Souboje na obloze

Kromě bombardovacích náletů a útoků hloubkařů mohli na konci války obyvatelé Kladenska pozorovat i nefalšované letecké souboje amerických a německých letadel. Na straně Američanů se zúčastnili zejména dálkové stíhací North American P-51 a bombardovácí Boeing B-17, na straně německé pak stíhací Focke Wulf Fw-190 a tryskové Messerschmitt Me-262. Zejména posledně jmenované letadlo bylo v rukách zkušeného pilota velice nebezpečným protivníkem i přes drtivou spojeneckou leteckou převahu. Me-262 byly ovšem velice zranitelné při vzletech a přistáních, čehož spojenečtí letci rádi využívali. Kromě chronického nedostatku leteckého paliva decimovaly německé letecké jednotky i opakované americké hloubkové nálety na letiště. Okolí letišť ve Kbelích, Klecanech, v Ruzyni a v Kralupech nad Vltavou se stávala pravými "bojovými zónami". Americké stíhací stroje nebyly ale dostatečně chráněny před hustou německou protileteckou palbou ze země, která jim způsobovala i na samém konci války citelné ztráty. Letectvo Rudé armády provádělo bitevní útoky a bombardovalo města v severních a středních Čechách až 8. a 9. května 1945. Zasažen byl např. Děčín, Litoměřice, Česká Lípa, Mimoň, Úštěk, Roudnice nad Labem, Mělník a Mladá Boleslav.


Prvním americkým letounem, jehož trosky dopadly na Kladensku, se stal dne 2. března 1945 sestřelený americký bombardér Boeing B-17 u hospodářského dvora "Na Těhuli" v katastru obce Kvíc u Slaného. Toho dne opět startovaly bombardéry americké 8. letecké armády USAAF, jejíž letadla den co den, pokud to počasí dovolovalo, bombardovala z letišť ve Velké Británii cíle v Německu a okupovaných územích. Tehdy vyslala do vzduchu 1 226 bombardovacích letadel (321 bombardérů B-24 Liberator a 905 bombardérů B-17 Flying Fortress). Svazy bombardérů měly zaútočit zejména na cíle v Sasku. Ještě před tím, než letouny s plnými pumovnicemi začaly "točit" nad Saskou Kamenici, rozpoutala se mezi 10:40 a 11:00 hod. nad Slánskem letecká bitva německých stíhacích letadel s americkými bombardéry a stíhačkami. Na unikátní fotografii jsou zachyceny trosky sestřeleného Boeingu B-17 od Kvíce ze dne 2. března 1945. Foto archiv Jiřího Rajlicha, info dle připravované knihy Michala Plavce "Není malých historií (Brandýsek a Cvrčovice v letech 1938 až 1945", v tisku).


Německé stíhací Focke-Wulfy Fw 190 u Kvíce sestřelily americký bombardér Boeing B-17G z 603rd Bombardment Squadron pilotovaný 2nd Lt. Donaldem R. Christensenem. Spolu s pilotem zahynula skoro celá osádka. Letci "nedali" své životy rozhodně "lacino" a dle svědectví střelců okolních letadel pravděpodobně zadní střelec Selmer Kenneth Haakenson ze Severní Dakoty "sundal" jednu z útočících stíhaček. Haakenson byl přitom zároveň zasažen střepinami z kanónů útočících Focke-Wulfů (přišel o pravé oko), které doslova odsekly zadní část trupu, ze které následně vypadl. Haakenson se sice zachránil na padáku, ale prudké poryvy větru jím před dopadem smýkly o sloup telegrafního vedení v Olšanech, který urazil, a způsobil si další těžká zranění. Než pro něj přijel sanitní vůz německého rezervního lazaretu ze Slaného, poskytla mu první pomoc Viktorie Kabátová z Brandýska. Svědci pádu viděli ve vzduchu dva padáky. Tím druhým "zachráněným" byl pravděpodobně boční palubní střelec Sgt. Kenneth J. Plantz, kterého prudký vítr odvál kamsi nad tehdejší okres Praha-venkov-sever, kde po něm veškeré stopy mizí. Snímek velitele sestřeleného bombardéru Donalda R. Christensena (1917-1945), rodáka ze Salt Lake City, který až do roku 1942 pracoval jako policista v Los Angeles. Foto Vlastivědné muzeum ve Slaném, info dle připravované knihy Michala Plavce "Není malých historií (Brandýsek a Cvrčovice v letech 1938 až 1945", v tisku).


Přemožitelem Boeingu B-17 u Kvíce byl nejspíše Fw. Hans Todt z Jagdgeschwader (JG) 301, konkrétně z 8./JG 301. Ten ohlásil 2. března 1945 vítězství nad americkým bombardérem B-17 Flying Fortress. Sestřel ovšem lokalizoval do okolí Magdeburgu. Fw. Todt byl v té době již stíhacím esem, mezi březnem 1944 a březnem 1945 nárokoval deset sestřelů, z toho sedm čtyřmotorových anglo-amerických bombardérů. Z tohoto jeho posledního sestřelu u JG 301 jistě pocházel i těžký kulomet s množstvím střeliva a část křídla, které dopadly na katastr obce Pchery. Na Kladensku a Slánsku došlo v ten den k četným nouzovým shozům bomb, jak si americké bombardéry odlehčovaly, aby se jim lépe manévrovalo před německými stíhači. Američtí doprovodní stíhači odhazovali nad Kladenskem také bakelitové přídavné nádrže. Jen v obvodu četnické stanice Motyčín jich bylo nalezeno osm. Američtí a němečtí stíhači v zápalu boje dokonce zřejmě poškodili i budovu nádraží v Libušíně (nyní Kamenné Žehrovice). V pamětní knize této stanice se bez bližších podrobností píše, že v březnu 1945 "stanice zasažena palbou kulometů z letadel amerických a anglických při pronásledování německých letadel". Na fotografii vidíme americké vojáky u vraku stíhacího letadla Focke-Wulf Fw 190 z JG 301 na letišti Salzwedel v květnu 1945. Letadla z této jednotky se zúčastnila letecké bitvy 2. března 1945 nad Slánskem. Foto archiv Michala Plavce, citace a info dle připravované knihy Michala Plavce "Není malých historií (Brandýsek a Cvrčovice v letech 1938 až 1945", v tisku).


Hlášení četníků okresnímu úřadu ve Slaném potvrdilo, že se americký bombardér zřítil na poli statkáře Zelenky u hospodářského dvora "Na Těhuli". Ke zřícenému bombardéru okamžitě přispěchali vojáci z "Grenadier-Ersatz-Bataillon 480", který měl posádku ve Slaném a jehož vojáci cvičili v okolí. Nejprve z hořícího letadla vytáhli ohořelá těla čtyř amerických letců. Shodou okolností se nedaleko nacházela i zásahová jednotka kladenského gestapa, jejíž členové na místě zahájili vyšetřování. Později vojáci ze zříceného letadla vytáhli další tři těla, tedy celkem pozůstatky sedmi osob. Z německé strany byl severozápadně od Slaného sestřelen Focke-Wulf Fw 190D-9, W.Nr. 500569, bílá 14. Pilot Uffz. Günther Schulz z 5./JG 301 zahynul. Na fotografii jsou opět trosky sestřeleného Boeingu B-17 od Kvíce ze dne 2. března 1945. Foto archiv Jiřího Rajlicha, info dle připravované knihy Michala Plavce "Není malých historií (Brandýsek a Cvrčovice v letech 1938 až 1945", v tisku).


Z osádky sestřeleného amerického bombardéru Boeing B-17 s trupovým označením N7-K, pilotovaného 2nd Lt. Donaldem R. Christensenem dále padli druhý pilot 2nd Lt William H. Love, navigátor 2nd Harry Ostrow, bombometčík 2nd John V. Gustafson, mechanik Sgt Robert W. Dudley, radista Sgt Elmer G. Gurba a střelec Sgt Albert S. Carlisle. Druhý střelec Sgt Kenneth J. Plantz zůstal nezvěstný. Na fotografii je figurína amerického letce oblečená na nálet na území okupované nacistickým Německem. Raritou je obal padáku typu B-8 vyrobeného v roce 1944 v New Jersey, patřící dle jmenovky stíhači Edwardu J. McLoughlinovi. Ten byl nucen dne 16. dubna 1945 vyskočit po zásahu protileteckou palbou nad pražskými letišti nad Doksy u Kladna (popiska na padáku je zkomolena na "McGlaughlin"). Padák se dostal z Hlavní řídící úřadovny gestapa v Praze v roce 1946 do sbírek Vojenského historického ústavu. Foto Karel Drvola na výstavě "Škaredá středa (Nálet na Prahu 14. února 1945)", která byla k vidění na Novoměstské radnici v Praze v únoru až dubnu roku 2010, info dle připravované knihy Michala Plavce "Není malých historií (Brandýsek a Cvrčovice v letech 1938 až 1945", v tisku) a knihy Filipa Vojtáška "Pod palbou hloubkařů" (2020, s. 409).


Padlí američtí letci byli pohřbeni v německé Vojenské čtvrti na slánském IV. hřbitově 4. března 1945. Na hrob amerických letců na slánském hřbitově byly ve velkém množství kladeny kytice, což Němci nelibě nesli: "Němci mrtvé zahrabali, ale na zákrok mezinárodního Červeného kříže musili je znovu pohřbít s vojenskými poctami na našem vojenském hřbitově. Do rána byly tehdy hroby Američanů zasypány kvítím od neznámých dárců. Gestapo zuřilo, vyšetřovalo, nakonec odnesly to dvě nebohé paní Anna Kublová a Krista Vykanská, které byly za svůj "přečin" vězněny na Malé pevnosti v Terezíně až do převratu." Ostatky Američanů byly po skončení války přeneseny nejprve dne 24. května 1945 do Vojenského oddělení československých a ruských vojínů na slánském IV. hřbitově. Oficiálně je exhumovali američtí vojáci 6. srpna 1946 a jejich ostatky převezli na americký vojenský hřbitov v Saint-Avold v Lotrinsku ve Francii. Odsud je později převezly jejich rodiny přes oceán zpět do Spojených států amerických. Na slánském letišti generálporučíka Františka Fajtla jejich památku připomíná důstojný pomník ve tvaru "otisku" směrového kormidla bombardéru B-17 v měřítku 1:1, vedle jsou vypsána jména padlých členů posádky. Syn Donalda R. Christensena, kterému bylo v roce 1945 šest let, s rodinou místo navštěvují. Fotografie pochází z pietního aktu na letišti ve Slaném dne 8. května 2010. Foto z archivu Stanislava Pítra, citace a info dle připravované knihy Michala Plavce "Není malých historií (Brandýsek a Cvrčovice v letech 1938 až 1945", v tisku).


Druhý bombardovací Boeing B-17 se zřítil na Kladensku dne 19. dubna 1945, když mířilo 605 bombardérů B-17 od 8. letecké armády USAAF opět nad Sasko a severozápadní Čechy ničit zejména železniční uzly. Nad Benešovskem se tehdy odehrála další letecká bitva, během níž německá proudová letadla Me-262 sestřelila pět Létajících pevností. Dalších osm bombardérů bylo vážně a pět lehce poškozeno. Jedním ze sestřelených byl ve 12:15 hod. v blízkosti Příbrami napadený Boeing B-17G pod vedením pilota 1/Lt Buforda E. Stovalla z 849. bombardovací perutě. Těžce poškozený stroj vypadl ze sestavy a letci jej postupně opouštěli nad Berounskem. Samotný letoun pak havaroval severně od obce Sýkořice za osadou Podřeže (vrak letounu ležel po válce dlouho u železniční stanice ve Zbečně). Po seskoku se zraněný pilot letounu Buford Stovall dostal až k hajnému Františku Šnoblovi do Lhoty u Kladna: "V dubnu se zřítilo u obce Sýkořice americké letadlo. Útulek a ošetření nalezl tento americký pilot v mé hájovně. Jmenoval se Biford…neb při seskoku si vykloubil nohu." Nejkritičtější chvíle pro Stovalla nastala, když se do hájovny přišli znenadání ubytovat tři němečtí důstojníci. Stovall musel strávit v úkrytu na půdě dlouhé čtyři dny, oddělen od Němců pouze stropem. Na snímku je opět sestřelený Boeing B-17 od Kvíce ze dne 2. března 1945. Foto archiv Jiřího Rajlicha, citace dle SVMK, depozitář Písemnosti-tisky, SL 32, František Šnobl: "Vznik a činnost partyzánského oddílu Šnobl-Kuna" (sepsáno v dubnu 1947).


V křivoklátských lesích se neskrývali jen uprchlí ruští zajatci. To poznal i Buford Stovall, který po "dobrodružství" v hájovně ve Lhotě strávil týden v lesním bunkru s francouzským běžencem Pierre Lopezem. Definitivní úkryt pak nalezl u hajného Jana Urxe v lesní chatě "Na Vlčině" jižně od Lán, kde se dočkal konce války. V březnu 1946 psal Stovall Urxovi a Šnoblovi, že ihned po návratu z Evropy se v Americe šťastně oženil se svou přítelkyní a dále slouží v americkém letectvu na základně El Paso v Texasu. Na fotografii Stovallův francouzský kamarád Pierre Lopez. Foto SVMK, info dle SVMK, depozitář Písemnosti-tisky, SL 32, František Šnobl: "Vznik a činnost partyzánského oddílu Šnobl-Kuna" a dopisu Buforda Stovalla z 12. března 1946 uloženého tamtéž.


S výjimkou německých proudových letounů Messerschmitt Me-262 nebyla Luftwaffe s to v poslední fázi války klást západním spojencům účinný odpor. Naproti tomu protiletadlové dělostřelectvo neboli Flak (z něm. Flugabwehrkanone) si do posledních dní zachovávalo bojeschopnost a představovalo pro americké hloubkaře trvalou hrozbu. Nejvýznamnější akcí amerických stíhačů byl úder na německá letiště dne 16. dubna 1945, kdy si nárokovali v Čechách, Sasku, Bavorsku a Rakousku 939 zničených nepřátelských strojů (Luftwaffe pro oblast Čech přiznala "jen" 150 odepsaných strojů). I Američané toho dne utrpěli ztráty, jen 4. stíhací skupina musela toho dne odepsat osm pilotů a strojů. Na snímku nouzové přistání stíhacího letounu North American P-51D 1st Lt. Jamese C. Monahana z 364th Fighter Squadron dne 17. dubna 1945 u Zdíměřic, okr. Praha západ. Monahan sloužil ve stejné stíhací skupině jako Oscar T. Ridley, jehož letadlo se zřítilo o den později mezi Žilinou a Lány na Kladensku. Foto archiv Jiřího Rajlicha, info dle knihy Filipa Vojtáška "Pod palbou hloubkařů" (2020, s. 21-22).


Jedním z těch, který se 16. dubna 1945 nevrátil na své letiště, byl i 2nd Lt. Edward McLoughlin (1918-1979) z 335. stíhací perutě USAAF, který po útoku na pražské letiště Kbely utrpěl zásah do motoru a po překonání cca 35 km se rozhodl vyskočit padákem. Překryt kabiny po odhození dopadl ve Velké Dobré, letec sám se snesl v 15 hod. na louku v místě zvaném "pod Horou" u Doks. Jeho P-51 Mustang kódového značení WD-P se zabořil na poli vedle cesty vedoucí ke statku rodiny Vrbských (čp. 1) v Doksech. Pamětní kniha četnické stanice ve Velké Dobré k tomu uvedla: "Anglický (sic!) letec Edward Mc Loughling byv nad Prahou protileteckou obranou zasažen, seskočil v lese Hora u Velké Dobré padákem a letadlo se zřítilo na cestě u Dokes. Letec nezraněn, odveden gestapem z Kladna, letadlo shořelo." Podle pamětníků letec po přistání hovořil s místními rolníky, kteří jej přesvědčovali k útěku do lesů, on jim naopak daroval svůj padák a vyčkal příjezdu Němců. Tento rodák z Brooklynu v New Yorku se nevrátil ze své desáté mise. Během korejské války sloužil dále jako letecký návodčí u pozemních jednotek. Zřejmě samotný McLoughlin se byl na místě havárie v Doksech po letech podívat, v dobách tuhého komunismu jeho americké angličtině ovšem nikdo nerozuměl. Pan Vrbský také dlouhou dobu uchovával ve stodole zhruba metrový kus křídla z jeho Mustangu s kusem amerického výsostného znaku, než si jej odvezl kterýsi sběratel. Foto Association of the 4th Fighter Group, citace dle záznamu z četnické kroniky ve Velké Dobré poskytnuté Lubošem Markem, info dle knihy Filipa Vojtáška "Pod palbou hloubkařů" (2020, s. 408-409) a dle Association of the 4th Fighter Group.


Přibližně v době, kdy 17. dubna 1945 padaly pumy na kladenské nádraží, jednu americkou stíhačku P-51D, která pronásledovala německé proudový Messerschmitt Me-262 nad ruzyňským letištěm, sestřelilo protiletadlové dělostřelectvo. Americkým pilotem byl 2nd Lt. Duane O. Hague z 383rd Fighter Squadron 364th Fighter Group: "Vedl jsem Escort Yellow Flight, když jsme stíhali Me 262 blízko letiště Praha, když se můj wingman podporučík Hague ozval rádiem a oznámil, že dostal zásah od flaku. Ohlédl jsem se a viděl, že dostal zásah do chladícího systému a kapalina stříkala z jeho stroje." napsal do hlášení Capt. George O. Warner. Hague vyskočil u Kamenných Žehrovic, kde jej zadrželi příslušníci protektorátní policie ze zdejší služebny. Jeho stroj se zřítil na pole (dnes solární elektrárna) u vlečky spojující tehdejší důl Jaroslav u Tuchlovic s železniční stanicí Libušín (dnes Kamenné Žehrovice). V místě dopadu prováděl v 90. letech 20. stol. pomocí bagru průzkum Svatopluk Vyvážil. Vyzdvihnout se mu podařilo jen několik železných zbytků, které nepodlehly žáru. Na fotografii obdobný nález učiněný na místě pádu Ridleyova Mustangu mezi Lány a Žilinou na jaře roku 2007. Foto archiv Jana Crhána, info dle připravované knihy Michala Plavce "Není malých historií (Brandýsek a Cvrčovice v letech 1938 až 1945", v tisku).


Poslední z Mustangů dopadl na Kladensku dne 18. dubna 1945 do lesa mezi Lány a Žilinou. Pilotoval ho Texasan 1st Lt. Oscar T. Ridley Jr. z 362. perutě 357. stíhací skupiny 8. letecké armády USAAF. Tehdy letoun P-51D (sér. číslo 44-14789) nesl imatrikulaci G4-E a přezdívku "Sad Sack". Před tím, než byl letoun přidělen Riedleyovi, pilotovalo ho velké americké stíhací eso John England, který zničil celkem 19 německých letadel, z toho 17,5 ve vzduchu. V té době nesl Mustang přezdívku "Missouri armada". Foto Obecní úřad Lány, info článek Filipa Vojtáška "Místo dopadu letounu 1st Lt. Ridleyho připomíná informační tabule" (dostupné na www.hloubkari.wordpress.com).


Po návratu na základnu Leiston ve východním Suffolku ve Velké Británii velitel jeho roje Capt. Charles E. Weaver vypověděl: "Naposledy jsem viděl 1st Lt. Oscara T. Ridleyho, O-2008978, 362nd Fighter Squadron v 13.25 hodin D.B.S.T. (Double British Summer Time) 17. dubna 1945 (sic!), dvacet mil západně od Prahy. Stíhali jsme proudový Messerschmitt Me 262, během čehož jsme se dostali do značné palby protiletadlového dělostřelectva. Můj wingman Lt. Ridley hlásil radiem, že byl zasažen. Zeptal jsem se ho, kde se nachází, a on odpověděl, že nad ruzyňským letištěm ve výšce asi 7000 stop. Okamžitě jsem se vrátil nad letiště a říkal jsem mu, aby se snažil letět na západ tak dlouho, jak jen to bude možné. Dostihl jsem ho asi dvacet mil východně (určitě myšleno západně - pozn. K. D.) od Prahy. Z jeho motoru se hustě kouřilo. Oznámil mi, že požár je silný, a proto opouští letadlo. Vyskočil ve výšce asi 5000 stop. Padák se mu v pořádku otevřel. Přistál v malé zalesněné oblasti." Ridley skutečně bezpečně dopadl v lese mezi Žilinou a Lány, neřízené letadlo se zřítilo o několik kilometrů dál do lesa, vybuchlo a bylo zcela zničeno ohněm. Na fotografii Oscar T. Ridley před svým P-51D s přezdívkou "Sad Sack". Foto archiv Obecního úřadu Lány, citace dle připravované knihy Michala Plavce "Není malých historií (Brandýsek a Cvrčovice v letech 1938 až 1945", v tisku).


Ridley ještě před příjezdem německé policie a protektorátního četnictva nalezl útočiště v Lánech u krejčího Josefa Kuny (dnešní Berounská ulice čp. 92). Později se mladého Američana ujal odbojář Josef Pittner z Rudy u Nového Strašecí a ukryl ho v lese "Na Barvínku" za Rudou, kde se pilot skrýval až do konce války. Místo dopadu Ridleyho Mustangu bylo všeobecně známo, proto bylo na jaře 2007 odborně prozkoumáno, uklizeno a dne 8. května 2007 zde byla slavnostně odhalena informační deska, o kterou mají největší zásluhu členové Pražského leteckého archivu a pracovníci lánského a unhošťského muzea. Pohled na informační desku v současnosti. Foto Karel Drvola, info dle knihy Václava Vodvářky "Lány v obrazech (Proměny v čase", 2009).


Na jaře 2007 byla na místě havárie nalezena řada předmětů, např. štítek jednoho ze šesti kulometů ráže 12,7 mm, fragment fotokulometu, palivoměru či pancéřového skla z kabiny. Na snímku je nalezený štítek z Ridleyovy radiostanice. Foto archiv Jana Crhána.


Oscar. T. Ridley (1923-2012) u amerického vojenského letectva sloužil i během korejské a vietnamské války a "dotáhl" to až na brigádního generála. Při příležitosti 55. výročí konce války navštívil Oscar. T. Ridley dne 8. května 2000 mj. i Muzeum letecké bitvy nad Krušnohořím v Kovářské. Ridley zemřel ve Spojených státech dne 15. června 2012. Foto z návštěvy muzea na www.museum119.cz, info dle článku Filipa Vojtáška "Místo dopadu letounu 1st Lt. Ridleyho připomíná informační tabule" (dostupné na www.hloubkari.wordpress.com).


Nejčastějšími a nejnebezpečnějšími protivníky amerických stíhačů a bombardovacích letadel nejen nad Kladenskem se staly na konci války německé proudové letouny nové generace Messerschmitt Me-262 s maximální rychlostí 870 km/hod. a výzbrojí čtyř 30 mm kanónů MK 108 v přídi. Zranitelné byly zejména při startu a při přistávání, čehož spojenečtí stíhači náležitě využívali. Např. během zmiňované letecké bitvy dne 19. dubna 1945 byl při nabírání výšky a rychlosti po vzletu z ruzyňského letiště sestřelen v 12:25 hod. jeden Me-262 západně od Smečna. "Turbína" pocházela z jednotky I./KG(J) 54, její pilot Uffz. Bruno Reischke se v nízké výšce pokusil o seskok, ale padák se mu již neotevřel. Jeho tělo dopadlo u silnice Smečno-Kačice, letoun pak o několik set metrů dál do pole. Na fotografii vzácný snímek německého proudového letadla Messerschmitt Me-262 od JG 7 na letišti Ruzyně. Fotografie byla pořízena zřejmě v druhé polovině dubna nebo na počátku května 1945. Foto archiv Michala Plavce, info dle připravované knihy Michala Plavce "Není malých historií (Brandýsek a Cvrčovice v letech 1938 až 1945", v tisku) a www.leteckabadatelna.cz.


V roce 2013 se podařilo u Smečna lokalizovat přesné místo dopadu Me-262 a vyzvednout části letadla, které se nyní nacházejí v Jizerskohorském technickém muzeu v Bílém Potoce u Liberce. Foto Pavel Štercl z Jizerskohorského technického muzea.


Detaily konstrukce "smečenského" Messerschmittu Me-262 Bruno Reischkeho jistě potěší všechny milovníky letecké historie. Foto Pavel Štercl z Jizerskohorského technického muzea.


Nebylo to ale jediné německé proudové letadlo typu Messerschmitt Me-262, které se zřítilo na Slánsku. Štábní strážmistr Nešvara hlásil dne 24. dubna 1945, že se kolem třetí hodiny odpoledne zřítilo severně od obce Řisuty německé stíhací letadlo Me-262. Bylo totálně zdemolováno ohněm, detonací střeliva a kyslíkových lahví, pilot mrtev. Jednalo se o bývalého bombardovacího pilota nadporučíka Henninga Guldeho, velitele 7./KG(J) 6, jednotky vyzbrojené Me-262 z letiště v Praze-Ruzyni. Na snímku otištěném v novinách Kladenský týden dne 17. října 1946 je letecké vrakoviště kdesi na Kladensku. Letoun Me-262 vlevo má vysoké číslo "54" svědčící o tom, že sloužil u některé výcvikové jednotky. Info dle připravované knihy Michala Plavce "Není malých historií (Brandýsek a Cvrčovice v letech 1938 až 1945", v tisku).


Ne všechny pády německých letadel v regionu byly zatím spolehlivě objasněny. Problémem je zejména nedochování některých německých hlášení z konce války. V lokalitě Třebichovice-Svinařov-Libušín se např. měl dle článku v Kladenské záři z roku 1980 odehrát dne 6. května 1945 letecký souboj mezi německým Fw-190 a ruským stíhačem, po kterém německý letoun havaroval u Smečna. Dopad německého stroje je podpořen jak nálezy v zemi, tak i dochovanými fotografiemi. Ovšem toho dne bylo na letecké operace opravdu špatné počasí a případné sestřely byly hlášeny mnoho desítek či stovek kilometrů daleko. Snad se tedy jednalo jen o leteckou havárii bez účasti spojeneckých letadel, při které nebyl německý pilot nijak vážněji zraněn. Anebo k pádu letadla došlo v úplně jiný den… Do dnešní doby se zachovala ve sbírce pana Ivana Fialy v Kladně téměř celá výškovka tohoto stroje. Foto SVMK.

© Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně. Poslední aktualizace 28.01.2021. Verze pro tisk. O úroveň výše.