Betlémy na Kladensku a Slánsku

Z našeho regionu je jako nejstarší uváděno vystavení takovýchto jeslí připomínajících Kristovo narození v kostele v Buštěhradě po roce 1570.

Podle svědectví K. Procházky bylo v minulém století v některých kostelech v našem regionu zvykem místo stavění jesliček věšet na oltář obraz Narození Páně (ve Stochově do roku 1860; ve Zlonicích až do doby, kdy byl pořízen nový betlém s vyřezávanými figurami, o němž bude řeč ještě dále; v Hobšovicích nechal takový obraz pro kostel namalovat v roce 1880 farář Klement Markrab). Tento zvyk se udržuje dosud v kostele sv. Václava v Kladně - Rozdělově, kde je o vánočním období zavěšována kopie Corregiova obrazu Narození Páně, namalovaná tamějším farníkem PhMr. Josefem Hřebíkem.

Chrámové betlémy

Od oltářních obrazů pak už byl jenom krůček k deskovým betlémům, jejichž figury i pozadí byly namalovány na dřevěných deskách. Zbytky takovéhoto betléma z přelomu 18. a 19. století s figurami o výšce až 120 cm byly až do roku 1910 ve františkánském klášteře ve Slaném a z něj byly v tomto roce předány do Národního muzea v Praze, v jehož Národopisném oddělení jsou uloženy dosud a občas bývají zapůjčovány na vánoční výstavy (např. v roce 1992 do Slaného a v roce 2008 na výstavu v Nejvyšším purkrabství Pražského hradu, odkud také pocházejí naše fotografie).

Jezulátko a sv. Josef z deskového betléma z františkánského kláštera v Slaném.

Karel Procházka uvádí, že "na deskách malované jesličkové figury z XVIII. století" byly i v děkanském chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Kladně. Podle sdělení arciděkana P. Jiřího Neliby je ve farním depozitáři zachováno pouze na desce malované pozadí, tedy biblické město.
Zajímavou náhradou vícefigurového betléma byla v některých kostelech vosková soška Jezulátka v hedvábných šatečkách a s korunkou, která bývala o Vánocích stavěna na boční oltář (Stochov, Úhonice). Samozřejmě se naskýtá otázka, zda nešlo o kopii oblíbené sošky Milostného pražského Jezulátka z kostela Panny Marie Vítězné v Praze. U Jezulátka z Úhonic, ale K. Procházka uvádí, že leželo(!) ve "slušné skleněné skříňce" a navíc lze jen těžko předpokládat, že by stochovský farář nepoznal Pražské Jezulátko, případně to ve své práci neuvedl.

Voskové Jezulátko ze sbírky Městského muzea Velvary.

Nejčastěji se ale v kostelích na Kladensku a Slánsku nacházejí betlémy s vyřezávanými dřevěnými figurkami o velikosti od několika centimetrů až do téměř jednoho metru. Pouze u některých z nich ale známe přesněji jejich původ. To je případ vyřezávaného betléma z kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Zlonicích, který v roce 1901 dodal umělecký řezbář Ferdinand Stuflesser ze St. Ulrich bei Gröden v Tyrolsku.

Tyrolský betlém ve zlonickém chrámu Nanebevzetí Panny Marie.

V kronice zlonické farnosti se dočteme, že jesle byly udělány podle vzoru betléma, který tato řezbářská firma dodala do chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě a do chrámu sv. Rocha ve Vídni s dovětkem, že za ně farář zaplatil 816 rakouských korun. Betlém posvětil před štědrovečerní půlnoční mší v roce 1901 farář František Kraus a po všechny sváteční dny se před ním konala betlémská pobožnost s modlitbami a vánočními písněmi. Betlém dodnes patří k nejkrásnějším v našem regionu, i když byl o část figur ochuzen při vloupání do kostela. Ze vzpomínek paní Marie Školové se dovídáme, že na Štědrý den stávali u jesliček žáci místní školy oblečení jako andělé v bílém rouchu a s křídly. V chrámu ale kdysi musel být ještě starší betlém, o jehož pořízení a opravách vypovídají účty záduší zlonického kostela. V roce 1678 stálo "udělání a vymalováni Betlemu" 4 zl., r. 1692 bylo za "maly ovciczky a Jesle k betlemu" zaplaceno 30 kr. a v letech 1696 - 1706 za malování (tedy opravy) betléma dalších 5 zl. 64 kr.
Monumentální betlém s autorem, kterého známe, je také v kostele sv. Petra a Pavla v Unhošti s třemi desítkami figur vyřezaných z lipového dřeva a asi 60 cm vysokých. V době působení faráře Františka X. Krby, OCr. ho v letech 1963 - 1968 vyřezal akademický malíř a řezbář Václav Andres a o rok později instaloval sochař Karel Stádník. Zaujme především ústřední scéna s Pannou Marií a Jezulátkem, k nimž se jakoby slévá proud oveček.

Betlém V. Andrese v Unhošti.

Zajímavým dokladem oprav, resp. doplňování betlémů o zaniklé figury, je betlém z minulého století z rotundy sv. Petra a Pavla na Budči u Zákolan (farnost Budeč - Kováry), kde zaniklé postavy dvou ze sv. Tří králů byly ve druhé polovině 20. století doplněny figurami v duchu insitního umění (rovněž i ovečky a pes).

Doplněné postavy dvou králů z betléma na Budči.

Někdy byly chybějící dřevěné figurky doplněny lacinějšími sádrovými (betlém z kostela Nejsvětější Trojice v Kolči). Betlémy jenom se sádrovými figurkami byly podle inventářů ze 70. a 80. let například v kostelech v Bratronicích, v Hostouni, v Rozdělově, v Hnidousech, ve Vrapicích a v Budeničkách.
Sklonek dvacátého století přinesl do mnohých kostelů i průmyslově podle jedné šablony vyráběné keramické betlémy. Také ve sbírkách Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně najdeme keramické betlémy, jednak ze starých fondů muzea, tak i zcela moderní ve tvaru zvonu s hudoucími anděly na vrcholu, který pro vánoční výstavu v roce 1991 vytvořil keramik Jaromír Huja.

Keramický betlém, sbírka SVMK inv. č. SP 611.

Keramický betlém Jaromíra Huji, sbírka SVMK, inv. č. SP 609.

Výjimečně byly i v kostelích používány betlémy papírové (např. ve Vinařicích tištěný betlém od firmy Müller). Tento druh betlémů je ale typický pro domácnosti.
Jako zajímavost připomeňme ještě tzv. živé jesličky, pořádané od druhé poloviny 90. let minulého století před kostelem sv. Petra a Pavla v Unhošti. Živé obrazy betlémské scény včetně zvířat při nich doplňuje zpěv koled. Takovýto živý betlém bývá i ve Stochově.

Živý betlém na náměstí ve Stochově v roce 2003.

Betlémy v domácnostech

Do domácností se zvyk stavět betlém rozšířil až na sklonku 18. století v souvislosti s josefinskými reformami. Císař zakázal stavění betlémů v kostelech, protože jde podle názoru osvícenců o zvyk naivní a církve nedůstojný. Lidem ale zobrazení biblického příběhu o narození Ježíše Krista v betlémské stáji chybělo, a tak si začali tuto scénu zobrazovat doma. Samozřejmě podle svých schopností a z materiálu, který byl při ruce. Jako kuriozita je v literatuře zmiňován hornický betlém z Kladna, jehož figurky byly vyřezány z uhlí, o jehož osudu ale není dnes nic známo.
Kladensko a Slánsko a vůbec téměř celé střední Čechy nepatřily k oblastem, kde by se betlémy ve větší míře zhotovovaly. Výjimkou je pouze Příbramsko, kde jsou počátky lidového betlémářství spjaty se střídáním období slávy a úpadku tamních rudných dolů a zároveň s existencí poutního místa Svaté Hory. Horníci, kteří přicházeli o práci, nacházeli zdroj obživy ve vyřezávání figurek do domácích betlémů, protože ty si kupovali lidé přicházející se poklonit Svatohorské Matce Boží. Základ betléma tvořily jesle vystlané slámou, v níž ležela figurka novorozeněte, z levé strany stála Panna Maria a z pravé sv. Josef, v pozadí pak osel a vůl. Další figury se mohly dokupovat postupně - sv. Tři králové s průvodem, pastýři s ovcemi a "daráčci", tedy ti, kdo narozenému Ježíškovi přinášejí dary. Právě postupné dokupování mohlo způsobit, že každá z figur vykazuje jiný řezbářský rukopis.

Tohoto původu je zřejmě i betlém ve sbírce našeho muzea, který v původní podobě známe jenom z fotografie, podle níž byl v roce 2006 ve spolupráci s Bohuslavem Vykoukem a Spolkem Příbramští betlémáři rekonstruován.


Rekonstruovaný betlém v kapli sv. Vavřince v kladenském zámku o Vánocích 2006.

Figurky příbramských betlémářů se do Kladna nedostaly jenom jako památka z pouti na Svatou Horu, ale i stěhováním spolu s rodinami z místa na místo. Tak se dostal do sbírky našeho muzea betlém s figurkami králického typu z Poniklé v Podkrkonoší, který jeho majitel zdědil po svém dědečkovi a poté, co se přestěhoval do Studeněvsi u Slaného, jej nabídl ke koupi muzeu.


Betlém z Poniklé v Podkrkonoší.

Domácí výroba betlémů zasadila biblický příběh do typické české krajiny a také postavy, které - s výjimkou sv. Tří králů - přicházejí s dary k Ježíškovi, jsou oděny do českých lidových krojů, které odkazují k době vzniku toho kterého betléma. V hornických regionech se tak mezi pastýři a řemeslníky objevují i horníci v parádních uniformách. Dokladem zručnosti betlémářů byly betlémy mechanické s pohyblivými postavami, točícím se mlýnským kolem, nebo tekoucí napodobeninou vody. Podle sdělení Ferdinanda Velce v letech 1872-5 ukazoval jakýsi havíř v Pcherách mechanické jesle pohybované klikou. V letech 1992 a 1994 vystavoval v kladenském zámku betlém s pohyblivým mlýnským kolem Ladislav Šíma z Velkého Přítočna.

Sestavit domácí betlém, který byl přes léto rozebrán a schován, nebyla nijak jednoduchá záležitost. Už na podzim bylo nutno nasbírat v lese mech a chvojí. Mech se uchovával ve sklepě a pravidelně rosil, aby nezaschl. Figurky se stavěly na stupňovité lešení s poličkami, tzv. "šteláž", který byl potažený šedým tužším papírem, postříkaným bílou, modrou, zelenou a červenou barvou. Dole byla betlémská jeskyně, k níž směřovaly poutníci včetně tří králů, kteří se někde ale přidávali až na svůj svátek 6. ledna. V nejvyšších patrech pak bývalo orientální město. To, že figurky stávaly ve vlhkém mechu, se mnohdy pozná na jejich podstavcích napadených hnilobou.

Kvůli lepší skladnosti byly v domácnostech oblíbeny malované papírové betlémy. Krásný betlém tohoto typu daroval Vlastivědném muzeu ve Slaném "po svém dědečkovi Josefu Bohuslavu Foersterovi" Antonín Duras. Betlém je výjimečný nejenom počtem a krásou malovaných figurek, ale i tím, že se postavy pomocí důmyslného mechanismu pohybovaly.
Výhodou malovaných nebo později tištěných betlémů bylo, že se na stejnou plochu vešlo mnohem více figur, než kdyby byly vyřezávané ze dřeva, a také po rozebrání bylo vše mnohem skladnější. Z litograficky tištěných betlémů je asi nejznámější ten, který poprvé v roce 1902 vydalo podle návrhů Mikoláše Alše Dědictví Komenského v Praze. Od té doby byl přetiskován znovu a znovu, ne vždy ale v kvalitě blížící se původnímu tisku. V Kladně betlémové archy tiskla Knihtiskárna Jana Hoffmanna v Podprůhonu. Předlohu pro tištěný betlém vytvořil v roce 1969 také kladenský rodák malíř a grafik Cyril Bouda. Ve Zpravodaji Příbramských betlémářů z listopadu 2006 se o tomto betlému můžete dočíst, že sv. Josefu vtiskl Bouda podobu Alexandra Dubčeka, basista má podobu Josefa Smrkovského a údajně byste tu u jedné postavy objevili i tvář Marty Kubišové.

Jeden ze tří betlémových archů vytvořených na přelomu 60. a 70. let minulého století Cyrilem Boudou (ze sbírky Středočeského muzea v Roztokách u Prahy).

Rozšířeny byly i tištěné reklamní betlémy firem dodávajících kávu (Karo Franckovka, perola, Brandýská cikorie). Nejnovějšími papírovými betlémy se vztahem ke Kladnu je Prácheňský betlém ze Strakonic s 41 figurkami, který pro vydavatele Ondřeje Fibicha v roce 2000 nakreslil kladenský výtvarník Zdirad J. K. Čech, a skládací papírový betlém od téhož autora z roku 2004.

Skládací betlém Zdirada Čecha, 2004.

Zvláštním typem betléma jsou jesličky přenosné, stavěné kvůli koledním obchůzkám. Byly v jednoduché dřevěné skříňce, někdy se zasklenou přední stěnou, jindy se stěnou vyklápěcí, která zvětšila hloubku prostoru. U vyřezávaných figurek byla v přenosném betlému zobrazena jenom základní biblická scéna se Svatou rodinou, sv. Třemi králi a několika pastýři. Pokud byly použity vystřihovánky, bylo figur mnohem více, o čemž je možno se přesvědčit u přenosného betléma z Buštěhradu, který je ve sbírce našeho muzea.

Přenosný betlém, SVMK inv. č. KD 1369.

Jak napsal farář Karel Procházka, s takovýmto přenosným betlémem chodívali v Kladně, v Buštěhradě a v Novém Strašecí obvykle dva hoši, někdy ale také bratr se sestrou. Jeden měl na krku zavěšený betlém a druhý držel v ruce pokladničku. Zazpívali některou z koled, obvykle prý "Pásli ovce valaši při betlémské salaši," dostali nějaký drobný peníz a pokračovali v obchůzce. K. Procházka také vzpomíná na koledování dráteníků ze Slovenska. Ve Slaném si nechávali dělat přenosný betlém od jakéhosi Paula, starého chromého člověka, který si od zhotovení betléma "v kisničce" počítal 1 zlatý 54 krejcarů. Kolední obchůzku zakončovali dráteníci - betlémáři takto: "Vinšujeme jim v nastávající nový rok, aby jim Pán Bůh dal zdraví, štěstí, nebeský království, dušný spasení." Při koledování ale naráželi na určitá omezení. Například v Kladně a ve Slaném mohli dráteníci koledovat jenom na Štědrý den a museli k tomu mít z radnice povolení.

Pro zajímavost uvádím, že v Brandýsku na obecním úřadě jsme s kolegou Jaroslavem Vyšínem dokumentovali velký mechanický betlém, který zhotovil Jiří Koudelka.


Betlém Jiřího Koudelky v Brandýsku v roce 2000.

Betlém začal vyřezávat v roce 1992, figurky jsou z jasanu nebo z habru, hornická scénka z kanadského ořechu (tmavohnědý) a z bahenního dubu (černý). O Vánocích 2000 měl betlém 53 postav, 10 zvířat a 14 stromů a kromě klasické betlémské scény Narození Páně i další výjevy z Ježíšova života (Útěk do Egypta, Učení Ježíše, Poslední večeře, Bičování Krista, Ukřižování, Pieta). Část betléma je pohyblivá (např. mlýnské kolo, Tři králové a velbloud, kovář). Ze současnosti se do betlémského výjevu dostal akvapark Čabárna s majitelem Václavem Lážnovským a sedícím bobrem.

Dalším řezbářem betlémů na Kladensku byl Jiří Jouja (1942-2013) z Rozdělova.

Betlém Jiřího Jouji na vánoční výstavě kladenských zahrádkářů v Podprůhonu v prosinci 2006.

Nově vyřezaný betlém mají také v hornickém skanzenu Mayrau u Vinařic. Je dílem berounského řezbáře Stanislava Pokorného.

Foto © Jaroslav Vyšín a Zdeněk Kuchyňka.