Průvodce kaplí sv. Vavřince

Architekturu bývalé rezidence břevnovských benediktinů na Kladně, dnes sídla Zámecké galerie města Kladna, stálých expozic Sládečkova vlastivědného muzea a městské půjčovny Středočeské vědecké knihovny, navrhl proslulý architekt Kilián Ignác Dientzenhofer. Už v roce 1728 Dientzenhofer zpracoval plány na přestavbu zchátralého renesančního zámku v Kladně, v jehož dispozici se zachovalo jádro někdejší středověké tvrze Kladenských z Kladna. Podle těchto plánů neměla být přestavba zámku příliš radikální. Z neznámých důvodů se ale tyto návrhy nerealizovaly a došlo až na radikální přestavbu opět podle Dientzenhoferových plánů z konce 30. let 18. století. Při ní Dientzenhofer umístil do patra jihozápadního křídla zámku oválnou opatskou kapli a k její výzdobě přizval umělce, s nimiž spolupracoval i při jiných úkolech pro benediktiny - malíře Jana Karla Kováře, sochaře Karla Josefa Hiernla a truhláře Johanna Sichtmüllera. Podle chronogramu v kartuši držené andílkem nade dveřmi byla kaple dokončena v roce 1740 a po více než 260 letech ji nyní mohou návštěvníci vidět v téže podobě, jako tehdejší opat Benno Löbl, který na opatském stolci nahradil Otmara Zinkeho, zemřelého v roce 1738.

Kilián Ignác Dientzenhofer se nepochybně podílel i na řešení výtvarné výzdoby kaple. Na nástropní fresce malíř Jan Karel Kovář zpodobnil dva klíčové výjevy ze života sv. Vavřince. Na jedné straně se jáhen Vavřinec loučí s papežem Sixtem, který odváděn do vězení mu přikazuje, aby rozdal majetek chudým.

Protilehlý výjev představuje okamžik, kdy Vavřinec přichází k prefektovi, který mu přikázal odevzdat bohatství světské moci.Vavřinec mu však přivádí skutečný poklad církve - malomocné, slepé, chudé a další potřebné.

V roce 1993 byly odkryty další části fresky, které byly z neznámých důvodů po polovině 19. století zamalovány šedofialovým nátěrem - alegorická postava Víry a architektonická váza.

Nástěnné malby včetně rekonstrukce rokajové výzdoby na stěnách restaurovali v roce 1998 akad. malíři Michal Tomek, Jaroslav Alt, Tomáš Skořepa a Jiří Mašek.

Obnovu nástěnných maleb Jana Karla Kováře financovalo město Kladno a v souvislosti s ní bylo nutno sejmout z oltáře plastickou výzdobu a vystěhovat další mobiliář, tedy vše co patří do sbírek okresního muzea. Což byla jedinečná příležitost zahájit restaurování těchto sbírkových předmětů. Z finančních důvodů nebylo možné provést vše naráz a dokončit celé dílo se podařilo v roce 2001 díky nemalému příspěvku kulturní komise města Kladna. V roce 1998 restaurovaly akad. mal. Markéta Pavlíková a Theodora Popova nástavec s obrazem Benediktinské Panny Marie a hlavní obraz Sv.Vavřince, v němž bylo uměleckou historičkou Marcelou Sýkorovou na rozdíl od starších připsání Janu Karlu Kovářovi jednoznačně rozpoznáno dílo jiného malíře pracujícího pro břevnovsko - broumovské bendiktiny Františka Lichtenreitera.

V témže roce přišla řada na barokní sekretář zhotovený Johannem Sichtmüllerem a na lavice, vše restauroval umělecký truhlář Jan Holakovský. Při restaurování intarzované barokní kredence byl uvnitř objeven soubor knih, z nichž nejstarší čtyřdílný benediktinský breviář pochází z roku 1738.

Benediktinský breviář z roku 1738

Na závěr pak zůstala obnova celého oltáře včetně sochařské výzdoby již zmíněného Karla Josefa Hiernla - v roce 1999 restaurovala architekturu oltáře včetně zlacených ozdob umělecká pozlacovačka Ivana Rašpličková, plastiky andílků a sochy sv. Benedikta a sv. Vintíře v letech 1999 - 2001 akademická malířka Markéta Pavlíková a umělecký pozlacovač Jan Staněk, k nimž se v závěru připojil ještě Martin Zmeškal.

Oltář sv. Vavřince se sochami sv. Benedikta a sv. Vintíře celé kapli dominuje a i on svým pojetím dokládá, že tvůrcem ideového plánu byl Kilián Ignác Dientzenhofer. Restaurování oltáře opět oživilo otázku, jací světci jsou na oltáři zobrazeni. O určení sv. Benedikta není pochyb, protože andělíček u jeho nohou drží puklý pohár, který je atributem tohoto světce.

Určení druhého světce není zcela jednoznačné, protože jeho atributy jsou křížek v ruce a lilie, kterou drží andělíček u jeho nohou. Jde o atributy, které mohou odkazovat jak ke sv. Vintířovi, jak uvádí Pavel Preiss, tak ke sv. Prokopovi, o němž uvažuje na základě analogie k protějškovým sochám sv. Benedikta a sv. Prokopa z benediktinského kostela v Polici nad Metují Vladimír Přibyl.

Na sochách najdeme všechny typické rysy sochařského díla Karla Josefa Hiernla. Jak uvádí v katalogu výstavy Tisíc let břevnovského kláštera Mojmír Horyna, jde o ušlechtilé postavy dvou světců - mnichů s výraznýma mandlovýma očima, vysoce klenutými čely a malebně zvlněným plnovousem.

Teprve restaurování obou plastik potvrdilo tehdejší Horynovu domněnku, že původní polychromie a zlacení "značně posilovalo onen idealizovaný a zároveň smyslově poutavý charakter těchto děl."
Opatská kaple sv. Vavřince, a to pro celkovou uměleckou koncepci, představuje to nejhodnotnější, co můžeme z období baroku na Kladně dodnes obdivovat.
Foto © Markéta Pavlíková, Zdeněk Kuchyňka a Jaroslav Vyšín.