Byl pozdnj wečer - prwnj mág - Wečernj mág - byl lásky čas.
Tak si mohli milovníci české poezie přečíst v roce 1836 první verše kultovního básnického díla Máj Karla Hynka Máchy. V duchu starší tradice začal svou báseň připomínkou 1. května coby svátku zamilovaných. Úvodní verše v prvním vydání Máchova Máje z roku 1836.
S ním se snad až na počátku 20. století spojil zvyk líbat se pod rozkvetlým stromem. A v Praze i zastavení a políbení se před Máchovou sochou od Josefa Václava Myslbeka na Petříně. 1. máj 2014 u Máchova pomníku na Petříně. Foto Z. Kuchyňka.
Pro generaci, která prožila alespoň část svého života před listopadem 1989, měl 1. květen zcela jinou podobu. Byl spojen s boji dělníků v Chicagu 1. a 3. května 1886, kteří se stávkou a demonstracemi domáhali schválení osmihodinové pracovní doby a střetli se při tom s policií. Výsledkem bylo šest mrtvých policistů a šest mrtvých dělníků. Poté bylo zatčeno osm vůdců anarchistů, z nichž sedm bylo odsouzeno k trestu smrti. Čtyři byli popraveni, jeden spáchal sebevraždu a dvěma byl trest změněn na doživotní žalář. Jen pro zajímavost připomínám, že v té době už nedaleko Chicaga žil tehdy třináctiletý rodák z Kladna, později významný starosta tohoto města Antonín Čermák. Možná i pod vlivem těchto událostí v době, kdy pracoval na šachtě, organizoval stávky za zlepšení pracovních podmínek horníků. Portrét Antonína Čermáka ze sbírky SVMK.
Mezinárodní socialistický sjezd v Paříži se v roce 1889 rozhodl vyhlásit 1. květen 1890 za Den mezinárodního vystoupení dělnického hnutí za osmihodinovou pracovní dobu. Přípravy na tuto akci se konaly už od listopadu 1889 a 1. května 1890 se ve všech velkých evropských městech konaly mohutné demonstrace a stávky za osmihodinovou pracovní dobu. Výjimkou nebyla ani Praha, kde oslavy sledoval a popsal ve svém fejetonu Máj 1890 básník Jan Neruda. Hlavním pořadatelem těchto akcí byla Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická, která měla silné pozice právě na Kladensku, kde mimo jiných působil jako sekretář strany a redaktor jejích novin Svoboda Antonín Zápotocký. Plakáty k prvomájovým oslavám z 30. let 20. století v období ohrožení Československa nacistickým Německem. Ze sbírky SVMK.
Dobrovolná a uvědomělá účast na májových oslavách nabyla po únoru 1948 radikálně jiných rozměrů. Signalizoval to i jeho název - Svátek práce. Najednou tu byly prvomájové průvody s povinně jásajícími lidmi, jejichž účast byla kontrolována komunistickými funkcionáři z jejich podniků, alegorické vozy, snaha být viděn a poté se co nejdříve ztratit domů nebo na pivo. Ale byla to i možnost nakoupit si ve stáncích jinak nedostatkové zboží, jako byly třeba banány, uherák, nebo v 80. letech dětmi tolik žádaná céčka. Jen jeden 1. máj se z této řady vymykal, ten v roce 1968, kdy nebyla účast povinná, ale lidé ji brali jako výraz podpory obrodnému procesu. Nikdo netušil, že ho v srpnu ukončí okupace spojenci z Varšavské smlouvy a že 1. máj 1969 už bude opět s povinnou kontrolovanou účastí.
Prvomájový průvod na tehdejším Gottwaldově náměstí (dnes Náměstí Svobody) v Kladně v roce 1950. Foto ze sbírky SVMK. Stánky při prvomájových oslavách na Sletišti v roce 1953. Foto ze sbírky SVMK.
Za jásajícími davy před tribunou to vypadalo i takto. Praha - Letná 1. května 1975. Foto Z. Kuchyňka.
Plakát k Májovým oslavám v Kladně v roce 1966. Ze sbírky SVMK.
V předvečer oslav se od 50. let 20. století do oken směřujících do ulic nevylepovaly jen československé a sovětské vlaječky, jak to známe z filmu Jana Svěráka Kolja, ale i plakátky ve formátu A4, které najdeme i ve sbírce našeho muzea.
Situaci samozřejmě změnil listopad 1989. Už žádná povinná účast či následky v případě absence. Oslavy pořádají nové politické strany a podle toho vypadá i jejich program.
A ještě více změnila prvomájové oslavy letošní koronavirová epidemie, jak dokládají plakáty vyfotografované v Hajnově ulici a na Náměstí Starosty Pavla v Kladně 29. 4. 2020.