Opatření Protiletecké ochrany - Luftschutz

Protektorát patřil díky své zeměpisné poloze až do května roku 1944, kdy byla zahájena ofenzíva spojeneckého strategického letectva proti německému průmyslu na výrobu pohonných hmot ("bitva o benzín"), k leteckému zázemí Říše, prakticky nenarušovanému nálety. Němci navíc považovali český národ za jakýsi "živý štít" své zdejší zbrojní výroby, neboť dobře věděli, že pro západní spojence je politicky neúnosné, aby některé z českých měst dopadlo jako Hamburk či Drážďany. I přes to byla podle nařízení říšského protektora Konstantina von Neuratha z 9. července 1941 v souvislosti s válkou proti SSSR zrušena všechna nařízení a směrnice dosavadní bývalé československé Civilní protiletecké ochrany (CPO) a nahrazena protileteckou ochranou podle říšské organizace. "Luftschutz" převzal veškeré povinnosti, složky, jednotky a materiální vybavení CPO a organizoval likvidaci všech náletů, které území Čech a Moravy až do konce války postihly. Právně rámec k tomu vytvořil nový zákon o protiletecké ochraně ze dne 31. srpna 1943.


I v Kladně bylo takřka všechno obyvatelstvo povoláno dne 12. února 1943 k svépomocné Protiletecké ochraně. Služby byli zproštěni pouze mladší 15ti let a starší 70ti let, nemocní, těhotné, příslušníci Wehrmachtu, členové NSDAP, matky malých dětí atp. Zobrazená vyhláška ze dne 12. června 1944 nařizovala všem mužům, kteří se ukryjí za leteckého poplachu do veřejných protileteckých úkrytů, že musí bez výjimky pomáhat příslušníkům PO vykonávajícím zde službu. Foto VÚA-VHA, fond Letecká válka na území ČSR, inv. č. 432/11, Vyhlášky místního vedoucího PO (1940-1945).


Příručka z roku 1943 "Co musí každý věděti o protiletecké ochraně" uváděla obyvatele Protektorátu do problematiky "Luftschutzu" a moderní letecké války. Foto SVMK.


Protektorátní příručka z roku 1944 "Nepřítel vrhá zápalné pumy" informující o možnostech boje proti zápalným leteckým pumám. Foto SVMK.


Pohled do brožury "Nepřítel vrhá zápalné pumy" s praxí z bombardovaných německých měst. Foto SVMK.


Čím více se blížil konec války, tím více Protiletecká ochrana zasahovala do každodenního života protektorátního obyvatelstva. Většinou se práce v ní skládala z nechtěné časově náročné a nudné strážní služby a úprav domů a průmyslových závodů na vyšší odolnost proti bombardování. Zde povolání ke službě v Protiletecké ochraně pro Bohumila Krejčího z Rozdělova. Foto SVMK.




Razítka organizací majících v Kladně na starost záležitosti Protiletecké ochrany (Luftschutz) v období Protektorátu. Foto z pozůstalosti Jaroslava Stejskala v držení Jaroslava Vyšína.


K Protiletecké ochraně patřilo usilovné budování protileteckých krytů. Přednostně byly stavěny pro zaměstnance kladenského průmyslu. Řada z nich pak dále fungovala i během následující tzv. "studené války" v rámci systému čs. Civilní obrany. Hned několik krytů bylo za 2. světové války vystavěno např. pro cestující v blízkosti kladenského železničního nádraží "Výhybka". V září roku 2019 jeden z nich zanikl při výstavbě parkoviště za domem čp. 419 mezi ulicemi Milady Horákové a Americká. Protiletecký kryt z období Protektorátu je snadno určitelný díky svému oválnému tvaru. Síla stěn napovídá, že proti následkům přímého zásahu tento kryt nechránil, jen proti střepinám padajících bomb. Cesty ke krytům byly značeny mnoha velkými bílými směrovkami "Zum Luftschutzraum". Foto Karel Drvola.


Druhou nejviditelnější protileteckou aktivitou se stalo hloubení protipožárních nádrží pro případ nepřátelského bombardování. Ohromná vodní nádrž byla v Kladně v letech 1944-1945 vykopána i na hlavním náměstí před radnicí a ve Dvořákových sadech naproti divadlu, kde ovšem zcela nepietně porušila bývalý hřbitov. Foto archiv Jaroslava Pergla.


Další snímek zachycující postup prací při výkopu požární nádrže na kladenském hlavním náměstí. Hloubení nádrže bylo prováděno i formou nedobrovolných brigád. Snad i proto nebyla do konce války zcela dokončena. Foto SVMK.


Stejnokroj velitele II. pohotovostního oddílu Protiletecké policie Čechy-Morava s ochrannou maskou pro CPO typu Fatra a přilbou vzor 35. Osobní památka na "Zugführera" Josefa Zouhara. Foto Karel Drvola na výstavě "Škaredá středa (Nálet na Prahu 14. února 1945)", která byla k vidění na Novoměstské radnici v Praze v únoru až dubnu roku 2010.


Orientační mapka, podle níž byly i v Kladně vyhlašovány "náletové zprávy", byla zveřejněna dne 16. dubna 1945. Foto SVMK.


Na druhé straně tiskopisu se nalézaly vyhlašované signály protiletecké ochrany v Protektorátu. Kronika obce Ptice k tomu uvádí: "Rozhlas pravidelně každou hodinu hlásil zprávu o náletové situaci - "Luftlagemeldung". Přiblížil-li se svaz, byl ohlášen po celém území Němci obsazené Evropy a rozhlasové stanice ve směru, kterým svaz letěl se odmlčely. A tak obyčejně, když jsme zaslechli hlášení "Kampferband über Ober-Donau, Richtung Nord - Bombardovací svaz nad župou Hornodunajskou letí směrem severním", pražské stanice přestaly vysílat a sirény začaly houkat tzv. přípravu, 3x přerušovaný tón. Zanedlouho houkaly nálet - kolísavý tón. To už z dáli se ozývalo mocné hučení těžkých bombardérů, jejichž polohu bylo snadno určit podle bílých čar, které zanechávaly za sebou. Létaly ve velkých výškách, aby byly z dosahu dělostřelectva. Za krátko se celý prostor rozezvučel těžkým kovovým hukotem, zatímco svazy téměř majestátně odnášely dále ten strašlivý svůj náklad. V obci jsme se neschovávali, ba naopak kde kdo pozoroval oblohu, která často byla křížem krážem popsána bílými čarami. Věřili jsme, že nesou spravedlivý trest těm, kteří vyvolali tuto strašlivou válku". Foto SVMK, citace dle "Pamětní knihy obce Horní Ptice" (I. díl 1918-1945, s. 115).


Letecký snímek amerického bombardéru Boeing B-17G od 603. bombardovací perutě s trupovým označením N7-A ve formaci během jednoho z náletů. Konkrétně tento stroj měl řadu "českých" souvislostí, neboť se zúčastnil náletu na Prahu dne 14. února 1945 i letecké bitvy 2. března 1945 nad Slánskem. Foto archiv Scotta Weltyho via Michal Plavec.


Výše zobrazený bombardovací svaz, téměř romanticky plující po blankytně modré obloze, je jen jednou stranou válečného dramatu. Málo je známo, že tisíce Čechů se seznámilo s otřesnými následky spojeneckého bombardování přímo ve Třetí říši, kam byli v rámci totálního nasazení zařazováni k organizacím "Todt", "Technische Nothilfe", "Luftschutz", či k hasičským jednotkám. Právě ty se podílely na odstraňování následků náletů. Stejně tak se vedlo i Kladeňákům studujícím zdejší Vyšší průmyslovou školu. Po jejím uzavření na příkaz kladenského gestapa byla řada z nich "nakomandována" k "Technische Nothilfe Ortsgruppe P/l2 Kladno" a nasazena od září 1943 do března 1944 na odklízení následků náletů v nejpřednější linii letecké války - ve středu nacistického Berlína ve čtvrti Neukölln. Na tajně pořízeném snímku je pohled na vybombardovaný Berlín. Foto archiv Jaroslava Vyšína.


Nebezpečí na bývalé studenty kladenské průmyslovky číhalo na každém rohu. Od samotných nepřátelských náletů, které nabývaly neustále na intenzitě, až po pády sutin a nakažlivá infekční onemocnění. Unikátní vzpomínku na dobu, kdy pracovali společně s vězni z koncentračního tábora Oranienburg pod vojenským dozorem zanechal Jaroslav Stejskal (nar. 1923) z Motyčína. Malých náletů zažili desítky, ty postupně přerůstaly ve všeničící kobercové bombardování na přelomu let 1943 a 1944. Z hořícího inferna pak nebylo úniku: "Intenzita náletů se ale s postupem času zvyšovala. Bylo to hlavně způsobeno tím, že německá protiletadlová ochrana ztrácela čím dál více na síle a Berlín se blížil k úplnému rozpadu." Alespoň pobyt na čerstvém vzduchu znamenala oprava lehce poškozených domů: Znamenalo to, že jsme se pohybovali ve výškách čtvrtého a někdy i vyšších podlaží. Tam jsme měli budovat provizorní prkenné střechy s lepenkovou krytinou, při tom jsme museli chodit jen po poškozených zdech, protože poslední podlaží bylo vždy propadlé. Jednalo se vesměs o poškození od zápalných bomb." Na podobence je vyfocen sám autor vzpomínek Jaroslav Stejskal jako člen "Technische Nothilfe" během nasazení v Berlíně. Foto archiv Jaroslava Vyšína, citace dle zprávy Jaroslava Stejskala z roku 1998 (taktéž v držení Jaroslava Vyšína).


Nechme Jaroslava Stejskala dále pokračovat: "Nebezpečí spočívalo v tom, že nad námi se kývaly části hroutících se staveb (nejčastěji to byly komíny). Mnohem horší však byl téměř nesnesitelný pach…z rozkladu lidských těl lidí, kteří zahynuli při náletech a zůstali zasypáni v troskách…V ulicích, kde domy byly proměněny v ruiny, nebylo možno již projíždět. Domy se povětšinou sesunuly do ulic, kde se vytvořily hromady suti, takže se jednalo o místa bez jakéhokoliv života. Náš úkol byl vyhrabávat alespoň tlící těla, neboť to přinášelo velké nebezpečí infekčních nákaz, hlavně pak tyfu… Když jsme se za pomoci lopat dostali do oblasti krytu, byl to otřesný zážitek. Zápach tohoto typu byl téměř nesnesitelný i přes to, že jsme dostávali tvrdý alkohol. Ani při největším nátlaku nevydržel nikdo více než několik minut a poté opět střídání…Docházelo i k neuvěřitelným skutečnostem: sedící člověk byl ještě viděn celý v prachu a v následujícím okamžiku se celý v prach proměnil. Jinak byly z těchto prostorů vynášeny jen na lopatách cáry lidských těl." Netřeba připomínat, že řada z totálně nasazených v Berlíně zemřela. Ze Stejskalových kamarádů spolužáků to byl zejména Jiří Dienel (1925-1944) z Rakovníka, který byl zasypán a rozmačkán v protileteckém krytu po náletu. Fyzický a psychický stav řady dalších byl na pokraji zhroucení. Foto archiv Jaroslava Vyšína, citace dle zprávy Jaroslava Stejskala z roku 1998 (taktéž v držení Jaroslava Vyšína).

© Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně. Poslední aktualizace 07.05.2020. Verze pro tisk. O úroveň výše.