Kotláři útočí

Se závěrečnými měsíci 2. světové války jsou v českých zemích neodmyslitelně spjaty útoky tzv. "hloubkařů" či "kotlářů". Výraz hloubkař pochází z doslovného německého překladu slova "Tiefflieger" ("hloubkový letec"). Takto byly zjednodušeně označovány americké stíhací letouny, které na území okupovaném Němci útočily na tzv. pozemní příležitostné cíle ("Targets of opportunity"). Těmi byly pro piloty zejména objekty sloužící k vojenským účelům, parní lokomotivy (resp. jejich kotle - odtud pochází ryze česká přezdívka "kotláři"), vagóny, nádraží, a na silnicích pak nejrůznější vozidla od vojenských až po koňská spřežení. K "hloubkovým útokům" byly Američany využívány standartní americké stíhací letouny typu North American P-51 Mustang, Republic P-47 Thunderbolt a Lockheed P-38 Lightning. Základním prvkem výzbroje těchto stíhacích letounů byl kulomet Browning M2 ráže 12,7 milimetru dosahující kadence až 750 ran za minutu. Jeho kulky spolehlivě probíjely nejen pláště kotlů lokomotiv, ale i jejich hnací kola nebo kolejnice. P-47 měl osm kulometů, P-51 šest kulometů a dvoumotorový P-38 kanón ráže 20 mm a čtyři kulomety. Letouny tedy disponovaly značnou palebnou silou, která mohla být umocněna i pumami a neřízenými raketami. Nejlépe se v roli "hloubkaře" osvědčil rychlý, robustní a odolný P-47.


O hloubkařích a jejich útocích se na konci války zmiňuje většina obecních kronik na Kladensku. Např. kronika obce Řevničov u Nového Strašecí uvádí: "Hloubkoví letci byli postrachem veškeré dopravy jak silniční, tak i železniční. Ti snesli se nízko nad vozovku nebo trať a z kulometů prostříleli auta nebo lokomotivy jako řešeto, tak že nebyly ani k opravě." Stejně tak tomu bylo dle kroniky v Brandýsku u Kladna: "Vzdušný prostor byl zcela ovládnut letectvem Spojenců. Kotláři, jak jsme říkali spojeneckým stíhačům, se objevovali denně i u nás. Žádná lokomotiva nebyla před nimi bezpečná. Snášeli se z oblak jako sršně s připraveným žihadlem bodnout kdykoliv se jim k tomu naskytla příležitost." A taktéž i kronika obce Ptice u Unhoště: "Hloubková letadla byla tu "jako doma". Ochromovala veškerou dopravu. Na silnicích, jmenovitě na dálkových (např. přes Hořelici) napadány nejen vojenské kolony, ale i jednotlivá auta vojenská i civilní (ale i těch užívalo vojsko)…Hloubková letadla napadala i vlaky, jmenovitě lokomotivy. Byli to tzv. "kotláři", kteří "procídili" mnoho lokomotiv. Jejich ocelové střely provrtaly i kolejnice. Ani KND (Kladensko-nučická dráha-pozn. K. D.) nebyla hloubkaři opomenuta. Následkem toho bylo, že všude vlaky měly velká zpoždění, lidé se jízdě vlakem, ale i silnici vyhýbali." Na snímku pořízeném rakovnickým železničářem a amatérským fotografem Karlem Koubkem je dne 20. dubna 1945 zachycen útok jednoho z letounů P-47 z americké 368. stíhací skupiny během napadení nádraží a výtopny v Rakovníku. Foto SOA Praha, SOkA Rakovník, citace dle "Kroniky obce Řevničov" (I. svazek vedený do roku 1949, s. 544), připravované knihy Michala Plavce "Není malých historií (Brandýsek a Cvrčovice v letech 1938 až 1945", v tisku) a "Pamětní knihy obce Horní Ptice" (I. díl 1918-1945, s. 118).


Nálety amerických kotlářů se v roce 1945 staly tak častými, že Ministerstvo dopravy a techniky (resp. železniční správa) muselo vydat tento pokyn pro chování cestujících železniční dopravy s názvem "Jak se chovati při útocích nízko létajících letců". Foto archiv Filipa Vojtáška.


Jedna z posledních, ne-li vůbec poslední, kladenská protektorátní vyhláška, jíž Místní velitelství Protiletecké ochrany vydalo dne 27. dubna 1945 z důvodu neustálého napadání hloubkovými letci. Nařizovala, aby byly ponechávány domovní dveře a dveře do zahrádek stále neuzamčené, aby se v případě nebezpečí měli chodci na ulicích kam schovat. Foto VÚA-VHA, fond Letecká válka na území ČSR, inv. č. 432/11, Vyhlášky kladenského místního vedoucího PO (1940-1945).


První útok hloubkových letců přímo v Kladně se odehrál dne 24. prosince 1944 mezi stanicemi Kladno a Kladno-Dubí přibližně ve 21 hod. večer. Štědrovečerním útočníkem byl nezvykle britský dvoumotorový letoun de Havilland DH. 98 Mosquito FB Mk. VI. (dosud je v Čechách zaznamenáno jen 21 útoků tohoto dálkového nočního stíhače s výzbrojí čtyř kanónů ráže 20 mm a čtyř kulometů) od 515. perutě RAF s osádkou pilot Howard Charles Kelsey a radarový operátor Edward M. Smith. Oba tvořili zkušený tým, oba se mohli pyšnit titulem leteckých es a Kelsey byl navíc čerstvým velitelem 515. perutě. Z provozu se jim podařilo vyřadit lokomotivu č. 354.084, nikdo při tom nebyl zraněn. Vagóny musely být následně odtlačeny zpět na kladenské nádraží a přistavena k nim náhradní lokomotiva. Pamětníci vzpomínali, že během útoku vystřelené nábojnice dopadaly i mezi hroby blízkého kladenského hřbitova v lokalitě "Bažantnice". Jen o den později jeden z bombardérů z 15. letecké armády z USAAF nalétávající opět z Itálie na rafinérii u Mostu odhodil v půl dvanácté dvě pumy na obec Tuchlovice (u 41 domů v obci byla tlakovou vlnou vysklena okna či poškozena střecha), další bomba dopadla i v katastru obce Libušín. Před 16. hod. odpoledne téhož dne navíc nouzově přistál mezi Smečnem a Kačicí německý stíhací letoun Messerschmitt Bf 109 přelétávající k nové výcvikové jednotce. Rušné Vánoce… Na snímku de Havilland DH. 98 Mosquito FB Mk. VI. ze 487. perutě RAF taktického letectva. Foto www.wikimedia.org. , info dle připravované knihy Michala Plavce "Není malých historií (Brandýsek a Cvrčovice v letech 1938 až 1945", v tisku)


V roce 1945 útoky hloubkařů na komunikace, železnice i německá letiště získávaly na intenzitě. Opakovaly se v případě příznivého leteckého počasí s železnou pravidelností takřka každý den. Od 10. dubna 1945 útočili v Čechách i stíhači z 9. letecké armády USAAF, mající letiště přímo na evropském kontinentu. Jejich úkolem byla přímá i nepřímá podpora postupu jednotlivých pozemních amerických armád v západní a střední Evropě. Klasickým "hloubkařským" dnem se pro Kladno stal 16. duben roku 1945. Při útoku na samotnou lokomotivu č. 434.1140 ve stanici Kladno-Dubí v 13:50 hod. byl smrtelně zraněn strojvedoucí Antonín Slezák. Pamětní kniha železniční stanice Dubí o rodákovi ze Zákolan, kde byl jeho otec strážníkem na trati, zaznamenala: "do služeb dráhy vstoupil ve výtopně v Žatci, po dvou létech byl přeložen do Kladna a pak do Kralup. Dne 1. ledna 1943 byl při jízdě vlakem 8901 účasten srážky s vojenským transportem, vyvázl živ, drahou byl odsouzen k pokutě 50 korun a zemským trestním soudem na Pankráci odsouzen na tři měsíce tuhého vězení pro sabotáž. Jezdil dále jako strojvůdce.". Na fotografii původní podoba hrobu strojvůdce Antonína Slezáka (1899-1945) na hřbitově na Budči. Foto archiv Vladimíra Černého, citace dle připravované knihy Michala Plavce "Není malých historií (Brandýsek a Cvrčovice v letech 1938 až 1945", v tisku).


Zhruba ve stejnou dobu napadli titíž američtí stíhači z 397th Fighter Squadron, kterým velel James P. Hogan Jr., osobní vlak č. 1408 u Brandýska. Místní obecní kronika o tomto útoku zaznamenala: "Když jel vlak ku Kladnu 16. dubna osobní, přiletěl letec hloubkový (kotlář) a napadl vlak v místech za Vítovkou. Zničena lokomotiva, pět zabitých a 15 raněných…Toho dne těžní lano a komín plechový prostřelen na dole u Dubí." Pamětní kniha železniční stanice Brandýsek se nepatrně liší v počtu obětí, když uvádí, že šest lidí zahynulo a osm lidí bylo zraněno. Strojvůdce Antonín Slezák se slavnostního odhalení pomníku dočkal v Trněném Újezdě vedle pomníku padlých v 1. světové válce již v srpnu roku 1945. Foto archiv Vladimíra Černého, citace dle připravované knihy Michala Plavce "Není malých historií (Brandýsek a Cvrčovice v letech 1938 až 1945", v tisku).


Současná podoba opraveného pomníku Antonína Slezáka v Trněném Újezdě. Sdílí jej se štábním kapitánem Bohuslavem Eichlerem (1911-1945), který zahynul jako pilot 145. perutě RAF ráno dne 5. ledna 1945 ve Velké Británii při návratu z operačního letu s letounem de Havilland DH. 98 Mosquito u města Cambridge, když mu došlo palivo (Eichler odlétával již svůj druhý "letecký turnus", ten první strávil jako pilot bombardéru 311. čs. bombardovací perutě RAF). Antonín Slezák byl jmenován i na pomníku padlých železničářů na nádražní budově v Kladně-Dubí. O znovuobnovení tohoto pomníku se nyní pokouší Jiří Suchomel. Foto Karel Drvola.


Nejvíce ztrát na životech způsobili na Kladensku američtí hloubkaři v obci Podlešín. V 7:40 ráno dne 22. dubna 1945 dle podlešínské obecní kroniky psané Bohumilem Maštalířem "přiletěli nad naší obec angličtí (sic!) hloubkoví letci, napadli osobní vlak vyjíždějící ze stanice Podlešín ku Slanému v km 49.2, to je v místech cihelny čp. 96 a stříleli z kulometů do jedoucího osobního vlaku. Při tomto leteckém útoku bylo ve vlaku 12 mrtvých cestujících, 11 osob těžce raněných. Ranění cestující byli převezeni do nemocnice ve Slaném, kdež zemřelo dalších 11 civilních osob." Pamětní kniha železniční stanice Podlešín uvádí celkem 23 mrtvých, 11 těžce a asi 30 lehce raněných tohoto "masakru" vlaku, který vyjel z nádraží Praha-Smíchov. Zodpovědným za něj bylo sedm amerických letadel od 395th Fighter Squadron. "Tentýž den v 7:58 hod. (dle četnického hlášení to bylo v 7:45 hod) byl proveden letecký útok anglickými (sic!) letadly na stojící lokomotivu na viaduktě poblíž železničních mostů, a lokomotiva byla 80 průstřelnými ranami úplně zničena. Strojvedoucí a topič na této lokomotivě se zachránili útěkem do polí." Na fotografii pořízené dne 20. dubna 1945 je zachycen útok jednoho z letounů P-47 z americké 368. stíhací skupiny během napadení nádraží a výtopny v Rakovníku. Letouny téže skupiny útočili o dva dny později i v Podlešíně. Foto SOA Praha, SOkA Rakovník, citace dle "Kroniky obce Podlešín", info též z připravované knihy Michala Plavce "Není malých historií (Brandýsek a Cvrčovice v letech 1938 až 1945", v tisku).


O čtyři dny později, tj. 26. dubna 1945, byla na této mezi hloubkaři "oblíbené" trati v Podlešíně nejprve v 9:20 hod. dle obecní kroniky "znovu napadena stojící lokomotiva na viaduktě u mostů leteckým útokem anglických (sic!) hloubkových letců a také byla průstřely úplně zničena." O pět minut později zaútočili stejní kotláři ze 406th Fighter Squadron a vyřadili z provozu lokomotivu č. 534.076 "s transportem vojska-600 mužů, z nichž asi 20 usmrceno, stroj prostřílen. Podlešínská obecní kronika byla na rozdíl od Pamětní knihy zdejší železniční stanice podrobnější: "Téhož dne v poledních hodinách (nápadný je časový nesoulad) projížděl zdejší obcí od Slaného ku Praze německý vojenský transport v nákladním vlaku, který byl na trati mezi Podlešínem a Želenicemi napaden anglickými (sic!) hloubkovými letci, kteří kulomety stříleli do jedoucího vlaku, ve kterém bylo zabito 25 mladých německých vojáků a větší množství raněných." Ranění byli opět odváženi do nemocnice ve Slaném. Na fotografii vystřelené nábojnice z amerického leteckého kulometu nalezené u Lužné u Rakovníka. Hloubkaři u Lužné podnikli minimálně 4 úspěšné útoky na lokomotivy, přičemž dne 17. dubna 1945 ve stanici a v okolí vyřadili z provozu dokonce 11 lokomotiv. Foto archiv Jiřího Šebka, citace dle "Kroniky obce Podlešín" a dle připravované knihy Michala Plavce "Není malých historií (Brandýsek a Cvrčovice v letech 1938 až 1945", v tisku), info též z knihy Filipa Vojtáška "Pod palbou hloubkařů" (2020, s. 494).


Ještě zkázonosnějším zřejmě bylo pronásledování německého lazaretního vlaku, který po 15. hod. dne 26. dubna 1945 jel od Kladna směrem na Chomutov. Američtí hloubkaři z 404th Fighter Squadron si jej všimli, a jelikož nebyl označen viditelnými znaky červeného kříže, chystali se ve velkém počtu k útoku. Vlaku se podařilo mezitím ukrýt v tunelu u Rynholce, kde vyčkával, až hloubkaři odletí. Na cestu se ovšem vydal příliš brzy. Dle výpovědi Václava Liebeszeita z března roku 1965, který vše sledoval ze Šibeničního vrchu u Nového Strašecí, když vlak vyjel z tunelu "ihned se vrátilo 8 stíhaček, které se snesly nízko nad vlak, a německá posádka, která doprovázela tento vlak, zahájila střelbu proti letadlům. To byla zkáza pro celý vlak. Strojvedoucí a topič zastavili vlak před hvězdicovým návěstidlem před stanicí N. Strašecí, vyskočili z lokomotivy a utekli od tratě. Pryč. Tím se také zachránili. Mám dojem, že to byla strojní četa z Kladna…Tento stroj byl pak letecky úplně zničen, neboť když bylo po náletu, byl jsem se podívat a viděl jsem, že byl úplně kotel prostřílen asi 192 zásahy…Hrůza pohledět na raněné v tomto vlaku. Zůstalo asi 40 mrtvých. Ostatní ranění, kdo mohl, vyskočil a plazil se pryč." Zřejmě nepřesný telegram, odeslaný krátce po útoku, "oficiálně" uváděl "pouze" 4 mrtvé a 30 zraněných. Na snímku je zachycena od kotlářů prostřílená kolejnice vyrobená v kladenských železárnách v roce 1925 po útoku amerických hloubkařů na železniční nádraží v Čisté u Rakovníka dne 3. dubna 1945. Takovéto "stopy" po hloubkařích zůstávaly na všech místech jejich útoků. Foto archiv Aleše Lva, citace dle SOA Praha, SOkA Rakovník, fond OV ČSPB, karton Nové Strašecí, info z knihy Filipa Vojtáška "Pod palbou hloubkařů" (2020, s. 396 a 516).


Přes poškození kladenského železničního uzlu americkým náletem dne 17. dubna 1945, probíhala s obtížemi a v omezeném množství železniční doprava zejména vojenských transportů i nadále. Svědčí o tom např. nálet hloubkařů na lokomotivu dne 22. dubna 1945, kdy byl na okraji lesa Lapák u Velké Dobré zabit poštovní manipulant Rudolf Hejduk a lokomotiva poškozena. Dne 29. dubna 1945 ve stejných místech kotlář napadl a vyřadil z provozu lokomotivu č. 52 7370 od vojenského transportu. Německý strojvedoucí i topič utrpěli těžká zranění opařením. Dle deníku vedeného otcem Václava Houby z Velké Dobré hloubkaři navíc koncem dubna 1945 v obci zaútočili i na německý polopásový obrněný transportér. Přímo na kladenském nádraží dne 29. dubna 1945 ve 13. hod. prostřílel americký hloubkař lokomotivy č. 324.334 a č. 382.722. Dne 1. května 1945 v půl desáté ráno se útok opakoval, zraněni byli tři železničáři a poškozena vykládací rampa. Na fotografii je zachycena bombardováním poškozená lokomotiva "Kafemlejnek" č. 354.437 u kilometrovníku 1.0 na trati Kladno-Kralupy nad Vltavou. Stroj byl ještě před bombardováním vyřazen z provozu blíže nespecifikovaným útokem hloubkařů, přibližně uprostřed kotle je patrný průstřel z leteckého kulometu, na jiných fotografiích jsou vidět i další zásahy. Foto archiv Jiřího Kafky, info z knihy Filipa Vojtáška "Pod palbou hloubkařů" (2020, s. 567) a z webu "Hloubkaři" ("Velká Dobrá 29. dubna 1945") dostupné na www.hloubkari.wordpress.com.


Naposledy se američtí hloubkaři snášeli nad Kladenskem dne 4. května 1945. Toho dne např. ve 14. hod. prostřílel jeden z kotlářů od 429th Fighter Squadron mezi stanicemi Kladno a Unhošť u kilometrovníku 26.6 lokomotivu č. 434.1148 od nákladního vlaku (v Rakovníku pak "ulovili" dalších 11 lokomotiv). Ovšem toho dne měli američtí hloubkaři "spadeno" zejména na početná pochodující vojska Ruské osvobozenecké armády (resp. 1. divize Ozbrojených sil Výboru pro osvobození národů Ruska), která se přesouvala křivoklátskými lesy od Lán směrem k Berounu. Útoků na vlasovce bylo zaznamenáno několik, k nejtěžšímu náletu došlo zřejmě západně od Chyňavy v lokalitě "Zelená bouda", kde bylo zapáleno několik nákladních aut a došlo zřejmě i k citelným ztrátám na životech. Američané ruské vojáky v německých uniformách zjevně považovali za Němce. Letci 429th Fighter Squadron popisovali pochodový oddíl o 800-1000 mužích směřující na jihozápad, kteří střelbu neopětovali, mávali rukama a rozvinuli červeno-modro-bílé vlajky, což přimělo piloty k odletu. "Nálety na vlasovce byly tak intenzivní, že při jejich vstupu do města (Berouna-pozn. K. D.) bylo vidět chaos a dezorganizaci." Na fotografii pořízené dne 20. dubna 1945 je zachycen útok jednoho z letounů P-47 z americké 368. stíhací skupiny během napadení nádraží a výtopny v Rakovníku. Toho dne zde vyřadili 7 lokomotiv, dne 29. dubna 1945 dle správce rakovnického muzea Jana Rennera prostříleli dokonce 21 lokomotiv. Foto SOA Praha, SOkA Rakovník, citace dle článku Pavla Žáčka "Beroun byl takřka překrven" (Příprava a začátek květnového povstání 1945 v Berouně)" ze sborníku Minulostí Berounska (2016, s. 144), info z knihy Filipa Vojtáška "Pod palbou hloubkařů" (2020, s. 448, 514 a 539-541).

© Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně. Poslední aktualizace 06.05.2020. Verze pro tisk. O úroveň výše.