Rok 1945 v československé a polské kinematografii 50. a 60. let
V době, kdy návštěvníci československých kin mohli poprvé shlédnout filmy "Smrt si říká Engelchen", "Kočár do Vídně", anebo polské "Popel a démant" a "Kanály", uplynuly od konce druhé světové války přesně dvě desetiletí. Nemálo z nich neslo si na ni s sebou v paměti uložené prožitky a vzpomínky, nepochybně mnohdy osobně bolestné a traumatické. Byly stále kolektivně sdílenou zkušeností. Zároveň odstup dvaceti let nabízel již dostatečný prostor pro novou reflexi, pro pohled často neviděný a nepsaný bezprostředností. Přišel také s dobou, která se jevila v mnohém jako nadějnější. Zbavovala se nejkřiklavějších pozůstatků ideologické vyhrocenosti. Její současníci začali se ohlížet zpět i ke svým ještě nedávným zločinům a také hovořit o problémech aktuálních. Věřili, že otřesům 20. století je u konce…Přednášky zacílí na analýzu filmů jako Smrt si říká Engelchen, Ať žije republika, Kanály, Adelheid, Maratón, Kočár do Vídně, Popel a démant či Němá Barikáda. Zaměříme se například na uznávaného polského režiséra Anrzeje Wajdu či Karla Kachyňu, který se věnoval konci války ve svých snímcích hned několikrát. Wajda a další tvůrci tehdejší "polské filmové školy" a československé kinematografie této doby přinesli silná, emotivní a nezapomenutelná díla, která se nejenže dotýkala břímě minulosti, ale odrážela in éru novou naděje.Téma 2. světové války patří v žánru historického filmu dodnes mezi nejčastější. Přesto syrovost filmových vyprávění právě ze 60. let lze jen těžko přehlédnout. Jak hrané filmy odpovídaly dobovým diskusím o minulosti? Za jakých okolností byly vyrobeny? A lze v nich nalézat nadčasovost? Odpovědi se pokusíme nalézt a výročí osvobození 1945 připomeneme dvojicí přednášek.15. 4.První část: Povstání a revoluce29. 4.Druhá část: Osvobození a odplataVstupné 50 Kč.