První světová válka se stala určující událostí pro následující století. Na mapě Evropy rozvrátila čtyři velké monarchie včetně té habsburské a v jejím průběhu či z jejích následků vznikly totalitní režimy komunismus, fašismus a nacismus. Na jejím konci ale také stála naše národní svoboda vybojovaná zejména československými legionáři v Rusku, ve Francii a v Itálii. K vyhlášení Československé republiky došlo 28. října 1918. Ale ještě dlouhé měsíce poté zuřily politické i vojenské boje o zachování její územní celistvosti a demokratického vývoje. Všechny tyto dramatické okamžiky zažívali v letech 1918 - 1920 i kladenští občané.
V roce 1918 již čtvrtým rokem zuřila válka, tisíce mužů z Kladenska bojovaly v rakousko-uherských uniformách na frontách 1. světové války. V lepším případě se vraceli jako invalidé. Mnozí se ale z front nevrátili již nikdy. Nebylo takřka rodiny, která by nebyla postižena. Velice hrubě můžeme odhadnout ztráty vojáků z města Kladna v jeho současných územních hranicích počtem 800 - 1 000 mužů (neznáme přesné údaje zejména z obce Kročehlavy a údaje o vojácích německé národnosti). 2x Foto SVMK.
Ničivost, s jakou válka vpadla do života lidí, neměla obdoby. Po dlouhá desetiletí se její následky bolestivě připomínaly zejména pohledem na zmrzačené válečné invalidy. Padlým a nezvěstným vojákům vystavěli příbuzní a sousedé pomníky, které jsou dodnes krvavým mementem i ztvárněním nových demokratických hodnot Československé republiky. Pomníky padlým v Kladně - Dubí a ve Velkém Přítočně. 2x Foto Jaroslav Vyšín.
Kladno samotné bylo za 1. světové války plné vojáků jak z vojenského lazaretu, tak zejména těch dohlížejících na plynulý chod zdejších průmyslových závodů, postavených přímo pod vojenskou správu. Pro horníky a hutníky to znamenalo zejména tvrdé válečné tresty při nesplnění rozkazu. Foto SVMK.
Zejména Poldina huť během 1. světové války prakticky zdvojnásobila své kapacity i rozlohu. Pokud v roce 1914 měla 2 150 dělníků, v roce 1917 jich bylo již 8 000. Válečná mašinerie přitom zaměstnala za odvedené muže jak ženy a dospívající, tak i válečné zajatce. Foto SVMK.
Produkce Poldiny huti se zcela přeorientovala na zbrojní výrobu. Střely a dělostřelecké granáty vyrobené v Kladně rozsévaly smrt takřka na všech frontách tzv. Velké války. Foto SVMK.
Sortimentně sahala produkce střel hutě Poldi od nábojů do pušek a kulometů přes dělostřelecké granáty až po minometné střelivo a bomby. Největší vyráběné střely měly ráži 305 mm. Foto SVMK.
Odvrácenou stranou válečného hospodářství se stal chronický nedostatek prakticky veškerého zboží a zavedení přídělového systému. Ten se týkal jak přídělů cigaret (tzv. tabačenky), tak i piva. Foto SVMK.
Hospodářská a vyživovací situace obyvatel Kladenska zaznamenala v letech 1917 - 1918 propad až na samou hranici přežití. Citovat lze z četných dobových zápisů. Memorandum dělnictva Poldiny hutě již v září 1917 uvádělo: "Nemoce žaludeční, střevní a úplavice řádí v řadách dělníků. Dělnictvo klesá vysílením, neschopno dále pracovati a jeho rodina, zvláště dítky, trpí tím více." Kladenský učitel Josef Jankovec (1866 - 1949) o kvalitě a množství chleba, prakticky jediné dostupné poživatiny, v srpnu 1918 zapsal: "Bídu a hlad je všude viděti, lidé chodí hubení, vychrtlí, šat na nich visí, každý se vleče jako v mdlobě. Na chlebový lístek měl se dostati pro jednu osobu bochníček chleba vážící 1 kilogram 26 dekagramů, ale právě v době, kdy je den nejdelší a hlad největší, dostávali jsme dávku poloviční. Tedy půl toho bochníčku, který i malý jedlík by snědl na posezení, má vystačit dospělé pracující osobě na celý týden. Ta těžká hmota, co je to? Na první pohled bys řekl, že je to směs hlíny a slámy, jakou lidé ucpávají dvířka u ohniště. Za čerstva je to směs těžká, mazlavá, plesnivá, že lepí se na patro a na zuby, za sucha drobivá, hořká, odporná, způsobující chorobu žaludku a střev." Naopak ale např. kronika obce Rozdělov potvrzuje existenci "černého trhu" a lichvářů, bohatnoucích na úkor druhých nešťastníků: "Jarní a letní měsíce k opatřování potravin byly nejhorší. V blízkém okolí již nebylo možno ničeho zakoupiti, a proto se jezdilo pro brambory až na Táborsko, na Rakovnicko, k Německému Brodu a na Českomoravskou vysočinu. Jezdilo se všude, kde bylo jen trochu naděje k získání třeba nepatrného množství potravin." Foto SVMK.
Jelikož tehdy "nebylo již ničeho k jídlu, jen nepatrné příděly zabraňovaly tomu, že se hromadně nezmíralo hlady", desítky tisíc vrcholně nespokojených obyvatel Kladenska se mnohokrát valily v letech 1918 - 1920 jako dravá řeka kladenskými ulicemi. K požadavkům míru a zlepšení zásobování se brzy přidala i deklarace národní samostatnosti. Poprvé tomu tak bylo během jednodenní generální stávky dne 22. ledna 1918. Foto SVMK.
V květnu 1918 zašla bída tak daleko, že se kladenským regionem prohnaly násilné hladové bouře. Zoufalou situaci alespoň "oficiálně" vyřešil příjezd vojenských a četnických posil, vyhlášení několikaměsíčního stanného práva pro kladenský, slánský, unhošťský a novostrašecký okres a masové zatýkání. Kronika obce Doksy popsala situaci následovně: "Statkáři i sedláci hlídali na polích úrodu před hladovícími masami lidu za asistence četnictva a vojska a do kladenského utýraného lidu bylo stříleno jako do dravých šelem." Tuchlovický kronikář naopak poznamenal, že v květnu 1918 "lidé se srocovali ve velké průvody z Kladna, Rozdělova a okolních vesnic, a tyto hladové průvody v počtu až přes 500 lidí táhly od obce k obci, vnikaly násilím do zemědělských usedlostí a žádaly potraviny, ale také kradli." K jedné z nejvíce dramatických situaci došlo dne 6. května 1918, kdy do davu před Roučmídovým mlýnem na potoce Kačáku pod Horním Bezděkovem vystřelil mlynář a zabil mladého rozdělovského dělníka Václava Holečka. "Ilustrační" obraz sousedního Mosteckého mlýna u Dolního Bezděkova nakreslil v roce 1897 kladenský učitel Karel Špringler (1858 - 1928). Foto SVMK.
I v těchto přetěžkých dobách, kdy vedení průmyslových závodů, hejtmanství i města bylo příkladně "prorakouské", a většina obyvatel se starala pouze o shánění obživy, dokázali pracovat nepočetní čeští odbojáři. Jejich zdárným příkladem je kladenský městský úředník, Sokol a člen odbojové skupiny Maffie Alois Kaftan (1881 - 1923). Kaftan byl dlouholetým členem předsednictva a výboru kladenského Sokola, čtvrtým starostou Sokolské župy Budečské, aktivní i v pražském ústředí. Za 1. světové války významný odbojový protirakouský pracovník. V prosinci 1917 založil v Kladně pobočku organizace České srdce starající se o nejchudší a nejpotřebnější. V převratových dnech října 1918 byl jmenován Národním výborem bezpečnostním komisařem pro Kladno. Stal se poté jedním z hlavních organizátorů I. krajského sokolského sletu v Kladně v červenci 1921. Foto SVMK.
Na schůzi politických stran v kladenské sokolovně byl dne 3. srpna 1918 sestaven politický Národní výbor (NV) jako zárodek budoucího popřevratového vrcholného orgánu státní moci v regionu. Do jeho čela byl postaven MUDr. Ignác Hajn, místopředsedy se stali redaktor Karel Kindl a okresní starosta J. Náprstek, jednatelem Tomáš Prynych a tajemníkem František Náprstek. Celkově se ustanovující výbor sestával z 5 sociálních demokratů, 4 zástupců státoprávní demokracie, 4 socialistů, 4 agrárníků a dalších dvou zástupců.
Předseda kladenského okresního Národního výboru MUDr. Ignác Hajn (1862 - 1943) přišel do Kladna v roce 1894 jako praktický a později městský lékař. Vždy se hlásil k pokroku a uvědomělému češství. Již v roce 1898 byl zvolen starostou kladenského Sokola a v jeho čele stál prakticky až do nacistické okupace. Jako I. místostarosta měl nebývalé zásluhy i o rozmach Sokolské župy Budečské. S jeho jménem je spojeno např. vybudování Sletiště (1920) či výstavba kina Sokol (1928 - 1929). Během 1. sv. války byl pověřen vedením kladenské vojenské nemocnice, kde zachránil stovky lidí před frontou. Spolupracoval s protirakouským odbojem a všeobecná důvěra občanů jej postavila do čela kladenského Národního výboru (srpen 1918 - květen 1919). Politicky byl členem strany státoprávně pokrokové, později strany národně demokratické. Byl též zdatným žurnalistou a vydával v Kladně časopisy Havlíček a Stráž Svobody.
Záběr z generální stávky v Kladně dne 14. října 1918 pořádané Socialistickou radou československou. Kladenské náměstí bylo zaplněno desetitisícovými davy a průběh tábora lidu byl ještě mohutnější a "revolučnější" než v Praze. Došlo zde mj. i k provolání samostatné Československé "socialistické republiky." Foto SVMK.
K oficiálnímu vzniku samostatného československého státu došlo v Praze 28. října 1918 v provolání "Lide československý, tvůj odvěký sen stal se skutkem. Stát československý vstoupil dnešního dne v řadu samostatných svobodných kulturních států světa. Národní výbor nadaný důvěrou veškerého lidu československého přejal jako jediný a oprávněný a odpovědný činitel do svých rukou správu svého státu." Tato zpráva se do Kladna rozšířila ještě téhož dne odpoledne a večer již probíhaly první spontánní demonstrační průvody. Došlo i na odstraňování "orlů" a dalších symbolů habsburské nadvlády. Druhého dne se na kladenském náměstí uskutečnilo neopakovatelné manifestační shromáždění, kam dorazily i průvody ze všech okolních obcí. Z radnice a sokolovny mluvili sociálně demokratický poslanec Ludvík Aust (1863 - 1924) a předseda Národního výboru (NV) Ignác Hajn. Odpoledne se kladenská delegace z NV vydala do Prahy pro další instrukce. Budoucím předsedou čs. vlády Antonínem Švehlou (1873 - 1933) jim bylo řečeno "Zařiďte vše, co uznáte v dané chvíli za nutné. Teprve dodatečně nám svůj každý důležitější krok oznamte."
Kladenský Národní výbor začal oficiálně úřadovat, všechny veřejné úřady a korporace i četnictvo skládaly přísahu věrnosti do rukou Ignáce Hajna jako předsedy prozatímní výkonné politické moci. Až do prosince 1918 svou důležitostí NV převyšoval i okresní hejtmanství v čele s JUDr. Antonínem Rozsypalem (1866 - 1937, od roku 1923 víceguvernér Podkarpatské Rusi, v letech 1928 - 1935 zemský prezident Podkarpatské Rusi). NV zajišťoval bezpečnost (četnictvo, hlídky ze sokolských a dělnických tělocvičných jednot), zásobování obyvatelstva (aprovizační komise), potírání lichvy, určování cen zboží, odjezd zajatců i rakousko-uherských vojáků, v rámci možností bojoval s bytovou nouzí, nezaměstnaností i s revolučními náladami části obyvatel. Snažil se vystupovat též jako prostředník mezi vedením průmyslových závodů a dělníky (ustanovení osmihodinové pracovní doby takřka ve všech závodech ihned na počátku listopadu 1918). V obecních záležitostech přijal dne 11. listopadu 1918 odstoupení kladenského starosty MUDr. Jaroslava Hrušky, následované o dva týdny později rezignací celého kladenského zastupitelstva (odstoupivší či sesazená obecní zastupitelstva nahradil správními komisemi). Spolu s kladenským kronikářem Josefem Vašatou (1884 - 1942) lze říci, že prakticky až do obecních voleb v červnu 1919 "Národní výbor zasedal v permanentních schůzích pod předsedou Dr. Hajnem a řídil veřejný život zdejší i okolních obcí způsobem opravdu uznáníhodným." Dne 15. června 1919 se uskutečnily volby nového kladenského obecního zastupitelstva, kde sociální demokraté získali 20 zástupců, národní socialisté 5, národní demokraté 5, živnostníci 3, lidovci 2 a Němci 1. Novým starostou byl posléze zvolen sociální demokrat Karel Kindl (1881 - 1945). V té době ale již mizela občanská svornost, naopak "počínalo rozvrstvení politické a to až do krajních konců. Strany jednotlivé se mezi sebou potíraly a užívaly zbraní, jichž dosud se nikdy v tak hojné míře v politickém boji neužívalo. Boj o politickou moc počínal se jeviti hrozivě. Vše se počalo točiti kolem politiky, na vše brán politický klíč a běda politickému odpůrci."
Jedním z nejmocnějších pilířů nové Československé republiky se stali legionáři. Z Kladenska pocházelo na 1 500 legionářů (z území dnešního města Kladna plná polovina). Na fotografii je podoba pamětní síně kladenské jednoty Československé obce legionářské (ČsOL). Ústřední smuteční tablo s nápisem Legionáři Velkého Kladna - mučedníci svobody obsahovalo 24 portrétů. Dále se na fotografii nachází ještě minimálně 6 dalších fotografií opatřených černou páskou. Každý z nich měl více než dobrodružný osud, snad nejpříznačněji se legionářské odhodlání promítlo do skonu kročehlavského dělníka Václava Limana (1897 - 1918). Liman byl zajat jako vojín 10. dragounského pluku v červenci 1916 u Lucku, do legie se přihlásil o rok později a bojoval jako vojín elitního úderného praporu 1. střeleckého pluku. Smrt jej dostihla 28. srpna 1918: "V těžkých bojích části úderného praporu u Šeberty v Sibiři, zůstal 26. května 1918 na bojišti střelec Václav Liman, těžce zraněný do prsou. Byl v bezvědomí. Když po boji byli sbíráni ranění, sanitní hlídka Limana nenašla. Bratři už ho v duchu oplakali. Druhého dne dostihl úderný prapor vesnice Kutarbeje, vzdálené 36 km od místa včerejšího boje. Tam se objevil u své čety i Liman. Ač byl těžce zraněn, ránu měl jen narychlo obvázanou, vykonal sám dlouhou cestu neschůdnou krajinou, jen aby se dostal ke svým. Při tom nesl svou nerozlučnou pušku, 120 patron a 6 ručních granátů. Tři měsíce ještě vzdoroval smrti ve vojenské nemocnici v Irkutsku, než udolala jeho statečné srdce." Foto SVMK, pozůstalost Karla Rezka.
Úplně prvním kladenským legionářem bojujícím za svobodný československý stát proti Rakousku-Uhersku se stal pozdější letec František Sazima (1895 - 1986), syn motyčínského obuvníka a spoluzakladatele místního Sokola. V roce 1913 byl vyslán automobilkou Laurin a Klement do jejího pobočného závodu v Petrohradu. Po vypuknutí 1. světové války se přihlásil v Kyjevě dne 22. srpna 1914 do České družiny a stal se tak jediným Kladeňákem, který patří mezi tzv. starodružiníky. Prodělal boje od prvních rozvědek až do bitvy u Zborova, kde velel spojovacímu oddílu 1. střeleckého pluku. Absolvoval bitvu u Bachmače a boje od Penzy až po Samaru. To již velel průzkumnému jezdeckému oddílu a následně obrněnému vlaku. V Samaře se v srpnu 1918 přihlásil k leteckému výcviku. Po jeho dokončení se stal leteckým referentem štábu Velitelství Dálného východu. Do ČSR se vrátil v hodnosti kapitána a v prosinci 1920 se stal velitelem Leteckého pluku 2. Po velení Leteckým plukům 2 a 3 byl v prosinci 1933 jmenován leteckým referentem štábu Zemského vojenského velitelství v Košicích. V zářijových dnech roku 1938 velel celému letectvu IV. armády. Za německé okupace se zapojil do odboje. Po válce opět sloužil u letectva v hodnosti plukovníka, ale v únoru 1949 byl jako politicky nespolehlivý penzionován a čekala na něj manuální práce v kladenských hutích. Reprofoto týdeník Jas 1931, č. 24.
Po převratu vznikaly i v Kladně zárodky nové československé armády. Foto 1. čety pochodové setniny u kladenské reálky, odjíždějící 25. listopadu 1918 na Slovensko do bojů proti Maďarům. Za vedení praporečníků Klabíka, Radnického a Rajcha je vyprovázely tisíce lidí. Druhá kladenská setnina odjela na Slovensko dne 28. prosince 1918. Foto SVMK.
Bojová zástava kladenské jednotky Stráže svobody, jedné z prvních jednotek vznikající československé armády. Foto SVMK.
V následujících bojích řada z kladenských dobrovolníků na Slovensku padla. Nejznámější obětí se stal profesor matematiky a fyziky na kladenské reálce Alois Čermák (1883 - 1919), který podlehl válečným útrapám dne 27. října 1919 v Mukačevu. Tento kolínský rodák přišel do Kladna v roce 1911. Díky své tělesné slabosti nebyl za 1. světové války vůbec odveden do armády. Přesto se jako uvědomělý Sokol přihlásil mezi prvními dobrovolníky a odjel s I. kladenskou setninou. Pomník s pamětní deskou byl tomu výjimečnému učiteli i vlastenci odhalen před budovou kladenského gymnázia 21. října 1934. Za okupace v říjnu 1940 musel být odstraněn, aby mohl být v říjnu 1945 slavnostně znovuodhalen a v roce 1954 definitivně odstraněn, neboť "překážel" instalování Pomníku hornictví s Váňovým kamenem. Připomeňme si dnes alespoň jeho slova: "Národy trvají obětavostí svých synů, bez těchto nemají jiných záruk do budoucnosti - proto za nimi!" Reprofoto Vlastivědný sborník školního okresu slánského a kladenského 1934 - 1935, s. 61 - 62.
Dne 8. ledna 1919 přijela z Prahy do Kladna 3. rota 21. střeleckého pluku francouzských legií pod vedením kapitána Bedřicha Rychlíka zamezit nepokojům a drancování obchodů během hladových demonstrací. Slovy desátníka Jana Všetečky: "Za vedení br. kpt. Rychlíka srazili jsme se na hlavní třídě s demonstranty, kteří nám bez příčiny začali spílat a přímo insultovat nás i našeho velitele. Abychom se ubránili rozvášněnému davu, použili jsme na postrach zbraně, a vypálili jsme do vzduchu jednu salvu. Po této salvě demonstrující dav poněkud ustoupil a za součinnosti dalších došlých čet obsadili jsme všechny důležité body ve městě a zatkli jsme mnoho osob, které v městě drancovaly v různých obchodech…Svým rázným vystoupením jsme si získali sympatie všech kladenských občanů, kteří si nás velice vážili…Naše 3. rota byla v Kladně asi 3 neděle, a pak byla vystřídána rotou 22. pluku franc. legií a my jsme odjeli ke svému pluku do Prahy a později na Těšínsko." Na fotografii je zachycen pohřeb legionáře z 21. střeleckého pluku Václava Vyskočila (1895 - 1919) z Loun, který zemřel následkem válečných útrap v Kladně a dne 22. ledna 1919 se s ním bratři legionáři a sokolové rozloučili smutečním pochodem po hlavní třídě. Foto SVMK.
Přehlídka II. praporu 22. střeleckého pluku konaná na kladenském náměstí dne 28. dubna 1919. Vojáci se toho dne sešikovali v reálce, kde byli ubytováni, a za zvuku trubačů a plukovní hudby vpochodovali na náměstí. Zde je oslovil předseda kladenského NV Ignác Hajn a po něm francouzský plukovník 22. střeleckého pluku Philippe. Ten na úvod křikl "Na zdar, bratří", načež vojáci odpověděli hlasitým "Zdar." Hudba pak zahrála hymny československou, francouzskou a anglickou. Foto SVMK.
Fotografie vojáků 2. kulometné roty 22. střeleckého pluku československých legií, pořízená před kladenskou reálkou dne 4. května 1919. Foto archiv Radana Láška.
Legionářský velitel města Kladna major Bohumil Rytíř spolu s kapitánem Sýkorou před kladenskou reálkou před projížďkou městem. Foto SOA Praha, SOkA Kladno.
Pohled do tváře majora Bohumila Rytíře (1889 - 1955). Litoměřický rodák Bohumil Rytíř po absolvování ČVUT v Praze řídil stavbu přehrad v Pařížově a v Luhačovicích. Po vypuknutí 1. sv. války bojoval v Srbsku a Rusku, kde byl v březnu 1915 zajat. Do legií se přihlásil v srpnu 1917 a jako bývalý důstojník byl přes Archangelsk a Anglii odeslán do Francie. Zde se jako poručík vyznamenal zejména v říjnu 1918 v čele 5/II. roty 22. střeleckého pluku v bojích o předmostí u Vouziers (obdržel Řád Čestné legie). Po návratu do vlasti sloužil půl roku v Kladně, od března 1919 v hodnosti majora jako legionářský okresní velitel. V říjnu 1919 - dubnu 1920 člen vojensko - politické mise u čs. vojska na Sibiři. V červenci 1929 povýšen do hodnosti brigádního generála. Během zářijové mobilizace v roce 1938 velel Hraniční oblasti 40 na Slovensku. Za okupace úzce spolupracoval s odbojem (generál Alois Eliáš). Během pražského povstání se stal zástupcem generála Karla Kutlvašra, velitele jednotek v oblasti Prahy. V červnu 1946 byl přeložen do výslužby.
Legionáři nejenom že svým pobytem založili slavnou legionářskou tradici města Kladna, ale stali se také garantem klidu jak národnostního (např. 26. listopadu 1918 byla při stávce vytlučena vila nenáviděného závodního ředitele Poldiny huti Franze Hatlanka, který byl následně přeložen do pobočného závodu v Chomutově), tak i sociálního. Přesto stále ještě neutěšená zásobovací situace zapříčinila během května 1919 opětovné násilné demonstrace proti keťasům (spekulantům předražujícím základní životní potřeby). Málo známou skutečností je, že následky válečné podvýživy v Kladně zmírnily až potravinové zásilky amerického červeného kříže. Foto SVMK.
Ukázkou, jak dlouho trvá náprava některých neuvážených činů, je příběh sochy sv. Jana Nepomuckého. Protihabsburské a protikatolické nálady neušetřily v Kladně na tehdejší Královské třídě ani tuto sochu z roku 1706. Dav, který se vracel z haldy bývalého dolu Amalie, kde ohňovou hranicí uctil výročí upálení Mistra Jana Husa, jej v nočních hodinách z 5. na 6. července 1919 strhl. Rozbitá socha pak ležela dlouhá desetiletí na zahradě kladenské fary. Až v letech 1968 - 1970 byla restaurována a umístěna na podstavec po zaniklé soše téhož světce ve Velké Dobré (ta byla odstraněna v roce 1957 z "ideologických důvodů"). Jan Nepomucký si musel počkat na návrat do Kladna až do roku 2002, kdy byla na totožné místo osazena kopie sochy. Foto SVMK.