Historie plastiky sv. Jana Nepomuckého a její restaurování

Ve sbírkách Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně je mimo jiné uchována i barokní dřevěná plastika sv. Jana Nepomuckého v takřka životní velikosti. Světec je zobrazen ve strnulém postoji s jen nepatrně pokrčenou pravou nohou. Podle polohy rukou lze usoudit, že v pravé ruce měl původně kříž s Ukřižovaným Kristem a v levé ruce snad palmovou mučednickou ratolest. Původ této plastiky je do jisté míry zahalen tajemstvím. V nejstarším dochovaném inventáři Sládečkova městského muzea z období druhé světové války, který podle typu písma pořizoval kustod muzejních sbírek Josef Švejda, není o původu sochy žádná zmínka. Vzhledem k tomu, že společně s ní byly do inventáře zapsány sochy sv. Josefa a čtyř evangelistů, což jsou plastiky pocházející z kladenského kostela Nanebevzetí Panny Marie, které se staly po zboření kostela v roce 1897 základem sbírek nově vzniklého muzea, lze předpokládat, že i socha sv. Jana Nepomuckého má stejný původ.

V popisu původního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Kladně, který sepsal František Bohumil Škorpil a v roce 1899 vydal knihkupec Josef Šolc, se dočteme o oltáři sv. Jana Nepomuckého v tomto kostele. Podle inventáře z roku 1695 Škorpil uvádí, že původně stála v lodi vedle oltáře sv. Barbory pouze socha sv. Jan Nepomuckého, která "jest stará řezbářská práce." Vlastní oltář k této soše byl zřízen z odkazu faráře Vojtěcha Leopolda Radnického (†1703) a písemná zpráva o jeho existenci je uvedena v inventáři kostela z roku 1734. Oltář se ale několikrát stěhoval, až byl v roce 1819 umístěn v hlavní lodi kostela do výklenku pod prostředním oknem lodi. Podle popisu šlo o jednoduchý oltář, jemuž dominovala pouze světcova socha a dva svícny. Ty byly podle přípisku faráře Josefa Mottla (farářem v Kladně v letech 1864 - 1884) ve farní kronice pořízeny rovněž z odkazu Vojtěcha Leopolda Radnického, stejně jako misál a oltářní textilie.

Bohužel, se nám nepodařilo objevit žádnou fotografii interiéru kostela, na níž by byl tento oltář zachycen, abychom mohli definitivně potvrdit, zda je socha sv. Jana Nepomuckého ve Sládečkově vlastivědném muzeu v Kladně onou sochou uvedenou v inventáři. Určité indicie, které přineslo restaurování této plastiky, ale spíše nasvědčují tomu, že ano.

Výňatek z restaurátorské zprávy akad. mal. Markéty Pavlíkové

Stav díla před restaurováním

Plastika byla několikanásobně přemalovaná. Inkarnáty byly pod několika monochromními vrstvami olejových přemaleb barevné, polychromie byla jemně zkrakelovaná, místy poškozená mechanicky a odpadávala. Zlacené partie oděvu byly celé pokryté zoxidovaným nátěrem práškového bronzu v laku. Na několika místech prosvítalo původní polimentové zlacení. Zlacené partie byly na mnoha místech uvolněné i s křídovým podkladem, často chyběly a dřevo v defektech bylo zatřeno bronzovým práškem. Pod pravou rukou se zdál být ohořelý cíp draperie. Na plastice byly nevhodné doplňky - několik prstů pravé ruky, část biretu. Dřevo bylo pod polychromií ve velmi špatném stavu. Ze zadní strany byl stav dřevní hmoty nejvíce viditelný na mechanicky poškozených partiích, kde byly četné výletové otvory od červotoče. Spoje dřevěných dílů, z kterých byla plastika sklížena, byly většinou rozpojené. Díl v pravé dolní části byl zcela uvolněný a polychromie podél okrajů opadávala. Dřevní hmota byla v podstavci zcela degradovaná. K plastice byl při opravě přidaný provizorní podstavec, který zaručoval stabilitu plastiky. Některé části řezby byly v minulosti odlomené. Byly přitlučené hřebíky, které byly zkorodované. Svatozář vsazená do řezby byla ukotvena dřevěnými klínky. Kov byl částečně zkorodovaný.

Postup restaurátorských prací

Práce byly průběžně fotodokumentovány. Nejprve byla upevňována uvolněná křídová vrstva rybím klihem. Po zpevnění celé plastiky byl proveden stratigrafický průzkum vrstev přemaleb a původní polychromie. Bronzový nátěr na mnoha místech překrýval odpadaná místa přímo na dřevo. Bylo zjištěno, že pod vrstvou nátěru zoxidovaného bronzu je zlacení matové na okrovošedý poliment na části oděvu zvaném mozeta a na lesk na hnědošedý poliment (tento odstín polimentu se používal na konci 19. století) v partiích rochety a kleriky. Silná křídová vrstva tvoří podklad pod zlacení. Ze zadní strany jsou patrné fragmenty původní barevné polychromie. Na zádech jsou fragmenty tmavočervené - pravděpodobně poliment (kov nebyl nalezen). Na biretu, který je zlacený na lesk, jsou zbytky černé olejové malby. Na podstavci byly nalezeny fragmenty šedočerné. Na inkarnátu v obličeji byly dvě vrstvy bílého olejového nátěru a pod nimi velmi dobře dochovaná původní olejová polychromie s vrstvou zežloutlého laku. V místech, kde navazuje biret na čelo světce, byla křídová vrstva přes polychromii a zezadu navazovala černá barva biretu na hnědou barvu vlasů. Na rukách byla situace rozdílná. Pod vrstvou bílého olejového nátěru byla vrstva křídy s uměle zpatinovaným povrchem. Pod ní byly nepatrné zbytky původní narůžovělé olejové polychromie. Svatozář byla pod vrstvou zoxidovaného bronzového nátěru zlacená na olejový podklad.
Stav dřeva byl kritický. Výletové otvory byly viditelné i z přední strany. Zezadu však bylo dřevo silně destruováno. Dolní patrie plastiky byly staticky narušeny, a proto byl v minulosti přitlučen hřebíky k podstavci kryt z latí a z borového masivu. Ruce a třásně byly uvolněné a přitlučené hřebíky, které zkorodovaly. Uvolněné části byly demontovány. Plastika byla původně zklížena z několika dílů dřeva. Spoje byly uvolněné a zlacená vrstva podél okrajů odpadávala. Části byly demontovány.

Petrifikace dřeva probíhala způsobem napouštění ze zadní strany, kde je plastika vydlabaná a lokální injektáží roztokem Solakrylu BMX v xylenu.

Po technologické pauze, kdy bylo nutné, aby petrifikace vytvrdla, byly snímány přemalbové vrstvy. V partiích zlacení byla použita parafinová pasta s kombinaci organických rozpouštědel a v inkarnátech byly bílé nátěry snímány mechanicky.

Zežloutlý lak v obličeji byl sejmut organickými rozpouštědly.

Na rukou byly odkryty fragmenty původní polychromie a v místech, kde se nedochovala původní polychromie, byla ponechána křídová mezivrstva. Nevhodně doplněné prsty byly odstraněny. Uvolněné části řezby byly ve spojích očištěny a sklíženy. Chybějící partie, které byly důležité proporčně nebo pro statickou rovnováhu, byly doplněny lipovým dřevem a dořezány. Ruce byly vsazeny na čepy a sklíženy.

Defekty v leštěných partiích byly kvůli optickému scelení vytmeleny a dozlaceny na hnědošedý poliment. Povrch nového zlacení byl mechanicky zpatinován. Nově doplněná část podstavce byla nakřídována a barevně přizpůsobena původní polychromii. Inkarnáty byly vyretušovány. Ruce byly přizpůsobeny původní polychromii obličeje.

Ze svatozáře byly sejmuty nánosy bronzu a původní zlacení bylo i zezadu izolováno paraloidovou pryskyřicí. Barevné partie byly na závěr zaizolovány pryskyřičným lakem s přidáním včelího vosku.

Výsledek restaurování je možno nejlépe posoudit srovnáním těchto snímků.

Na restaurování finančně přispělo částkou 39.000,- Kč Ministerstvo kultury ČR z programu na ochranu movitého kulturního dědictví ISO D.