Jak jsme na Budči 27. září 2008 slavili svatováclavskou pouť

Letošní 19. národní svatováclavská pouť na Budeč se konala v sobotu 27. září, bohužel, současně s Národní poutí do Staré Boleslavi.

V předchozích letech byla tato pouť vždy na svátek sv. Václava, takže si navzájem nekonkurovaly, letos ale pražský arcibiskup kardinál Miloslav Vlk rozhodl, že se bude staroboleslavská konat už den před svátkem. Přesto byla účast na poutní mši svaté v rotundě sv. Petra a Pavla na Budči velmi hojná.

V úvodu oslovil přítomné P. Jaroslav Ptáček, OCr., který byl dvacet let správce farnosti Budeč-Kováry, ale k 15. září letošního roku byl z této funkce odvolán a ustanoven jako novicmistr v klášteře Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou a zároveň administrátorem tamního kostela sv. Františka Serafínského. Připomněl slova světícího biskupa pražského Mons. Jana Lebedy při první národní svatováclavské pouti na Budeč 28. října 1990: "Staroslavná Budeč je nám výzvou k tvorbě, k bratrskému podání si rukou do budoucna."

Hlavním celebrantem letošní poutní mše byl kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze Mons. Miroslav Vágner.

Ve své homílii věnované našemu národnímu patronovi mimo jiné zdůraznil, že mučednickou smrtí ve Staré Boleslavi se Václav stal plně Kristovým, protože se s ním sjednotil v jeho oběti. Charakterizoval našeho světce jako vzdělaného, statečného, zbožného, což spolu úzce souvisí a naši předkové si to uvědomovali velmi živě, když právě ve sv. Václavovi viděli dědice české země, věčného knížete. Tak ho chápal i "největší Čech" Otec vlasti Karel IV., když nově zhotovenou korunovační korunu českých králů nazval Svatováclavskou a svěřil ji tomuto světci, aby si ji od něj králové při korunovaci pouze půjčovali a pak ji vraceli do klenotnice nad Svatováclavskou kaplí, kde v té době spočívala na lebce sv. Václava. "Kéž by i naše současnost byla naplněna duchem Karla IV., tedy že být králem, knížetem, nebo dnes prezidentem znamená být služebníkem a ne vládcem, který staví vše na sobě," uvedl Mons. Vágner a pokračoval: "Lékem pro dnešní svět je dbát o duši a ne jen o to, co se časem změní jen v prach a popel. Křesťan by měl mít vždy na mysli, že by měl být člověk moudrý, a tedy se vzdělávat, že by měl být statečný a ničeho se nebát, před ničím necouvat. Každý by měl vědět, že víra je obrovský dar, že tak se teprve stáváme skutečně lidskými tvory, člověkem, který je stvořen k Božímu obrazu. I my prožíváme celé své lidství, když se v duchu Kristových přikázání dáváme Bohu a svému bližnímu."

Po závěrečném požehnání připomněl Václavův život a mučednickou smrt Václav Pavlík čtením První staroslověnské legendy o svatém Václavu.

A poté se loď rotundy rozezněla Svatováclavským chorálem.

Celou mši provázel zpěvem smíšený pěvecký sbor Harmonie (dříve Ročovský smíšený pěvecký sbor) se sbormistrem Jiřím Kurkou. Po krátké přestávce pak následoval koncert tohoto sboru, v jehož úvodu zazněla skladba Hospodine, pomiluj ny a uzavřela ho píseň Josefa Kajetána Tyla a Františka Škroupa Kde domov můj.

Odpoledne už potřetí po národní svatováclavské pouti byla v kapli sv. Isidora Madridského v Kovárech zahájena výstava.

Literární historik Zbyněk Sedláček představil přítomným dílo výtvarnice Lucie Preissové nazvané Dvanáct inspirované zastaveními křížové cesty.

19. národní svatováclavskou pouť na Budeč propojil s nedělními Svatováclavskými oslavami festival PřeDivO ’08, pořádaný sdružením Přemyslovské střední Čechy. Na louce před rotundou proto odpoledne vyrostl velký stan.

V něm nejprve soubor Tichý jelen sehrál představení Dobře Prodaná nevěsta a večer vystoupil jako host Ivan Hlas spolu s Janem Hrubým a ředitelem festivalu Vladimírem Vytiskou.

Osvětlený stan nabídl zajímavý zážitek nejen uvnitř, ale i při pohledu zvenčí.