Malý pohled do života žen v 19. a na počátku 20. století
Krása žen s vosím pasem
Ideál krásy se v průběhu dějin několikrát radikálně změnil. Ženy střídavě hubnuly i přibíraly, tu dávaly na odiv široké boky, jindy naopak zvýrazňovaly dlouhý štíhlý krk. Jediná věc, která v minulosti nikdy nepozbyla platnosti, byly křivky a jejich vzájemný poměr. Narozdíl od dneška však nezáleželo na počtu centimetrů přes prsa, pas a boky, ale na jejich optickém vztahu. Jedním z výrazných druhotných pohlavních znaků dospívající ženy je totiž zformování postavy do tvaru přesýpacích hodin, kdy by měl obvod pasu a boků dospět k poměru 7:10. Takovou linii považovala společnost za atraktivní a ženy jí dosahovaly především díky korzetům. Móda obepnuté hrudi však záhy překročila únosnou mez a pas začal být násilně stahován do nepřirozené siluety. Utažení v těsném korzetu však ženám způsobovalo celou řadu problémů od častého omdlívání až k poruchám a deformacím orgánů uložených v břišní dutině. Tendence zeštíhlovat pas navzdory všem rizikům z toho plynoucích začala ustávat teprve v samém závěru 19. století. Víte, že pas ženy v korzetu měřil v průměru 45 cm?
Kuchyně srdcem domova
Základem každé domácnosti byla kuchyně. V některých chudších příbytkách zůstávala ještě do přelomu letopočtu místností, v níž se zároveň vařilo, stolovalo, dělaly se domácí práce a rovněž spalo. Povinnosti spojené s chodem domácnosti byly vždy doménou žen, jimž nadto připadala i výchova a péče o děti. Každodenní dřinu spojenou s přípravou pokrmů usnadnily teprve na začátku 20. století první elektrické spotřebiče. Už ve druhé polovině 19. století se sice objevily šicí stroje nebo pračky, samozřejmostí se však staly teprve mnohem později. Vybavení kuchyně bylo spíše jednoduché. Základ tvořila kamna, která sloužila jak k přípravě pokrmů, tak k vytápění celého bytu. Železná kamna se zahřála rychleji, ale nedokázala teplo dlouho udržet a brzy vychládala, zatímco kamna kachlová teplotu zachovávala i několik hodin po vyhasnutí. S příchodem elektrifikace a svítiplynu nahradil kamna sporák, jehož provoz však byl několikanásobně dražší. V meziválečné době nalezly hospodyně oblibu v kredenci, do níž se ukládalo veškeré kuchyňské náčiní. V přibližně stejném čase se začal rovněž využívat mycí pult. Další vybavení tvořil stůl nebo lavice a veškeré další potřeby spojené s chodem domácnosti.
"Ženy jsou stvořeny jen pro naše potěšení. Ztratí-li svou přitažlivost, ztratí svou podstatu."
Denis Diderot Žena a její role ve společensko-ekonomické oblasti vstoupila do zorného úhlu pohledu historiků teprve nedávno, avšak s o to větší důrazností. Studium genderu a sexuality, které u nás v době komunismu bylo nepřípustné, poodhalilo dosud opomíjenou podstatu ženy a věnovalo jí ojedinělou pozornost v rámci dosud spíše tradičně pojatých "mužských dějin".
Žena byla až na výjimky po celé 19. století chápána jako nesvéprávná bytost v submisivním vztahu vůči svému manželovi, který byl rozhodujícím členem rodiny. Zatímco muž disponoval majetkem a mohl ho využívat i k uspokojení vlastních potřeb, tehdejším ženám byla jejich přání odpírána nebo neuznána. Role ženy spočívala ve schopnosti vytvořit spokojený a čistý domov, povinností bylo rození dětí v takovém počtu, aby jich po mnoha, v této době běžných, úmrtích dosáhlo dospělosti alespoň několik. Ideální žena byla navíc krásná, upravená a vždy ochotná vyhovět jakémukoliv přání svého manžela a v rodinách z vyšších vrstev ho náležitě reprezentovat. Zároveň jí však byl v mnoha případech odpírán intelekt a není divu, že se ještě do dnešních dob udržely předsudky o tom, jak krásná žena nemůže být chytrá a naopak. Společnost se stavěla s despektem rovněž k jakýmkoliv projeveným citům. Zatímco manželova nevěra přirozeně vycházela z mužovy podstaty, nevěrná žena byla považována za prostitutku. Tendence takového nahlížení je patrná i v dnešní nadmíru vzdělané době. Takovéto "erotické" obrázky si tehdejší muži potajmu ukazovali.V průběhu druhé poloviny 19. století začaly některé ženy pracovat. Jejich zaměstnání však byla nekvalifikovaná a vydělanou mzdu posílali zaměstnavatelé většinou rodičům. Poměry na pracovním trhu nezměnila ani tak průmyslová revoluce jako spíše první světová válka, která odvedla muže na vojnu, a tím si vyžádala nový příliv pracovních sil. Ženám se otevřela jiná sféra života, která na ně kladla další povinnosti a časově je vytěžovala, na druhé straně jim však umožnila podílet se na aktivitách do této doby vyhrazených jen pro muže. Po jejich návratu z války již toto uspořádání zůstalo.
První vlnu feminismu v Evropě zažehla francouzská revoluce, která hlásala rovnost. V průběhu 19. století se boj za osobní svobodu ženy včetně uznání jejích občanských práv rozmohl a ženy začaly žádat rovněž podíl na politickém dění. Anglické bojovnice hlásající volební právo ženám získaly přezdívku sufražetky ( z angl. suffrage - volební právo) a na přelomu 19. a 20. století byly jejich hlasy v mnoha zemích vyslyšeny. Zajímavé je, že v kulturně vyspělém Švýcarsku dosáhly ženy práva volby teprve v roce 1971.
Rady a pokyny pro mladou nevěstu
Sex byl po dobu 19. století tabu. Hovořit o něm nebo ho dokonce provádět bylo pro řádnou ženu nepřípustné. Dokladem tohoto tvrzení budiž následující výňatky z ponaučení, které v roce 1894 vydala Ruth Smythersová, žena reverenda a pastora metodistické církve. "Pro citlivou mladou ženu, které se dostalo řádné vychování, jest svatební den paradoxně dnem nejšťastnějším a nejhrůznějším zároveň. Kladným okamžikem jest svatba sama o sobě, kdy je nevěsta středem pozornosti a odehrává se krásný, Bohem požehnaný ceremoniál, který symbolizuje její triumf nad mužem, kterého si k sobě připoutala, aby vyplňoval všechny její tužby po zbytek života pozemského. Zápornou chvílí jest pak svatební noc, kdy se nevěsta musí vykoupiti takříkajíc tím, že bude poprvé čeliti hrůze sexuální zkušenosti. Za těchto okolností poslyšte, drahá čtenářko, šokující pravdu... ...Ačkoli je sex v tom nejlepším případě odporný a v nejhorším případě bezbožný, bolestivý a ponižující zážitek, musí se přetrpěti, a ženy tak činí od počátků věků... ...Moudrá nevěsta nikdy nedovolí, aby její muž viděl její tělo neoblečené, a nikdy nedopustí, aby on ukazoval své vysvlečené tělo jí... Pokud se sexu nejde vyhnouti, jest nezbytno, aby se provozoval v naprosté tmě...
...Ve chvíli, kdy má nevěsta oblečenou košili a zhasla už všechna světla, postaví se tiše k posteli a očekává svého ženicha. Ten když tápavě vstoupí do místnosti, neměla by žena vydávati žádného zvuku, neboť by tomu mohl porozuměti jako povzbuzení. Měla by ho nechat tápati ve tmě. Vždy jest naděje, že třeba zakopne a způsobí si malé zranění, kterého by mohla žena využíti jako výmluvy a odepříti mu pohlavní styk... Pokud Vás předchozí texty zaujaly, přijďte na naši výstavu, kde se dozvíte ještě více! Texty z dobové literatury a pramenů vybrala Mgr. Lenka Peremská.