Na Boží hod vánoční si křesťané připomínají narození Ježíše Krista v betlémském chlévě. A zobrazování této scény postupně přerostlo ve zvyk stavět o vánocích betlémy. Za počátek tohoto zvyku je ve všech publikacích označována vánoční slavnost o půlnoci 24. prosince 1223 v lese u Greccia v italské Umbrii, kde sv. František z Assisi četl z evangelia při mši u jeskyně s postavenými jeslemi, u nichž byli přivázáni osel a vůl, tak jak slyšel o okolnostech Kristova narození při putování do Svaté země. Nešlo tedy o betlém v dnešním slova smyslu a už autor první české monografie O betlemech stochovský farář Karel Procházka o mši u Greccia mluví jako o jesličkovém mysteriu, v němž další badatelé vidí základ pozdějších vánočních her. Původní totiž byla úcta k jeslím, v nichž měl Ježíš po narození spočinout, podpořená ještě přenesením dřevěných betlémských jesliček před obsazením Palestiny muslimy v polovině 7. století do Říma, kde byly uchovávány v kostele S. Maria Maggiore (původně nazývaného S. Maria ad Praesepe). Relikviář s částí jeslí, v nichž byl podle tradice uložen Ježíšek.
St. Adalbert Kirche, Cáchy. Z našeho regionu je jako nejstarší uváděno vystavení takovýchto jeslí připomínajících Kristovo narození v kostele v Buštěhradě po roce 1570. Podle svědectví K. Procházky bylo v minulém století v některých kostelech v našem regionu zvykem místo stavění jesliček věšet na oltář obraz Narození Páně (ve Stochově do roku 1860; ve Zlonicích až do doby, kdy byl pořízen nový betlém s vyřezávanými figurami, o němž bude řeč ještě dále; v Hobšovicích nechal takový obraz pro kostel namalovat v roce 1880 farář Klement Markrab). Tento zvyk se udržuje dosud v kostele sv. Václava v Kladně - Rozdělově, kde je o vánočním období zavěšována kopie Corregiova obrazu Narození Páně, namalovaná tamějším farníkem PhMr. Josefem Hřebíkem.
Chrámové betlémy
Od oltářních obrazů pak už byl jenom krůček k deskovým betlémům, jejichž figury i pozadí byly namalovány na dřevěných deskách. Zbytky takovéhoto betléma z přelomu 18. a 19. století s figurami o výšce až 120 cm byly až do roku 1910 ve františkánském klášteře ve Slaném a z něj byly v tomto roce předány do Národního muzea v Praze, v jehož Národopisném oddělení jsou uloženy dosud a občas bývají zapůjčovány na vánoční výstavy (např. v roce 1992 do Slaného a v roce 2008 na výstavu v Nejvyšším purkrabství Pražského hradu, odkud také pocházejí naše fotografie). Jezulátko a sv. Josef z deskového betléma z františkánského kláštera v Slaném. Karel Procházka uvádí, že "na deskách malované jesličkové figury z XVIII. století" byly i v děkanském chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Kladně. Podle sdělení arciděkana P. Jiřího Neliby je ve farním depozitáři zachováno pouze na desce malované pozadí, tedy biblické město.
Zajímavou náhradou vícefigurového betléma byla v některých kostelech vosková soška Jezulátka v hedvábných šatečkách a s korunkou, která bývala o Vánocích stavěna na boční oltář (Stochov, Úhonice). Samozřejmě se naskýtá otázka, zda nešlo o kopii oblíbené sošky Milostného pražského Jezulátka z kostela Panny Marie Vítězné v Praze. U Jezulátka z Úhonic, ale K. Procházka uvádí, že leželo(!) ve "slušné skleněné skříňce" a navíc lze jen těžko předpokládat, že by stochovský farář nepoznal Pražské Jezulátko, případně to ve své práci neuvedl. Voskové Jezulátko ze sbírky Městského muzea Velvary. Nejčastěji se ale v kostelích na Kladensku a Slánsku nacházejí betlémy s vyřezávanými dřevěnými figurkami o velikosti od několika centimetrů až do téměř jednoho metru. Pouze u některých z nich ale známe přesněji jejich původ. To je případ vyřezávaného betléma z kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Zlonicích, který v roce 1901 dodal umělecký řezbář Ferdinand Stuflesser ze St. Ulrich bei Gröden v Tyrolsku. Tyrolský betlém ve zlonickém chrámu Nanebevzetí Panny Marie.V kronice zlonické farnosti se dočteme, že jesle byly udělány podle vzoru betléma, který tato řezbářská firma dodala do chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě a do chrámu sv. Rocha ve Vídni s dovětkem, že za ně farář zaplatil 816 rakouských korun. Betlém posvětil před štědrovečerní půlnoční mší v roce 1901 farář František Kraus a po všechny sváteční dny se před ním konala betlémská pobožnost s modlitbami a vánočními písněmi. Betlém dodnes patří k nejkrásnějším v našem regionu, i když byl o část figur ochuzen při vloupání do kostela. Ze vzpomínek paní Marie Školové se dovídáme, že na Štědrý den stávali u jesliček žáci místní školy oblečení jako andělé v bílém rouchu a s křídly. V chrámu ale kdysi musel být ještě starší betlém, o jehož pořízení a opravách vypovídají účty záduší zlonického kostela. V roce 1678 stálo "udělání a vymalováni Betlemu" 4 zl., r. 1692 bylo za "maly ovciczky a Jesle k betlemu" zaplaceno 30 kr. a v letech 1696 - 1706 za malování (tedy opravy) betléma dalších 5 zl. 64 kr.
Monumentální betlém s autorem, kterého známe, je také v kostele sv. Petra a Pavla v Unhošti s třemi desítkami figur vyřezaných z lipového dřeva a asi 60 cm vysokých. V době působení faráře Františka X. Krby, OCr. ho v letech 1963 - 1968 vyřezal akademický malíř a řezbář Václav Andres a o rok později instaloval sochař Karel Stádník. Zaujme především ústřední scéna s Pannou Marií a Jezulátkem, k nimž se jakoby slévá proud oveček. Betlém V. Andrese v Unhošti. Zajímavým dokladem oprav, resp. doplňování betlémů o zaniklé figury, je betlém z minulého století z rotundy sv. Petra a Pavla na Budči u Zákolan (farnost Budeč - Kováry), kde zaniklé postavy dvou ze sv. Tří králů byly ve druhé polovině 20. století doplněny figurami v duchu insitního umění (rovněž i ovečky a pes). Doplněné postavy dvou králů z betléma na Budči. Někdy byly chybějící dřevěné figurky doplněny lacinějšími sádrovými (betlém z kostela Nejsvětější Trojice v Kolči). Betlémy jenom se sádrovými figurkami byly podle inventářů ze 70. a 80. let například v kostelech v Bratronicích, v Hostouni, v Rozdělově, v Hnidousech, ve Vrapicích a v Budeničkách.
Sklonek dvacátého století přinesl do mnohých kostelů i průmyslově podle jedné šablony vyráběné keramické betlémy. Také ve sbírkách Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně najdeme keramické betlémy, jednak ze starých fondů muzea, tak i zcela moderní ve tvaru zvonu s hudoucími anděly na vrcholu, který pro vánoční výstavu v roce 1991 vytvořil keramik Jaromír Huja. Keramický betlém, sbírka SVMK inv. č. SP 611. Keramický betlém Jaromíra Huji, sbírka SVMK, inv. č. SP 609. Výjimečně byly i v kostelích používány betlémy papírové (např. ve Vinařicích tištěný betlém od firmy Müller). Tento druh betlémů je ale typický pro domácnosti.
Jako zajímavost připomeňme ještě tzv. živé jesličky, pořádané od druhé poloviny 90. let minulého století před kostelem sv. Petra a Pavla v Unhošti. Živé obrazy betlémské scény včetně zvířat při nich doplňuje zpěv koled. Takovýto živý betlém bývá i ve Stochově. Živý betlém na náměstí ve Stochově v roce 2003.