotních sester v době 1. světové války. Foto ze sbírek SVMK.
V kladenské okresní nemocnici v době 1. světové války sloužily a od utrpení pomáhaly taktéž sestry z Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského ("Boromejky"). S vděčností vzpomínal na jejich péči např. zákolanský učitel a zakladatel Společnosti přátel staroslavné Budče Václav Dlouhý (1844-1918), když zde byl na operaci v červnu roku 1911, v rukopise "Václava Dlouhýho Křížová cesta životem": "V operačním sále naproti dozněla ranní pobožnost Milosrdných sester řádu sv. Karla Boromejského… Ošetřující jeptišky byly ke mně plny laskavosti." Zvláště si oblíbil "velebnou matku" (zřejmě se jednalo o provinciální konsultorku milosrdných sester a první představenou okresní nemocnice na Kladně Cyrillu Mackovou (1865-1925): "V milé a vděčné vzpomínce chovám velebnou matku ošetřujících jeptišek v kladenské okr. nemocnici. Neznal jsem onu sestřičku, která je pověřena vážným úkolem, aby narkotisovala osobu položenou na operační stůl. Ježto však operace na mne byla vykonána bez předchozího uspání, velebená sestra stála plnou hodinu mně u hlavy jako anděl strážný, jako duchovní matka a těšitelka má… Byla to velebná matka, jejíž tvář se mi zdála býti známou. Přistoupivš až ke mně tázala se vlídně, mám-li bolesti v prsou. Také její hlas se mi zdál dobře známý. V hlavě se mi počalo jasniti. Navázav na některá její slova, že zná podrobně celý průběh mé středeční operace, ptal jsem se přímo, jak je to možno. Teď pochopila i ona, že ji nepoznávám a pravila: "Můj bože, vždyť jsem to byla pane řídící já, která jsem u Vás stála a Vám dle možnosti ulehčiti se snažila. Uspávám ročně 12set osob i více a byla bych ráda uspala i Vás, kdyby mě to byl pan primář dovolil."Na snímku stříbrná medaile za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací na dámské stuze z roku 1914 ze sbírek SVMK.
Katastrofální průběh vrcholu epidemie španělské chřipky na Kladensku zaznamenala Kladenská Svoboda v článku "Epidemie chřipky v Kladně" z 12. října 1918. Foto archiv Zdeňka Pospíšila.
Navíc Kladensko doslova "vřelo" generální stávkou dne 14. října 1918 a zejména ohromnými manifestacemi po vzniku republiky dne 28. října 1918. Ti kdo měli sílu, slavili v desetitisícových zástupech na ulicích a na náměstích, kde se virus španělské chřipky mohl nekontrolovatelně šířit. Foto ze sbírek SVMK.
K průběhu španělské chřipky si František Červený zaznamenal: "Počíná bouřlivě. Horečka stoupá ke 40 stupňům ve velmi krátké době a trvá 2-4 dny. Bolení hlavy, neobyčejná slabost, zmalátnělost, nemohoucnost. Další příznaky mají ráz kataru většinou cest dýchacích nebo ústrojí zažívacího." Ošetřovatelé a pacienti kladenské nemocnice během 1. světové války. Foto ze sbírek SVMK.
Se španělskou chřipkou se setkáváme i na stránkách obecních kronik. Např. ředitel školy Adolf Šimral v libušínské kronice uvedl: "Řádila u nás španělská chřipka spojená v mnohých případech s prudkým zánětem plic a zachvacující zejména mladé lidi ve věku 20 - 30 let. V naší obci zemřelo tak asi 17 osob." Mnohdy se jedinou útěchou před řádící epidemií stala víra v Boha. Na snímku interiér kaple v kladenské okresní nemocnici. Archiv V. M. Malanowské.
Takřka shodně se o španělské chřipce dočteme i v zápisu důlního dozorce a kronikáře obce Rozdělov Františka Záleského: "Z podvýživy mnoho lidí onemocnělo a i mnohé epidemické nemoci se hrůzně rozšiřovaly. Jednou z těchto nemocí, která v obci nejvíce řádila, byl chřipka zvaná španělská. Mnoho lidí tuto nemoc zaplatilo životem a mnoho je lidí, kteří ještě po dlouhá léta touto nemocí strádají a nikdy se z ní nevyléčí."
Na hřbitovech po celé zemi se odehrávaly hrůzné výjevy. Umírání nepolevovalo celé týdny, den za dnem sem z nemocnic i domů přiváželi mrtvé, kteří se hromadili v márnicích. Záhy začaly chybět rakve i samotní hrobníci… Na snímku je zachycen pohřební vůz tažený koňmi v Družci. Foto ze sbírek SVMK.
Po první vlně z jara a léta 1918 a druhé, nejsmrtelnější, z podzimu 1918, přišla ještě vlna třetí (v roce 1919) a čtvrtá (1920), než si lidstvo vybudovalo dostatek protilátek a španělská chřipka zeslábla a v polovině 20. let 20. stol. odezněla. Počet jejích obětí je v českých zemích odhadován až na 80 000 (zhruba polovina z nich připadá na podzim roku 1918). Celosvětově pak na španělskou chřipku zemřelo hrubým odhadem mezi 20 až 50 miliony lidí (přitom "jatka" 1. světové války si vyžádala zhruba "jen" 10 milionů mrtvých a 20 milionů raněných). Poslední cesta zemřelých na španělskou chřipku v Kladně směřovala na kladenský hřbitov. Na snímku kaple u hlavního vchodu vystavěná dle projektu stavebního rady Horního města Kladna Stanislava Rokose. Foto ze sbírek SVMK.
Autor za spolupráci děkuje kladenskému badateli Zdeňku Pospíšilovi.