Turistické cíle

LEGENDA:

	obec		přírodovědně hodnotné území
	kulturně pozoruhodné místo		sakrální objekt (církevní památka)
	naučná stezka		oblíbený cíl výletů

Běleč

Ves, ležící v severní části Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, patřila ve středověku jako součást křivoklátského panství českým panovníkům. Ti také měli patronátní právo nad zdejším kostelem sv. Mikuláše, postaveným ve 14. století, k němuž byla v roce 1717 přistavěna dřevěná zvonice. V katastru Bělče se nachází zřícenina loveckého hrádku Jenčova z 13. století, ležící dnes uprostřed národní přírodní rezervace Vůznice.

Běloky

Nejstarší zprávy o obci pocházejí z roku 1257. Nevelká kaple sv. Floriána je z roku 1838. Díky blízkosti Prahy a Kladna vyrostla v poslední době v obci moderní zástavba.

Bílichovské údolí

Chráněné území ležící v oblasti Džbánu vděčí za svůj statut kriticky ohrožené rostlině kýchavici černé (na fotografii), na jejíž ochranu bylo vyhlášeno především.

Blevice

Mohylník z doby bronzové, ležící východně od obce, dokládá osídlení tohoto místa už před více než třemi tisíci lety. U silnice nad obcí je starý židovský hřbitov s barokními náhrobky z 18. století.

Bohouškova skalka

Lokalita se vzácnou vegetací zachovanou uprostřed zemědělsky obhospodařované krajiny. Pojmenovaná na počest místního rodáka Bohumila Mergla, dlouholetého člena kladenského Aktivu ochrany přírody.

Brandýsek

Historie obce je spojena především s dolováním uhlí. Těžba na dole Michael v Brandýsku musela být ale zastavena, protože štoly byly zaplavovány silnými prameny podzemní vody. Místo dolování tedy na povrchu začala výroba lan těžních strojů, která po přenesení do Kladna dala základ továrně Kablo. V Brandýsku - Olšanech se narodil architekt Alois Dryák (1872 - 1932). Dalším slavným rodákem je chemik prof. František Wald (1861 - 1930). Na katastru obce v místní části Čabárna nyní působí Záchranná stanice pro zraněné živočichy AVES a Naučné středisko ekologické výchovy Kladno - Čabárna o.p.s. Lokalita je obsluhována linkou MHD Kladno.

Braškov

Ve 13. století je připomínán rod vladyků z Braškova, z nějž pocházel probošt svatovítské kapituly Bušek Linhartův z Braškova, který byl prvním ředitelem stavby gotické katedrály sv. Víta na Pražském hradě. K obci patří osada Toskánka s památkově chráněným bývalým zájezdním hostincem, která svým jménem připomíná majitelku panství Annu Marii Františku velkovévodkyni Toskánskou.

Bratronice

Bratronice, ležící na hranici chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, se poprvé připomínají v písemných pramenech v roce 1228, kdy patřily ke královskému majetku v rámci křivoklátského panství. Místní kostel Všech Svatých byl postaven v 80. letech 18. století. Roku 1980 došlo ke sloučení obce s původně samostatným Dolním Bezděkovem, který od 14. století z větší části také patřil ke křivoklátskému panství. V roce 1731 přešlo celé panství jako dědictví na Fürstenberky a tento stav trval až do zrušení poddanství v roce 1848. Dvůr s mlýnem v Dolním Bezděkově ale v té době patřil Martinicům. Místní část Dolní Bezděkov leží v přírodním parku Povodí Kačáku. Na zelené turistické značce procházející Bratronicemi leží poutní místo zvané Žlábek.

Budeč

Přemyslovské hradiště Budeč leží v katastru obce Zákolany a společně s Pražským hradem, Levým Hradcem a Libušínem představuje nejstarší památky na vznik Českého státu. Na Budči stojí nejstarší dochovaná stavba na území České republiky - rotunda sv. Petra a Pavla, postavená knížetem Spytihněvem I. po roce 895. U tohoto kostela působil vzdělaný kněz Učen a k němu byl poslán pozdější kníže sv. Václav, aby se tu naučil číst a psát. Tradici nejstarší školy na Budči rozvíjel v 19. století Karel Slavoj Amerling, který je pohřben na zdejším hřbitově. Na hradišti stál od poloviny 10. století ještě druhý kostel Panny Marie, zaniklý na počátku 19. století. Areál hradiště s rotundou sv. Petra a Pavla je od roku 1963 národní kulturní památkou. Prohlídky na Budči pořádá Sládečkovo vlastivědné muzeum od května do září.

Buštěhrad

Původní název vsi zněl Buštěves a teprve při povýšení na městečko v roce 1497 se pro hrad s poplužním dvorem začalo užívat jména Buštěhrad a pro městečko jména Buckov. Až v roce 1879 se i městys přejmenoval na Buštěhrad. Z památek v Buštěhradě si prvořadou pozornost zaslouží zbytky hradu, zachované dnes většinou v přízemí domů v areálu Starého hradu, které jsou součástí nedávno zřízené Stezky historií Buštěhradu. Dnes značně zchátralý zámek byl postaven podle plánů K. I. Dientzenhofera a A. Luraga a hostil ve 30. letech 19. století mimo jiné sesazeného francouzského krále Karla X., básníka René de Chateaubrianda a geologa Joachima Barranda. Nejvíce ale Buštěhrad u široké veřejnosti proslavil pobyt novináře a spisovatele Oty Pavla (1930 - 1973), který své dětství prožité v Buštěhradě zachytil v povídkové knize Smrt krásných srnců (zfilmováno Karlem Kachyňou). Tuto významnou osobnost připomíná Muzeum Oty Pavla v domě U Rotta. Na západě města vyrostl výrobní závod firmy Peroutka a na jihu mění jeho vzhled rozsáhlá výstavba nových rodinných domů.

Cikánský dolík

Chráněné území ležící na Bílichovsku v oblasti Džbánu vzniklo na ochranu rostlinných společenstev vázaných na slatinné prameniště. Zaznamenán výskyt vzácných mokřadních rostlin lněnky zobánkaté, šášiny načernalé, ostřice Davallovy, tolije bahenní a dalších.

Cvrčovice

Rozvoj obce nastal až v 19. století v souvislosti s dolováním uhlí, kdy v blízkosti Cvrčovic vyrostly těžní věže šachet Ludmila a Ferdinand. Podle R. Kollera byla u Cvrčovic až do 60. let 20. století cihlami zaklenutá studánka, která měla být jedním ze zdrojů vody pro samospádný vodovod, který odtud vedl na hradiště Budeč u Zákolan.

Čabárna

Doksy

Doksy, ležící na staré chebské cestě a poprvé připomínané v roce 1385, vystřídaly několik majitelů (Žďárští ze Žďáru, Žejdlicové ze Šenfeldu), až po Bílé hoře připadla jedna jejich část Jaroslavu Bořitovi z Martinic a druhá hraběti z Bredy. Z památek najdeme v obci kapličku se sochou sv. Jana Nepomuckého a kamennou desku vsazenou do zdi u bývalého rybníka Nohavica, která připomíná zavraždění služky v roce 1675. Obec leží na hranici přírodního parku Povodí Kačáku, v její blízkosti procházela v dobách minulého režimu Hutnická naučná stezka. Z jejích zastávek stojí za připomenutí Údolí lásky nebo Vojenské opevnění. Z této stezky do dnešní doby zbylo jen torzo. V západní části obce v současnosti vyrůstá nová zástavba.

Doksy - Vojenské opevnění

Jedna z nemnoha dochovaných vojenských pevnůstek Vnější obrany Prahy (tzv. Pražské čáry) v úseku okolo Družce. Objekt zůstal uchráněn před demolicí vzhledem k těsnému sousedství obytných budov. Donedávna zabetonovaný interiér je nyní zrekonstruovaný a ve vybraných termínech spolu s několika dalšími podobně opečovávanými objekty přístupný veřejnosti.

*otvírací dny na objektech "Pražské čáry" v roce 2006: 1. květen, 20. květen, 17. červen, 22. červenec, 19. srpen, 30. září a 28. říjen, informace je bez záruky, doporučujeme ověřit u pořadatelů*

Dolany

Ves se v závěru 14. století dostala do majetku Jana Rečka z Ledče, který v Praze založil universitní kolej zvanou Rečkova a daroval jí přitom ves Dolany i s deseti usedlostmi. Universita odtud brala roční plat až do 18. století, kdy směnila Dolany za jiné vsi. Místní kaple sloužila jako jedno ze zastavení při procesích do unhošťského kostela.

Dolní Bezděkov

Družec

V kostele Nanebevzetí Panny Marie byla uchovávána milostná gotická soška Panny Marie Družecké. Soška byla zachráněna neporušená z trosek kostela, vypáleného Janem Žižkou, a proto byla označena za zázračnou, takže se k ní zejména v období baroka konaly slavné poutě (jiné zprávy kladou její zázračné vyváznutí z plamenů až do období třicetileté války). Do souvislosti s mariánským zázrakem je dáván i tzv. Zkamenělec, snad menhir, který je dnes opřen o zeď hřbitova. Podle pověstí to měl být hříšník, který za trest zkameněl. Severně od kostela stojí sloup se sochou Panny Marie, který v roce 1674 vytesal Jiří Gran z Dokes. Uprostřed obce na nevysokém návrší na tzv. Družecké Kalvárii připomínají tři kříže oběti moru z počátku 19. století. V katastru obce se nachází přírodní památka Pod Veselovem.

Dřetovice

Z území dnešní obce pocházejí archeologické nálezy neolitické kultury s lineární keramikou, jejíž nositelé žili na našem území před 7000 lety. Osídlení této lokality pokračovalo až do středověku, kdy byly Dřetovice (uváděné i jako Vřetovice, Dřítovice aj.) v rodovém spojení s dnes zaniklou vsí Královicemi. K ní patřil i gotický (dnes zbarokizovaný) kostel sv. Václava, v němž najdeme renesanční kamenné náhrobníky příslušníků rodu Pětipeských z Chýš.

Džbán

Území rozkládající se mezi obcemi Řevničov, Jesenice, Žatec, Louny a Kladno. Převážně lesnaté: dochovaly se tu přirozené lesy dubové, habrové i bukové. Ve smíšených porostech se vyskytují vzácné rostliny jako lilie zlatohlavá, lýkovec jedovatý nebo orchidej střevíčník pantoflíček (na fotografii). Na opukových skalách se daří bělozářce větevnaté nebo velmi vzácné rostlině z příbuzenstva brusinek - medvědici lékařské. Z živočichů lze narazit na mloka skvrnitého, několik druhů plazů, výra velkého nebo jezevce lesního. Místy vystupují na povrch permokarbonské geologické vrstvy, na nichž se tvoří nápadně červené půdy, hojně využívané k pěstování chmele. Množství rezervací (Bílichovské údolí, Cikánský dolík, Na Pilavě) a naučných stezek. Charakteristická lidová architektura (selská stavení z neomítnuté džbánské opuky). Rekreační oblast, rybníky, ráj houbařů.

Hájek u Červeného Újezda

Vybudoval jej poslední mužský potomek rodu Žďárských ze Žďáru František Adam Eusebius v místě, kde nechal v roce 1723 postavit jeho otec Florián Jetřich Loretánskou kapli. Cestu vedoucí ze Strahova ke klášteru v Hájku lemovalo dvacet barokních kaplí, z nichž se do dnešní doby dochovala jen polovina. Klášter, z něhož komunistický režim v 50. letech františkány vyhnal a proměnil ho nejprve v internační tábor kněží a poté ve vojenské sklady, je po vrácení řádu postupně obnovován.

Horní Bezděkov

Obec, ležící v pěkném přírodním prostředí, byla původně samota nazývaná "Na hatích", patřící k Dolnímu Bezděkovu. Postupně ale vyrostla natolik, že se mohla osamostatnit. Dnes se rozšiřuje o novou zástavbu rodinnými domky. Nachází se v ní Letohrádek Vendula, stacionář pro tělesně a duševně postižené.

Hostivice

Obec Hostivice vznikla zřejmě přesídlením obyvatel z podhradí Pražského hradu, které Přemysl Otakar II. vystěhoval při budování pražské Malé Strany. V době kolonizace porůstal území Hostivice les zvaný Hostivec, který vystěhovaní měšťané přeměňovali na pole. Ves tvořilo několik dvorců pražských měšťanů a románský kostel sv. Jakuba. V roce 1601 získal Hostivici krajský hejtman Gothard Florian Žďárský ze Žďáru a připojil k ní i Jeneček a Břve. Po smrti posledního mužského potomka tohoto rodu Františka Adama Eusebia zdědila v 80. letech 17. století Hostivice a Jeneček jeho sestra hraběnka Johana Eusebia Barbora Caretto-Millesimo. Ta zřídila v Hostivici nový hospodářský dvůr a při něm v letech 1689-97 vystavěla raně barokní zámek. Další majitelka panství velkovévodkyně Anna Marie Františka Terezie Toskánská nechala na návsi (nynějším Husově náměstí) postavit faru, přestavěla zámek a mezi tyto dvě dominanty nechala umístit Mariánský sloup z žehrovského pískovce. Na jeho vrcholu je plastická kopie oltářního obrazu z kostela Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře. Z východní strany, směrem k faře, je znázorněna modlící se prosebnice. Podle místní tradice se takto nechala vyobrazit sama Anna Marie Toskánská. Nedaleko obce se nachází Hostivické rybníky, u nichž byla zřízena naučná stezka.

Hostivice - Litovická tvrz

Gotická tvrz postavená kolem roku 1330 pražským biskupem Janem IV. z Dražic. Nese rysy francouzské gotiky, v 17. století barokně upravena na sýpku. Objekt v současné době veřejnosti nepřístupný.

Hostivické rybníky

Chráněné území zahrnuje rybníky Litovický, Kala a Břevský, dále mokřady Chobot, Nekejcov, Břevskou rákosinu a přilehlé porosty. Oáza zeleně v poušti příměstské šedi. Hnízdiště a tahová zastávka vodního ptactva. Součástí naučná stezka vybudovaná místní organizací Českého svazu ochránců přírody.

Hostouň

Barokní kostel sv. Bartoloměje z počátku 18. století připomíná jednoho z majitelů části obce Svatovítskou kapitulu a jejího probošta, pozdějšího arcibiskupa Daniela Mayera z Mayernu. V Hostouni byla velká židovská obec, o čemž svědčí dva dochované židovské hřbitovy. Na mladším z nich najdeme například hrobku rodiny Brandeisovy, k níž patřil i známý mecenáš českých malířů a sochařů Antonín Brandeis ze Suchdola u Prahy (mj. podporoval Mikoláše Alše). Synagoga byla zbořena v 50. letech.

Hradečno

Na jihovýchodním okraji obce jsou dosud patrné valy po původní tvrzi ze 14. století, obklopené vodními příkopy a rybníky. Zajímavou kulturní památkou je nedávno obnovená hrázděná zvonička datovaná nápisem na jednom z trámů k roku 1749. Hájovna Obora pochází z prvé poloviny 18. století. Na katastru obce vyhlášena přírodní památka Ve Šperkotně.

Hradiště

Území na Slánsku představuje ukázku v tomto kraji dříve mnohem častějšího biotopu bílých strání. Setkáme se v něm se stepními druhy rostlin čičorkou pochvatou, kozincem rakouským nebo mateřídouškou časnou.

Hřebeč

Sídlem vladyků z Hřebče zřejmě byla zaniklá tvrz Tasov nedaleko obce, o níž existují písemné zmínky už z 11. století. V obci došlo v letech 1913 až 1914 k prvním - nutno říci, že neúspěšným - pokusům v létání na letadle těžším než vzduch v našem regionu. Zajímavou památkou je vodní mlýn postavený v roce 1540, v němž se mlelo až do roku 1905. Díky nové výstavbě rodinných domů v místní části Netřeby se obec rozšiřuje směrem ke Kladnu. V obci se narodil básník Karel Šiktanc.

Jenčov

Patrně nejmenší český hrad Jenčov či Jinčov založil na skalce v meandru potoka Vůznice pravděpodobně Přemysl Otakar II., stavebník nedalekého Nižboru. Tvořila ho obdélná obytná věž a pod ní dvoj či trojprostorový palác, na jehož vstupní straně lze předpokládat dřevěné opevnění malého dvorku. Poloha hradu uprostřed hlubokého Přemyslovského loveckého hvozdu i jeho podoba napovídají, že se jedná o lovecký hrádek.

Kačice

Ves se připomíná poprvé na počátku 14. století a v 16. století jsou jako její majitelé uváděni nejprve Žejdlicové ze Šenfeldu a poté Martinicové. Na návsi stojí výklenková kaplička se sochou sv. Jana Nepomuckého. Za zmínku stojí i to, že Kačice byla v polovině 19. století jednou ze stanic na koněspřežné dráze z Prahy do Lán a vyhýbaly se tam protijedoucí vlaky.

Kalspot

Mokřad v nivě potoka Kačáku s hojným výskytem chráněných druhů rostlin a živočichů, především obojživelníků. Na lokalitě dochází k rozmnožování kuňky obecné, několika druhů skokanů, ropuchy obecné, čolka velkého a čolka obecného.

Kamenné Žehrovice

V písemných pramenech jsou Žehrovice připomínány už v roce 1045, kdy byla polovina vsi dána břevnovskému benediktinskému kláštera. Obec proslula především díky těžbě a zpracování načervenalého hrubozrnného pískovce - žehrováku, který se mimo jiné dodával i parléřovské stavební huti na stavbu svatovítské katedrály v Praze a v 19. století i na stavbu Národního divadla. Žehrovák se používal i jako sochařský materiál pro tvorbu uměleckých děl - v samotných Žehrovicích sloup se sochou sv. Rocha a socha Panny Marie Bolestné. Zachovalá příroda v okolí obce si vyžádala ochranu v podobě přírodního parku Povodí Kačáku a rezervací Záplavy a Kalspot. Stejnojmenná stanice vlaku na trati Kladno - Rakovník, vzdálená asi 2 km od obce, slouží též jako východisko Drvotovy naučné stezky.

Kladno

Kladno bylo povýšeno na městečko v roce 1561, ale už v té době tvořilo jeho centrum čtvercové náměstí s pravidelnou zástavbou, která vyrostla kolem gotického kostela Nanebevzetí Panny Marie připomínaného spolu s farou v písemných pramenech poprvé v polovině 14. století. Po získání městských práv vyrostly kolem centra tři brány - Slánská, Pražská a Rakovnická, hradby ale zřejmě město nemělo. Jejich funkci plnily zadní zdi zahrad u měšťanských domů. Krátce poté také majitel panství Jiří Žďárský ze Žďáru nechal přestavět gotickou tvrz na pohodlnější renesanční zámeček. Z těchto stavebních etap se v Kladně dochovaly jen základy budov včleněné do sklepení domů při pozdějších přestavbách. Tak je tomu i se zbytky původní gotické tvrze v základech dnešního zámku, který postavil pro benediktinského opata Benno Löbla v letech 1738 - 1740 Kilián Ignác Dientzenhofer. Dalšími díly tohoto významného barokního stavitele jsou v Kladně ještě kaple sv. Floriána, dokončená ale až v roce 1872, a Mariánské sousoší na náměstí Starosty Pavla.

K radikální proměně malého venkovského městečka ve velké průmyslové centrum docházelo od poloviny 19. století v souvislosti s rozvojem těžby uhlí a vznikem hutí, kdy se počet obyvatel z 2159 v roce 1849 do konce století zvýšil na osminásobek. Velké stavební aktivity přelomu 19. a 20. století jsou spojeny především s osobou starosty MUDr. Jaroslava Hrušky, za nějž vyrostla na náměstí nová radnice, nový kostel, v městských sadech divadlo a další stavby veřejného a soukromého charakteru. Historický vzhled centra města radikálně změnila necitlivá asanace v 70. a 80. letech minulého století, jejíž zásahy se podařilo napravit až v posledních letech. Už od konce čtyřicátých let 20. století vyrůstala v okrajových částech města sídliště, z nichž jsou architektonicky nejzajímavější německé sídliště nad Sítenským údolím, dvouletkové domy v Kročehlavech a v Rozdělově a soubor věžových domů v Rozdělově. Ze stavebních aktivit v 60. a 70. letech si zaslouží pozornost zejména corbusierovsky pojatá 14. základní škola v Kročehlavech.

Kladno - Vrapice

Koleč

Počátky obce zřejmě souvisejí s nedalekým raně středověkým hradištěm Budeč, a proto také někdo odvozuje její jméno od kolů, které tu mohly být otesávány pro stavbu hradeb. Nejvýznamnějšími majiteli byli od roku 1614 Kaplířové ze Sulevic. Z tohoto rodu pocházel Kašpar Kaplíř ze Sulevic, popravený v roce 1621 jako jeden představitelů protihabsburského odboje na Staroměstském náměstí, a pak jeho vnuk Kašpar Zdeněk, snad narozený přímo v Kolči, který byl za císař Leopolda I. v roce 1683 spolu s hrabětem Starhembergem hlavním obráncem Vídně před Turky. Zdejší tvrz byla v první polovině 18. století přestavěna na zámek, jehož součástí je i barokní kostel Nejsvětější Trojice a kamenná zvonice z let 1778 - 1779.

Koněspřežní dráha Praha - Lány

Rozvoj dolování a hutní výroby od poloviny 19. století si vyžádal i modernizaci dopravy. První železnicí v našem regionu byla lánská koněspřežka, po koněspřežce z Budějovic do Lince druhá železnice v kontinentální Evropě. V roce 1830 byl otevřen úsek dráhy z Brusky (poblíž dnešního nádraží Praha - Dejvice) přes Výhybku v Kladně do Stochova a posléze do Píní. Původní záměr spojit touto tratí Prahu s Plzní nebyl realizován, došlo jen k jejímu prodloužení na pilu v Brejli a dále ke Klíčavě. Podnik zaměřený na dopravu dřeva z křivoklátských lesů do Prahy byl ale nerentabilní a dráha několikrát měnila majitele. Finančně ji nezachránila ani stavba odbočky k buštěhradským dolům v roce 1846. Koněspřežný provoz byl drahý a málo výkonný, takže v roce 1847 se uvažovalo o zavedení parního pohonu. K tomu ale došlo až v letech 1866 - 1867, kdy byl průběh trati změněn do dnešní podoby. Zbytky náspů původní koněspřežné dráhy najdeme například u první zastávky Drvotovy naučné stezky u železniční stanice Kamenné Žehrovice a také v Lánské oboře.

Kovárské stráně

Chráněné území představuje jeden z nemnoha zbytků tradičně obhospodařované krajiny v okolí Kralup nad Vltavou. Na lokalitě zaujmou porosty ohrožené rostliny hlaváčku jarního, které na jaře dominují teplomilným společenstvům bylin a keřů.

Kožová hora

Kožová hora se svými 456 metry nadmořské výšky bývala od druhé poloviny 19. století oblíbeným místem nedělních výletů obyvatel prudce se rozvíjejícího Kladna. Její vyvýšené polohy město využilo na začátku 90. let 19. století při stavbě prvního městského vodovodu, když byly na Kožové hoře vybudovány vodojemy a další technická zařízení, jimiž voda proudila do města. Na konci dvacátých let 20. století byla na Kožové hoře nákladem Klubu československých turistů vybudována turistická chata s rozhlednou. Stavbu z neomítaných kladenských struskových cihel projektoval kladenský rodák architekt Josef Beránek. Chata byla slavnostně otevřena v květnu 1930 a v té době bylo možno z 23 metrů vysoké rozhledny uvidět na obzoru při dobré viditelnosti Klínovec, Sněžku i Ještěd. Dnes už zasklený ochoz věže jen o málo přesahuje vrcholky stromů, v nichž zřejmě zanedlouho zcela zmizí.

Křivoklát - hrad

Hrad je jedním z nejstarších v přemyslovském hvozdu zbečenském. Oblíbil si ho především král Václav I., který mohl v křivoklátských lesích holdovat své lovecké vášni tak, že dokonce zanedbával i vladařské povinnosti. Z původního loveckého hradu se ale postupně stávala vojenská pevnost a vězení pro politické provinilce. Jan Lucemburský tu věznil i svého tříletého syna Václava (pozdějšího Karla IV.), dalšími významnými vězni na Křivoklátě byli biskup Jednoty bratrské Jan Augusta a také alchymista císaře Rudolfa II. Edvard Kelley. Posledními majiteli hradu byli Fürstenberkové. Karel Egon II. hrad velice pečlivě opravoval, zřídil v něm velký rodový archiv, bohatou knihovnu a rozsáhlou rodovou muzejní sbírku. Každoročně se na Křivoklátě koná řada akcí, jako je např. setkání řezbářů Křivořezání nebo velikonoční a adventní programy.

Křivoklátsko

CHKO Křivoklátsko, vyhlášená v roce 1978, zasahuje na ploše 630 km2 do pěti okresů - Beroun, Kladno, Plzeň - sever, Rakovník a Rokycany. Souvislé lesy, dřívější lovecký revír českých panovníků, pokrývají zhruba 63 % plochy CHKO a představují jeden z nejlépe dochovaných lesních celků v republice. Osou území je řeka Berounka, která je spolu se svými přítoky zodpovědná za tzv. říční fenomén, díky němuž se výrazně zvýšila biodiverzita území - dochovaly se zde vedle sebe rostlinné a živočišné druhy s výrazně rozdílnými ekologickými nároky. V mnoha případech se jedná o druhy vzácné a ohrožené. Křivoklátsko patřilo ve středověku přemyslovským knížatům, která tu zakládala dvory (Zbečno, Nižbor), královské hrady a hrádky (Křivoklát, Týřov, Jenčov, Jivno). Pro zachovalost přírody bylo území již roku 1977 vyhlášeno biosférickou rezervací UNESCO a v roce 2004 se stalo ptačí oblastí na ochranu osmi ptačích druhů ze seznamu Evropské unie. Pro vodáky je kolem Berounky zřízena Vodácká naučná stezka.

Kyšice

Původní tvrz byla už v 18. století přeměněna na sýpku. Podle R. Kollera žili v 60. letech 20. století v obci potomci Jana Sladkého - Koziny.

Lány

Nejstarší zmínka o této obci pochází z konce 14. století. Na místě někdejší středověké tvrze byl v roce 1589 za Rudolfa II. postaven lovecký zámek, k němuž byla v polovině 18. století připojena zámecká kaple, dnes kostel Nejsvětějšího jména Ježíš. V roce 1921 zakoupil zámek československý stát jako letní sídlo prezidenta republiky, na něž ho upravil hradní architekt Josip Plečnik. K zámku přiléhá rozsáhlý park a lovecká obora. Na hřbitově v Lánech je pohřben první československý prezident T. G. Masaryk, jeho manželka Charlotta a syn Jan. V roce 2003 bylo v Lánech otevřeno Muzeum T. G. Masaryka, které je součástí stejnojmenného muzea v Rakovníku. Technickou památkou na katastru obce je vzdušná jáma dolu Jaroslav v Tuchlovicích, tzv. Pustinka, ze 40. let minulého století. V blízkosti obce je stále možné vystopovat pozůstatky koněspřežní železnice. V současné době se obec stává velmi atraktivní lokalitou pro bydlení. Výchozí bod turistických tras do CHKO Křivoklátsko.

Levý Hradec

Na hradišti ležícím na návrší nad Vltavou nedaleko Roztok u Prahy nechal první historický kníže Bořivoj po svém křtu ve třetí čtvrtině 9. století postavit nejstarší kostel sv. Klimenta. S největší pravděpodobností šlo o dřevěnou stavbu, jejíž stopy se nedochovaly. Základy rotundy pod podlahou nynějšího kostela sv. Klimenta pocházejí až z 12. století. Na Levém Hradci byl v roce 982 zvolen druhým pražským biskupem sv. Vojtěch. V gotickém presbytáři kostela jsou dochovány středověké nástěnné malby. Vzhledem ke svému historickému významu byl Levý Hradec prohlášen národní kulturní památkou.

Lhota

Obec byla založena v období kolonizace 12. - 13. století a někdy uváděný přívlastek Česká Lhota naznačuje, že ji na rozdíl od zaniklé Německé Lhoty u Kamenných Žehrovic zakládali čeští osadníci. V 17. století ves patřila k hradu Křivoklátu, což si zdejší obyvatelé každoročně připomínají účastí na obnovených křivoklátských manských slavnostech.

Libochovičky

Nejstarší zprávy o této obci pocházejí z roku 1353, kdy Mikeš z Újezdu prodal plat z Libochoviček pražskému měšťanovi Františku Rokycanskému, kterému patřil nedaleký hrad Okoř. Ves pak vystřídala řadu majitelů, až byla v roce 1666 připojena k jezuitskému panství spravovanému z rezidence v Tuchoměřicích.

Libušín

Jméno Libušín patřilo původně nedalekému hradišti. Dnešní obec v údolí zažila největší rozkvět v souvislosti s těžbou uhlí na dolech Max a Schoeller, takže na počátku století byla městysem a vzrůstající počet obyvatel i hospodářskou prosperitu vyjádřila v roce 1908 stavbou kostela zasvěceného patronu horníků sv. Prokopovi. Těžba na Dole Kladno (Schoeller) v Libušíně jako posledním na Kladensku byla ukončena 29. června 2002. V Libušíně se narodil hudební skladatel Jiří Pauer a známý psycholog Miroslav Plzák. V okolí obce vyznívá pásmo Džbánu, což se projevuje jeho značnou přírodovědnou hodnotou (mj. přírodní rezervace Pašijová draha).

Libušín - Kostel sv. Jiří a hradiště nad obcí

Ostrožna nad údolím vytvořeným Svatojiřským potokem byla opevněna na přelomu 9. a 10. století. Už dříve tu ale mělo existovat pohanské kultovní místo, které kronikář Kosmas považoval za sídlo bájné kněžny Libuše. Dlouholeté archeologické výzkumy přinesly řadu zajímavých nálezů, například masivní hliněný kotouč s vypíchaným solárním symbolem nebo rytiny koní a jezdců na kamenech z nejmladší hradby. Podoba kostela sv. Jiří se utvářela v gotice (presbytář) a v baroku (loď), ale někteří historikové soudí, že tu kostel musel stát už v době existence hradiště, tedy v 10. století. Na dřevěné zvonici na hřbitově u kostela byl až do nedávné loupeže zavěšen pozdně gotický zvon z roku 1536 ulitý zvonařem Bartolomějem Pražským. Každoročně poslední dubnový víkend se pod hradištěm koná Libušínská bitva, které se účastní skupiny historického šermu z celé republiky.

Lidice

Historie původní obce se tragicky uzavřela 10. června 1942, kdy ji němečtí nacisté pro údajné spojení obyvatel s pachateli atentátu na Reinharda Heydricha vypálili, všechny muže zastřelili a ženy a děti odvlekli do koncentračních táborů. Oběťmi nacistického vraždění se stalo celkem 340 lidických občanů. Ve výroční den tohoto barbarského činu se koná u hrobu lidických mužů pietní akt. Na místě původní obce zničené německými nacisty vzniklo po válce pietní území, prohlášené za národní kulturní památku, kterou spravuje Památník Lidice. Od roku 1947 byly západně od tohoto areálu podle projektu architektů V. Hilského, Z. Jirsáka, F. Marka, R. F. Podzemného a A. Tenzera vybudovány nové Lidice.

Makotřasy

Při archeologických výzkumech spojených se stavbou silnice Praha - Slaný byla na 16. kilometru severně od Makotřas objevena ohrazená plocha z 3. tisíciletí před naším letopočtem (lid s kulturou nálevkovitých pohárů), která je jedním z nejstarších dokladů astronomických znalostí na evropském kontinentě. Ohrada je totiž orientována na východy a západy Slunce při zimním a letním slunovratu a lze z ní vyčíst i další astronomické údaje. Na počátku 15. století patřila ves Makotřasy jednomu z odpůrců husitů Petrovi Meziříčskému. Husité proto místní tvrz několikrát dobyli a 23. května 1420 tam zároveň upálili dva katolické kněze.

Malé Kyšice

Nesprávně se této obci říká Kyšičky nebo také Chaloupky, což odkazuje k počátkům této obce, která zřejmě vznikla jako osada uhlířů pálících v křivoklátských lesích dřevěné uhlí. Na katastru obce leží nejvyšší bod Kladenska Vysoký vrch (486 m n. m.). Nedaleko Malých Kyšic najdeme na Loděnickém potoku (Kačáku) známé výletní místo - mlýn Poteplí (někdy uváděn i jako Poteply) s původním zařízením z 19. století. Obec obklopena malebnou přírodou (CHKO Křivoklátsko, přírodní park Povodí Kačáku). Na hranici katastrů Malých Kyšic a Bratronic leží poutní místo Žlábek.

Malé Přítočno

V první polovině 14. století patřilo Malé nebo také Dolejší Přítočno krejčímu krále Jana Lucemburského Jindřichu Queckovi, z pozdějších majitelů připomeňme Žďárské ze Žďáru a rod Habsburků. Vlakové nádraží na okraji obce nese jméno nedaleké Unhoště.

Markův mlýn

Chráněné území ležící přímo uprostřed chatové osady v přírodním parku Povodí Kačáku. Skládá se ze dvou navzájem izolovaných lokalit, které byly před živelným vznikem chatové zástavby součástí plošně mnohem rozsáhlejšího celku suchých teplomilných společenstev s výskytem chráněných rostlin křivatce českého a koniklece lučního českého.

Milská stráň

Území ležící na rakovnickém okrese v oblasti Džbánu bylo vyhlášeno na ochranu teplomilných společenstev vázaných na opukovou stráň. Výskyt vzácných rostlin hvězdice chlumní, bělozářky větevnaté a některých vstavačovitých.

Na Pilavě

Podobně jako nedaleké Bílichovské údolí bylo i toto chráněné území vyhlášeno kvůli kriticky ohrožené rostlině kýchavici černé.

Nelahozeves

Zámek na skále nad Vltavou dal postavit ve druhé polovině 16. století Florián Griesbeck z Griesbachu a zřejmě ke stavbě přizval významného architekta Bonifáce Wohlmuta, obnovitele Pražského hradu po požáru v roce 1541. V zámku, který dnes patří rodu Lobkowiczů, je umístěna vynikající umělecká sbírka tzv. Roudnická, která vznikla v 17. století spojením majetku tří významných českých rodů Pernštejnů, Rožmberků a Lobkoviců díky sňatku Polyxeny z Pernštejna a Rožmberka se Zdeňkem Vojtěchem Popelem z Lobkovic. Ve sbírce najdeme obrazy Canaletta, P. Brueghela st., P. P. Rubense a D. Velázqueze. V obci pod zámkem se v roce 1841 narodil Antonín Dvořák, kterého připomíná Památník - součást Národního muzea v Praze. Každoročně se tu koná cyklus koncertů nazvaných Dvořákova Nelahozeves.

Okolí Okoře

Území určené k zachování přírodních procesů a k rekreaci se rozkládá podél toku Zákolanského potoka od Kalingrova mlýna (v blízkosti silnice I/7 z Prahy do Slaného) po okraj obce Kováry, tedy především v okrese Praha - západ a zčásti v okrese Kladno. V porovnání s okolní zemědělskou krajinou je přírodní park charakteristický překvapivě členitým reliéfem vzniklým činností Zákolanského potoka a jeho přítoků. Díky tomu se zde dochovaly početné lesní enklávy a na příhodných místech se vyvinula teplomilná rostlinná společenstva. Krajinářsky atraktivní údolí Zákolanského potoka s neméně atraktivní zříceninou představovalo v 19. století oblíbený námět malířů Mařákovy školy. I v dnešní době slouží jako útočiště mnoha chatařů a chalupářů a je také vyhledávaným cílem výletníků z Prahy.

Okoř

Hrad nechal v polovině 14. století postavit pražský měšťan František Rokycanský, což je v Čechách té doby neobvyklé a dokládá to růst moci městského patriciátu. Po třicetileté válce je hrad zmiňován jako zpustlý a jeho zkáze nezabránilo ani krátké působení jezuitů. Po zrušení jejich řádu začal rychle chátrat a od definitivního rozpadu ho ve 20. letech minulého století zachránila obětavá činnost Klubu českých turistů. Romantická zřícenina hradu lákala návštěvníky už v minulosti, k těm nejznámějším patřil básník Karel Hynek Mácha, který Okoř několikrát nakreslil. K atrakcím turistické sezóny patří bitvy historických šermířů a koncerty pod širým nebem. Hrad leží v údolí Zákolanského potoka, které bylo díky dochovaným hodnotám vyhlášeno přírodním parkem.

Ostrov u Jedomělic

Území chráněné kvůli výskytu rostlin typických pro teplomilné doubravy - třemdavy bílé, kamejky modronachové, kokoříku vonného a dalších. Ačkoliv lokálně došlo k výsadbám smrku, lokalita si stále zachovává charakter světlého listnatého lesa, jaký byl dříve v okolí Kladna mnohem rozšířenější. Leží v přírodním parku Džbán.

Otvovice

Hospodářský rozvoj obce souvisí s nálezem uhlí u Otvovic a nedalekých Minic. V roce 1797 tu také vznikla sklářská huť, která vyráběla láhve a nesla jméno Synové Moravcovi. Zajímavou památkou je kaple zasvěcená sv. Prokopovi z poloviny 19. století, která byla postavena na místě starší kapličky z počátku 18. století. Severovýchodně od obce u železnice do Kralup je přírodní památka Otvovická skála. U Otvovic je nejnižší bod Kladenska s nadmořskou výškou 192 metrů.

Otvovická skála

Jedno z nejhodnotnějších chráněných území v kladenském okrese. Na skále nad Zákolanským potokem se daří teplomilným a suchomilným společenstvům rostlin a druhům bezobratlých živočichů, především hmyzu a měkkýšům. Součástí stepních porostů je například několik druhů česneků, vyskytují se mochny, kozince a kavyly.

Pašijová draha

Pro území Džbánu typická lesnatá rokle s bočními údolíčky, v podrostu s rostlinnými druhy teplomilných doubrav dřínem obecným, třemdavou bílou nebo medovníkem velkokvětým, také ale s jedovatými druhy lýkovcem, lilií, omějem nebo vraním okem čtyřlistým. Za výjimečný lze označit výskyt pseudozávrtů a travertinu. Pokud jde o název území, nejde o chybu: jsou to "ta draha", tedy místa, kterými se dříve vyháněl dobytek na pastvu.

Pavlov

Historie dnešní obce Pavlov se začala psát až poměrně pozdě. Původně tu stál pouze statek Nový Dvůr, který na přelomu 18. a 19. století koupil Leopold Paul. Ten tu nechal v roce 1801 vystavět zámeček a založil vesnici, která byla po něm pojmenována Pavlov. V roce 1870 vlastnila statek s pivovarem rodina Danešova, ze které pocházel vynikající geograf, profesor University Karlovy Jiří V. Daneš.

Pchery

Pcherská fara u kostela sv. Štěpána se poprvé připomíná v registru papežských desátků v roce 1352, nedávná oprava kostela ale ukázala, že má románské základy. Z dalších památek v obci připomeňme barokní zvonici z první poloviny 18. století, která díky své poloze na návrší nad obcí tvoří její dominantu. Ve dvoře domu čp. 10 se zachovaly poslední zbytky gotické tvrze. Důl Theodor u Pcher byl hlouben v roce 1910, kdy hrozila válka s Krétou, a tak se mu také říkalo Na Krétě. Vzhledem k nekvalitnímu uhlí záhy zůstaly jenom provozy na povrchu - elektrárna a dílny, které dnes slouží strojírenské výrobě.

Pletený Újezd

Slovo újezd ve jménu obce dokládá, že jde o ves vzniklou v období kolonizace, která kolem roku 1400 zřejmě patřila Janovi (Hanušovi) z Milheimu, spoluzakladateli Betlémské kaple v Praze. Na katastru obce směrem ke Kladnu se zvedá nepříliš výrazný zalesněný vrch Kožová hora (455 m n. m.) s výletní restaurací a s rozhlednou.

Podlešínská skalní jehla

8 metrů vysoký, chráněný geomorfologický útvar karbonského stáří, připomínající skály pískovcových skalních měst. Nachází se v závěru širokého a mělkého údolí, otevírajícího se JV od obce Podlešín.

Podlešínský viadukt

Podlešínský viadukt je výjimečnou ukázkou inženýrského železničního stavitelství z let 1872 - 1873 a patří tak k nejstarším a nejvýznamnějším železničním mostům ve středních Čechách. Viadukt přemosťující údolí Knovízského potoka byl jednou ze čtyř velkých staveb na jedné větvi Buštěhradské dráhy vedoucí ze Smíchovského nádraží přes Hostivice do Slaného. Kamenný most s pěti oblouky je ve svém nejvyšším bodě vysoký 17,7 metrů, má celkovou délku 95 metrů. Díky svému architektonickému a historickému významu byl v říjnu 2004 prohlášen za kulturní památku.

Pod Veselovem

Chráněné území na skále nad obcí je bývalou pastvinou, na níž se dochovalo stepní společenstvo s mnoha teplomilnými druhy rostlin jako ovsířem lučním, smělkem jehlancovým nebo devaterníkem velkokvětým.

Pochválovská stráň

Na stráni u Pochválova na Džbáně jsou chráněna rostlinná a živočišná společenstva slínovcových stěn a sutí. Jedná se o největší odkryv bělohorských opuk ve středních Čechách.

Povodí Kačáku

Území zahrnuje lesnaté oblasti povodí Kačáku v délce asi 28 km mezi přírodní rezervací Záplavy u Kladna na severu a obcí Loděnice v okrese Beroun na jihu. Malebné údolí s meandrujícím potokem se ve druhé polovině 20. století neubránilo živelnému rozvoji chatové výstavby, díky níž utrpělo zdejší přírodní bohatství. Ale možná právě zásluhou chataření zůstalo území v následujících letech ušetřeno dalších rušivých zásahů - dnes má charakter romantické rekreační oblasti, v níž se umně mísí prvky Westernu, domácího kutilství, rodinných pikniků a nedávno odpaněné přírody. V minulosti na Kačáku fungovala celá řada mlýnů, z nichž některé dodnes stojí a dodávají zdejšímu kraji svéráznou atmosféru. Dochované přírodní hodnoty jsou chráněny v několika rezervacích (Kalspot, Markův mlýn, Pod Veselovem, Záplavy), v sousedství se nachází CHKO Kivoklátsko, územím prochází naučná Drvotova stezka. Za minulého režimu byla zřízena také Hutnická naučná stezka, z jejíchž nyní už zdevastovaných zastávek připomeňme Údolí lásky, Vojenské opevnění a mimo území přírodního parku ležící mohylové pohřebiště u Velké Dobré.

Slánská hora

Uprostřed města stojící Slánská hora je pozůstatkem stejné (třetihorní) sopečné činnosti, jaká zapříčinila vznik Českého středohoří. Jen stojí poněkud jižněji a osamoceně, podobně jako Říp nebo nedaleká Vinařická horka. Charakteristická je sloupcovitou odlučností místního čediče, v němž po utuhnutí vznikly vlivem otřesů četné dutiny. Slánská hora je významným nalezištěm minerálů, je doloženo její pravěké osídlení a ochranu si zaslouží také zdejší teplomilná květena na skalních stepích. V území je zřízena naučná stezka.

Slaný

Původní osada, z níž vyrostlo město Slaný, vznikla pod Slánskou horou u brodu přes Červený potok. Zřejmě krátce před svou smrtí v roce 1305 vysadil král Václav II. na mírně svažité ploše nad brodem královské město. Z původního městského opevnění se dochovala jediná gotická brána Velvarská, několik bašt a zbytků hradeb. Významnou středověkou památkou je původně románský kostel sv. Gotharda, jehož dnešní podoba je výsledkem přestavby na počátku 16. století. Další dominanty vtisklo městu období baroka, kdy za místodržícího Bernarda Ignáce z Martinic byla ve druhé polovině 17. století postavena na náměstí piaristická kolej s kaplí Zasnoubení Panny Marie, Loretánská kaple a františkánský klášter a kaple Božího hrobu u Kvíce. Původní Slánský kraj se v roce 1714 stal součástí Rakovnického kraje, jehož hejtman sídlil od roku 1788 ve Slaném. Od roku 1850 do roku 1960 byl Slaný sídlem politického okresu, což dokládá budova Okresního domu postavená v letech 1902 - 1903 podle návrhu Jana Vejrycha. Doklady o bohaté historii města najdete ve Vlastivědném muzeu, které sídlí v bývalé piaristické koleji na Masarykově náměstí. V této budově naleznete také Infocentrum Slaný. O památkách ve Slaném se více dozvíte na stránkách slánské Památkové péče.

Slatina

Název obce vznikl podle bažin a močálů, které tu kdysi byly. Kostel sv. Vojtěcha ve Slatině se poprvé připomíná mezi farami děkanátu řipského v roce 1352. Do dnešní podoby byl přestavěn v roce 1717, kdy také opodál něj vyrostla zděná zvonice s cibulovitou bání.

Smečenská rokle

Předmětem ochrany je především zdejší geologický fenomén - místy až 7 m hluboký kaňon zaříznutý ve spodnoturonskch slínovcích a cenomanských pískovcích. V některých částech území se nicméně vyvinuly i hodnotné suťové lesy hostící vzácnou květenu. Stěny rokle osidluje měkkýší fauna charakteristická pro opukové skály. Území leží v přírodním parku Džbán.

Smečno

Historie města Smečna, které se původně jmenovalo Muncifaj, je od středověku až do první poloviny 20. století spojena s rodem Martiniců. Díky nim byl postaven renesanční zámek s původní gotickou kaplí sv. Anny, kostel Nejsvětější Trojice a fara s renesančními malovanými stropy. Nejznámější osobností z rodu Martiniců byl místodržící Jaroslav Bořita, jehož defenestrace spolu s Vilémem Slavatou a písařem Fabriciem z oken Pražského hradu zahájila v roce 1618 české stavovské povstání a třicetiletou válku. Dnes je v zámku ústav sociální péče. U západní zdi zámecké zahrady je dochován a plně zrekonstruován jeden z objektů bývalého čs. opevnění, patřícího do VOP (Vnější obrany Prahy) z let 1935-38. "Bunkr" je dnes součástí Vojenského skanzenu Smečno. Na katastru obce se nachází přírodní památka Smečenská rokle.

Srby

Stehelčeves

Okolí Stehelčevsi bylo intenzivně osídleno už v pravěku, což dokládají desítky archeologických nalezišť datovaných od mladší doby kamenné (lid s keramikou lineární - volutovou) až do raného středověku (hroby s esovitými záušnicemi na místě někdejšího pivovaru). Nejvýznamnější lokalitou je vrch Homolka, kde byla v pozdní době kamenné opevněná osada lidu s kulturou řivnáčskou. U studny v obci bývala výklenková kaplička se sochou sv. Jana Křtitele, k níž se konávala malá procesí.

Stochov

Jméno dnešního města je dáváno do souvislosti se sv. Václavem, který se měl narodit právě tam a protože měl sto chův, dostalo se vsi i jména Sto-chov. Není to ale jediná souvislost s českým národním světcem. Nedaleko Dientzenhoferem zbarokizovaného kostela zasvěceného sv. Václavu stojí dub, jehož stáří je odhadováno až na 1000 let. V roce 903 ho měla zasadit sv. Ludmila na památku narození vnuka Václava, a proto se dubu říká Svatováclavský. Podle záznamů z počátku století se k němu na světcův svátek konávala procesí. Nedaleko od dubu bývala i Svatováclavská studánka údajně s léčivou vodou. V Honicích, dnes místní části Stochova, najdeme zajímavé selské statky, odkazující k původně hlavnímu zdroji obživy zdejších obyvatel. Městem se Stochov stal v roce 1967 v souvislosti s poválečným růstem spojeným s těžbou uhlí na nedalekém dole Jaroslav (ukončena v roce 2002).

Svárov

Ve svárovském kostele sv. Lukáše najdeme náhrobky několika členů rodu Žďárských ze Žďáru druhotně zasazené do zdi presbytáře. Kromě nich je tu zazděn i zajímavý figurální náhrobek dětí Václava Údrčského z roku 1601. Chráněným stromem je mohutná Svárovská lípa. Sousedí s přírodním parkem Povodí Kačáku.

Svatý Jan pod Skalou

Jméno pozdějšímu benediktinskému klášteru dala vysoká skála, která se nad ním dodnes tyčí. Klášter byl ve středověku založen u jeskyně spojené tradicí s údajně prvním poustevníkem u nás sv. Ivanem, který měl na tomto místě žít za knížete Bořivoje na konci 9. století. Klášterní kostel sv. Jana Křtitele nad údajným hrobem sv. Ivana byl barokně přestavěn Carlem Luragem. Naproti vchodu do kostela je vstup do poustevníkovy jeskyně, kde se na kamenech ukazují jeho stopy. Se sv. Ivanem je spojována i studánka v těsném sousedství kostela. Mezi Sv. Janem a Bubovicemi je skanzen těžby vápence s obnovenou úzkorozchodnou železnicí.

Svinařov

První zpráva o obci z roku 1328 uvádí její darování vyšehradské kapitule. Na počátku 15. století k obci patřila i část dnešního Smečna. Ve vsi najdeme barokní kapličku a kamennou Pietu, která bývala původně na návsi a po opravě byla umístěna u hřbitova.

Toskánka

Třebichovice

Obec patřila původně pražskému purkrabství a poté rodům Žďárských ze Žďáru a z Martinic. Na Svatojiřském potoce bylo v katastru obce několik mlýnů, stejně jako v Sakách, které jsou dnes místní částí Třebichovic. Nejzajímavější památkou je statek čp. 2 v Sakách, v němž byla při přestavbě objevena roubená světnice z konce 16. století, která je jednou z nejstarších dochovaných staveb tohoto typu u nás. Nedaleko obce se nacházejí přírodní památky Třebichovická olšinka a Vinařická horka.

Třebichovická olšinka

Chráněné území v nivě Knovízského potoka se brzy na jaře pokrývá záplavou bílých květů bledulí jarních. Olšinka hostí i další vzácné rostliny hadilku obecnou, přesličku různobarvou nebo prstnatec májový. Výskytem miniaturního plže Vertigo angustior je území zajímavé dokonce z evropského hlediska.

Třebíz

Národopisné muzeum v Třebízi nedaleko Slaného vzniklo na počátku 70. let minulého století a jeho základem se staly Cífkův statek čp. 1, který je odborníky považován za nejkrásnější dochovanou lidovou architekturu Slánska, statek Šubrtův a rodný dům kněze a spisovatele Václava Beneše Třebízského. Malebné jsou i chaloupky - výměnky u statků na západní straně návsi a barokní kostelík sv. Martina a malá kaplička uprostřed ní. Každoročně na svátek Nejsvětější Trojice, který připadá na osmou neděli po Velikonocích, se v Třebízi koná pouť s bohatým programem.

Třebusice

Název obce i dnes už zaniklých osad Tuklaty a Holousy považuje R. Koller za doklad, že Třebusice vznikly uprostřed lesů, které musely být před založením osady tříbeny, tedy káceny. V 19. století se obec dostala do vlastnictví ex-císaře Ferdinanda V. Dobrotivého, který po abdikaci v roce 1848 žil na Buštěhradě. Třebusice jsou jedinou obcí na Kladensku, kde stojí pomník M. Jana Husa.

Tuchlovice

V době laténské vyráběli naši keltští předkové u Tuchlovic železo a elegantní černé náramky ze švartny (sapropelitu). Nejzajímavější památkou v obci je původně gotický kostel sv. Havla a nedaleko něj stojící barokní sousoší sv. Jana Nepomuckého. Podle tradice pochází z této obce rod Fingerhutů - Náprstků, jehož nejslavnějším příslušníkem byl vlastenec a cestovatel Vojta Náprstek. Místní částí obce jsou Srby, jejichž rozvoj nastal v souvislosti se zahájením provozu na koněspřežné železnici z Prahy do Lán ve 20. letech 19. století. Zbytky zaniklého drážního tělesa jsou dosud v lesích v okolí obce patrné. Další impuls k rozvoji obce pak dala těžba uhlí na dole Wannieck založeném v roce 1913. Zaniklé pracovní příležitosti po ukončení těžby na Dole Tuchlovice (původní název Důl Jaroslav) v roce 2002 by měla nahradit nová průmyslová zóna Kladno - Tuchlovice. Turyňský rybník (přírodní rezervace Záplavy) nedaleko Srb je největší vodní plochou na Kladensku.

Unhošť

Ves, povýšená roku 1489 Vladislavem Jagellonským na městečko, byla královským majetkem a král měl také až do roku 1328 patronátní právo k unhošťskému kostelu sv. Petra a Pavla. Toho roku ho věnoval řádu křižovníků s červenou hvězdou, který zdejší farnost - s přestávkou způsobenou zrušením všech mužských řeholních řádů komunisty v roce 1950 - spravuje až dosud. Unhošť ani po povýšení na městečko neměla městské hradby, a proto byla v roce 1656 ke kněžišti kostela přistavěna věž, na které žil věžný, k jehož povinnostem patřilo hlásit případné požáry, ale i pohyby vojsk a loupeživých skupin. Dalšími památkami v obci jsou sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava. S regionální historií seznamuje Melicharovo vlastivědné muzeum. Nedaleko Unhoště až do poválečného období fungoval lesní hotel Čeperka, kam lidé přijížděli hledat duševní i tělesné zotavení. Součástí obce je i Nouzov se zajímavou vilovou zástavbou z první poloviny 20. století, kterou doplňuje současná výstavba. Na území města vzniká průmyslový areál japonské firmy Furukawa. Jižní část Unhošťska pokrývá přírodní park Povodí Kačáku.

Ve Šperkotně

Trvale podmáčená potoční jasenina ležící v přírodním parku Džbán. Je odtud udáván výskyt vzácné kapradiny hadilky obecné.

Velká Dobrá

U obce v lese zvaném Hora (Doberská Horka) bylo na konci 19. století objeveno a vědecky prozkoumáno mohylové pohřebiště z doby bronzové (1200 let př. n. l.). Tuto událost připomíná pomníček postavený v 50. letech na největší mohyle. Ves se původně nazývala Hořejší Dobrá na rozdíl od Dolní (Malé) Dobré. Z místních památek připomeňme kapli Nalezení sv. Kříže, vedle níž stojí socha sv. Jana Nepomuckého, původně umístěná v Kladně, kde ale byla v roce 1919 stržena davem oslavujícím svátek Mistra Jana Husa. Socha byla v roce 1968 opravena a umístěna ke kapli ve Velké Dobré. Současnost obce charakterizuje rozsáhlá výstavba rodinných domů na východě a jihu obce i působení francouzské firmy BONTAZ. Na katastru obce je i jediné sportovní letiště na Kladensku.

Velké Přítočno

V Přítočně Velkém nebo také Hořejším stávala ve středověku tvrz, jejíž zbytky jsou prý skryty pod hladinou tamějšího rybníka. Není ale vyloučeno, že jsou zazděny v základech pozdějšího Panského dvora postaveného za Anny Marie Františky velkovévodkyně Toskánské. V tomto renovovaném objektu dnes sídlí výrobní firma Vagnerplast.

Velvary

Město vzniklo z původní kupecké osady u brodu přes Černý potok. Jeho vzhled nejvíce ovlivnila renesance, kdy byly postaveny hřbitovní kostel sv. Jiří, Pražská brána, měšťanský dům čp. 8, Panská hospoda. V sakristii kostela sv. Kateřiny byly objeveny gotické nástěnné malby s motivem Ukřižování a apoštolů. V městském muzeu je vystavena část sbírky obrazů malíře Georga Karse, rodáka z Kralup nad Vltavou, významného představitele tzv. francouzské školy. Z moderní architektury stojí za zmínku funkcionalistická synagoga postavená podle návrhu A. Libry.

Vinařice

Dominantu obce tvoří Vinařická hora (413 m n. m.), na jejímž úpatí se usazovali lidé už v pravěku, takže jedno z období tzv. stěhování národů ve 4. - 5. století našeho letopočtu bylo nazváno vinařickým stupněm. Původní jádro vsi doložené písemně k roku 1277 bylo kolem nedávno obnovené barokní kapličky a teprve v souvislosti s nárůstem počtu obyvatel, přicházejících za prací do zdejších dolů (Barré, Mayrau), vyrostla nová část Vinařic. Někdejší hornickou slávu obce už ale připomíná jen skanzen na bývalém dole Mayrau s expozicí o dějinách hornictví, v níž je možné vidět například dosud fungující těžní stroje z počátku 20. století. Součástí skanzenu je i Evropská industriální galerie provozovaná ve spolupráci s občanským sdružením Arteum.

Vinařická hora

Čedičový stratovulkán (složená sopka) třetihorního stáří, představující významnou geomorfologickou dominantu Kladenska, z níž je možné přehlédnout panoramata Českého středohoří na straně severní i města Kladna na straně jižní. Zajímavou geologickou stavbu odhaluje několik lomů, které zde byly otevřeny. Hlavním předmětem ochrany jsou teplomilná společenstva rostlin a živočichů. V území byla zřízena naučná stezka.

Vůznice

Údolí stejnojmenného potoka na rozhraní okresů Beroun, Kladno a Rakovník v chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko představuje jedno z přírodovědně nejhodnotnějších území v regionu. Je geomorfologicky nesmírně pestré, čemuž odpovídá i převážně lesní vegetace se zastoupením ptačincových olšin, druhově pestrých habrových doubrav, vzácných suťových lesů a místy též reliktních borů. Z rostlin je možné setkat se s omějem vlčím morem, tisem červeným,třemdavou bílou, lýkovcem jedovatým nebo tařicí skalní. Ze zástupců živočišné říše lze jmenovat mloka skvrnitého, ledňáčka říčního nebo plcha velkého. Významní jsou též četní bezobratlí.

Zájezd

Pravěké osídlení této lokality dokládají nálezy z pozdní doby kamenné - lid kultury se šňůrovou keramikou. Samotný původ této obce je ale zahalen tajemstvím. R. Koller z podobnosti názvu se slovem Újezd usuzuje, že mohlo jít o kolonizační osadu. V 16. století patřil Zájezd rodu Bezdružických z Kolovrat a byl součástí buštěhradského panství.

Zákolany

Jméno obce i její místní části Kováry ukazuje na souvislost těchto vsí s přemyslovským hradištěm Budeč, vybudovaným v první polovině 9. století na návrší obtékaném Zákolanským a Týnickým potokem. Zákolany vznikly za palisádovou hradbou, tedy "za koly", a Kováry byly služebnou osadou, jejíž povinností bylo dodávat na hradiště kovářské výrobky. Třetí místní část Trněný Újezd vznikla až v období vnitřní kolonizace (13. stol.) a původně se jmenovala Újezd Kašparův. V nové době byly Zákolany spojeny s činností zakladatele Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické Ladislava Zápotockého - Budečského, jehož syn Antonín, pozdější prezident komunistického Československa, se tu v roce 1884 narodil. Nedaleko obce přírodní památka Kovárské stráně.

Záplavy

Největší vodní plocha na Kladensku. V místě dřívějšího Turyňského rybníka se díky poklesu půdy v důsledku poddolování rozlil potok Kačák (Loděnice) do okolních luk. Vznikla tak významná ornitologická lokalita hostící celou řadu vzácných a ohrožených ptačích druhů, z nichž některé zde i pravidelně hnízdí. Rekreační území (prochází Drvotova naučná stezka povodím středního Kačáku, půjčovna lodiček).

Zlonice

Ve Zlonicích se učil hře na varhany u Antonína Liehmanna mladý Antonín Dvořák. S jeho pobytem souvisí i legenda, že se tam vyučil řezníkem. Archivní studium ale ukázalo, že údajný výuční list byl falzifikát. Doklady o Dvořákově pobytu a hudebních tradicích Zlonicka najdou návštěvníci v místním Památníku Antonína Dvořáka, přestavěném z bývalého špitálu knížat Kinských. Barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven podle návrhu F. M. Kaňky a fara podle návrhu K. I. Dientzenhofera.

Žilina

Ve středověku patřila tato obec ležící na samém okraji hlubokých křivoklátských lesů ke královskému hradu Křivoklát. Poprvé se o ní píše v roce 1352 v souvislosti s placením papežských desátků, farní kostel ale stál na jiném místě než dnešní barokní stavba z roku 1770. Ta v minulých letech značně zchátrala a jeden čas sloužila i jako skladiště. Úsilím obecního úřadu se podařilo kostel zachránit a dnes se v něm kromě bohoslužeb konají i koncerty.

Žlábek

Ke vzniku zdejší kapličky se váží mnohé pověsti: například o slepém kováři, který nechal zastavit svůj povoz u pramene, který zaslechl bublat nedaleko cesty. Žízeň uhasil a sobě oči vymyl, načež ihned měl prohlédnout. Pravda je taková, že kapličku na tomto místě nechali postavit v roce 1649 manželé Pěnkavovi jako poděkování Panně Marii za uzdravení dcerky. Poutě ke kapličce se konají vždy v neděli na Hod Boží svatodušní.

literatura:

obce:

• Koller R. (1968): Nástin regionálních dějin okresu kladenského, Okresní pedagogické středisko, Kladno.

příroda:

• Němec J., Ložek V. (1996): Chráněná území ČR 1, Consult, Praha.
• Ložek V., Kubíková J., Špryňar P. a kol (2005): Střední Čechy. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds): Chráněná území ČR, svazek XIII.
• informační tiskoviny jednotlivých památek