Politický, hospodářský i kulturní stav Československa po 2. světové válce byl natolik odlišný, že již nebylo možno navázat na prvorepublikový vývoj. Souboj demokratických sil s komunisty v tzv. třetí republice ukončil v únoru roku 1948 připravovaný komunistický puč. Československo se propadlo do čtyřicetileté totality, přičemž první desetiletí mělo z hlediska perzekuce i dalších negativních jevů zdaleka nejhorší průběh.
Velkým zásahem do života ČSR bylo vydání dekretů o znárodnění těžkého průmyslu dne 24. října 1945 prezidentem Edvardem Benešem. Čelo oslavného manifestačního průvodu středem Kladna, konaného o den později. Foto SVMK
Zestátněné podniky byly následně přejmenovávány podle politických "špiček". Tehdejší předseda Ústřední rady odborů (ÚRO) a budoucí předseda vlády a "druhý dělnický prezident" Antonín Zápotocký (1884 - 1957) s manželkou Marií dne 8. května 1946 během slavnostního přejmenování dolu Prago v Kladně - Dubí na důl Antonín Zápotocký. Se Zápotockými je v družném hovoru komunistická poslankyně, členka krajského výboru KSČ a předsedkyně kladenského ONV Barbora "Bety" Škrlantová (1897 - 1988). Úzký vztah Antonína Zápotockého (rodáka z blízkých Zákolan, tajemníka soc. dem. krajské organizace v Kladně v letech 1907 - 1914 a 1918 - 1920) a jeho ženy ke Kladnu je možno považovat za samostatnou kapitolu nejen regionálních dějin. Foto SVMK
Nahoře: Důl Jaroslav v Tuchlovicích byl již 7. dubna 1946 pojmenován podle tehdejšího komunistického ministra vnitra Václava Noska (1892 - 1955). Tento rodák z Velké Dobré a významný prvorepublikový kladenský stranický funkcionář měl z titulu své funkce také nemalý podíl na převzetí moci KSČ v únoru 1948. Dole: Václav Nosek řeční na jednom z poúnorových stranických shromáždění v Kladně. Foto SVMK.
Dne 9. května 1946 navštívil Kladno sovětský maršál I. S. Koněv (1897 - 1973), velitel osvobozujícího 1. ukrajinského frontu. Po slavnostním přivítání na kladenské radnici (viz foto) došlo k přejmenování bývalé Vojtěšské huti Pražské železářské společnosti na Huť Koněv. Foto SVMK.
Vypjatá atmosféra třetí republiky měla mnohdy k demokracii velmi daleko. Pohled na samopalníky na jednom z alegorických vozů v Poldi SONP během oslav Dne vítězství v sobě skrývá nejen radost nad porážkou nacistického Německa, ale jako by byla i varováním před příštími událostmi. Kladenští komunisté přispěli únorovému převratu v roce 1948 zejména tím, že zorganizovali odjezd tisíců zaměstnanců kladenských závodů vlaky a autobusy do Prahy dne 21. února 1948, kde tito dělali "stafáž" při známém projevu Klementa Gottwalda na Staroměstském náměstí. Spolu s pražskými a plzeňskými dělníky tak "demonstrovali" touhu "pražského lidu" po změnách. Organizované průvody taktéž cestou z Masarykova nádraží pomáhaly "ovládnout ulice." O den později se v Průmyslovém paláci na dnešním Výstavišti v Praze konal celostátní sjezd závodních rad a závodních odborových organizací, který taktéž jednohlasně podpořil komunistickou cestu k uchopení moci. Kladenské závody odeslaly na sjezd 240 svých zástupců (z celkového počtu cca 7 900 delegátů). Foto SVMK
Drtivou většinu prvních komunistických nezákonností těsně po únoru 1948 měly na svědomí tzv. akční výbory Národní fronty (NF). Činy osob, jako byl předseda krajského akčního výboru NF v Kladně a kladenský komunistický poslanec František Musil (dříve krejčovský dělník), dnes uchovávají jen vzpomínky postižených pamětníků či archiválie dodnes nezpracovaného fondu Okresní akční výbor Národní fronty Kladno uložené ve Státním okresním archivu v Kladně. Zhodnocení "úspěchů" prvního období činnosti místních a okresních akčních výborů NF provedl dne 16. května 1948 na krajském sjezdu v Kladně generální tajemník Ústředního akčního výboru NF a "šedá eminence" komunistického režimu JUDr. Alexej Čepička (1910 - 1990). Foto SVMK.
Odvrácenou stranou komunistického snažení byla takřka kompletní likvidace dosavadního čilého politického, hospodářského i společenského života, která byla v Kladně patrná na každém kroku. Jak práce akčních výborů obrozené Národní fronty vypadala, si můžeme ukázat na případu kladenského obchodníka Aloise Franka (nar. 1883), majitele největšího a nejmodernějšího obchodního domu v Kladně (jeho přestavbu po požáru v srpnu roku 1940 v duchu funkcionalismu navrhl architekt Jan Gillar, mj. projektant pražského obchodního domu Bílá labuť). Přestože obchodní dům nezaměstnával ani požadovaných 50 zaměstnanců, dostal se do zcela první vlny firem, na něž byla uvalena "národní správa" (k dalším patřila např. výrobna kotlů Ing. Janouška, velkoobchod Linzmajer a spol., velkoobchod Hlaváček a Ferdinand, stavební firmy Josefa Picka a Jaroslava Nedvěda, strojírna a slévárna Hugo Taubera atd.). V praxi to vypadalo tak, že Aloise Franka část komunisty indoktrinovaných zaměstnanců dne 26. února 1948 odmítla vpustit do práce a jejich počínání zpětně posvětil 3. března 1948 ONV Kladno. Aloise Franka následně komunisté poslali zametat podlahu truhlárny do Poldovky. Po šesti letech zde dožil v malém zahradním domku u kladenských jatek, když mu zabrali i jeho dům v ulici Generála Klapálka. Z obchodního domu Frank se po "znárodnění" stala populární komunistická "Siréna". Foto SVMK.
Navenek se ovšem komunistický režim tvářil jako univerzální lék na všechny problémy Československé republiky i jejích občanů. Svědčí o tom např. fotografie čela prvomájového průvodu Kladnem v roce 1948, kdy se pod obrovskou rudou pěticípou hvězdou se srpem a kladivem skví nápis Republice práci, sílu, klid - lidu štěstí, blahobyt. Pro město Kladno, jakožto oporu KSČ, se skutečně jednalo i o roky velkých plánů a modernizací (vybudování vodovodu z Klíčavské přehrady, trolejbusové dopravy, stavba vzorových sídlišť, zimního stadionu atd.). Zmíněné projekty jsou spojeny zejména se jménem a prací předsedy kladenského městského národního výboru (MěNV) Jaroslava Špačka (1912 - 1983), který stál v čele města od června roku 1947 do března roku 1951. Foto SVMK.
Účinným nástrojem převýchovy mas občanů se staly nejrůznější stranické a odborové schůze a konference. Foto SVMK.
V letech po únoru 1948 se podoba prvomájových oslav příliš nezměnila, rok od roku se lišilo pouze výtvarné provedení a hesla. Gottwald se Stalinem ovšem zůstávali. Foto SVMK.
K nejmohutnějším patřil kladenský první máj v roce 1951, kdy se za ohromnou bustu prezidenta Klementa Gottwalda seřadilo okolo 30 000 účastníků. Foto SVMK.
O týden později dne 9. května 1951 zapálila sovětská vládní delegace v čele s maršálem I. S. Koněvem ve Spojených ocelárnách, národní podnik (SONP) další vysokou pec jakožto "novou zbraň míru". Foto SVMK.
Těžkým průmyslem doslova "prošpikované" Kladensko na konci 40. let zaplnily tábory pro skutečné i domnělé odpůrce komunistického režimu, kteří se zde "přetavovali" v nové "socialistické" lidi (dodnes existuje pouze věznice Vinařice, v letech 1949 - 1955 pracovní útvar věznice Krajského soudu trestního v Praze na Pankráci pro důl Mayrau, poté Nápravně pracovní tábor, kde se již političtí vězni ale "oficiálně" nevyskytovali). Vedle kriminálních živlů a válečných zajatců na Kladensku v potu tváře trávili nedobrovolně měsíce a roky svého života i političtí vězni a vězeňkyně. I když zde většinou nedocházelo k tak nelidskému zacházení jako např. ve vápencovém trestaneckém lomu Mexiko u Mořiny (okres Beroun), jemuž mezi lety 1949 - 1953 neřekl nikdo jinak než Český Mauthausen, přesto tato temná kapitola regionálních dějin řadí Kladensko mezi přední místa komunistické perzekuce. Vedle dobrovolných i zcela nedobrovolných brigádníků a stálých zaměstnanců jsme mohli v kladenských dolech a hutích potkat jak přímo politické vězně, tak i pracovníky z táborů nucených prací a lágrů obývaných "černými barony" z pomocných technických praporů (PTP). Fotografický snímek jakoby pocházející z filmu Skřivánci na niti (1969) od Jiřího Menzela ukazuje okolí tábora nucených prací v Kladně - Dubí. Foto SVMK.
První z táborů nucených prací (TNP) v komunistickém Československu vznikl v Kladně - Dříni (Na šestém) v prosinci 1948. K tomu, aby se zde člověk ocitnul, stačilo podezření tříčlenné komise jmenované KNV, že může spáchat trestný či protistátní čin, a byl preventivně do TNP poslán. TNP Kladno - Dříň sloužil jako zásobárna pracovních sil pro SONP Kladno, pobočka tohoto tábora v Dubí pak pro důl Antonín Zápotocký až do února 1951. Slovy politického vězně Josefa Lesáka: "Po cestě zpestřené duchaplnými výlevy namol opilého velitele tábora Karla Weise přijíždíme k TNP v Kladně - Dubí. Vysoký drátěný plot, ostnaté dráty, u vrat ohrada a v ní několik policejních psů vlčáků. V rohu blíže šachtě je u plotu latrína, ve druhém rohu patrová ubikace a na druhém konci dřevěná kuchyně." Dostat se sem bylo i přes střežení ozbrojenci z řad SNB pro mnohé skutečné či jen domnělé nepřátele "nových pořádků" spíše "výhra", neboť např. na Dříni se za dalšími ostnatými dráty nacházel "lágr" pro "opravdové" kriminální a politické vězně s mnohem přísnějším režimem, kde nebyly fyzicky náročné práce ušetřeny ani ženy. Na fotografii jeden z rozpadajících se baráků TNP Kladno - Dříň. Foto Jaroslav Vyšín.
Z činnosti TNP Kladno - Dříň se dochovalo, na rozdíl od dalších represivních zařízení komunistického režimu na Kladensku, poměrně velké množství archivního materiálu. Přesto ani zde neznáme jména drtivé většiny ze stovek internovaných. Nejslavnějším kladenským vězněm se stal národně socialistický poslanec Josef Lesák (1920 - 2009), který vedl v únoru 1948 protikomunistickou studentskou demonstraci na Pražský hrad k prezidentu Edvardu Benešovi. Po odpykání ročního vězení byl přeřazen v červnu 1949 do TNP na důl Zápotocký. I po skončení trestu v roce 1952 zůstal na Kladně a jako horník "odfáral" celkem 29 let. Josef Lesák obdržel v září 2008 čestné občanství města Kladna. Prezident Václav Klaus ho o měsíc později u příležitosti státního svátku vyznamenal Řádem T. G. M. za zásluhy o rozvoj demokracie a lidských práv. Stovky dalších kladenských politických vězňů bohužel už dávno upadly v zapomnění. Foto archiv Františka Bártíka
Komunistická diktatura se promítla do všech sfér lidské společnosti, Československá lidová armáda nebyla výjimkou. V jejím rámci vznikly v říjnu 1950 tzv. pomocné technické prapory (PTP). Ty v letech 1950 - 1954 fungovaly pro internaci a převýchovu tzv. politicky nespolehlivých osob, podléhajících branné povinnosti. Pro oblast kladenského důlního průmyslu byl konkrétně zbudován 57. těžký PTP o celkem 7 rotách. Veškeré archiválie o tomto útvaru, jehož největším postrachem byl velitel Bedřich Poledník, byly bohužel (záměrně) skartovány. Pouze díky výpovědím bývalých "pétépáků" víme, že jich kladenskými doly prošlo okolo 3 000 (I. rota bydlela na Stochově a fárala na dole Nosek v Tuchlovicích, II. rota obývala dřevěný lágr u dolu Schoeller, odkud se na konci roku 1952 přemístila do areálu smečenského zámku, III. rota bydlela v dřevěném lágru na dole Ronna, část fárala zde a část na dole Mayrau), IV. rota obývala smečenský zámek a fárala na dolech Wanieck a Max, V. rota byla v lágru u dolu Zápotocký v Kladně - Dubí, VI. rota bydlela na Stochově a fárala na dole Nosek, VII. rota bydlela v dřevěném lágru u dolu Anna v Rynholci, od roku 1952 na Stochově). V hornictví nijak nezaučeným "černým baronům" se pochopitelně nevyhýbala jak četná vážná zranění, tak i smrtelné úrazy. PTP byly sice zrušeny v květnu 1954, ale řada vojáků pouze přešla do 57. technického praporu (PT), jehož režim se až do konce roku 1955 příliš nezlepšil. Pamětní desku umístili do areálu zámku ve Smečně sami bývalí členové 57. PTP dne 7. května 2000 jako dosud jediný pomník obětem komunistického bezpráví na Kladensku. Foto Karel Drvola