Putovní výstavu o dosud živých lidových zvycích ve středních Čechách připravilo Pracoviště pro tradiční lidovou kulturu Středočeského kraje v Kouřimi, které je součástí Regionálního muzea v Kolíně.
Tématem naší instalace jsou posvícení, z nichž ta nejznámější - svatohavelské a svatomartinské - připadají do období pozdního léta a podzimu.
Výstavu můžete v našem muzeu uvidět od 2. října do 15. listopadu 2009.
Výroční obyčeje a tradiční slavnosti v současném životě středních Čech
Vanda Jiřikovská
O lidové tradici, jejíž součástí jsou obyčeje - výroční, provázející průběh celého roku, a rodinné, vztahující se k významným okamžikům lidského života - bylo mnoho napsáno. Dočteme se o nich v odborné literatuře i v populárních publikacích a textech uveřejňovaných v novinách
a časopisech. Příležitostně se o jejich významu a původu dovídáme v rozhlasových relacích a televizních pořadech, dnes i na webových stránkách. Většině těchto zdrojů informací je
společné zaměření na minulost, romantické a často idealizující ohlédnutí zpět, do "starých dobrých časů". Podobně jako lidové písně a tance, také obyčeje zařazují s oblibou do svého repertoáru folklorní soubory, často jsou předváděny v muzeích, především v muzeích v přírodě. Stávají
se součástí rozmanitých kulturních akcí, ale také komerčního podnikání. Dá se o obyčejích v dnešní technické, počítačové a stále více globalizované kultuře říci, že jsou stále živé? Navíc ve středních Čechách, které ani v minulosti nebyly pokládány za oblast s výraznými, osobitými tradicemi lidové kultury? Těžko bychom hledali jednoznačnou odpověď.
Jsou místa, kde nalezneme stopy dávno zaniklých tradic jen v paměti nejstarších lidí. Ale jinde v prostředí vesnickém i městském nacházíme více než stopy, obyčejová tradice zde stále žije. Někde je uchovávána odedávna, bez přerušení, jinde po různě dlouhé přestávce obyčej znovu ožívá, jinde vzniká tradice nová. Mění se význam obyčejů, obvykle ztrácejí původní závaznost, hlubší obsah se vytrácí, převažuje zábavná funkce. Často však vyjadřují vztah k místu a přátelské
vztahy mezi obyvateli, snahu o zajímavé společné prožívání svátečních příležitostí. Pokoušíme se dokumentovat tento proces zanikání, uchovávání či zrodu tradičních jevů, jejich vývoj a proměny, pochopit okolnosti a příčiny, zaznamenávat konkrétní události v průběhu roku v oblasti středních Čech. Tradice Národních svatováclavských poutí na Budeč vznikla až v roce 1990.
Některé výroční obyčeje byly ve většině míst opuštěny a zapomenuty již před několika generacemi. Patří k nim např. velikonoční řehtání, provozované dětmi od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty. Náboženský obsah obyčeje byl za minulého režimu nežádoucí a pokud nebyla obchůzka přímo zakázána, neměla podporu ve školách a úřadech. Přesto nacházíme obdivuhodně mnoho vesnic, kde k přerušení nedošlo a tradice je uchovávána zcela přirozeně, bez zásahu dospělých. Starší chlapci, kteří zastávají roli "kaprálů" či "kapitánů", po odchodu ze základní školy předávají vedení mladším. Zcela výlučnou podobu má závěrečná sobotní obchůzka v několika vesnicích na Nymbursku, spojená s přestrojováním za "židy" se začerněnými tvářemi, "bílé kaprály", "Káču" nebo "babky" (Kamenné Zboží, Hronětice). V několika vsích na Mělnicku se uchovává obyčej "pálení Jidáše", i když v poněkud zjednodušené formě (Velký Borek, Mělnická Vrutice a další). Výjimečně se dodnes provozují tradiční velikonoční hry s vejci, ve Velimi "koulení vajec", kdysi zapsané v několika vesnicích v Polabí a vyhazování či "vyvejšování" vajec v Hvozdci. Masopust ve Vinařicích u Kladna, únor 2004
Masopust patří k nejoblíbenějším obyčejům v roce. Míst udržujících masopustní tradici bez přerušení je poměrně málo. Jako mnohé jiné byly i masopustní zábavy přerušeny za druhé
světové války. Někde byly po čase obnoveny natrvalo nebo jen na pár let, mnohde už k jejich oživení nedošlo. Záleží vždy na aktivitě místních spolků, občanských sdružení, a především aktivních jednotlivců. V posledních letech se masopusty slaví na mnoha místech na venkově i ve městech. V našem regionu například v Brandýsku, Buštěhradě nebo ve Vinařicích.
Mezi obyčeje zaniklé již dávno v celé středočeské oblasti, patří např. jarní Vynášení Smrti. Tento poetický obyčej dnes ožívá na mnoha místech a těší se velkému zájmu (např.
"Vynášení Smrtholky" v Kouřimi). Vynášení Smrti v Sítenském údolí v Kladně dětmi z mateřské školy, březen 2001
S probouzením jarní přírody souvisí též obřadní svěcení, otvírání nebo čištění studánek a pramenů (např. ve Strančicích, Jevanech, Ledčicích).
Vedle obyčejů kontinuálně udržovaných nebo po určitém čase obnovených obohacují výroční cyklus tradice nově vznikající. K vánočním svátkům slaveným jako tradice náboženská
a prožívaná především v rodinném kruhu se stále častěji pojí nové aktivity společenské. Mikulášská obchůzka v Kladně, prosinec 2007
Lidé se scházejí na návsích u rozsvíceného stromečku ke společnému zpěvu koled, předvádějí "živé betlémy" (na Kladensku každoročně ve Stochově), pouštějí ořechové skořápky se zapálenými svíčkami - "světélka naděje" po proudu potoků a řek, na Štědrý den obcházejí po vsích muzikanti, ozývá se vytrubování z kostelních věží. Živý betlém ve Stochově, prosinec 2003