Kam až postoupí Američané?

Průvod demonstrantů nesl dopoledne dne 5. května 1945 směrem na náměstí před kladenskou radnici vedle československých a sovětských i americké vlajky. Není se čemu divit, dle "šeptandy" měli i Kladensko osvobodit anglo-americká vojska. I kladenský kronikář Zdeněk Vašata v roce 1946 napsal: "Již od počátku května probleskovaly řeči o brzkém konci války a chvíle osvobození visela téměř ve vzduchu. Již 29. dubna 1945 v neděli ráno, sám jsem slyšel, že anglo americké vojsko blíží se od Plzně k Berounu, a při rychlosti, se kterou tato vojska postupovala, dalo se čekat, že ve dvou dnech dorazí ku Praze a snad také do Kladna." Foto SOA Praha, SOkA Kladno, citace dle "Pamětní knihy horního města Kladna" (I. díl do roku 1946, s. 390).

Předsunutá americká vojenská kolona dorazila dne 8. května 1945 až do Dvora Králové a do Berouna! Potvrzeno to máme díky článku historika Tomáše Jakla "Američané v Praze a okolí za květnového povstání ve fotografii a filmu" otištěném v historické revue Paměť a dějiny v roce 2020 (č. 1, s. 88-96, dostupné na https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2020/05/PD_1_20_s88-96.pdf). Na výřezu z barevného filmu amerického vojenského kameramana vidíme, jak polopásový obrněný transportér M3A1 Half Track s označením 26. tankového praporu míjí v Berouně na Plzeňské ulici, východně od křižovatky s ulicí Koněpruskou, nákladní přívěsy s ustupujícími Vlasovci. Za transportérem je vidět americký tank M4 Sherman. V pozadí dům čp. 806/72. Americký vojenský kameraman si u Berouna natočil i silniční ukazatel "Praha 30 km". Foto United States Holocaust Memorial Museum, RG-60.4106 via Tomáš Jakl.

Fám a "zaručených" informací bylo v květnu 1945 snad nejvíce v moderní historii. Řada z nich se týkala postupu amerických jednotek do středu Čech. Např. první zvláštní zpráva MNV v Zákolanech, vydaná zajisté dle informací z kladenského povstaleckého ústředí dne 6. května 1945, mluví o tom, že americké tanky směřují po osvobození Plzně dále ku Praze. Daleké průniky amerických průzkumných oddílů potvrzují vzpomínky amerických veteránů či českých odbojářů. Sgt. Jack Gallageher z 5. tankového praporu 16. obrněné divize se měl 6. května 1945 dostat na 17 mil (tj. 27 km) od Prahy. Obdobně Pvt. Edward Krusheski z 69. obrněného praporu 16. obrněné divize tvrdil, že jeho jednotka byla 11 mil od Prahy (17,5 km), než byla odvolána. Průzkumná jednotka 51. obrněného pěšího praporu 4. obrněné divize se dle vzpomínek Sgt. Gastona Gee měla dostat až na samé předměstí Prahy. (Věřme či nevěřme, faktem ovšem je, že džíp s francouzskými příslušníky zpravodajské služby Office Strategic Services z americké 5. pěší divize v čele s poručíkem Paulem Pinem se dostal dne 8. května večer až na zámek ve Zbraslavi, kde se jeho osádce podařilo přesvědčit část příslušníků SS z bojového uskupení Wallenstein aby ukončilo tažení proti pražským povstalcům). Odbojáři z domažlické organizace Niva naopak hovořili o tom, že dne 6. května 1945 vedli na svých motocyklech několik džípů 9. pluku 2. pěší divize směrem na Prahu: "Mohlo být tak kolem jedné hodiny po poledni, když jsme vjeli do Berouna. Jaké bylo však naše zklamání, když jsme zde narazili na americký džíp s důstojníky, kteří nám dali najevo, že dále již nesmí americký oddíl postupovat a místo toho se musí vrátit do Rokycan. Přesto se asi pět džípů z naší kolony utrhlo a pokračovalo v průzkumu dále směrem na Prahu." Tvrzení by mohlo být reálně, pokud by se událost stala až o den později, kdy Američané dorazili do Rokycan a kdy se v Berouně již nacházeli američtí důstojníci z Office Strategic Services (OSS).

Originál přetištěné listiny je v držení Vladimíra Černého, citace dle knihy Jindřicha Marka a Tomáše Jakla "Barikáda Praha - Hrdinové z pražských barikád a zákulisí osvobození Prahy v květnu 1945" (2020, s. 124), info tamtéž s. 123, 124 a 149.

Druhá zpráva MNV v Zákolanech vydaná v 17 hodin zřejmě dne 6. května 1945 již hovořila o tom, že "Američané jsou již před Berounem." V 8:30 hod. ráno dne 6. května jiná zpráva místního NV uvedla, že "Tanky gen. Patona se valí ku Praze," či že "Právě došla zpráva o přistání amerického letadla u Kladna". Posádkové velitelství Beroun naopak hlásilo generálnímu inspektorátu vládního vojska do Prahy dne 7. května 1945 ve 21:50 hod.: "Američané z Rokycan dosud nevyjeli. Vyjel pouze jeden pancéř do Kladna, jelikož jeho velitel tam má sestru." Na rozdíl od německo-sovětské fronty byl pro Američany postup vpřed prakticky volný a o "propustnosti" linie dotyku americké a německé armády hovoří např. kronika Kamenných Žehrovic, která opět k 7. květnu zaznamenala: "Večer toho dne projelo auto s americkým červeným křížem." Do zřejmě poslední přestřelky s Němci se američtí vojáci z 3. praporu 387 pěšího pluku dostali 8. května 1945 odpoledne v obci Žihle na samém západním okraji rakovnického okresu nedaleko města Jesenice. Např. Pamětní kniha SNB Žihle uvádí: "8. 5. 1945 o 16 hod. přijelo toto vozidlo ještě se 3 americkými vozidly a tato vjela přímo do Žihle, přítomné německé vojsko se pak čsl. a americké jednotce po krátké přestřelce vzdalo." Jednalo se zhruba o 200 mužů SS, wehrmachtu a Hitlerjugend.
Foto a info archiv Vladimíra Černého, další citace dle knihy Jindřicha Marka a Tomáše Jakla "Barikáda Praha - Hrdinové z pražských barikád a zákulisí osvobození Prahy v květnu 1945" (2020, s. 127 a 145-146) a z "Kroniky obce Kamenné Žehrovice" (III. díl obsahující roky 1945-1970, s. 8).

I sám velitel povstalecké oblasti Kladno brigádní generál Julius Fišera v hlášení o činnosti "velitelství Vojtěch" uvedl již k 5. květnu 1945: "Odpoledne se množí zprávy o blížících se Američanech. Jsou prý v Pticích, Lounech, u Berouna, ve Zdicích, u Zbraslavi, u Rakovníka, dokonce již i v Křivoklátě. Tyto zprávy ukazují se později vesměs jako mylné. Beroun hlásí (konkrétně povstalecký velitel, major pěchoty Jan Novák), že anglo-americké pancéřové oddíly dosáhly již Berouna, ale jejich velitel prý nemá rozkaz pro další postup." V Rakovníku dokonce občané netrpělivě vyhlíželi anglo-americká vojska od 7. až do 9. května 1945 ("V úterý dne 8. května přišlo do Rakovníka opět mnoho venkovského lidu, aby tu společně s obyvatelstvem města uvítalo Angličany, kteří sem měli přijet z Plzně na své cestě do Prahy. Všichni procházeli společně městem nebo stáli v hloučcích, rokujíce o situaci v Praze."). Možností vyfotit se s vojáky US Army na počátku května roku 1945 ale měli občané středních Čech a Kladenska jen pomálu. Nové Strašecí dne 8. května 1945: malý muž v brýlích uprostřed je brněnský rodák Kurt Taub, člen amerického "Office of Strategic Services" (Úřadu pro strategické služby).

Foto Muzeum TGM Rakovník-pobočka Nové Strašecí, citace dle VHÚ-VHA, fond 308 (sign. 308-101-5, Odbojová skupina Kladno, velitelství "Vojtěch", "Zpráva o činnosti oblastního velitelství Kladno" sepsaná dne 14. června 1945 brigádním generálem Juliem Fišerou, s. 4) a dle SOA Praha, SOKA Rakovník, Jan Renner "Kronika města Rakovníka 1932-1945" (rok 1945, s. 16).

Pro utvoření dobové atmosféry nám musí stačit snímky z Nového Strašecí z 8. května 1945, kdy městem projížděla jedna z amerických parlamentních misí do Prahy. Povstalci přitom s americkou "kartou" vážně počítali. Po letech např. vzpomínal kladenský povstalec Václav Trnka, že byl "pověřen jezdit několikrát denně ke karlovarské silnici, zda již nepřijíždí Američané. Rusy jsme tehdy nečekali." V květnových dnech roku 1945 ale projížděli Kladenskem jen američtí parlamentáři, vojenští dopisovatelé a novináři, muži se speciálními zpravodajskými úkoly a pak také různé "zbloudilé" automobily. Foto Muzeum TGM Rakovník-pobočka Nové Strašecí, citace dle vzpomínek Václava Trnky "Konec války neznamenal konec nenávisti" otištěných v Kladenském deníku dne 4. března 2002.

Takovýto pohled zblízka na vojáky americké armády se na počátku května roku 1945 naskytl např. obyvatelům Nového Strašecí, Lán či Unhoště. Např. dne 7. května 1945 přišel do Unhoště v 19:20 hod. rozkaz uvolnit barikády na silnici pro amerického parlamentáře jedoucího od Lán směrem ku Praze. Dále již pokračuje kronika města Unhoště: "Parlamentář kapitán Hill byl uvítán v Lánech na Slovance. Doprovázel ho ruský partyzán s těžkým kulometem. Proslov majora Haranta překládá npor. Auft: "Veliteli, přátelé! Já major Harant vítám Vás jménem čsl. národního výboru unhošťského kraje jménem voj. velitele generála Šidlíka. Bůh žehnej Ameriku! Nechť žijí naši velcí spojenci!" Dále vedlo auto unhošťské delegace kpt. Hilla do Unhoště, kde byla ve 20:30 krátká zastávka před radnicí, ruky stisk s gen. Šidlíkem a Jar. Špačkem. A současně sdělil kpt. Hillovi četař aspirant František Urban anglicky, že voj. velitelství v Praze žádá bezodkladnou leteckou spojeneckou pomoc proti německým bombardovacím letadlům. Unhoští doprovodili pak kpt. Hilla na hranici Velké Prahy do Dušník" (u Rudné). Na fotografii osádka amerického džípu v Novém Strašecí dne 8. května 1945. Foto Muzeum TGM Rakovník-pobočka Nové Strašecí, citace dle "Kroniky města Unhoště" (I. díl, s. 330).

Jediný známý snímek z návštěvy amerického válečného novináře kapitána Russela Junatha Hilla z novin "New York Herald Tribune" v Unhošti. Hill působil od roku 1940 nejprve jako vojenský korespondent během spojeneckého tažení v severní Africe a pak po vylodění i v Evropě v rámci 1. pěší divize 3. americké armády. V říjnu roku 1944 byl zraněn, když jeho džíp najel u německých Cách na minu a jeho dva spolucestující při tom zemřeli (obdržel vyznamenání "Purple Heart"-"Purpurové srdce"). Dne 7. května 1945 se vydal z Chebu na sólovou reportážní misi ve vypůjčeném německém osobním automobilu Volkswagen. Chtěl zachytit průběh povstání v Praze a zároveň zde podpořit snahy o otevřené požádání americké armády o pomoc. Z jeho pohledu proběhlo setkání s lánskými a unhošťskými povstalci takto: "Na cestě ku Praze jsem se pak setkal s českým generálem v uniformě, který mě očekával na silnici (byl o mém příjezdu uvědoměn telefonicky). Nabídl se, že mě doprovodí do Prahy, což jsem rád přijal, neboť jsem pak mohl pokračovat v cestě bez velkého zdržování." Dostal se až na Velitelství Velké Prahy s krycím jménem "Bartoš" v Bartolomějské ulici. Pro svůj list napsal: "Nejmohutnější dojem, který jsem v Praze získal, byly právě ony barikády…Těžce zabarikádované pražské ulice byly obsazeny bojovníky v uniformách, partyzány nosící bílomodročervené rukávové pásky a Vlasovovými Rusy v německých uniformách s malými trikolórami označující jejich čepice, které je odlišovaly od nepřátelských jednotek." Během dopoledne 8. května obhlížel česká stanoviště v Praze, poté vzal dva nalezené britské parašutisty, osvobozené ze zajetí, a odjel s nimi zpět do Plzně. Foto obrazová dokumentace ke kronice města Unhoště 1945-1955, citace dle knihy Jindřicha Marka "Šeříkový sólokapr-Příběhy spojeneckých novinářů a vojáků z května 1945" (2002, s. 80, 83 a 86).

Stopu reportéra Russela Junatha Hilla nacházíme i v dnešní Rudné u Prahy. Je zaznamenáno, že dne 7. května 1945 "ve večerních hodinách způsobily rozruch tři automobily s americkými parlamentáři směřujícími do Prahy". Nepochybně se jednalo právě o kapitána Hilla (jeho automobil vidíme na obrázku) s doprovodem. Reprofoto i citace dle článku "Stopy vítězů a poražených (Rudná v posledních dnech 2. světové války)" z časopisu Paměť a dějiny z roku 2013 (č. 2, s. 122 a 124).

O den později projela zhruba po trase Cheb-Karlovy Vary-Beroun-Nové Strašecí-Unhošť-Praha další čtyřčlenná skupina amerických parlamentářů v americkém terénním automobilu Jeep Willys MB. "Džíp" nesl jméno BEATI podle manželky jednoho z členů skupiny, dceři židovského stavitele z Brna a uprchlici před nacisty Beate Jeanette Wiessnerové. Do Nového Strašecí dorazil před 18. hodinou dne 8. května 1945 ve složení člen karlovarského národního výboru Stanislav Segmüller, šofér Nathan Shapiro, poručík Eugen Fodor (původem slovenský Maďar z Lučence) a seržant Kurt Taub (původem Žid z Brna). Odsud telefonoval z místního povstaleckého velitelství podporučík Šindelář na dejvický generální inspektorát vládního vojska, že jsou u něj Američané, kteří chtějí navštívit Českou národní radu (ČNR). Po konzultaci vládních vojáků s povstaleckým velitelstvím "Bartoš" bylo domluveno, že je Šindelář na svém motocyklu dovede až do Bartolomějské ulice, kde bylo sídlo ČNR. Poslední americká nabídka pomoci Praze, pokud o to sama Česká národní rada oficiálně požádá, ale skončila opět neúspěšně… V kladenském regionu se o této misi zachoval jediný záznam v unhošťské kronice: 8. května-19:20 hod. "Čtyři američtí Čechové, vojáci, projíždějí do Prahy na jeepu." Foto Muzeum TGM Rakovník-pobočka Nové Strašecí, citace dle "Kroniky města Unhoště" (I. díl, s. 333), info dle knihy Jindřicha Marka "Šeříkový sólokapr-Příběhy spojeneckých novinářů a vojáků z května 1945" (2002, s. 291-292 a 294-295).

Tato akce měla již více "špionážní" charakter, neboť Taub i Fodor byli členy americké zpravodajské služby OSS. Jmenovaní v Praze zůstali i po příjezdu Rudé armády, ovšem v "nových poměrech" jim hned v noci z 9. na 10. května 1945 někdo přímo na Václavském náměstí ukradl jejich džíp. Ještě výše postaveným byl vedoucí české sekce americké zpravodajské služby OSS Čechoameričan z Chicaga major Charles Katek (1910-1971). Tento muž po řadě tajných operací (stál například za americkými dodávkami zbraní a vojenské pomoci Slovenskému národnímu povstání) působil oficiálně jako repatriační důstojník a spolu se čtyřmi dalšími muži se 7. května 1945 dostal až do Berouna. Během cesty ve Zdicích "nám řekli, že před námi směrem ku Praze jsou dva americké tanky. Rozjel sem se za nimi a za Královým Dvorem u Berouna je dohonil - ale byl to jen jeden tank a jedno obrněné auto. Tanku velel mladý seržant, který mi řekl, že má rozkaz jet do Prahy - ne s bojovým úkolem, ale jako velitel vyprošťovacího družstva mechaniků. Jak se sem dostali? Někde něco spravovali a pak v domnění, že vojska postupují z Plzně na Prahu, si je chtěli nadjet a vydali se napříč krajinou… Zatím nás však dohonil jeep 16. obrněné divize s dvěma podporučíky, který měli za úkol tank a obrněné auto nalézt a přivézt zpátky do Plzně… Pokračoval jsem se svými lidmi v jízdě. Zakrátko jsme potkali dva americké kapitány, přijíždějící z Prahy. Byli to vojenští fotografové SHAEF, kteří jeli do Prahy, aby fotografovali osvobození města Američany. Když však Američané nepřicházeli, rozjeli se do Plzně pro rozkazy." Takovýchto amerických válečných korespondentů bylo v bojující Praze více, např. přímo v Bartolomějské ulici to byl taktéž 7. května 1945 další americký džíp s názvem "Chuck Vagon" s velkým nápisem PRESS obsazený americkým reportérem Levinem Meyerem a francouzským fotografem Ericem Schwabem (po návratu zpět do Plzně se tito vydali na ještě riskantnější cestu do Terezína, kde Schwab našel svou židovskou matku). Jen dodejme, že hromotluk Charles Katek se nejprve jako vedoucí poválečné "Americké vojenské mise v Československu", a po únoru 1948 jako jeden z velitelů čs. exilového odboje, stal jedním z největších protivníků komunistické StB.

Snímek je opět z Nového Strašecí z 8. května 1945. Foto Muzeum TGM Rakovník-pobočka Nové Strašecí, citace dle knihy Jindřicha Marka a Tomáše Jakla "Barikáda Praha - Hrdinové z pražských barikád a zákulisí osvobození Prahy v květnu 1945" (2020, s. 125-126 a 149).

Dokonce s celou americkou vojenskou kolonou se obyvatelé Kladenska setkali ve večerních hodinách dne 8. května 1945, kdy se tudy vracela z tzv. "Mise Velichovky" zpět do Plzně. Doručení textu německé kapitulace v Remeši na velitelství německé Skupiny armád Střed do východočeských lázní Velichovky u Jaroměře zajišťovala vojenská kolona příslušníků 23. jízdní průzkumné squadrony z 16. americké obrněné divize. Jako zprostředkovatel byl určen předseda plánovací sekce vrchního velitelství německých branných sil (OKW) plukovník Wilhelm Mayer-Detring. Z Plzně se po 21. hod. dne 7. května 1945 vydala kolona pěti amerických obrněných kolových vozů M 8 Greyhound s 37 mm kanóny M3, tři kulometné džípy a dvanáct dalších doprovodných vozidel. Vzdálenost Plzeň-Praha zvládla bez potíží za přibližně dvě hodiny. Do štábu maršála Ferdinanda Schörnera přijela po bloudění zabarikádovanou noční Prahou v 9:45 hod. dopoledne 8. května 1945. Přibližně tři čtvrtě hodiny zde jednal Meyer-Detring s Schörnerem a náčelníkem jeho štábu generálporučíkem Oldwigem von Natzmerem. Poté co jednání skončila, odjela kolona zpět do Hradce Králové. Na ilustračním snímku americké džípy a obrněné vozy M 8 dne 8. května 1945 v ulicích Hradce Králové.
Foto Muzeum východních Čech v Hradci Králové, info dle článku Pavla Žáčka "Meyer-Dietringova mise do štábu Heeresgruppe Mitte" z časopisu Historie a vojenství z roku 2005 (č. 4, s. 95-98).

Kvůli zabarikádované Praze pokračovala americká kolona zpět z Hradce Králové odpoledne 8. května 1945 raději oklikou přes Brandýs nad Labem, Veltrusy, Kralupy nad Labem a pak na jih směrem na Beroun. Z Hradce Králové vyjela v 17 hodin a do Plzně přijela ve 3 hod. ráno dne 9. května, kdy už Kladenskem projížděly tanky Rudé armády. Na snímku mapa trasy "velichovské mise" se zaznamenanou zajížďkou přes Kralupy nad Labem a Brandýsek z kroniky amerického V. sboru. Info dle článku Pavla Žáčka "Meyer-Dietringova mise do štábu Heeresgruppe Mitte" z časopisu Historie a vojenství z roku 2005 (č. 4), reprofoto U. S. Army, V Corps - Operations in the ETO, s. 455 via Tomáš Jakl.


V nočních hodinách dne 8. května jsou na Kladensku skutečně na řadě míst zaznamenána "bloudící" americká vozidla. Nejpodrobněji se o nich rozepsal v kronice farář Vojtěch Linhart z Kolče: "Náhle se večer 8. května rozšiřuje zpráva, že od Slatiny přijíždí 12 amerických tanků. Všichni lidé z celé obce utíkají doprostřed návsi k trafice. Od Slatiny vidíme dlouhý světelný kužel a za chvíli přijíždí první americký tank, dále obrněný lehký vůz, velitelský a sanitní vůz, tankový vůz-celkem 8 vozů. Všichni chceme, aby zde Američané zůstali, ale oni po malé zastávce jedou na Třebusice, Brandýsek a ku Praze. Asi za čtvrt hodiny přijíždí další 4 americké obrněné vozy. Lidé pláčí, objímají se a přinášejí Američanům vše možné jako: chléb, sádlo, salám, likéry, ale ti ničeho nepřijmou. V 11 hodin v noci přichází zpráva, že Rusové jsou ve Slaném. Po půlnoci 9. května vidíme již záři reflektorů osvoboditelských ruských tanků..." Dále např. kronika obce Stehelčeves zaznamenala: "Ve 23 hodin Američané (několik aut) jedou ku Praze, ptají se na cestu." Shodné údaje uvádí i brožura Františka Blahníka o válečných dějinách Brandýsku ("V 11 hodin přijela od Třebusic velmi silná kolona s plným osvětlením. Kolona se obrací ku Praze. Pozorovatelé tvrdí, že se jednalo o Američany.") a Hasičská kronika v Brandýsku ("Kolem 11. hodiny přiblížila se směrem od Kolče na Třebusice ku Brandýsku jedna kolona as 30 automobilů za plného osvětlení reflektorů a za provolávání "Nazdar" až do Brandýska."). Americkou vojenskou kolonu si na Kladensku v nočních hodinách zřejmě nikdo nevyfotil, tak použijeme pro ilustraci snímek z Prahy v noci ze 7. na 8. květen 1945, na kterém je obrněný automobil M8 Greyhound z velichovské mise v obležení pražských povstalců. Reprofoto: U. S. Army, V Corps - Operations in the ETO, s. 456 via Tomáš Jakl. Citace dle článku "75 let od konce druhé světové války" z Kolečských novin z roku 2020 (č. 1, s. 7), "Dodatku kroniky obce Stehelčeves" od Karla Vlasáka za roky 1938-1945" (nestr. opis), brožury Františka Blahníka "Brandýsek 1938-1945" (1946, s. 37) a "Hasičské kroniky obce Brandýsek" (s. 18).

Ukázka, jak to mohlo vypadat v Kladně i v dalších středočeských městech na počátku května roku 1945. Na snímku americký střední tank M4 Sherman v obležení jásajících berounských obyvatel na křižovatce ulic Plzeňská a Na Tržišti dne 8. května 1945.
Foto: United States Holocaust Memorial Museum, RG-60.4106 via Tomáš Jakl.

S "americkou kartou" se "hrálo" také v Kladně, kde se tamní velitel vojenské posádky major Braun "tvrdošijně držel svého dřívějšího stanoviska, že bude kapitulovat jen Anglo-Američanům. I tato situace nalezla však své zajímavé vyřešení…Krátce po půlnoci ze dne 7. na 8. května přivezl totiž škpt. Dovara na motocyklu amerického lékaře z Plzně, kapitána Dr. Filipa Winslowa, kterého hodlal použít jako úspěšného vyjednávače s německou posádkou. Tento Američan byl námi vřele přijat a pohoštěn, načež byl mjr. Braun o jeho příchodu vyrozuměn a vyzván, aby se dostavil k vyjednávání. Americký lékař vžil se dobře do situace…mjr. Braun dostavil se ve 4. hodiny se svými důstojníky k vyjednávání. Po delším jednání souhlasil pro svoji osobu s kapitulací, požádal však o lhůtu do 8. hodin ráno." V této době ale vyjednávání skončilo neúspěšně, neboť "major Braun podle dispozic obdržených z Prahy trval na tom, že složí zbraně, nikoliv však jednotlivému důstojníku, ale celé americké jednotce." Kde a jak tohoto muže, ochotného k sehrání kapitulačního "divadla", štábní kapitán Vilém Dovara sehnal, nevíme. Snad napoví fakt, že již v té době byl příslušníkem Obranného zpravodajství (OBZ), později nechvalně proslulé čs. vojenské kontrarozvědky. Na snímku se kladenská radnice připravuje na oslavy vítězství, které proběhly dne 13. května 1945. Nepřehlédnutelná je americká vlajka a nápis "Glory to the English-American Armies-To our Allies".
Foto archiv Karla Kafky, citace dle brožury Eduarda Tomáše "Průběh národní revoluce na Kladně" (1945, s. 37 a 39).

I na Kladensku a v Kladně samotném se tak pečlivě připravovaná a učená provolání v angličtině, děkující za osvobození americké armádě, nakonec ukázala zbytečnými… I přes to, že by se z mnohých fotek z května roku 1945 mohlo zdát, že na Kladensko dorazila americká armáda, byly to "pouze" americké zbraně a vojenské automobily dodané Rudé armádě z USA v rámci v rámci zákona o půjčce a pronájmu (Lend and Lease Act). O vztahu samotných Němců k Američanům a Rusům snad nejlépe hovoří záznam p. Sklenáře ze stehelčeveské obecní kroniky: "Ráno 9. května-od Dřetovic přijíždějí auta s ozbrojenými německými vojáky. Slyší přijíždějící ruské tanky, o čemž ještě neví, ptají se občana Hlavy: To Američané? Odpoví ano, dávají mu za dobrou zprávu tabák. Přijíždějí dále do obce a tu jeden občan na ně volá, "Jen si pospěšte, Rusové na vás čekají!" Šíleně vyskakují z auta, zahazují zbraně a utíkají zpátky ke Dřetovicům." Na snímku americký nákladní automobil Studebaker US6 v sovětských službách vyfocený ve Velké Dobré. Foto archiv obce Velká Dobrá, citace dle "Kroniky obce Stehelčeves" (I. díl do roku 1947, nestr.).