Na Kladně naprostý klid

Citace dle knihy Pavla Žáčka "Vlasovci v boji za Prahu - Pomoc 1. ruské divize Ozbrojených sil KONR povstalé Praze, 5. - 9. května 1945" (2017, s. 195, 50), SOA Praha, SOkA Kladno, Kronika města Libušín (II. díl 1945-1960, Rkp., s. 9) a Tamtéž, Antonín Hloušek: "Kronika města Kladna za dobu německo - fašistické okupace roku 1938 - 1945" (Rkp., 1974, s. 154).

Z hodin dějepisu, knih a článků máme s květnovým povstáním v roce 1945 spojené zejména obrazy bojů na barikádách se stovkami mrtvých, vypálené hořící domy, útočící německé tankové jednotky, jimž barikádníci odpovídají střelbou z pancéřových pěstí, a mrtvoly umučené a postřílené ustupujícími fanatickými nacisty. Takovéto výjevy se městu Kladnu vyhnuly. V Kladně totiž došlo již 5. května k uzavření "příměří" mezi českými povstalci a německým vojenským velením, podobně jako ve Slaném. Vzhledem k početnosti a výzbroji kladenských povstalců je tento výsledek možno brát jako mírnou "výhru", která ovšem bojující Praze příliš nepomohla. V rámci zachování "statutu quo" totiž ani jedna ze stran nezasahovala do pražského povstání, jehož výsledek "psal historii". Kladeňáci se tak nepřipojili k povstaleckým expedicím, které vypravily na pomoc Praze např. Zlonice, Kralupy a Roztoky nad Vltavou, Dušníky či Beroun. Města Rakovník a Beroun dokonce dokázala přinutit německé jednotky ke kapitulaci (v Berouně Němce odzbrojili Vlasovci). Vedení kladenských povstalců po válce namítalo, že nemělo dostatek zbraní, a že cesty ku Praze byly obsazeny silnými německými hlídkami z ruzyňského letiště. Pokud tento stav trval 5. a 6. května 1945, obě tyto překážky již ve dnech 7. a 8. května nebyly nepřekonatelné. Navíc vojensky koordinovaným útokem jistě bylo možno německé hlídky donutit k ústupu, nebo jejich postavení jednoduše obejít severním či jižním směrem.

Foto poválečné pohlednice z archivu Karla Drvoly.

Ideální pohled na pražskou barikádu bráněnou vymontovaným leteckým kulometem, lehkým kulometem a protitankovým panzerfaustem. Zejména těžkých zbraní měli ale povstalci citelný nedostatek. Dioráma na výstavě "1945-konec války v Čechách" v roce 2010 v Armádním muzeu Žižkov. Foto Karel Drvola.

V Kladně dne 5. května 1945 "ráno nad biografem Sokolovny dělníci montovali rozhlas a na náměstí ho již zkoušeli. Na radnici po šesti letech se znovu objevila smaltovaná tabulka "Městský národní výbor". Městský rozhlas vysílal sokolské pochody, národní písně a také různé pokyny. K polednu byl kladenský rozhlas napojen na Prahu, kde již také začalo povstání českého lidu". Tak i v Kladně bylo zcela jasně slyšet opakované úpěnlivé výzvy "Halo, halo, volá Praha! Hlas svobody - vysílač českého národního odboje pod vedením České národní rady, Vás volá. Voláme všechny české muže ve zbrani z Kladenska, Berounska, Jílovska, Říčanska, Černokostelecka, Kralupska, Kolínska, Nymburska, voláme české partyzány z Posázaví, z Podbrdska a Unhošťska, aby se neprodleně vydali na pomoc Praze. Voláme všechno české obyvatelstvo ze středních Čech, aby znemožnilo nacistickým posilám táhnout na Prahu… Odpoledne se dalo do deště a lidé vytrvale stojí venku a sledují hlášení z Prahy… Mnoho Kladeňáků se dobrovolně hlásí na pomoc Praze v Sokolovně, kde je presentace dobrovolníků. Hlásí se mladí i starší vojáci i nevojáci a jsou posíláni do gymnázia, kde je shromaždiště dobrovolníků. Pro tolik lidí nebyly zbraně. JUDr. Eduard Tomáš, který zastupoval okresního hejtmana, promluvil 6. května a řekl, že je zbytečné posílat muže na pomoc bojující Praze, když nejsou pro ně zbraně". Zcela jiný názor ovšem měli běžní občané. Např. "na Hlavní třídě v Kladně přiběhla starší žena k houfu lidí a zoufale naříká, lomí rukama nad hlavou a posílá všechny na pomoc do Prahy: "Jděte těm Pražanům přece na pomoc - nenechte všechny lidi od těch Němců zamordovat". Jeden muž jí vysvětluje, že to nejde, ale v Plzni že jsou již Američané, a ti jistě také vysílání slyší, tak jako my, a že jistě američtí vojáci na pomoc do Prahy přijedou."

Citace dle rukopisu Antonína Hlouška "Kronika města Kladna za dobu německo-fašistické okupace" (1975, s. 151-154). Foto poválečné pohlednice z archivu Karla Drvoly.

Kromě zásobování výzbrojí z obsazených muničních skladů (Hříškov, Třebichovice, rakovnická Stadionka atd.) jedinou výraznější pomoc Praze z Kladenska představovala vojenská expedice vládního vojska z Lán doplněná o dobrovolníky z Lán a Kačice. Odjezd z Lán proběhl ve 4 hodiny ráno dne 6. května 1945. Hostivická silnice byla kontrolována silnými německými hlídkami, takže kolona musela odbočit směrem na Rudnou. Zde byla lánská výprava dvakrát napadena německými proudovými letouny startujícími z Ruzyně. Zapáleny jí byly dva nákladní vozy. Po bojích v okrajových částech Prahy se hlásili ve Štefánikových kasárnách na Smíchově až 7. května v 10:30 hod. Následně je čekaly další střety s jednotkami SS z benešovského směru v prostoru Barrandov - Žvahov. Ze sedmnácti kačických dobrovolníků se tři nevrátili. Jmenovitě se jednalo o hutníka Josefa Jonáka, kotláře z hutí Františka Kříže (1913-1945) a horníka Josefa Hofnera (1912-1945). Všichni zahynuli během německého náletu ve Stodůlkách. Tyto "hrdiny revoluce" připomíná nenápadný pomník umístěný na kačické návsi.

Info článek Františka Krejčího "Lány na pomoc Praze" ze Zpravodaje vlastivědného muzea v Novém Strašecí z roku 1980 (č. 3, s. 9). Foto Karel Drvola.

Početněji Kladensko zásobovalo bojující Prahu potravinami a zdravotnickým materiálem. Na snímku ze dne 6. května 1945 je ukořistěný německý nákladní vůz Büssing-NAG 4500 S-1 vybavený kotlem na dřevoplyn nakládán proviantem před domem čp. 121 v Kamenných Žehrovicích. Cílovou stanici dotvrzuje povstalecký nápis "K. Žehrovice Praze" na korbě náklaďáku.

Foto archiv obce Kamenné Žehrovice.

Důkaz o tom, že neorganizované a málo početné skupiny neměly mnoho šancí se dostat do Prahy přes hlídková stanoviště SS rozestavěná v okolí ruzyňského letiště, podali členové hasičského sboru v Úhonicích. Pamětní kniha obce Hostivice k 5. květnu 1945 uvádí: "O polednách zaznělo z rozhlasu volání, aby česká policie, četnictvo a vojsko pospíšilo na pomoc do českého rozhlasu, že se tam střílí. Tohoto volání uposlechli 4 členové hasičského sboru v Úhonicích a autem jeli do Prahy. V naší obci však byli u hořejší hospody němec. hlídkou zastaveni a postříleni". Obecní kronika obce Úhonice doplňuje, že před polednem vyjela skupina celkem sedmi mužů (Karel Holub, František Varczaba, Václav Horák, Jaroslav Čepela, Oldřich Kučera, František Čipera a Jaroslav Korecký) na hasičské automobilové stříkačce na Čeperku k Unhošti zasáhnout do boje s tzv. Svatováclavskou rotou. Po poledni začala Praha volat o pomoc. "Této výzvy mimo jiné vyhovělo hasičské auto z Úhonic s posádkou 6 ozbrojených mužů. Na pozastavení tří našich orgánů na různých místech silnice mezi Jenečkem a Hostivicí, že neprojedou - nedbali. Byli zastaveni hlídkou SS a předáni místnímu veliteli SS v hostinci U Koruny. Tam došlo k přestřelce, při níž 4 muži z auta byli zastřeleni a 2 se podařilo uprchnout." Starostovi Hostivice poté bylo "vyhrožováno vypálením celé obce, bude-li použito kýmkoliv ze strany obyvatelstva střelné zbraně". Dle úhonické kroniky místní "hasičskou stříkačku zanechali na místě srážky. Tato se později našla jako vrak na letišti v Ruzyni". Na snímku pomník úhonickým povstalcům v Hostivici, který byl z domu čp. 123 v roce 2005 přemístěn na zeď areálu nedaleké sportovní haly.

Citace dle virtuální výstavy Jiřího Kučery "Konec 2. světové války v Hostivici" (dostupné na http://www.hostivickahistorie.cz/kveten/kveten-11.pdf a http://www.hostivickahistorie.cz /kveten/kveten-12.pdf) a "Kroniky obce Úhonic" (s. 42-43). Foto Karel Drvola.

Vojenský příspěvek Kladenska bojující Praze mohl být zajisté větší. Přesto se se jmény padlých bojovníků, tak či onak náležejících ke zdejšímu regionu můžeme setkat. Kromě zastřelených z pražského Masarykova nádraží ze dne 8. května 1945 (např. kladenský fotbalový obránce Josef Kusala ) se jednalo např. o:
Václava Čermáka (1892-1945) pocházejícího z Buštěhradu, kde se narodil 10. listopadu 1892 v čp. 179 do rodiny místního nádeníka Josefa Čermáka. Ten již v lednu 1912 vstoupil do francouzské cizinecké legie, sloužil v Maroku, odkud v prosinci 1917 přešel do čs. legií. Do Československa se vrátil jako poručík 24. pěšího pluku francouzských legií a zůstal v řadách čs. armády, kde to dotáhl na majora. Naposledy bydlel v Praze VIII, kde ho zastihlo pražské povstání. Dne 8. května 1945 byl zavražděn odstřelovačem jako parlamentář v Libni v ulici U plynárny, když šel v uniformě a s bílou vlajkou vyjednávat o složení zbraní německých jednotek.

Ing. Miloslava Dvořáka (1911-1945) z Dřínova (okres Kladno), domovskou příslušnost měl v Motyčíně. Po vystudování reálky v Kladně pokračoval v Praze na ČÚJV. V říjnu 1937 se stal důstojníkem z povolání v hodnosti poručíka. Naposledy bydlel v Praze-Braníku. Padl v boji 7. května 1945 v Dolní Krči.

Vladimíra Štyse (1906-1945) z Dubí u Kladna (domovskou příslušnost měl v Řevničově). Od roku 1930 působil jako vojenský pilot, padl 5. května 1945 na letišti Kbely.

Františka Myszczaka (1906-1945) z Nového Strašecí. Ten i za války bydlel v Novém Strašecí, pracoval ovšem jako obuvnický dělník v Praze II. Padl 7. května 1945 v Praze Nuslích, když jej při obraně barikády zasáhla do hlavy německá střela.

Václava Plecitého (1908-1945) horníka z Dokes z čp. 8. Ten se sem přistěhoval ze Sudet v roce 1939, padl ve Stodůlkách 7. května 1945.

Josefa Skřivana (1909-1945) kočího z "Břetovic" u Kladna čp. 121 (myšleny zřejmě Dřetovice), padl v Krči 5. května 1945.

Vladimíra Mareše (1915-1945) z Tuchlovic, ten naposledy pracoval jako hostinský v Praze XIV, padl tamtéž na barikádách 8. května 1945.

Info dle knihy Jindřicha Marka, Ivo Pejčocha, Jiřího Plachého a Tomáše Jakla "Padlí na barikádách - Padlí a zemřelí ve dnech Pražského povstání 5. - 9. května 1945" (2020, s. 26, 27, 48, 76, 78, 333 a 362). Foto pražské barikády z archivu otce Jaroslava Pergla ml.

Snímek jednoho ze zapomenutých povstaleckých hrdinů z Kamenných Žehrovic - dobrovolníka "Zpravodajské brigády" z pražských povstaleckých kasáren Jiřího z Poděbrad Věnceslava Laciny (1922-1945). Tento syn učitele Jaroslava Laciny z Kladna-Rozdělova, položil život za vlast ve věku 22 let dne 6. května 1945. Na jeho skon vzpomenul článek Jana Reiniše "Lacina nedojel" v novinách Svobodné Československo: "Ve stájích kasáren Jiříka I. krále, kde jsme odpočívali vždy několik minut na prázdných papírových pytlích v onu první a druhou revoluční noc, hrálo rádio naše pochody. Nespali jsme, ani oči se nezavíraly, Z nedaleké vzdálenosti se ozývaly výbuchy protipancéřových pěstí a detonace dělostřeleckých granátů… V neděli odpoledne jedou chlapci přeřezat kabely liblické vysílačky. První dobrovolník je Lacina. Vejvara vybírá náboje. Konečně tedy i na Lacinu se dostal velký úkol. Kulometné pistole, strojní puška, revolvery, ruční granáty, auto s rozbitými okny a se zakrvácenými sedadly. Vejvara řídí, Sieber, Lacina, Kumpošt. Brána se mžikem otvírá a vůz se řítí z kasáren. Do leva na Poříč, do prava k nádraží, k Bulharu, na českobrodskou silnici. "Stůj!" Zaječely kulomety. "Stůj!" Vykřikla smrt a zasvištěla nad hlavami. Zabořila své drápy do stěn auta, napila se benzínu a vody z chladiče. Rychle z vozu a zahájit palbu. Ke zdi, všichni ke zdi! Proklatě! Lacina dobrovolník, Lacina zbojník, dostal jí naplno přes helmu do oka. Němci střílejí neúprosně. Lacina dodýchal, Vejvara střílí i Sieber. Jde se zpět. Vůz leží rozstřílen na ulici. Mrtvého jsme již neviděli. Zůstal tam, kde vychladla jeho dlaň. Nebylo možno jej vyrvat z místa, kde se skácel. Jen prostřelená helma a ruční granáty za pasem vryly se v paměť těch, kteří teď hledají cestu z pekelného kruhu. "Chlapci", povídá jeden z nás, "Lacina nedojel." Památce Věnceslava Laciny je možno se poklonit u sokolského pomníku na kladenském Sletišti anebo u pomníku "Padlým kamarádům květnových revolučních dnů 1945" v Praze Hloubětíně v Poděbradské ulici v areálu u zastávky Nademlejnská.

Citace dle článku Jana Reiniše "Lacina nedojel" z novin Svobodné Československo z 28. června roku 1945. Foto archiv obce Kamenné Žehrovice.

Největší z "úlovků" se podařil povstalcům taktéž z Kamenných Žehrovic. Brzy ráno dne 6. května 1945 zadrželi osobní automobil ve kterém cestovali mj. protektorátní ministr hospodářství Walter Bertsch (1900-1952) a generálmajor letectva Max Ziervogel (1893-1972). Kronika obce Kamenné Žehrovice k tomu uvedla: "Dne 6. května o 3. hodině ráno hlášeno telefonicky, že blízkými Doksemi projíždí osobní auto s podezdřelými osobami směrem Družec-Žilina-pravděpodobně k Žehrovicím. Z Dokes na Žehrovice jet nemohli, protože stát. silnice byla uzavřena. Naše stráže na záhadné auto už čekaly. Konečně přihnalo se malé osobní auto-poněkud opožděně-patrně bloudilo. Nastala střelba, při které byl zastřelen šofér zraněn jeden muž v autu, v němž mimo vojáků byli i civilisté. Celá tato společnost zavedena k zjištění na četnickou stanici, kde zjištěno, že mají falešné pasy, ale přesto jejich totožnost zjištěna. Zraněný muž v civilu byl Bertsch, německý ministr pro hospodářství, obchod a práci, takto člen protektorátní vlády." Poněkud známější popis od Eduarda Tomáše je již zřejmě idealizován: "U Kamenných Žehrovic zajat v noci bývalý ministr Bertsch a 2 vysocí němečtí důstojníci (gen. Cirfogel a pplk.. Kampf) a odvzeni do Kladna. Jsou uvězněni v budově bývalého Gestapa (později odvezli si je Rusové neznámo kam). Při zajímání zastřelil Bertsch ze vzteku vlastního šoféra, protože zastavil auto na výzvu českých partyzánů proti výslovnému Bertschovu rozkazu."

Článek reprofoto protektorátní deník Venkov ze dne 25. ledna 1942, citace dle Kroniky Kamenných Žehrovic (III. díl 1945-1970, s. 7-8) a brožury Eduarda Tomáše Průběh národní revoluce na Kladně (1945, s. 25).

Hlášení o Bertschově zadržení se nicméně záhy dostalo do vysílání povstaleckého rozhlasu a tak se "partyzáni" z Kamenných Žehrovic okamžitě stali slavnými. K. H. Frank totiž pověřil dne 5. května 1945 Bertsche a Ziervogela rolí parlamentářů, aby vybaveni jeho plnou mocí odjeli k veliteli 3. americké armády Georgi S. Pattonovi vyjednávat podmínky ústupu německých vojsk a kapitulace, vedení jednání o vzniku nové české vlády atp. Nacističtí parlamentáři ovšem z Prahy moc daleko nedojeli…
Říšský Němec Walter Bertsch z Oppenweileru v Bádensku-Württembersku byl na pokyn Reinharda Heydricha dosazen dne 19. ledna 1942 do čela nového protektorátního ministerstva hospodářství a práce. Jen kvůli němu se stala jednací řečí protektorátního vládního kabinetu němčina. Bertsch důsledně prosazoval "rabování" českého hospodářství ve prospěch nacistického válečného úsilí a nesl též zodpovědnost za povolávání českých občanů na "otrocké" totální nasazení do Říše. Walter Bertsch v Kladně ještě 11. prosince 1944 uděloval kolaborantské "hornické výsluhy"
(https://multimedia.ctk.cz/foto/document/3861709/16, https://multimedia.ctk.cz/foto/document/3861708/17). Jinak byl též členem NSDAP, spolupracovník SD, od roku 1944 SS Brigadeführer a člen vedení štábu Volksturmu. Za svá provinění byl Mimořádným lidovým soudem v Praze dne 23. prosince 1948 odsouzen k doživotnímu vězení. Zemřel v nemocnici v Brně dne 5. ledna 1952.
Foto https://cs.wikipedia.org/wiki/Walter_Bertsch

Druhým nejvyšším zadrženým vyjednavačem státního ministra K. H. Franka (1898-1946) a vojenského velitele Prahy generála Pudolfa Toussainta (1891-1968) v Kamenných Žehrovicích byl generálporučík Max Ziervogel. Ten se narodil v Luisenthalu v Německu. Prošel boji 1. světové války, kde byl i raněn. V roce 1922 se stal doktorem práv. Poté pracoval jako asistent obchodní komory v Cáchách a generální ředitel různých obchodních a zaměstnaneckých sdružení. V červenci 1934 byl Ziervogel přijat do Luftwaffe, absolvoval letecký výcvik a před válkou velel např. bombardovací Kampfgeschwader 2. Od dubna 1938 působil ve štábních funkcích v hodnosti podplukovníka. V lednu 1943 povýšen na generálporučíka, v květnu 1945 na generálporučíka (tohoto povýšení si "užil" pouhý jeden den před zajetím). Od listopadu roku 1942 působil Ziervogel jako náčelník štábu zmocněnce německé branné moci u říšského protektora v Čechách a na Moravě. Ze sovětského a následně československého zajetí byl propuštěn 27. února 1954 a zemřel dne 20. října 1972 v Mnichově.
Foto rodinného hrobu Ziervogelů v obci Gräfelfing u Mnichova https://www.findagrave.com/memorial/174189606/max-ziervogel, info dle http://www.lexikon-der-wehrmacht.de/Personenregister/Z/ZiervogelMax.htm

Při zjišťování, proč, byla vojenská pomoc z Kladna natolik omezená, je důležité se podívat na samý počátek kladenské povstalecké akce. Zajímavý pohled na přípravy a počátek květnového povstání v Kladně přinesl v článku "Horké dni" v červnu 1945 právník, politolog a novinář Radim Foustka (1907-1960), syn kročehlavského Zdeňka Foustky (1873-1948), předsedy kladenské jednoty Čs. obce legionářské. Tento kročehlavský rodák se již ve 30. letech 20. stol. angažoval v antifašistickém hnutí, v letech 1939 a 1940 byl vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald, poté aktivní v odboji. Po válce byl redaktorem novin "Právo lidu" a jedním z předních politiků Čs. sociální demokracie. Radim Foustka zaznamenal: "Není žádným tajemstvím, že český lid začal revoluci dříve, než se počítalo, že má začíti. Sami vůdčí činitelé České národní rady to řekli novinářům při schůzce, ke které si je pozvali. Proto všude v Praze, jako na venkově, muselo se 5. května improvizovat. Mnoho nebylo hotovo a nemohlo být hotovo, protože nebylo možno zasvěcovat příliš mnoho lidí. Bylo tomu tak i v Kladně. Naše vojenská pětka scházívala se pravidelně v bytě svého člena legionáře Václav Kelbicha v domě, kde je Janouškova sodovkárna. Byl tu vždy poručík Gustav Kugler, Josef Týfa, já a za komunisty střídavě některý člen jejich výboru, nejčastěji Richard Charvát, často také Zvěřina a jednou Calábek. Kugler připravoval s poručíkem Archmanem plán vojenského nástupu a organisoval důstojníky, aktivní i záložní, Kelbich připravoval legionáře a osmadvacátníky (jejich předseda stav. J. Procházka byl, pokud to bylo nutno, zasvěcen), Týfa Sokoly, skauty a slovenské dobrovolce, komunisté své úderné jednotky a já dělal službu zpravodajskou a styk na tvořící se Národní výbory. Snažili jsme se získat styk s policií a tu nám platné služby konal prap. Ovesný, který Kuglerovi opatřil také plány německých budov".

Citace článek Radima Foustky s názvem "Horké dni" z novin Nové proudy z 29. června 1945. Na snímku současná podoba domu čp. 1625 v Saskově ulici v Kladně, kde bydlel účastník všech tří čs. odbojů (vězněn v letech 1957-1960) a dlouholetý jednatel kladenské Čs. obce legionářské Václav Kelbich (1891-?). Ke konspiračním schůzkám jeho byt sloužil po celou dobu války. Foto Karel Drvola.

"Byli jsme velmi opatrní, tak opatrní, že jsem jednu komunistickou spojku, která nedbala opatrnosti a přišla ke mně bez smluveného doprovodu osob, kterou jsem znal, vedl až do Kročehlav ke zjištění totožnosti, než jsem s ní začal jednat, že se kolem každého, kdo měl být zapojen, dlouho a dlouho obcházelo atd. a přece jsme se nevyhnuli tomu, že začalo mezi důstojníky prosakovat, že Kugler vede vojenskou akci. Ihned jsme pilně začali roznášet, že není velitelem, ale jen styčným důstojníkem na velitele, který není znám, takže se nám částečně podařilo tuto indiskreci mezi důstojníky paralyzovat. Ale jednoho dne mi Kugler sdělil, že jej shání naléhavě stavitel Nedvěd, aby k němu přišel, že jde o schůzku s generálem partyzánů. Při své opatrnosti nevěřili jsme hned a pan stavitel Nedvěd i jeho paní, která zvláště konala jako spojka na partyzány platné služby, nám to už musí odpustit. Konečně ale Kugler na schůzku šel a brzy přišel pro nás ostatní. Sešli jsme se s generálem Fišerou a navázali s ním styk. Dnes se to pěkně vypráví a čte se to jako samozřejmost. Tehdy ale na ulici před Nedvědovic hlídkoval ve tmě náš důstojník a my čekali napjatě, s jakou přijde. To bylo již ve dnech kvasu, kdy jsme byli všichni celé dny a noci na schůzkách, špehování, na cestách se vzkazy atd. Den za dnem přinášel nové a nové skutečnosti, s nimiž bylo třeba se ihned vypořádat."

Na snímku protektorátní reklama a hlavičkový papír kladenské stavební firmy Jaroslava Nedvěda (1892-1951) se sídlem v Kocmanově ulici (dnes Šafaříkova). Citace článek Radima Foustky s názvem "Horké dni" z novin Nové proudy z 29. června 1945. Foto SOA Praha, SOkA Kladno.

"Tady chtěli vyvěsit v noci rudý prapor, tady chtěli přepadnout německé vojáky, ti chtěli překopat kabel do Prahy, tady a tam se tvořil Národní výbor. Dnes se to snad zdá jako nic, ale tehdy, když každý z těch, o kterých mluvím, pracoval v podzemí, byla to zatracená práce za 1. dozvědět se, co se chystá, 2. kdo to chystá a 3. dostat se k takovému člověku, získat jeho důvěru a přemluvit jej - ostatně byly to vždy celé skupiny. Tedy přesvědčit je, že je v zájmu národní věci, aby nebyly předčasně podnikány ojedinělé akce. Když se toto podařilo, bylo již lehké zapojit je na jednotnou akci. Tuto dnes již nepochopitelně těžkou práci konali všichni členové naší pětky a mohu tu s hrdostí prohlásit, že po této stránce se Kladeňáci skvěle osvědčili. Obyčejně to končilo prohlášením: "Jó, když tu je už organisace, to je něco jiného. My mysleli, že se tu nic nedělá, tak jsme chtěli začít sami. S čistým svědomím mohu říci, že branná akce na Kladně byla před 5. květnem organisačně sjednocena. Poslední skupina p. Fiedlera měla být podchycena právě na schůzce sjednané na 5. května. K tomu ovšem již dojíti nemohlo. Jiná věc byla s Národními výbory. My stáli na stanovisku, že se touto otázkou obírati nemůžeme, ale že se nepodřídíme po předpokládaném povstání a dobytí Kladna žádnému Národnímu výboru, který nebude sestaven podle zásad, vyhlášených košickou vládou a že proto budeme podporovat každou akci, která si vytkne za cíl, takový Národní výbor ustavit." Citace článek Radima Foustky s názvem "Horké dni" z novin Nové proudy z 29. června 1945. Na snímku pohled na střed Kladna směrem od hřbitova ze 40. let 20. stol. Foto SVMK.

"Ještě za poměrného klidu ve veřejnosti jsme zásluhou K. Janouta z městského úřadu mohli navázat spojení s první organisací, která v tomto směru začala vyvíjet činnost. Byla to ilegální komunistická organisace vedená soudruhy Richardem Charvátem, Zvěřinou, Kubou a ke které se připojil i s. Šedivý. Hned na prvých schůzkách, které se konaly v bytě s. Janouta, dostalo se nám záruky, že tato organisace chce ustavit NV podle zásad košické vlády, a že se neuzavírá žádnému slušnému člověku, který těmto zásadám vyhovuje. Bylo dohodnuto, že komunisté naváží styk s několika lidmi z jiných politických táborů a dohodnou se na kandidátce, která by všeobecně vyhovovala. Události však byly rychlejší nás. Situace se přiostřovala a Kladno bylo plno slechů o tom, že ten a ten sestavuje Národní výbor. Prověřovali jsme si tyto pověsti, nepřijatelné lidi jsme nechávali zcela stranou a po nové dohodě jsme navázali styk s Dr. Lukášem v ten smysl, aby seskupil nekomunisty k jednání s organisací komunistickou. I tu nás ale vývoj událostí předešel, takže Národní výbor byl dáván dohromady až 5. května na radnici."

Citace článek Radima Foustky s názvem "Horké dni" z novin Nové proudy z 29. června 1945. Na snímku pohled na kladenskou Hlavní třídu ve 30. letech 20. stol. Foto SVMK.

Radim Foustka dále pokračoval: "Pátý květen! Tu noc se čtvrtého na pátý květen již lid zpíval na Masarykově třídě a strhával německé tabulky a shlukoval se u sokolovny (jejíž posádka technická nouzová pomoc, byla se svým velitelem por. Štěpánkem na nás také zapojena) a my museli posílat lidi domů: nebyly zbraně. A od úst k ústům šla pověst, že rada Štirský kdesi schůzuje a zakládá na pokyn protektorátní vlády Národní výbor. A ráno pátého května jsme se zase sešli u Kelbichů a znovu projednávali tolikrát již probranou věc: Lid začíná již revoltovat, my nemáme zbraně a ve školách je na tři tisíce po zuby ozbrojených Němců. Čekali jsme na slíbený pokyn z Prahy. Nešel. Viděli jsme, že musíme vyrazit i za těchto okolností. Ale našli jsme ještě jednu cestu, jedinou, kterou nám doporučovala odpovědnost za životy těch, kteří se svěřili našemu vedení, i těch, o kterých jsme věděli, že se ihned přidají: vyjednávat s německým velitelem. S generálem Fišerou jsme se navzájem v tom zmatku marně hledali. Šel jsem k řediteli Ing. Vacínovi a dal jsem si tam zavolat býv. gen. ředitele PH Ing. Hummelbergera a řekl jsem mu asi toto: "Lid revoltuje. Je nebezpečí krvavé řeže, je nebezpečí že situaci ovládnou neodpovědné živly. Žádám vás, abyste u německého velitele sjednal schůzku s velitelem jednotné československé branné organisace, která převezme ihned město, jakmile Němci kapitulují a zaručí klid a pořádek. Jediné jméno, které znáte, je moje jméno. Musíte mi věřit. Musíte přesvědčit německého velitele, že i on musí věřit důstojníkovi, který k němu přijde. Za vyzrazení mého jména předčasně ručíte Vy i Ing. Vacín svými životy."

Citace článek Radima Foustky s názvem "Horké dni" z novin Nové proudy z 29. června 1945. Na snímku průkazka člena kladenského Národního výboru z 5. května 1945. Foto SOA Praha, SOkA Kladno.

"Se stejnou ochotou, jako u řed. Vacína jsem se setkal i u Dr. Hummelbergera. Bez námitek se ihned odebral do PH, aby si telefonicky sjednal slyšení u německého velitele a pak šel pěšky přes celé, již vroucí Kladno do průmyslovky. Přeložili jsme zatím svůj hlavní stan do kanceláře Jos. Týfy, odkud mladý Tišer stále jezdil na kole k Vacínovům a zpět, došla-li již zpráva. Mobilisovali jsme část svých lidí a čekali. Zpráva nešla a nešla. Proto odejeli por. Kugler, tuším s por. Archmanem, k německému veliteli přímo. Zastihli tam právě Dr. Hummelbergera, který svůj úkol právě končil. Skončil jej dobře, německý velitel byl jím přesvědčen, že má co jednati s právoplatnými zástupci branné akce. Odmítl kapitulovat, ale slíbil, že sjedná dohodu o neútočení, kterou již slíbil také gen. Fišerovi, jestliže přivede zástupce právoplatného Národního výboru, jestliže naši zástupci přijdou jednotně s gen. Fišerou a zástupci NV. Na radnici pak jsme přišli ve chvíli, kdy gen. Fišera ovládl do značné míry počáteční (pochopitelný) zmatek a byli jsme svědky i účastníky toho, jak byl vytvořen kladenský revoluční Národní výbor. Nemohu tvrdit, že situaci rozřešil jedině náš postup v této napjaté chvíli - o tom poví jednou svůj soud lidé nestranní. Dělali jsme, co nám kázalo naše svědomí a vědomí odpovědnosti za naše město a desetitisíce lidských životů. Hlavní je, že to šťastně dopadlo."

Snímek Jaroslava Pergla st. nadepsaný "V době revoluční činnosti na kladenské radnici 5. - 15. 5. 1945." V pozadí je páska v národních barvách s razítkem "Národní výbor v Kladně." Citace dle článku "Horké dni" od Radima Foustky z novin Nové Proudy z 29. června 1945. Foto archiv Jaroslava Pergla ml.

Překvapivé obsazení kladenských průmyslových závodů a dalších strategických bodů v noci ze 4. na 5. května 1945 proběhlo úspěšně. Ne všechny další akce ale byly tak dobře naplánovány a ne všechny dopadly (i díky nejednotnosti) ke spokojenosti povstaleckého velení Kugler - Fišera. Omezené možnosti kladenských povstalců se ukázaly již ráno 5. května 1945 při jednání s německým vojenským velitelem o složení zbraní. Počáteční příslib kapitulace byl po prvotním zaváhání z německé strany odmítnut. Více již velitel kladenské povstalecké akce poručík Gustav Kugler k situaci ráno a dopoledne dne 5. května 1945: "První jednání u majora Brauna jsme provedli společně s Foukalem. Oba jsme byli ozbrojeni - v civilu. Já jsem měl v každé kapse kožáku odjištěnou pistoli, Foukal několik ručních granátů. Po krátkém a stručném jednání s náčelníkem německé stráže, dostal tento souhlas, aby pod ozbrojeným doprovodem jsme byli k veliteli německé posádky vpuštěni. Vstoupili jsme, šli jsme po schodech, nevěda, zda se ještě vrátíme. Cítili jsme sice zvýšený tlukot vlastního srdce, ale současně jsme cítili zvyšující odhodlání a sílu se s mjr. Braunem třeba i servat za použití zbraní. Vstoupili jsme do místnosti, kde mjr. Braun nebyl sám, měl u sebe svůj úzký štáb. Představili jsme se, já pod jménem Kulička. Stručně, odvážně a přesvědčivě jsme mu vysvětlili, proč jsme přišli, že jistě viděl projíždějící partyzány, že slyšeli i jejich bojové písně, že hlavně děl jsou z okrajů kladenských lesů zamířeny na objekty, které jsou obsazeny a v držení německých jednotek, že jsou připraveny tanky k vyjetí a k boji, že kladenský lid a lid celého kladenského okolí je odhodlán v součinnosti s dělostřelectvem, tanky a partyzány si se zbraní v ruce vynutit kapitulaci a složení zbraní německých jednotek."
Citace SVMK, SL-32, Rukopis Gustava Kuglera "Vojenské odbojové hnutí v Kladně a okolí" (Nedat., s. 14-15). Na snímku budova kladenské průmyslové školy, kde se nacházelo velitelství německého vojska, a kde probíhala jednání o kapitulaci s majorem Braunem. Foto SVMK.

"Naše jednání pokračovala v slibném nástupu ke kapitulaci, co jsme sami mohli vidět a slyšet, když se radil s přítomnými příslušníky svého štábu. Vyjádřil ochotu kapitulovat a složit zbraně do našich rukou, ale že by chtěl zprostředkovat rozhovor s ředitelem Poldiny huti, aby se přesvědčil, že partyzáni v Poldině huti skutečně jsou. K tomu jsme svolili a byli jsme propuštěni s tím, abychom s ředitelem PH opět přišli… Když přijel Radim Foustka a Archman s ředitelem PH, odebrali jsme se k druhému jednání k mjr. Braunovi. Tentokrát již vstup do budovy k veliteli německé posádky nebyl tak obtížný, byl i s naší strany již radostnější a bylo nás také již více. Ředitel PH potvrdil tu skutečnost, že partyzáni v PH opravdu jsou, potvrdil revoluční náladu kladenského lidu, tak jak ji sám v ulicích města viděl. Potvrdil i to, že závody jsou již v našich rukách." Při vyjednávání s velitelem německé vojenské posádky tedy pomáhal generální ředitel Poldiny huti v letech 1932-1945 Dr. Ing. Franz Hummelberger (1883-1967). Ten se během války nijak nezapletl s NSDAP a i díky jeho autoritě a pověsti mohlo být dosaženo alespoň "příměří" obou znepřátelených stran. Navíc Hummelberger se s majorem Braunem osobně znal, oba byli původem Rakušané.

Citace SVMK, SL-32, Rukopis Gustava Kuglera "Vojenské odbojové hnutí v Kladně a okolí" (Nedat., s. 15-16). Na snímku generální ředitel Franz Hummelberger, který poskytoval své platné služby Poldině huti až do počátku 50. let. 20. století. Foto SVMK.

Opět překvapivá akce Gustava Kuglera a Josefa Foukala ovšem narazila na nesouhlas brigádního generála Julia Fišery (1894-1952) z pražského vojenského velitelství "Alex". Poručík Gustav Kugler pokračoval: "Gen. Fišera mi nemístně vytkl, z jakého titulu jsme jednali s mjr. Braunem, a když jsem mu řekl, že z funkce vojenského revolučního velitele Kladna určeného Nejvyšší radou vojáků a pracujícího lidu, tož mne striktně vojensky upozornil, že Nejvyšší rada vojáků a pracujícího lidu nevelí, že velí Alex a tomu, že podléhá on a já tedy, aby mi bylo jasné, že podléhám jemu a můj štáb, že bude podléhat štábu jeho. Když jsem mu řekl, že svůj štáb dává teprve dohromady, že revoluce již běží, že zatím je generál bez vojsk, my že se opíráme o dříve již organisované a připravené jednotky a to, co až dosud v Kladně a jeho okolí probíhá, na to že zatím měl minimální vliv. Byl velmi rozhorlen a vyjádřil svou generálskou autoritu v tom, že mi znovu tvrdě vojensky zdůraznil, že každá další akce mnou provedená bez jeho vědomí, že mne dostane před válečný soud. Toto snad 5-10ti minutové jednání uprostřed všech těch radostných i vzrušujících událostí mělo za následek, že generál Fišera s námi v dalších hodinách a dnech již nespolupracoval, k rozhodujícím jednáním mě ani nikoho z mého štábu nezval. Informovali jsme o této situaci zástupce KSČ, a když i on protestoval na jedné z vojenských schůzek generála Fišery proti všem jeho přehmatům, nebyl rovněž již na další schůzky zván. Gen. Fišera si zvolil pro další činnost velitelskou koncepci dalších dvou podle jeho názoru rozhodujících činitelů - Dr. Tomáše hejtmana okresního úřadu a Dr. Václavíka člena Národního výboru v Kladně."

Citace SVMK, SL-32, Rukopis Gustava Kuglera "Vojenské odbojové hnutí v Kladně a okolí" (Nedat., s. 18). Na snímku je první vyhláška Okresního národního výboru ve Slaném ze dne 5. května 1945 s názvem "Občané" mající taktéž jako v Kladně smířlivý tón. Foto SVMK.

Na vyjednávání s německým vojenským velitelstvím měl zcela jiný pohled okresní hejtman JUDr. Eduard Tomáš (1908-2002), jehož brožura "Průběh národní revoluce na Kladně" (1945) byla po desetiletí jediným dostupným zdrojem informací o kladenském květnovém povstání: "V dopoledních hodinách revolučního dne dostavili se k veliteli německé posádky mjr. Braunovi dva důstojníci čsl. vojska, aby s ním vyjednávali. Byli to por. Kugler a por. Archmann. Tuto návštěvu byl předem ohlásit bývalý gen. řed. Poldiny huti Hummelberger, který se tam vypravil, aby zjistil situaci a náladu místní posádky. Por. Kugler a por. Archmann byli však v civilu a bez jakéhokoliv pověření, takže mjr. Braun nebyl ochoten bráti tuto delegaci za oficiální. Proto vybídl škpt. Ing. Švejk, za souhlasu Dr. Tomáše i škpt. pěchoty Malíka, aby spolu navštívili maj. Brauna v uniformách a vyzvali jej k odevzdání zbraní do rukou čsl. vojska. Tito důstojníci odebrali se v doprovodu štrtm. Vavřiny a asi 12 ozbrojených dobrovolců, doprovázeni značným počtem civilního neozbrojeného občanstva k průmyslové škole, kam však byli vpuštěni pouze zmínění gážisté. Jelikož akce po dlouhých vytáčkách a telefonování se strany majora Brauna nevedla k žádnému výsledku a uvedení gážisté sami, ale zajištěni ozbrojenou německou posádkou za svými sedadly, cítili se jako v pasti, vyzval škpt. Švejk nahlas česky šrtm. Vavřinu, aby odvedl zmíněných 12 dobrovolců do ubikace a nastoupil, nevrátí-li se zbývající deputace během hodiny, se všemi kulomety a polním dělem k obsazení průmyslové školy."

Citace z knihy Eduarda Tomáše "Průběh národní revoluce na Kladně" (1945, s. 6-7). Na snímku obálka zmiňované knihy.

Eduard Tomáš ve své brožuře taktéž zaznamenal "průnik" mezi kladenské povstalce: "Počátkem roku 1945 vývoj rychle pokračoval. Stavitel Fiedler navazoval horlivě styk s nově se tvořícími tajnými skupinami, zejména stran levicových, jejichž illegální činnost v Kladně i v okolí byla velmi rozsáhlá a pestrá… Dále vešel stavitel Fiedler v trvalý kontakt se složkou tajné organisace bývalé čs. branné moci, jíž páteří byl por. Gustav Kugler z Kladna, s nímž spolupracovali: ruský legionář Kelbich, Dr. Radim Foustka a Sokol Josef Týfa. Ze všech těchto stran a zvláště od činitelů stran politických bylo stav. Fiedlerovi potvrzeno a schváleno, aby Dr. Ed. Tomáš stal se vedoucím revoluční akce na okresním úřadě v Kladně… Dne 5. května 1945 v ranních hodinách události dozrály a hnutí se započalo veřejně… Již od půl noci bylo město Kladno vzhůru, vzrušení občané tvořili hloučky, odvážnější vyvěšovali prapory a strhávali německé nápisy, takže do rána neneslo již Kladno téměř žádné stopy po němectví. Až na Němce samé… Proti této spoustě zuřivých Germánů s plnými skladišti střeliva a zbraní všeho druhu stálo kladenské revoluční hnutí, centralisované na okresním úřadě v Kladně, se dvěma puškami, jednou pistolí a jednou šavlí. Takto vyzbrojeni vnikli úředníci okresního úřadu, vedeni novým okresním hejtmanem v ranních hodinách do ubikací německého četnictva a vybídli Němce, aby ihned vydali Čechům své zbraně a aby budovu okresního úřadu neprodleně opustili. Překvapení němečtí četníci po krátkém váhání budovu skutečně opustili, zbraně však až na 15 loveckých pušek, zabavených kdysi jisté obchodní firmě, vzali s sebou".

Citace z knihy Eduarda Tomáše "Průběh národní revoluce na Kladně" (1945, s. 3-5). Na pohledu vyfoceném z kladenské radnice vidíme vpravo rozsáhlou budovu okresního hejtmanství. Foto SVMK.

Z hlášení brigádního generála Julia Fišery "Kladno - činnost velitelství Vojtěch" můžeme zrekonstruovat i jeho činnost ráno a dopoledne dne 5. května 1945: "8:35 hodin: V kanceláři č. 28 v radnici se sešli úředníci městského úřadu (Pergl, Pilař a Charvát), Dr. Václavík a p. Fiedler. K nim docházejí též důstojníci vedení gen. Fišerou. Zahajují se ihned přípravy vojenského rázu k zajištění bezpečnosti města. Staniční úřad v Kladně dostává příkazy k zajištění obrněných a flak vlaků a vlaků s municí.

9:45 hodin: Po poradě o vyjednávání s místním velitelem mjr. Braunem byli určeni jako členové deputace, která jej vyzve ke kapitulaci: p. gen. Fišera, Dr. Václavík. Posádkovým velitelem je již předem určený ještě z doby podz. hnutí por. Kugler. Jemu k ruce stojí por. Štěpánek, Archman a j.

10:17 hodin: Dostavil se na radnici místní dělník z Poldiny huti a velmi vzrušeně hlásil, že vojsko z Dubí postoupilo již k Poldině huti a měli tam s dělníky srážky, při čemž došlo ke střelbě. Bylo ihned zabráněno, aby proti postupujícímu vojsku nešel nějaký průvod. Po této zprávě z přítomných asi 80 osob opustila většina kancelář s prohlášením, že musí ještě to či ono obstarati, takže ve zmíněné kanceláři zůstal gen, Fišera, Dr. Václavík, Fiedler, Nepil, Kučera, ppor. Krátký aj. důstojníci. Ostatní důstojníci zatím dle příkazu gen. Fišery prováděli nábor do vojska v Sokolovně a Lidovém domě. Po této zprávě odchází komise vedená gen. Fišerou k mjr. Braunovi, aby zabránila větším incidentům.

10:45 hodin: Delegace vyslaná k pos. veliteli se vrátila s tím, že velitel posádky odmítá se vzdát. Přislíbil, že proti občanstvu nic nepodnikne, pokud toto samo výpadem by nezavdalo k tomu příčinu. Zbraně a střelivo vydá jen spojenecké armádě Anglo-americké. Nařídil stažení vojska do kasáren. Postará prý se o klid a pořádek, určí 150-200 osob k hlídkám, avšak zapůjčiti zbraně N. V. nemůže.

11:00 hodin: V zasedací síni radnice ustavující schůze Národního výboru. Dr. Václavík člen O. N. V. pověřen vedením voj. referátu a styku s vojskem. Gen. Fišera oznamuje, že byl pověřen gen. Slunéčkem z Prahy řízením vojenských akcí v prostoru sev. západně od Prahy.

11:35 hodin: Učiněno opatření, aby pol. hlídky byly zesíleny civ. osobami s bílou páskou na rukávě. Za tímto účelem bylo povoláno z Poldiny huti asi 150 lidí, které organisoval kpt. Gráf. Stav takto získaného vojska a dobrovolníků stoupl v poledne asi na 300 osob."

Citace dle VHÚ - VHA, fond 308 (sign. 308-101-5, Odbojová skupina Kladno, velitelství "Vojtěch", "Zpráva o činnosti oblastního velitelství Kladno" sepsaná dne 14. června 1945 brigádním generálem Juliem Fišerou, s. 3). Na snímku vyhláška "Občané kladenského okresu!" vydaná kladenským okresním národním výborem dne 6. května 1945. Vytiskla ji firma B. Bergman a spol. Foto SOA Praha, SOkA Kladno.

Že neskončilo dne 5. května 1945 fiaskem např. "nedotažené" obsazení kladenského gestapa, které patřilo k jednomu z prvořadých úkolů povstání, mohl děkovat generál Julius Fišera a všichni zúčastnění jen překotnému vývoji následujících událostí. Hlavním aktérům (nadporučíku Karlu Jindrovi a poručíku Josefu Fialovi) zde šlo doslova o život. O dva roky později vzpomínal Josef Fiala: "V 9:30 hod. dne 5. 5. jsem dostal rozkaz od brig. gen. Fišery na radnici v Kladně k obsazení gestapa. Na podnik bylo pravděpodobně pamatováno, protože jsem byl odkázán na pomoc kriminální policie. Sestavil jsem skupinku 3 důstojníků (já, por. Mir. Jungman, npor. v záloze Karel Jindra) a 4 členů krim. policie. Všichni jsme byli ozbrojeni pistolemi s několika náboji". Dále nechme hovořit Karla Jindru: "Příkaz byl formulován v tom smyslu, že obsadíme gestapo, převezmeme od jeho příslušníků zbraně, donutíme je k odchodu z Kladna. Bylo nám řečeno, že gestapo je o věci informováno, zbraně že vydá a my je jménem Národního výboru převezmeme. Byli jsme ujištěni, že telefonní spojení gestapa je přerušeno a že gestapáci jsou odříznuti a tím v našich rukách… Naskákali jsme do vozů, objeli gestapo a vystoupili jsme na opačné straně u vchodu do restaurace "U Dvořáků". Tam byla železná vrata se zvonkem. Ujal jsem se funkce tlumočníka a žádal o zavedení k veliteli (na zazvonění nám přišel otevřít maďarský SS). Za okamžik se voják vrátil a vpustil nás do nádvoří jen dva, tj. mně a por. Fialu, zavřel za námi vrata a zamkl na klíč. Ostatní příslušníci naší skupiny s řidičem zůstali venku".

Citace SVMK, Depozitář Písemnosti-tisky, SL 50, Vzpomínka Josefa Fialy na obsazení gestapa v Kladně v květnu 1945 sepsaná v Praze 14. března 1947 a SOA Praha, SOkA Kladno, Jindra, Karel: "Obsazení budovy kladenského gestapa dne 5. května 1945". In: Hloušek, Antonín: Kronika města Kladna za dobu německo - fašistické okupace (Rkp. 1975, s. 221). Na snímku z počátku 60. let 20. stol. budovy komplexu kladenského gestapa čp. 2840 a 2797. Foto SVMK.


Karel Jindra dále pokračoval: "Strážný nás nechal stát na dvoře a na moji žádost odešel pro velitele, který za chvíli vyšel v plášti. Představil jsem nás oba jako důstojníky československé armády a tlumočil požadavek na vydání zbraní a okamžité předání budovy i odjezd z Kladna. A to se představil on jako komisař Horbacsek (velitel kladenského gestapa SS Obersturmführer a kriminální komisař Josef Horbaschek - pozn. K. D.)… prohlásil, že kladenské gestapo je podřízeno velitelství v Pečkově paláci v Praze (později nám ukázal místnost s dálnopisem) a že Kladno opustí teprve na rozkaz svého velitelství. Upozornil nás, že pro něho jsme pouze civilisté, o nějakém ujednání vydání zbraní a opuštění Kladna, že ničeho neví, telefon gestapa že funguje, dokonce vzhledem k zostřené situaci, že by s námi mohl naložit tak, jak by chtěl. Když jsem poukázal na to, že je nás více, přesvědčil mne, že vrata jsou zavřena a nemohli bychom počítati s pomocí zvenčí, zejména když všichni gestapáci jsou ozbrojení. Připustil, že očekávají rozkaz dálnopisem z Prahy, ale do té doby, že Kladno neopustí a při event. odjezdu, že si ponechají osobní zbraně a případný přebytek zbraní, že předají německému četnictvu, které bylo v sousední budově, nebo německé posádce".
Citace SOA Praha, SOkA Kladno, Jindra, Karel: "Obsazení budovy kladenského gestapa dne 5. května 1945". In: Hloušek, Antonín: Kronika města Kladna za dobu německo - fašistické okupace (Rkp. 1975, s. 221-222). Na snímku odstraňování hákového kříže z budovy kladenského gestapa a hlavička tiskopisu pro přijímání dálnopisných zpráv kladenského gestapa. Foto archiv Zdeňka Pospíšila a SOA Praha, SOkA Kladno.

"Na dvoře stály německé kamiony a v době, kdy jsme vyšli z místnosti dálnopisu, shromažďovali se u nich gestapáci v plné výzbroji, tj. se samopaly na krku a s pistolemi volně zastrkanými za pasy svých kožených plášťů. Na můj dotaz, zda ve sklepích budovy nejsou vězněni naši lidé, řekl nám s úsměvem, že po jejich odjezdu, ale až po něm, že se můžeme sami přesvědčit. Pak nás opustil, ven nás nepustili a tak jsme zůstali v rohu nádvoří se smíšenými pocity. Jak dlouho jsme zde stáli, nevím. Pro nás to byla doba nekonečná. Uvědomovali jsme si, že jsme v pasti a bylo naším jediným štěstím, že gestapáci byli zaměstnáni svými problémy. Konečně - snad po hodině nebo po dvou - přišel snad rozkaz, na který gestapáci čekali. Začali nasedat do aut, nosili do nich pušky a pláště a po nekonečně dlouhé pro nás době, vyjeli z nádvoří. Jen letmo jsem zachytil slova, když nás jedno z aut míjelo "Auf wiedersehen, wir kommen wieder!" (Na shledanou, my se vrátíme). Jejich autor netušil, jak prorocká to byla slova, neboť kolona byla odpoledne rozbita povstalci v Řevničově a okolí, a část gestapáků se sem skutečně vrátila, tentokráte ovšem v roli vězněných.

Citace SOA Praha, SOkA Kladno, Jindra, Karel: "Obsazení budovy kladenského gestapa dne 5. května 1945". In: Hloušek, Antonín: Kronika města Kladna za dobu německo - fašistické okupace (Rkp. 1975, s. 222). Na snímku kladenští povstalci odstraňují nacistickou výzdobu na budově gestapa. Foto archiv Zdeňka Pospíšila.

Uklidňovat bylo třeba dopoledne také zjitřené vášně kladenských demonstrantů: "Ráno 5. května 1945 hutníci, horníci s ostatními občany utvořili mohutný průvod s československou a rudou vlajkou v čele, s obrazy Stalina a prezidenta Beneše a pochodovali od kladenských závodů hlavní třídou ke škole za sokolovnou, kde bylo velitelství civilní ochrany. Rozvášněný dav volal: "Jdeme na kasárna, na kasárna!" Z okna prvého poschodí k nim promluvil náš důstojník a vysvětlil, že s holýma rukama nemůžeme jít na kasárna, kde je silná německá posádka dobře vyzbrojená. To by byla sebevražda. Nastal chaos. V okně se objevil fotbalista Franta Kloz, chytil důstojníka, odstrčil ho a zvolal: "To jste důstojník?" Potom se v okně ukázal jiný důstojník a řekl: "Když myslíte jít na kasárna, tedy půjdeme na kasárna, ale abychom věděli, kdo půjde, a kdyby někdo padl z našich řad, musíme pořídit seznam všech našich lidí, kteří tam půjdou." Dav lidí se částečně uklidil a muži začali logicky uvažovat o následcích nerovného boje. Ve dveřích se objevili důstojníci s policisty, přinesli stůl a papíry, že budou zapisovat účastníky boje o kasárna. V tu chvíli zvítězil chladný rozum nad vášní a bylo zachráněno mnoho životů".

Citace z rukopisu Antonína Hlouška "Kronika města Kladna za dobu německo - fašistické okupace" (1975, s. 167). Na snímku demonstranti v kladenských ulicích dopoledne dne 5. května 1945. Foto SOA Praha, SOkA Kladno.

Dopoledne dne 5. května 1945 vypadala v Kladně nejhůře situace v hutích. Tam vnikla okolo 10. hodiny zesílená německá vojenská hlídka z Dubí a hlavněmi svých zbraní začala zavádět "staré pořádky", aniž jim v tom mohl kdokoliv zabránit. "Pomoc" překvapivě přišla z nečekané strany. Velitel úseku "železárny PŽS" František Sajner zaznamenal: "Po celonoční usilovné činnosti, v to počítaje i odstranění většiny zbytků a památek po okupantech, vyvěšení předem ušitých vlajek, rozhodl jsem se dostavit se k por. Kuglerovi. Našel jsem ho právě v době, kdy se mu ve smluveném čase vracely spojky z Prahy v přítomnosti s. Foukala a nepřinesly žádné nové zprávy. Sami jsme vyhodnotili situaci v tom smyslu, že Kladno revolučně předbíhá Prahu… Po řadě nepodložených zpráv přispěchala asi kolem desáté hodiny dopolední spojka z 3. vrátnice (na Václavce) s hlášením, že se ze směru Dubí přibližuje oddíl německých pancéřových vozů za neustálé střelby ze svých zbraní. Poslal jsem o tom telefonické hlášení nadřízenému veliteli s prosbou, aby nám poslal pomoc. Další zpráva zněla, že SS jsou již rozestavěny kolem silnice před vrátnicí a domáhají se vpuštění do závodu… Když jsem mezitím dostal další zprávu, že několik SS-manů přeskočilo přece jenom vrata a žádají bezodkladně sejmutí rudé vlajky z komína, jíž chtěli nahradit hákovým křížem, rozhodl jsem se osobně se dostavit na místo. Mezitím jako na zavolanou zastavilo před vrátnicí auto, z něhož vystoupil německý major (něm. pos. vel. Rakušan) na jehož rozkaz Němci upustili od svého předsevzetí a z obvodu železáren odjeli".

Citace dle SVMK, SL 32, František Sajner "Přehled o průběhu revolučního odboje v závodě Koněv (PŽS) v Kladně" (Rkp., Nedat., s. 36-37). Foto železáren PŽS ze sbírky SVMK.

Zásahem ruských partyzánů z jednotky "Šnobl - Kuna" byla vyřešena taktéž nejistá situace v kladenské Poldině huti. Lhotský hajný František Šnobl (1900-1950) v dubnu 1947 uvedl: "Největší starost nám dělalo obstarávání zbraní. Nějaké zbraně jsem měl já a to dvě kulovnice, dvě brokovnice. Kuna rovněž opatřil nějaké zbraně, ale to vše bylo málo. Koncem března přivezl Kugler nějaké zbraně, granáty, pistole a munici. Další zbraně a ruční granáty jsme si opatřili teprve v dubnu a to, když mezi obcemi Žilinou a Lhotou se ubytovala SS panceřová divize (menší technická část bývalé elitní tankové jednotky "3. SS Panzerdivision Totenkopf")… Pak nadešel 5. květen 1945. Měli jsme 22 pušek, dostatek munice pro ně, jednu pušku na vrhání granátů, 1 lehký kulomet, 1 automat, dostatek ručních granátů, asi 6 pistolí a k příslušným zbraním munici. Po celou dobu jsme měli spojení s poručíkem Kuglerem. Ještě v noci ze 4. na 5. května jsem byl za Kuglerem, kde jsem obdržel poslední rozkazy být připraven. Dne 5. května v dopoledních hodinách pro nás poslal nákladní auto z Poldiny huti, se žádostí pomoci Poldovákům před Němci. V počtu 22 Rusů a nás 2 Čechů a sice: já jako velitel čety, a Kuna jako můj zástupce. Kladnem jsme projížděli s rudým praporem na nákladním autě za zpěvu partyzánských písní". Na snímku jiný "partyzánský oddíl" s názvem Mrákavy, utvořený z občanů Rozdělova, Kamenných Žehrovic a Dokes. Tomu se podařilo také 5. května 1945 obsadit muniční skladiště na železniční zastávce Libušín, když se hlídkující Němce podařilo přesvědčit, že se blíží jednotky americké armády. Po válce ovšem jednotce nebyl uznán odbojový charakter, zejména pro to, že zástupce vedoucího dokeský statkář Oldřich Zachař (1912-1962) byl aktivní i ve třetím odboji, odpracoval si svoje v uranových dolech, a na následky věznění zemřel. Pohřben je v rodném Svárově. Zde se ještě "Mrákovští" pyšně chlubí svou kořistí - vyskládanými náboji do protiletadlových děl ráže 10,5 cm.

Citace dle SVMK, SL-32, František Šnobl "Vznik a činnost partyzánského oddílu Šnobl - Kuna" (Rkp. 1947, s. 66-67). Foto archiv obce Kamenné Žehrovice.


Hajný František Šnobl dále pokračoval v popisu boje: "V bráně Poldiny huti ještě auto nestálo a Kuna skočil rovnou na záda jednomu Němci, který tam stál stráž, odzbrojil ho, a na to byl odzbrojen ještě jeden Němec. Po vystoupení z auta byly obsazeny všechny brány PH a provedena prohlídka továrny. Krátce na to bylo hlášeno, že Hitlerjugend obsadila tzv. Werkheim, kam vnikli rozbitím plotu a chtěli odvézt věci, které tam měli. Ihned jsem se ještě se dvěma Rusy odebral na místo, kde jsem zastihl jednoho důstojníka Wehrmachtu a jednoho muže na voze. Oba byli ozbrojeni automaty. Na schodech do zahrady stojící důstojník na mou výzvu o složení zbraní nasadil automat do líce, ale než spustil on, byl mnou od boku zastřelen, rovněž tak druhý Němec na voze. V budově nacházející se Němci byli likvidováni střelbou a granáty. Na útěku byl Kunou zastřelen ještě jeden Němec. Poté jsme vypáčili pancéřové skříně, kde byly ukryty zbraně a střelivo a postupně vyzbrojena strážná rota Poldiny huti". Šnoblovi partyzáni v Poldině huti setrvali až do odpoledne 6. května. Poté byli odveleni k obsazení leteckého vysílače v Jenči, Němci z Ruzyně mezitím opuštěného. Zde setrvali až do konce války a stali se tak nejblíže k Praze vysunutou "kladenskou" povstaleckou jednotkou.

Citace dle SVMK, SL-32, František Šnobl "Vznik a činnost partyzánského oddílu Šnobl - Kuna" (Rkp. 1947, s. 67-68). Na snímku obdobná ukázka z partyzánské "akce" - dva partyzáni z oddílu "Za vlast" v Novém Strašecí. Bojovník vpravo je vyzbrojen kořistním německým samopalem MP-40. Foto Muzeum TGM Rakovník - pobočka Nové Strašecí.

Brigádní generál Julius Fišera se o obsazení kladenského gestapa ani o další akce v hutích zřejmě příliš nestaral, neboť namísto sledování událostí odjel po poledni 5. května 1945 za "partyzány" do Chyňavy. Oproti tomu "vel. posádky německé odjel do Buštěhradu k vyšetření incidentu, při kterém byly vojsku odňaty zbraně a žádá, aby ve 13:30 se k němu dostavili gen. Fišera, Dr. Václavík a p. Charvát. Incident se strany českého vojska dle rozkazu gen. Fišery urovnal a vyšetřil škpt. pěch. Malík (Střet popisuji v oddíle "Největší bojové střety").

12:10 hodin: Npor. Prokop hlásí, že v Kročehlavech u Celervinu skládá něm. vojsko od SA zbraně, asi 100 mužů.

13:12 hod: Gen. Fišera odjíždí k partyzánské skupině do Chyňavy připravit shození zbraní letadly a probrat možnost zásahu partyz. oddílů ve prospěch Kladna.

Por. Fiala hlásí, že příslušníci gestapa odjeli, něm. pos. vel. jim dalo osobní doprovod. Auta se pak opět vrátila zpět. Nařízeno vypnout na poště všechny něm. linky jak vojenské, tak i civilní.

N. V. v Unhošti hlásí, že za vedení gen. Šidlíka Moravcovy organisace mládeže v Čeperce a Hájku se vzdaly. Zajištěno 60 pušek, 6 lehk. kulometů a panc. pěstě. Jinak klid."

Citace dle VHÚ - VHA, fond 308 (sign. 308-101-5, Odbojová skupina Kladno, velitelství "Vojtěch", "Zpráva o činnosti oblastního velitelství Kladno" sepsaná dne 14. června 1945 brigádním generálem Juliem Fišerou, s. 3-4). Na snímku podobenka partyzánského velitele Vladimíra Jakubka, vedoucího jedné ze skupin oddílu "Za vlast" z novostrašeckých lesů. Vedle civilního oblečení a čepice s podomácku vyrobenou rudou hvězdou je vyzbrojen sovětským samopalem PPŠ-41 Špagin, pistolí, dalekohledem a brašnou na dokumenty. Foto Muzeum TGM Rakovník - pobočka Nové Strašecí.

K dalším událostem, ke kterým došlo odpoledne dne 5. května 1945, ve svém hlášení brigádní generál Julius Fišera uvedl: "V té době organisováno Oblastní velitelství v Kladně v budově okresního úřadu. Tomuto velitelství se podřizují zřízená posádková velitelství:
Kladno - velitel por. Kugler
Slaný - velitel pplk. Špéta
Nové Strašecí - velitel mjr. Malík
Rakovník- velitel plk. Hušek
Unhošť - velitel gen. Šidlík
Beroun - velitel mjr. Horák.

Později též Posádkové velitelství v Lounech. Generál Fišera si od partyzánského oddílu kpt. Vaňkáta v Chyňavě vyžádal mjr. gšt. Strose a por. Prokše do svého štábu do Kladna a doplnil svůj štáb povoláním mjr. gšt. Jaroše. Por. Gustav Kugler zorganisoval mezitím posádkové velitelství. Por. Fiala zorganisoval zpravodajskou službu a síť spojení a zavedl odposlouchávání rozhovorů Němců a rušení jejich vysílání. Organizace dopravy a zásobování pohonnými látkami byla svěřena por. Štěpánkovi. Tajemník Fikar si vzal na starost organisování zásobovací služby".

Citace dle VHÚ - VHA, fond 308 (sign. 308-101-5, Odbojová skupina Kladno, velitelství "Vojtěch", "Zpráva o činnosti oblastního velitelství Kladno" sepsaná dne 14. června 1945 brigádním generálem Juliem Fišerou, s. 4). Na snímku oddíl povstalců v Novém Strašecí oděný do různých druhů uniforem. Foto Muzeum TGM Rakovník - pobočka Nové Strašecí.

Důležitější než vojenská organizace byly stále se nedostávající vojenské zbraně. Jednu z prvních větších zásilek Kladno obdrželo z Rakovníka z tamních vojenských skladů firmy Stadion. "Na rozkaz por. Bohuslava Brodeckého z Kročehlav přivezl por. Markup s několika vojíny nákladním autem z Rakovníka 600 vojenských pušek bez řemenů a podavačů z 5. na 6. května… Všechny jsme vyzkoušeli, namazali, místo řemenu přivázali silný motouz. Každý z nás zářil radostí, že už má pušku. Podavače pušek nám narychlo zhotovili soudruzi v ocelárnách. V tu chvíli jsme jako vojáci poznali cenu zbraně. Ihned jsme vyslali hlídky ke kasárnám a klášteru, které byly plné ozbrojeného vojska německé armády." Aby bylo možno z pušek střílet alespoň jednotlivými náboji, bylo třeba k nim vyrobit podavače. Na jejich výrobě v kladenských hutích pracovali zámečník Zdeněk Čermák z Dubí, zámečník Ferdinand Šmolík z Újezda pod Kladnem, pomocný dělník Josef Hareš z Dubí, kontrolor Antonín Kothera ze Pcher, zámečník Václav Renner z Dubí, zámečník Miloslav Průša z Kladna, šablonář František Jelínek z Kročehlav, zámečník Ferdinand Pastyřík z Kladna a rýsovač Alois Vachalec z Kročehlav.

Citace a info SOA Praha, SOkA Kladno, rukopis Antonína Hlouška "Kronika města Kladna za dobu německo - fašistické okupace" (1975, s. 168 a 174). Na snímku povstalci z Velké Dobré s německými puškami Mauser 98K omotanými "pro dojem" nábojovými pásy z kulometu. Foto archiv obce Velká Dobrá.

Aby mohli mít klid na práci, bylo třeba závody neustále střežit. O situaci v kladenských hutích PŽS během vyjednaného "klidu zbraní" nás informuje jejich vojenský velitel František Sajner: "Vyskytly se časté bojůvky s desorientovanými a prchajícími Němci v okolí železáren, ve kterých jsme ukořistili zbraně a střelivo, takže jsme mohli pomoci i ostatním vojenským složkám Velkého Kladna. S příchodem večerních a nočních hodin přicházela zpravidla od jednotlivých stráží různá záhadná hlášení jako na příklad: odstřelování benzolky zápalnými střelami (svítícími) z prostoru Dubí (haldy), záhadné signalizování také na haldách a u lesíka, tajné stopy v budově bývalého ředitelství, záhadné telefonické hovory ve spojení s vilou, dříve obývanou německým ředitelem von Poppy, záhadné pohyby na různých místech uvnitř i vně železáren a jiná rozmanitá hlášení, na která si již dobře nepamatuji. Abych za každých okolností zajistil klid a pořádek v závodě, nařídil jsem okamžitě prohlídky příslušných budov a prostorů, jakož i podzemních chodeb, kterých jsem se zpravidla sám také zúčastnil, abych se přesvědčil o pravém stavu věcí. Každá prohlídka zpravidla objasnila některé záhady, při čemž byla vzata do vazby další nepřátelská individua a přišlo se na nesčetné pokusy provésti v závodě velice nepříjemné destrukce provozů. Z toho důvodu dal jsem zazdíti podzemní kanály vedoucí do železáren, zesíliti stráže na haldách a na benzolce, nepravidelně vysílal ozbrojené hlídky do okolí železáren."

Citace ze vzpomínek Františka Sajnera "Přehled o průběhu revolučního odboje v závodě "Koněv" (PŽS) v Kladně." In: SVMK, SL - 32, Rukopis Gustava Kuglera "Vojenské odbojové hnutí v Kladně a okolí" (Nedat., s. 37-38). Na snímku povstalci z Nového Strašecí s ukořistěným německým kulometem MG 34. Foto Muzeum TGM Rakovník - pobočka Nové Strašecí.

Z nejvýše postavených vojenských činitelů kladenského povstání připojím "odbojové hlášení" štábního kapitána dělostřelectva Viléma Dovary (1903-1969), který v Kladně nejdříve působil jako náčelník štábu velitele kladenské vojenské oblasti Julia Fišery a od 7. května do 17. června 1945 jako přednosta zpravodajského oddělení tamtéž. Patřil k těm, kteří svou činnost během povstání značně "přikrášlili", a nepravdivě do ní vyjmenoval téměř všechny úspěšné střety, kterých se Kladeňáci během povstání zúčastnili: "Po poslední schůzce vel. Alex na Staroměstském nám. u firmy Kunerle dne 4. 5. odpoledne jsem dostal rozkaz od generála Fišery, abych počkal do dopoledne 5. 5. 1945 v Praze kvůli součástkám pro radiostanici a na další vývoj v Praze. V poledních hodinách však nucen vývojem událostí odjel jsem na kole přes Ruzyň do Kladna, několikerými kontrolami a palbou Volksturmu a SS. Přes Hostivice do Kladna, kamž jsem dorazil k večeru dne 5. 5. 1945."

Citace VHÚ, VHA, Archivní osobní spis č. 805 161 Vilém Dovara, Dotazník o činnosti v odboji z 21. května 1946. Na snímku hlídkující unhošťští povstalci s čs. lehkým kulometem vz. 24. Foto obrazová dokumentace ke kronice města Unhoště 1945-1955.

"Po svém příjezdu do Kladna působil jsem hned jako pobočník gen. Fišery až do 6. 5. odpoledne. V této době byl sjednán styk s posádkami v Berouně, Slaném, Novém Strašecí, Rakovníce, Lounech, Kralovicích a Kralupech. Získané zprávy od těchto posádek zasílány přes ZNV v Praze velitelství Alex. Během dne 5. 5. německé vojenské posádky v Kladně byly námi donuceny stáhnouti se do kasáren a do školy a vykliditi pro naše vojenské velitelství bratrskou pokladnu. Ještě v noci 5. 5. organisovány dvě skupiny partyzánů pro dobytí a obsazení radiogonia Jeneč. Tato stanice byla v rukou jednotek SS a umožňovala klecanskému letišti noční bombardování Prahy. V noci z 5. na 6. 5. byl za mého přispění zadržen a zatčen v Kamenných Žehrovicích býv. ministr práce Bertsch. Odpoledne dne 6. 5. převzal jsem při tvoření štábu funkci přednosty zprav. oddělení, v kteréžto funkci jsem setrval až do 17. 6., kdy oblastní velitelství v Kladně bylo likvidováno. V této funkci jsem osobně vedl dobývání radiogonia v Jenči, zúčastnil jsem se bojů v Hostivicích a u Strnadových podniků."

Citace VHÚ, VHA, Archivní osobní spis č. 805 161 Vilém Dovara, Dotazník o činnosti v odboji z 21. května 1946. Hlavní zbraní českých povstalců se proti německým ústupovým kolonám staly barikády, které vyrostly i na Kladensku. Na snímku barikáda z důlních vozů naplněných dlažebními kostkami v Motyčíně.

Vilém Dovara v dotazníku dále pokračoval: "Osobně jsem řídil dobývání muničního skladiště v Hříškově a organizoval a vedl odjezdy transportů munice a pancéřových pěstí do Štefánikových kasáren v Praze a posádce do Kladna. Dne 8. 5. v noci osobně řídil jsem u osady Pchery boj proti 7 německým pancéřovým autům (byli to letci z Klecan)… Po tomto boji setkal jsem se na státní silnici s prvními ruskými tankovými hlídkami. Během revoluce jsem denně zasílal zpravodajské hlášení nadřízenému velitelství Alex z celé oblasti velitelství Vojtěch. Po vyčištění bývalého protektorátního území na západ od Prahy bylo oblastním velitelstvím v Kladně započato s okupací pohraničního území, při kteréžto akci jsem působil až do 17. června."

Citace VHÚ, VHA, Archivní osobní spis č. 805 161 Vilém Dovara, Dotazník o činnosti v odboji z 21. května 1946. Na snímku skupina lánských povstalců vyzbrojená puškami a pancéřovými pěstmi na jednom z "kontrolních stanovišť". Foto SVMK.

Mírně odlišně svou činnost vylíčil štábní kapitán Vilém Dovara o tři čtvrtě roku dříve: "Při revoluci samé až do 6. 5. 45 působil jsem jako pobočník a zprav. důst. u gen. Fišery a později jako přednosta 2. odděl. oblast. vel. Kladno. Se zbraní v ruce účastnil jsem se činně boje o jenečskou radiogonostanici, boje o hříškovské muniční skladiště jako velitel. Dále boje s německým pancéřovým vlakem u Lán a s německými pancéři u Pcher kdež jsem byl lehce raněn." Přesně pro tyto případy platí slova Karla Růžičky ze Svazu národní revoluce z července roku 1947: "Obávám se, že pravda o odbojové činnosti nejen mnohdy nevyjde najevo, ale naopak - že se od ní často vzdalujeme. Že se mnohé vylhané kombinace pomalu ale jistě vžívají a za čas budou platit za historická fakta. Mnozí falešní hrdinové získávají víru a respekt, píše se o nich a dávají dnes skeptická dobrozdání o skutečných bojovnících, kteří stojí v koutě."

Citace VHÚ, VHA, Archivní osobní spis č. 805 161 Vilém Dovara, Vyjádření k doplňku dotazníku pro důstojníky a rotmistry z 29. srpna 1945 a článek Karla Růžičky "Několik úvah o Svazu národní revoluce" z novin Dnešek ze dne 17. července 1947 (č. 16, s. 245). Na snímku německý nákladní automobil Mercedes Benz L 10000 v rukou novostrašeckých partyzánů a povstalců. Foto Muzeum TGM Rakovník - pobočka Nové Strašecí.

Vojenská situace Kladna se začala postupně zhoršovat během 7. května 1945. Již ráno obsadila německá vojenská posádka město Slaný a na Kladensku se začaly rozhořívat boje s od Prahy ustupujícími kolonami německých vojáků. Slovy JUDr. Eduarda Tomáše: "Kolem půlnoci ze 7. na 8. květen dosáhlo napětí vyvolané kategorickým požadavkem německého velitele posádky o vydání mu ukořistěných zbraní vrcholu. Z naší strany vyslaní pozorovatelé kasáren, umístění ve vile por. v zál. Ing. Štulíka a p. Malce, hlásili, že pozorují v kasárnách přípravy k boji. Němci zazdili rychle okna kasáren a upravili v nich střílny. Tuto zprávu potvrdil i dostavivší se konfident z řad německých vojáků, který sdělil, že se mjr. Braun obává přepadení z naší strany a že mu chce předejíti. Gen. Fišera rozhodl, aby se postavily kolem kasáren hlídky, jež měly zabránit výpadu Němců z kasáren. Rovněž konfident z řad "Schupa" Gebauer sdělil již před tím por. v zál. Ing. Štulíkovi, že ve večerních hodinách přišel do kasáren německý civilista s prostřelenou nohou, který hlásil, že v lesích u Rozdělova jsou partyzáni, kteří stříleli na auto, v němž jel".

Citace dle brožury Eduarda Tomáše "Průběh národní revoluce na Kladně" (1945, s. 34-35). Na snímku čtvrť u kladenských kasáren s železniční dráhou a v pozadí viditelnou střechou vojenských kasáren. Foto SVMK.

"Velitel kasáren major Marwedel nařídil ihned velký poplach a nastoupení do zbraní, s úmyslem na vlastní pěst, proti výslovnému příkazu velitele posádky majora Brauna, který chtěl tuto akci vésti sám, obsadit se svými muži Rozdělov a celé Kladno. Gebauer sděluje, že prý jeho zásluhou tomu bylo zabráněno. Gebauer podal totiž na příkaz Dr. Tomáše tlumočený cestou Ing. Štulíka mjr. Marwedlovi falešné hlášení, že dobře ví, že česká posádka a partyzáni mají již 5 tanků, několik těžkých děl, velmi mnoho pancéřových pěstí, jakož i mnoho zbraní automatických, získaných vzdušnou cestou od Rusů… Také Němci rozestavili stráže kolem kasáren s těžkými kulomety, umístěnými na střechách, v křovinách, u strážních přejezdů apod. a kromě toho nenápadně vysílali též hlídky do města."

Citace dle brožury Eduarda Tomáše "Průběh národní revoluce na Kladně" (1945, s. 35-36). Na snímku vyhláška rozdělovského národního výboru z 8. května 1945 o tom, jak se mají zejména civilisté chovat v těchto napjatých chvílích. Foto SOA Praha, SOkA Kladno.

JUDr. Eduard Tomáš pokračoval: "Kolem 11. hodiny v noci byla v kladenských kasárnách vypálena raketa, která byla námi považována za signál k útoku. Česká posádka byla ve zbrani. Pozorovatelé byli zesíleni. Dr. Tomáš telefonuje mjr. Braunovi se žádostí o vysvětlení. Češi považují toto jednání za pokus o porušení úmluvy. Mjr. Braun zprvu popřel jakékoliv vypálení rakety, později připustil, že raketa byla vypálena, ale pravděpodobně prý partyzány z lesů. Pozorovatel Ing. Štulík zjišťuje, že se jednalo o bílou signální raketu, vypálenou z kasáren".

Citace dle brožury Eduarda Tomáše "Průběh národní revoluce na Kladně" (1945, s. 36). Na snímku "žánrový" obrázek novostrašeckých partyzánů a povstalců. Foto Muzeum TGM Rakovník - pobočka Nové Strašecí.

Rozuzlení nanejvýš napjaté situace přinesl 8. a 9. květen roku 1945, konec 2. světové války a příjezd Rudé armády. Z ozbrojených německých vojáků se stali zajatci stejně jako na snímku z Nového Strašecí.
Foto Muzeum TGM Rakovník - pobočka Nové Strašecí.