Pravěk Kladenska

PRŮVODCE EXPOZICÍ

VITRINA 1 - NEOLIT

Mladší doba kamenná znamená zásadní proměnu ve způsobu života našich předků - místo lovu a sběru se stává hlavním zdrojem jejich obživy zemědělství, což se projevuje i v proměně kamenných nástrojů a především objevem keramiky. Vypěstované obilí bylo nutno v něčem uchovávat a v něčem je i vařit. Pokud jde o nástroje, drobné pazourkové čepelky byly vkládány do dřevěných násad a sloužily jako srpy ke žnutí obilí, lesní půda byla připravována pro pěstování plodin klučením dřeva pomocí broušených seker a obdělávána kamennými nebo kostěnými motykami.

Nejstarší neolitická kultura u nás je nazývána podle výzdoby kulatých nádob zakroucenými liniemi kulturou s lineární (volutovou) keramikou a její nálezy pocházejí na Kladensku z Buštěhradu, Hřebče, Kamenných Žehrovic a Stehelčevsi. Na ni navazuje kultura s vypíchanou keramikou, jejíž nositelé zdobili své nádoby složitě utvářenými vzory, skládanými z drobných vpichů (Kladno - Dubí, Kladno - Hnidousy, Makotřasy, Ptice).

VITRINA 2 - ENEOLIT

Významnou lokalitou z pozdní doby kamenné (eneolitu) je osada lidu s kulturou nálevkovitých pohárů (nazvanou podle typického tvaru nádob se široce se rozvírajícím hrdlem) u Makotřas. Původně záchranný archeologický výzkum, prováděný v souvislosti s chystanou výstavbou silnice I/7 Praha - Slaný, odkryl kromě sídlištních objektů s množstvím keramiky i čtvercovou plochu o rozměrech asi 300x300 metrů, vymezenou příkopem. Tento čtvercový útvar se dvěma protilehlými branami na východní a západní straně patří podle předčasně zesnulého astronoma dr. Zdeňka Horského k nejstarším evropským dokladům o pravěkých astronomických znalostech. Spojnice bran se severovýchodním a severozápadním rohem čtvercové ohrady totiž odpovídají orientaci na východ a západ Slunce o letním a zimním slunovratu, další spojnice jsou orientovány na nejsevernější možný východ Měsíce a na souhvězdí Orion. Podle dr. Horského je možno navíc z rozměrů vydedukovat i další poznatky týkající se kalendáře, například délku roku 365 dní. Už to samo by stačilo jako doklad o výjimečnosti této lokality. Tu však ještě zdůrazňují další nálezy. Hliněná zoomorfní nádoba bývá vykládána jako důkaz o kultu dobytka, zajišťujícího obživu obyvatel. Nález hliněného kelímku, vyrobeného z místní spraše, se zbytky struskovité měděné hmoty je pak unikátním svědectvím o rozšíření kovolitectví do střední Evropy už v polovině 4. tisíciletí před naším letopočtem.


Lidské pozůstatky umístěné na dně příkopu čtvercového ohrazení jsou výsledkem nám dosud neznámých náboženských obřadů


Makotřasy - torzo zoomorfní nádoby


Makotřasy - čtvercová ohrada

Další kulturou, jejíž významné naleziště leží na Kladensku, je kultura řivnáčská pozdní doby kamenné.

V pozdní době kamenné k nám přicházejí také obyvatelé, o nichž archeologové předpokládají, že jsou prvními Indoevropany na našem kontinentu. Je to lid kultury se šňůrovou keramikou, nazývaný tak podle typických pohárků zdobených otisky stočené šňůry. Nástroje jsou velice pečlivě zpracovány broušením (fasetovaný sekeromlat). Doklady tohoto osídlení máme ze Stehelčevsi a Třebusic.

Typickým keramickým tvarem jsou koflíky, které mají ouška vytažena do dvou rohů (ansa lunata), což je vykládáno jako důkaz kultu dobytka a zároveň i měsíce, jehož srpek právě svými dvěma rohy symbolizoval tento kult. Nálezy z opevněné osady řivnáčské kultury na vrchu Homolka u Stehelčevsi dokládají kult dobytka i drobným nálezem hlavičky hliněného idolu s rohy, který se nasazoval na podstavec z organické hmoty, který se nedochoval. Z Homolky máme i doklady dálkového obchodu v podobě mořských mušlí užívaných jako ozdoba.

VITRINA 3 - DOBA BRONZOVÁ

Počátek doby bronzové představuje v Čechách kultura únětická, nazvaná podle naleziště Únětice u Prahy. Pro tuto kulturu jsou typické koflíky z hlíny s příměsí tuhy, vyleštěné tak, aby imitovaly lesk kovu. Nálezy této kultury známe z Kladna - Dubí, Makotřas, Motyčína, Otvovic, Vrapic. Mohylová kultura střední doby bronzové byla nazvána podle charakteristického způsobu pohřbívání pod mohylami. Jedním z nejvýznamnějších nalezišť u nás je mohylník na Horce u Velké Dobré, kde je dokonce vybudován památník. Další nálezy pocházejí ze Cvrčovic, Hostouně a Pcher. Bronzové nástroje jsou důkazem mistrovství tehdejších kovolitců a nálezy kadlubů (forem) na odlévání nástrojů jsou dokladem důmyslu jejich tvůrců, kteří dovedli naráz odlévat několik různých předmětů. Surovina (bronz - slitina mědi a cínu) byla předmětem dílkového obchodu a dovážela se v podobě polotovarů nazývaných hřivny (Tuchlovice).

Jméno kultuře mladší doby bronzové dalo naleziště prozkoumané v 90. letech 19. století v poloze Na Hrudném u Knovíze. Typickým tvarem keramiky kultury knovízské jsou tzv. etážovité nádoby, které někdy dosahují mimořádně velkých rozměrů. Jen vzácně na území osídlené lidem kultury knovízské pronikl lid kultury lužické, který své mrtvé spaloval a pohřbíval je v nízkých nádobách nazývaných popelnice (Vinařická hora).

Další pronikavou změnou bylo odhalení způsobu zpracování železa, které bylo tvrdší než bronz a postupně tento kov jako surovinu pro výrobu nástrojů a zbraní zcela vytlačilo. V počátcích zpracování bylo ale železo ještě natolik vzácné, že se z něj dělaly dokonce i ozdoby. Typickým projevem lidu starší doby železné - halštatské je u nás kultura bylanská, jejíž bohatí příslušníci byli pohřbíváni na vozech s nesmírně bohatou výbavou. Také keramika byla zdobena buď tmavě malovanými vzory na světlém podkladě, nebo v případě tuhované keramiky vlešťovanými vzory (Buštěhrad, Saky, Stehelčeves).

VITRINA 4 - DOBA BRONZOVÁ, DOBA ŽELEZNÁ, DOBA ŘÍMSKÁ

Podstatný pokrok železářství přinesli Keltové, kteří do našich zemí přišli kolem poloviny 1. tisíciletí před naším letopočtem. Kladensko a Novostrašecko byly tehdy jednou ze čtyř oblastí na území dnešní České republiky, v nichž byla v té době soustředěna hutní výroba. Železářské pece objevili archeologové v Tuchlovicích, Buštěhradě a v Makotřasech. Podstatným objevem pro výrobu keramiky byl vynález hrnčířského kruhu, protože do té doby se nádoby pouze lepily z válečků hlíny a vyhlazovaly. Kromě bronzových ozdob se v té době v Čechách vyráběly i náramky broušené ze sapropelitu (švartny), což je hornina černé barvy.


Rekonstrukce železářských pecí z Tuchlovic


Stehelčeves - hrob keltské ženy s bronzovým nákrčníkem a dalšími bronzovými ozdobami

Po zlomu letopočtu se naše země dostávají do styku s římským impériem, odkud jsou exportovány luxusní předměty jako bronzová zrcadla nebo vědra (Stehelčeves). Velké germánské žárové pohřebiště z této doby bylo odkryto v Třebusicích. Germánské obyvatelstvo také dále zdokonalilo železářskou výrobu. Tavicí pece byly nalezeny u Buštěhradu, v Dřetovicích a opět v Tuchlovicích, kde stála baterie šesti redukčních pecí a dalších sedm mělkých vyhřívacích výhní. Nález v Tuchlovicích je považován za doklad existence specializovaných řemeslníků, jejichž produkce určitě přesahovala bezprostřední domácí spotřebu zemědělské osady a sloužila i k výměnnému obchodu.


Třebusice - importované bronzové vědro, které sloužilo k uložení spálených kůstek

V 6. stol. n. l. začínají do České kotliny přicházet první Slované, a tak, jak to vypravují o půl tisíciletí mladší pověsti, se usazují nejprve ve středu země v blízkosti soutoku Labe a Vltavy. Tito první Slované žili ve vesnicích se zahloubenými domy přibližně čtvercového půdorysu, jaké byly objeveny třeba v Roztokách u Prahy nebo v Březně u Loun, kde se dokonce podařilo prokázat soužití nových obyvatel s předchozím germánským osídlením. Naši slovanští předkové v té době vyráběli jednoduchou keramiku vázovitých tvarů s nízkým hrdlem a širokým ústím, kterou ve 40. letech našeho století nazval dr. Ivan Borkovský podle nalezišť na území Prahy (Bubeneč, Dejvice, Hradčany) keramikou pražského typu, pro niž se dnes ustálil termín časně slovanská keramika. Pohřebiště těchto prvních slovanských obyvatel bylo objeveno i na Kladensku v Brandýsku.

VITRINY 5, 6 - OBDOBÍ HRADIŠŤ

Pro další období raně středověkých dějin se už v minulém století ustálil název doba hradištní, odkazující na význam hradišť v raném středověku. Kladensko v té době patřilo ke středočeské oblasti, kterou postupně ovládl rod Přemyslovců, jehož prvním historicky známým knížetem byl na Velké Moravě pokřtěný Bořivoj. Už v 8. století vyrostlo na vrcholu nad dnešní obcí Zákolany hradiště Budeč, které svůj vrchol prožívalo na přelomu 9. a 10. století, kdy na něm nechal Bořivojův syn Spytihněv I. postavit rotundu zasvěcenou sv. Petru, jejíž hlavní loď navzdory všem pozdějším přístavbám je od základů až po klenbu nejstarší dochovanou stavbou u nás. Dlouholeté archeologické výzkumy, které v 70. letech navázaly na předchozí odkryvy z konce 19. a první poloviny 20. století, prokázaly kromě stáří rotundy i existenci knížecího dvorce nebo jakési školy, kterou s dalšími žáky podle zpráv legendistů navštěvoval mladý kníže Václav, synovec zakladatele budečské rotundy a pozdější mučedník. Nálezy z hrobů na Budči rovněž prokázaly styky českého prostředí s Velkomoravskou říší. Jedním z typických velkomoravských předmětů, které tyto styky dokládají, jsou zlacené gombíky - kulovité knoflíky s očkem, které sloužily jako spínadla. Tato ozdoba je považována za natolik významnou, že vyobrazení gombíku s ptačím motivem najdete i na naší dnešní dvoukoruně. Kromě Budče se jeden krásný exemplář velkomoravského gombíku našel v cihelně v Kačici. Budeč patřila k centrálním hradištím přemyslovské domény, jako byl Levý Hradec a Praha, zatímco další hradiště na Kladensku u sv. Jiří v Libušíně, bylo pohraniční pevností, která přemyslovské území chránila proti západním sousedů, nejspíše Lučanům, známým z Kosmova líčení lucké války. Archeologický výzkum kromě detailního poznání způsobu konstrukce hradeb, na jejichž kamenech byly objeveny mimořádně zajímavé rytiny, odkryl možná i doklady o existenci jakéhosi kultovního místa z časně slovanského období. Na základě těchto zjištění dospěli někteří badatelé k názoru, že kronikář Kosmas, když psal pasáže o bájných dobách Čechů, vytvořil podle jména libušínského hradiště spojeného s pohanským kultem jméno kněžny Libuše, o které jeho předchůdce mnich Kristián v 10. století ještě hovořil jako o bezejmenné hadačce.

Rok 1200 je považován za hranici, kdy končí raný středověk a zároveň i doba hradištní, vrcholný středověk znamená radikální proměnu způsobu života, zejména v důsledku rozvoje feudálních vztahů. V tomto období dochází i k radikální proměně Kladenska, poprvé se v té době objevuje jméno Kladno a jeho nositelé rod Kladenských z Kladna. O tom už ale vypovídá naše další expozice.

© Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně. Poslední aktualizace 30.07.2019. Verze pro tisk.