Sváteční ráno na Budči bylo plné slunce a příprav.
Už po půl desáté si první návštěvníci zkoušeli pletení provazů, střelbu z kuše, zdobení dřevěných vařeček a další dovednosti (zatím bez návalu).
Už tradičně divácký program zahájila skupina historického šermu Thorax z Kladna.
Ukázalo se, že bojovní nejsou jen rytíři v brnění, ale i panoši vybraní z řad malých diváků. Když jeden z nich ve funkci číšníka podal rytíři místo vína vodu a ten upadl do mdlob, přišlo na řadu oživování elektrošoky. Oživený rytíř a jeho druhové se ale rozhodli pomstít panošům, ti se ale nedali a nakonec všechny čtyři rytíře zahubil výstřel z děla.
Davy návštěvníků postupně houstly. U výroby hraček ze dřeva si přišly na své nejen děti, ale i jejich tatínkové.
Pro mnohé z dětí musel být šok, když u necek a valchy zjistily, jak praly prádklo ještě jejich babičky. Bez elektřiny.
Zájem byl i o prohlídku rotundy sv. Petra a Pavla s výkladem průvodců ze Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně.
Divadlo Já to jsem sehrálo dopoledne hru Králova moudrost.
A na Budeč přicházeli další a další návštěvníci (za celý den jich přišlo více než 1500).
To pocítil i kníže Václav s babičkou Ludmilou, kteří na Budeč dorazili hodinu po poledni a byli obklopeni ohromným davem.
Václav pak pasoval chlapce na panoše a Ludmila přijímala dívky do své družiny.
Pozdravováni poddanými pak opustili Budeč.
Odpolední divácký program zahájilo opět divadlo Já to jsem, tentokrát hrou Pinocchio.
Skupinu Thorax vystřídala skupina historického šermu Vendetta ze Strakonic. Místo těžkých mečů, palcátů a sudlic ale tentokrát v rukou šermířů a šermířek zvonily kordy.
Už tradičně Svatováclavské slavnosti na Budči zakončil koncert v rotundě sv. Petra a Pavla.V podání Barbory Sojkové a Hany Blažíkové na něm zazněly skladby opěvující duchovní i světskou lásku, které se hrály a zpívaly na italských šlechtických dvorech v pozdním středověku.